První osoba jednotného čísla
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473892/bmid_prvni-osoba-jednotneho-cisla-fOk-473892.jpg
4
389
389
Od japonského vydání posledního románu Komturova smrt uběhly už více než čtyři roky. Haruki Murakami nyní přichází s novou sbírkou povídek, kterou identifikuje už názvem: První osoba jednotného čísla. Pro autora bylo dlouho typické, že psal v první osobě. Třetí vyprávěcí osobu začal používat až v pozdních dílech. Nejen tímto prvkem, ale i stylem a tématy se teď vrací ke kořenům. A také bilancuje. Máme tu osm textů, které si můžeme labužnicky vychutnat. Murakami píše o studentském životě v 60. letech minulého století, hovoří o lásce k jazzu nebo o obdivu ke skupině Beatles; ostatně spisovatel už dvě starší povídky nazval podle jejich písní: Drive My Car a Yesterday. V povídkách se dostávají ke slovu náhodná i záhadná setkání, autor popustí uzdu fantazii: slavný jazzový saxofonista Charlie Parker podle něj nezemřel roku 1955, ale dožil se 60. let. V úsměvné povídce Zpověď opice z Šinagawy se vypravěč na svých cestách dostane do malého hotýlku, kde narazí na mluvícího opičáka, který má rád hudbu Antona Brucknera a který mu ochotně umyje záda. Haruki Murakami v povídkovém souboru také bilancuje. Říká, že na přibývajících letech není zvláštní to, že člověk sám stárne. Překvapivé je spíš to, jak hrozně zestárli lidé z jeho generace, obzvláště ženy… Nečekejte poselství, vysvětlení nebo rozuzlení, ba ani překvapivé pointy ne. Povídky mají jinou schopnost – zůstanou vám v hlavě nadlouho. Možná už se jich nezbavíte nikdy.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2022 , OdeonOriginální název:
一人称単数 (Ičininšó Tansú), 2020
více info...
Přidat komentář
Z pana Harukiho by se mohl na stará kolena vyklubat docela dobrý existencialista...
Je to vskutku globální autor - už dopředu lze očekávat, že když si půjdete na "jutub" najít nějakou pro vás neznámou skladbu, může už tam dávno být nějaký komentář ve stylu: taky jste tady díky Murakamiho knížce? :-)) Mně osobně se to stává docela často.
Musím přiznat, že "Opice" mi zprvu přišla skoro uvěřitelná. Protože v Thajsku přece dílujou drogy taky opice:-)
Strana 156: Přesto jsem četl dál, napůl z pocitu povinnosti a napůl ze zvyku. Odjakživa nerad odkládám rozečtené knížky.
To přesně vystihuje můj pocit z této povídkové sbírky, pro mě autorovo slabší dílo. Ovšem velmi jsem si užila Karneval a Zpověď opice z Šinagawy.
Tohle se mi trefilo přesně do nálady. Murakamiho melancholické úvahy jsou mi prostě blízké.
Murakami-neMurakami, tohle byl slabší průměr. Nejlepší byly povídky o hudbě, ty měly alespoň náznak oné jazzové atmosféry s vůní kávy, ale jako celek sbírka upadá v zapomnění ihned po dočtení.
Příjemná "osmihubka" mého oblíbeného autora. Některé povídky se mi líbily více, některé méně, každopádně celkový dojem je opět velmi pozitivní.
Za mě asi nejlepší povídka s mluvící opicí - tyto skryté metafory mám u Murakamiho asi nejraději. Díky povídkám "Charlie Parker hraje bossanovu" a "With the Beatles" jsme se přesunuli do oblasti muziky. Stejně tak v povídce "Karneval". Při čtení těchto textů mám vždy chuť pustit si jazz nebo Beatles a nechat se unášet atmosférou Murakamiho literárních děl.
Pokud máte chuť na něco lehčího z dílny tohoto japonského autora, tuto povídkovou knihu vřele doporučuji.
Ako svojmu obľúbenému autorovi nemôžem dať menej ako plný počet. Mám však radšej jeho obsiahlejšie diela, hlavne romány.
Ako citatelka Murakamiho mam velmi rada prave jeho poviedky. Najoblubenejsi roman Kafka on the shore na mne nezanechal taku stopu ako tieto kratke pribehy. Myslim, ze v nich tkvie jeho genialita pisania. Tychto 8 poviedok teda zase nesklamalo. Ako to uz unho byva zvykom nechyba v nich samotarstvo, sny a preludy, fantasy, hudba a medziludske vztahy.
Od Murakamiho bych si přečetl klidně i nákupní seznam.
Některé povídky lepší, jiné slabší, ale baví mě, že je každá jeho povídka uvěřitelná (ano, i ta s mluvící opicí). Mnohdy jsem nevěděl, co je až pravda...a to hlavně díky tomu, že představitel je pořád stejný. A někdy i se jménem Haruki Murakami.
Moje třetí kniha od autora a zatím ji pokládám za nejlepší. Přečetla jsem ji za jedno odpoledne. Svižně ubíhala a povídky jsou zajímavé. Určitě jsem s Murakamiho knihami neskončila, i když to není zrovna můj žánr.
Jsem k Murakamimu nekriticka, protože ho proste zboznuji, ale tady by bylo spravedlivé, vzhledem k hodnocení jiných knih, dát tak 3 a půl hvězdičky. Čtu raději jeho romány a čím obsáhlejší tím lepší. Když vidím počet stran pod 200 jsem smutná. Tak snad se ještě v blízké době dočkáme nějaké obsáhlé románové pecky
Hm... Asi si ta kniha tři hvězdičky úplně nezaslouží, ale při srovnání s jinými Murakamiho knihami nemůžu dát více. Některé texty (ani se mi moc nechce psát "povídky") byly fajn, nejvíce mě asi zaujaly "With the Beatles" a "Zpověď opice z Šinagawy", ale celkově mi to přišlo takové trošku nevyrovnané.
Nejen první osoba jednotného čísla, ale také minulý čas. Murakami v této útlé osmikouskové sbírce vzpomíná na zašlé časy. Na lidi (většinou ženy), které potkal, na dobu, kdy se válel u baseballového hřiště a psal básně, na Beatles v roce 1965. Je to pěkné, ale něco tomu chybí - konkrétně důvod proč se autor rozhodl takto nevšedně bilancovat. Místo doslovu pana Bělíčka by se hodilo slovo samotného autora.
Klasika, některé povídky horší, některé lepší, některé skvělé (Smetana, Zpověď opice z Šinagawy). Rád čtu od Murakamiho všechno, ale u povídkových sbírek mi vždycky vadí, že ty povídky které mě zaujmou nenapsal radši jako plnohodnotné romány :).
Tato sbírka povídek rozhodně nebyla špatná, některé povídky se mi líbily, ale většina z nich byla nezajímavá, řekla bych o ničem. Možná právě v tom tkví umění, kterému nerozumím :) ale já osobně knihu hodnotím jako průměr.
Murakamiho povídky mám hrozně ráda, proto jsem si knížku předobjednala, abych si ji mohla co nejdříve přečíst. Je skvělá, dobře e čte, téměř jedním dechem. Poskytuje to, co od Murakamiho očekáváte - nevím, jak lépe ji charakterizovat.
Jméno, které snad každý alespoň někdy slyšel – Haruki Murakami. Jméno, které mně připadá, že je předurčeno pro umělce. Možná jeho knížky milujete, možná se jich trochu bojíte. Ať tak či tak, tuto knihu povídek si rozhodně přečtěte.
Název knihy – První osoba jednotného čísla – nám dává tušit, že se autor vrátil ke svým začátkům, kdy pro něj bylo typické, že psal v první osobě. Osm povídek nás zavede do Japonska, dočteme se v nich o životě, lásce, ženách, ale i o smrti, hudbě, sportu. V povídkách se prolíná realita, fantazie, fikce, ale vždy tak, že to působí přirozeně a uvěřitelně a při čtení si budete říkat: „Opravdu se může opice naučit mluvit?“.
Díky tomu, že autor používá vyprávění v první osobě, působí text neskutečně reálně, jako když nám vypráví svoje zážitky a my vlastně nevíme, co je pravda a co ne. Každá povídka mě pohltila a já si chvílemi připadala, že čtu celý román, nikoliv jen krátký text, protože tam bylo vše. Popisy, které zaujmou vaši představivost, ale i emoce. Postavy, ke kterým si dokážete okamžitě vybudovat vztah a prožívat jejich příběh společně s nimi. Murakami píše s lehkostí, věty krásně a přirozeně plynou.
Od autora jsem zatím četla pouze dvě knížky. Moje první setkání s ním byla krátká novelka Spánek, která si mě získala natolik, že jsem ihned věděla, že od něj budu potřebovat další knížky. Tou byla Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování. Současná novinka mě opět navnadila, abych se podívala po dalších Murakamiho knížkách a rozšířila si tak svůj čtecí obzor.
Pokud jste od autora ještě nic nečetli, je tato povídková sbírka ideální volbou to napravit. A pokud máte jeho knížky přečtené a načtené, tak rozhodně Vás tato potěší a rádi si ji zařadíte do knihovničky mezi ostatní.
Povídky, z nichž některé mě bavily více, jiné méně. Je to dost zvláštní čtení, které určitě nesedne každému, chvilkami melancholické, snové a hlavní postavou je vždy muž.
Podivné až bizarní okamžiky v osmi povídkách autora, který má pro ně smysl. Žena volající při orgasmu cizí jméno; bezčasí během zapomenuté schůzky; dynamická existence neexistující nahrávky; láska, smrt a předčítání; básně o baseballu; maska ošklivosti; opice zcizující jména; a s cizí ženou v cizím oděvu. Také hudba na mnoho způsobů, submisivnost inteligence a slova, která všechno mění. Odřezky z jiných, zajímavějších a propracovanějších Murakamiho děl.
Štítky knihy
japonská literaturaČást díla
Básně o Yakult Swallows
2020
Charlie Parker hraje bossanovu
2020
Karneval
2020
Polštář z kamení
2020
První osoba jednotného čísla
2020
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Už už jsem se smiřovala s tím, že tohle bude první Murakami, kterému nedám pět hvězd a pak přišel zvrat! Poslední tři povídky mě dostaly tam, co zatím všechno od něj. Takže zase pět. Murakami je moje krevní skupina.