Vegetariánka
Han Kang
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518865/bmid_vegetarianka-da7-518865.jpg
4
883
883
Ten pocit syrového masa rozžvýkaného mezi mými zuby. Jonghje se jednoho dne probudí z krvavé noční můry a její život se začne dramaticky měnit. Ze všeho nejdřív přestane jíst maso. Ovšem v dravé patriarchální společnosti její náhlé vegetariánství a zejména neoblomný postoj, s jakým se vzepře svému muži i rodině, představuje pro její okolí ohromný šok. Jihokorejská autorka získala za román roku 2016 Mezinárodní Bookerovu cenu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , OdeonOriginální název:
채식주의자 (Čchesikdžuidža), 2007
více info...
Přidat komentář
Životní bod zlomu... Určitě už každého z vás někdy potkal. Mě dvakrát. Ten první jsem zažil zhruba před dvaceti lety. Potkal jsem po letech dobrého kamaráda a on mi položil jednoduchou otázku: ty ještě jíš maso? Následovala debata a já se jako lusknutím prstů stal vegetariánem a naprostým abstinentem. Následně pak i má žena i dcery. Trvalo to zhruba třináct let, než jsme se pomalými krůčky dostali zpět do „masitého“ režimu. Bylo to opravdu náhlé a okamžité rozhodnutí. A dodnes si pamatuji na rozporuplné reakce okolí. Na údiv manželky. Na její prohlášení, že ať si tedy vařím sám, když jsem tak chytrej… :_) Zejména rodina ze Slovenska to dlouho nemohla pochopit. Švagr plné sklípky vína a domácího páleného. Tchyně plné spíže klobás a dalších zabijačkových pochoutek. Nedělní oběd tam je obřad o několika chodech, zejména masitých. Myslím, že to nepochopili nikdy, ale naučili se to relativně tolerovat. Na ukázku pár replik, které mě nejvíce pobavily:
„… a to si nedáš ani rybu? Vždyť to není maso! To se jí v době půstu, přece…“
„… klidně si dej, tady tě nikdo neuvidí, nikdo to tvým kamarádům neřekne… “
„… jak nepiješ? Co je to za kecy! Tohle není alkohol, to je domácí…!“
„…a když nejíš maso, co teda vlastně jako jíš? Vždyť přece žádný pořádný jídlo bez masa neexistuje…!“
Takže jistě pochopíte, že jsem k této knize přistupoval docela s očekáváním. Jenomže jsem ji nakonec nedočetl. Ano – partner i rodina ženy, která se rozhodla nejíst maso, se chovají dle očekávání. Ta zkušenost je prostě stejná bez ohledu na místo, národnost, či kulturu. Ale zbytek příběhu mi prostě nesedl. Snad je to mým dlouhodobým rozpoložením, že nemám chuť číst podobné věci. Věci, co jsou plné nočních můr, plné krve a násilí… Asi bych si raději přečetl něco „civilnějšího“. Určitě bych se rád dozvěděl víc o jihokorejské kultuře, o zvycích, o pravidlech. Mám tento typ literatury vcelku v oblibě. Ale ne tímto stylem. Škoda…
Neobyčejná kniha, která mě okamžitě vtáhla do děje. Přes nahozené téma vegetariánství se dostáváme až do temných zákoutí lidské duše. Oceňuji i skvělý překlad.
Není u mě to úplně běžné, ale souhlasím s většinou mých předřečníků. Není tam žádná postava, která by byla aspoň zdánlivě normální a dalo se s ní ztotožnit. To je věc, která mi na knížkách většinou vadí, ale tentokrát jsem podlehl exotickému popisu života (těžko říci jak moc "obyčejného") na pro nás neobvykém asijském kontinentu. Navíc je knížka zatraceně dobře napsaná, autorka čtenáře uhrančivě, i když možná trochu prvoplánově, táhne na vařené nudli, tedy spíše fermentovaném zelí až k (ne?)zdárnému konci.
Musím přiznat, že ač ani téma psychických chorob není můj favorit, jako exkurze to bylo zajímavé. Za mě letos největší objev v rámci témat knižní výzvy.
Znova skvělý výběr redaktorů nakladatelství Odeon. Vegetariánka je úžasným vhledem do nitra ženy s duševní poruchou, do jejího vnímání toho, jak se s její osobou sžívají její blízcí, jak je ovlivňuje nebo v případě jejího švagra fascinuje a nutí k "nezdravému" vztahu. Novela (nebo série novel) v sobě obsahuje bolest a rozpor, které v sobě nese každá žena, touhu vyhovět představě, kterou o ní má společnost. Myslím, že s podobnými problémy nebojují jenom Korejky, ale ženy obecně, i když se jejich společenské postavení vyvíjí. Rozdělení textu podle tří vypravěčských rolí mu dává zvláštní náboj. Sám název mě původně odradil, ale když jsem se do textu začetla, nemohla jsem jej odložit, což už se mi jako pracující matce často nestává :-). Vřele doporučuji.
U některých knížek si říkám, kolik se toho ztratilo v překladu...tady se možná našlo i něco navíc:)? Tak by se mi líbilo některé z nich poznat v originále (no, co už) ..a za ten bodypainting tleskám...
Depresivní kniha o postavení žen v (jižní) Koreji. Skvěle napsané, Man Bookerova cena.
Rychločtení. Námět zajímavý, četlo se mi to velmi dobře, ale bohužel nezanechalo žádný hlubší dojem a teď, po víc jak týdnu po přečtení, si jen těžko vybavuju, jaký jsem měla pocit.
Do veľkej miery napísané na efekt... autorka vie, čo zafunguje, čo a ako povedať, kedy pritlačiť na emócie, kedy prísť s erotikou. Postavy by si tiež žiadali dôslednejšie prepracovanie.
Odhliadnuc od toho som sa nechala pohltiť smutnou, snovou - až poetickou atmosférou a štýlom, ktorý hodnotím ako miestami veľmi vydarený - pôžitok z toho, ako to znie...
Někdo v komentářích píše, že už to na něj bylo „moc“, na mě to bylo málo. Asi jsem přesycený různými motivy, ale marně jsem čekal na nějaký nápad, který by to posunul výš a jinam než jiné knihy. Nějak tomu chyběla hravost a vztek. Ale melancholie třetí části byla fajn. (Čteno v překladu Petry Ben-Ari.)
Zajímavý vhled do korejských vztahů, které se mi zdály studené, formální, bez snahy se vzájemně pochopit. Vztah rodičů k Jonghje je dost děsivý – nevyhovíš, odepisujeme… A hrůzostrašná scéna se psem mi dost dlouho strašila v hlavě.
Tak mě napadá, kdyby se někdo zvenku díval na naši společnost, zdála by se mu taky tak zvláštní? My to asi nedokážeme posoudit, nám se zdá vše v pořádku…
Pro mě dost depresivní, ponuré, bez špetky naděje. Snad i proto nižší hodnocení, i když působivé to bylo dost.
Tři plus.
Knihou nás provází tři kapitoly kdy v první Jonghje se zdá sen. Sen kde všude kolem ní je maso a krev. Přestane jíst maso, to však v její rodině vyvolá velký nesouhlas. V druhé kapitole se seznámíme s jejím švagrem a jeho úmysly. V třetí je to kapitola její sestry. Kapitoly jsou vzájemně propojeny v jeden příběh. Příběh, který je pro evropskou kulturu méně pochopitelným. Příběh, který nám otevře korejské postavení domácnosti, kdy se žena musí na vše dovolit manžela, otce, syna. Kultura kdy láska není na vrcholu žebříčku. Zvláštní kniha, zajímavý příběh. Není to kniha u které bych řekla Wow, ale určitě stojí za přečtení.
Na knihu jsem byla opravdu zvědavá. Vždy jsem žila v domnění, že Severní Korea je tou horší částí Koreje (a jako že to pořád platí), ale po dočtení jsem usoudila, že ani žití v Jižní Koreji není žádný med. Pravda, tam jim nevládne žádný pošuk, ale obyvatelé jsou stále stále silně ovlivněni náboženstvím, na čemž tratí dle mého především ženy. Autorčinu knihu proto chápu jako popis společenské skutečnosti a (prozatím) marnou snahu vymanit se ze zastaralých struktur tatíčka Konfucia. Je zde několik pro mě dost silných momentů - otcův nátlak na dceru Jonghje, aby začala jíst maso, vzpomínka na psa, bodypainting... Jsou to scény kruté a lascivní a jen tak na ně nezapomenu. Z toho mám pocit, že autorka nemá muže příliš v oblibě, nenajdete zde totiž jedinou mužskou kladnou postavu.
Celkově dávám čtyři hvězdičky za ne zcela vypilovaný vypravěčský styl, ale možná za to může překlad, jehož historie je taky celkem zajímavá. Každopádně kniha určitě stojí za přečtení a jsem zvědavá na další autorčiny práce.
Ohodnotila jsem pěti hvězdičkami, i když to není kniha ke které se budu vracet. Je to mistrná kniha o temných hlubinách v nás, které čím více je potlačujeme, tím více nás strhávají do temnoty.
Nevím, co je horší, zda číst o brutálním mučení a zabíjení, či o dlouhotrvajícím neviditelném psychickém týrání. Asi to druhé, protože krutost a brutalita nás ochromí a znechutí prvoplánově, zatímco při čtení o psychickém týrání se zpočátku nic neděje, ale jak poznáváte hrdinu a to, čím prochází, rezonuje ve vás děs, protože je to tak známé.
Jsem na vážkách. První dvě povídky mě strašně bavily,ale ta třetí mi vzala veškerý požitek z knížky, takže bych spíš hodnotila 3+.
Kniha je bizarní,ale co čekat od Asijské autorky :) Četlo se to dobře, jen opravdu je škoda toho konce.
Asie, jak jí mám rád. Trochu ulítlé, trochu melancholické a hlavně výborně napsané/přeložené.
Pro Odeonky mám už celkem dost velkou slabost... V mém okolí sklidila tato kniha obrovský úspěch a já byla šíleně zvědavá, zda nadšení přijde i mém případě... Ze začátku jsem měla z celého námětu obavy, ale potom se vše vybarvilo a já byla knihou a jejím originálním námětem totálně ohromená! Doporučuju!
Štítky knihy
zfilmováno vegetariánství Korea korejská literatura duševní poruchy, duševní nemoci Bookerova cenaAutorovy další knížky
| 2018 |  Kde kvete tráva |
| 2019 |  Bílá kniha |
| 2025 |  Neloučím se navždy |
| 2023 | Vegetariánka |
O dálnovýchodní literatuře toho vím zoufale málo a až doteď mě to vlastně nijak zvlášť netrápilo. Jistě, jako mnozí jsem přečetla nějakého toho Murakamiho, viděla pár anime a tak, ale to jsme přeci jen ještě o kousek dál na východ. Při poslechu Vegetariánky mi ale hlubší povědomí o tamějším literárním kánonu krutě chybělo. Zabraňovalo mi posoudit kvalitu díla, jeho (ne)průlomovost, nedokázala jsem pořádně rozlišit, co všechno se skrývá za první vrstvou a já věřím, že se tam toho musí skrývat spousta.
Kdybych v to nevěřila a nesnažila se číst mezi řádky, musela bych dát o jednu až dvě hvězdy méně, a napsat, že je to pěkně nudná fantasmagorie o dost pošahaných lidech žijících v silně patriarchální společnosti, kde jsou ženy poslušné a hodné a sloužící a usmívajících se, pokorné a věrné, a když se vzepřou, dostanou prostě pár facek, kde čest je podstatnější než city a kde mohou pověry vést k (ne)jedné scéně tak drastické, že klidně vsadím vlastní klobouk, že pokud si z knihy nezapamatujete nic jiného, tahle scéna vám z hlavy jen tam nezmizí.
Když budu věřit v metafory a příběhy za příběhy, jakože věřím, protože jsou určitě reálnější než třeba vodníci nebo klekánice, mám tu najednou silně feministický příběh o nezdolné vůli ženy, jež se rozhodne vzepřít zavedenému řádu a raději zemře, než aby se podvolila - a o tom, že podobné poselství se může velice snadno začít šířit dál. A jakmile zakoření, už není cesty zpět.
Vegetariánka je jednou z mála knih, které jsem měla raději číst na papíře než poslouchat v audioverzi - interpreti místy mluví tááák pomalu, muži čtoucí ženské postavy nechtěně sklouzávají místy k parodii a narátorka třetí části mě svým přednesem ("sestřííííííí") iritovala tak, že jsem měla sto chutí začít si škubat vlastní maso a nezvládala jsem se stoprocentně soustředit na děj. Určitě to nebude vadit každému, já z toho ale (jak příznačné) málem vykvetla.