Winterbergova poslední cesta

Četl jsem na doporučení a musím říct, že se jedná o nevšední literární zážitek.

28.09.2022

Knížku jsem odložila asi na 30. straně. Bitva u Hradce Králové v každé větě, záchvaty historie... nějak jsem se v tom ztrácela. Po měsíci (a odpočinkových knížkách) jsem jí dala druhou šanci. Znovu od začátku, ale už s představou, co mám čekat. A pak se to postupně stalo, že si mě Winterbergovo cestování v prostoru a čase omotalo. Samozřejmě mě občas štval stejně jako milého pana Krause a chtěla jsem, ať ho někde nechá. Místy bylo těch vzpomínek a vyprávění tolik, že jsem si musela dělat přestávky při čtení. A občas jsem googlila to, co mě ve vyprávění zaujalo.
A jak jsem se blížila ke konci, tak jsem nechtěla, ať to skončí. A bála jsem se, jak to skončí.
Je to výjimečná kniha, s žádnou jinou se nedá srovnat. Bude mít svoje místo v naší knihovně.

Knihu jsem poprvé potkala na databázi. Ani jsem ji nechtěla číst, ale jak jsem ji viděla znova, tak jsem si řekla, že si ji přečtu.
V současné době mám nějaký čtenářský blok, takže se mi čte špatně. Prvních sto stran jsem přečetla během chvilky, ale dál už mi to moc nešlo. Zajímavá byla historie, o které pořád mluvil Winterberg.

11.09.2022

Tuhle knihu jsem dostala nečekaně loni k Vánocům. Pouštěla jsem se do ní brzy po Vánocích a s dost velkým očekáváním. Jaroslava Rudiše znám z jeho představení v Divadle Archa, která tam má s Igorem Malijevským a která mne dost baví. Samozřejmě, že mne pak ten Winterberg zajímal.
Jak začít. Přiznám se, že začátek knihy byl pro mne poněkud těžší a ve výsledku mi trvalo víc jako půl roku, než jsem se dostala na závěr knihy. Poněkud jsem bojovala s tím, jak moc repetitivní text je - časté opakování stejných frází tu je denním chlebem. A já si dlouho neuměla vysvětlit, proč tuto formu autor zvolil. Každopádně se mi to nečetlo v té tištěné formě dobře.
Co mi hodně pomohlo k plnému ponoření se do knihy a k tomu, aby mi Winterberg se svým průvodcem Krausem přirostli k srdci, byla audiokniha namluvená v nezkrácené verzi Pavlem Batěkem, který se toho zhostil se ctí. Nevím, v čem to kouzlo tkví, ale najednou se mi ten příběh otevřel a já se od té audioknihy nemohla hnout.
Nakonec se z toho pro mne vyklubal silný příběh dvou mužů, co si nesou na bedrech své osobní bitvy se všemi prohrami, které tíží jako balvan a které si člověk s sebou chtě nechtě vláčí. A z Winterberga, který působí zprvu jako otravný mrzout, který člověku leze na nervy svými záchvaty historie, je vlastně člověk snažící se vypořádat s bolestivou minulostí, kterou v sobě nese. A kterého mi vlastně ve výsledku bylo strašně líto. Když vezmu potaz ty své čtenářské trable na začátku, přijde mi to neuvěřitelné, že mi po doposlouchání audioknihy bylo vlastně dost smutno, že už je konec. A že ten konec byla fakt síla!
Díky tomuto nevšednímu audiozážitku, který mi dopomohl si ke knize vytvořit o dost kladnější a vřelejší vztah, už vím, že si knihu určitě ještě někdy přečtu. A vím, že tentokrát ji už budu skutečně číst, nikoliv "jen" poslouchat.

03.09.2022

[audiokniha]
Obrňte se trpělivostí a nenechte se odradit.
Za vším tím harcování vlakem , překolejením Alp či .....je úcta ke stáří a úcta k dějinám. Světa i železnice.

Pocitově víc než nepříjemný starý Němec Winterberg a mě daleko bližší, po dědovi a otci z Moskvy, Rus Krause, společně projíždí vlakem Evropou i dějinami.
"Pivo usmiřuje všechny."

A za tím vším až nepříjemným opakováním se toho skrývá mnoho ve slovech i mezi nimi. Jsem hrdá na to, že jsem příval slov, pocitů a atmosféry vydržela. Stojí to za to daleko víc než třeba Topolova Sestra?
Nevím.

"Lidská hloupost se bohužel nedá překolejit tak snadno jako Alpy."
⭐ navíc pro neviditelného herce Pavla Batěka - neskutečný výkon!
6/4

19.08.2022

Hodně zvláštní, ale krásná kniha. Čím víc jsem se blížila ke konci, tím víc jsem nechtěla, aby vůbec skončila, byla to moc příjemná, i když ne moc veselá cesta. Díky! (autorovi , určitě, ale i překladatelce)

16.08.2022

Skvělá kniha, výborně promyšlená, výborně napsaná.

08.08.2022

Ano, ano. Mám zase jednou úžasný literární zážitek. Ale chci tu hlavně zdůraznit, že můj dojem z knihy byl výrazně znásoben interpretací Pavla Batěka při čtení audioknihy.

19.07.2022

Strhující román, který vám nedá chvíli vydechnout, je určen náročnějším čtenářům. Alespoň já to tak vidím. Knihy Jaroslava Rudiše čtu moc ráda, takže jsem čekala výjimečný čtenářský zážitek, a má očekávání se naplnila. Příběh dvou mužů, z nichž ten mladší převáží téměř stoletého muže po místech, která chce ještě na konci života navštívit, vás poučí nejen o historii, ale také o lidských vztazích. Všichni něco v životě "prošvihneme", a něco naopak prožijeme velmi intenzivně. Cesta střední Evropou, kterou podniknou podle starého baedekru z Berlína do Sarajeva, vás svým černým humorem určitě nejen pobaví, ale také donutí zamyslet se nad vlastním životem...

13.07.2022

Strašně upovídané a opakující se. Až nesnesitelně. A ano, "takhle o historii střední Evropy ještě nikdo nevyprávěl", jak pravdivě slibuje přebal knihy. Dostáváme totiž doslova "záchvaty historie" propletené s hutnými odstavci ne/souvisejících informací dávno neplatného bedekru z roku 1913 (ideálně vybrané jsou tu kousky pro šotouše a/nebo přátele žehu) a životními osudy dvou knižních postav... Nemít i verzi audioknihy, asi bych skončil někde v Plzni, ovšem poslechem jsem se nakonec přenesl až do Vídně, kdy mi dříve nesnesitelné postavy začaly připadat docela zajímavé a historické exkurzy z průvodce cíleněji směřované. A ke konci knihy už jsem ústřední dvojici začal mít svým způsobem i rád. Je to opravdu divná kniha, ale svým divným způsobem mě nakonec potěšila. Jen tedy dle mě není potřeba tolik pesimistické nostalgie kritizující vše nové, co ale taky čekat od skoro stoleté postavy, že...

Na knize zároveň oceňuji dvě věci – postavu "převozníka" představenou takto lidsky, se vším, co k tomuto povolání patří. A pak přebal knihy, krásná to rozkládací mapa, kterou k prohlédnutí doporučuji i posluchačům audioverze.

Poznámka z Brna: Nechápu, co autor myslí tunelem mezi ústředním hřbitovem a zastávkou tramvají. Je tam jeden tunel tramvajový, kam ovšem pěší nemůžou, a jeden pro pěší, ten je ale na druhé straně hřbitova, než je krematorium, spojuje parkoviště s hřbitovem a chodit tam ze zastávky by bylo pěkné prodloužení cesty. Buď je to autorské znázornění zmatenosti pana Winterberga, nebo nějaká chybka poznávání... A škoda, že si Jaroslav Rudiš nevzpomněl také na Vídeňský viadukt, který je projektem tolikrát zmíněného rytíře Ghegy, nebo na historii tří konkurujících si hlavních brněnských nádraží.

Poznámka o místě uvaření: Někdo má svůj osudový tunel, pro jednoho člena naší rodiny je osudové ono strmé náměstí ve Winterbergu. Tam, co byl ten velký požár...

10.07.2022

(SPOILER) Jaroslava Rudiše považuji za skvělého spisovatele, který má nadání shůry dáno. V této knize je podle mě kouzlo jeho psaní přetvořeno do jiné podoby a není to ono. Kniha snad je umělecké dílo, které uchvacuje, pokud by stačilo ocenit metafyzický průlet cestovním snem při vypnutém mozku. Ale mně to tedy takto nestačilo. Jakoby to bylo postaveno na mělkých základech, pokud jde o historii, události a souvislosti. Rudiš si oblíbil brožurku o Rakousku Uhersku, zpracoval detailní informace o krematoriu Liberec, měl v srdci lásku k železnici a byl uchvácen bojišti. A to je vše a mně to přijde málo. Historie je zachycena pouze letem světem. Dějová linka, která se týká Winterberga, není moc propracovaná. Pokud jde o postavy, tak těm chybí ta živoucí pravdivost, na kterou je Rudiš jinak mistr. Vypadá to, že Winterberg je pouze nastrčená loutka pro cestu vlakem s ponory do minulosti. Otázka je, jestli experimentální uměleckost díla je tak vysoká, aby všechny slabiny zastínila.

10.07.2022

Fascinující jízda vlakem po zemích bývalého Rakouska-Uherska podle bedekru z roku 1913 v doprovodu téměř stoletého staříka Winterberga, který trpí záchvaty historie. Není to kniha pro každého, spíš pro literární fajnšmekry a pro ty, kteří „se umějí dívat skrz historii“. Čtenář si během této nevšední cesty po „the beautiful landscape od battlefields, cemeteries and ruins“ (jak by řekl Angličan) vzpomene tu na Hrabala, tu na Švejka, tu na Spalovače mrtvol. A hlavně - Winterberg je svérázná a hodně originální postava, na jakou jsem v literatuře už dlouho nenarazila. Občas mi, stejně jako panu Krausovi, svou mnohomluvností a opakováním téhož (ano, ano, příliš mnoho historek, příliš mnoho historie) lezl na nervy, ale vždycky jsem se k němu zase ráda vrátila. Bitva u Hradce Králové v roce 1866, žároviště v Reichenbergu, hřbitovy, mrtvoly, železnice, překolejení Alp, Cornus sanguinea… Pěkné, pěkné!

07.07.2022

Od Rudiše jsem zatím četl jen Aloise Nebela a ten se mi líbil. Ne bez výhrad, ale líbil. U této knihy mám trochu problém. Mnohomluvnost, takřka ukecanost, monology, citace z knih a děj řídký jak třikrát převařený čaj. No, že je to knížka oceněná a oceňovaná, ještě neznamená, že je určena pro mne. Asi rozumím, co chtěl autor říci, mám na to už svůj věk, ale forma příběhu mne nechala chladným a tuším, že za pár měsíců mi titul vyšumí z hlavy. Ocenit musím ale interpretaci Pavla Batěka, který si s oběma hlavními hrdiny krásně vyhrál.

03.07.2022

Hodně povedené. Winterberg se mi zaryl do paměti, až mě mrzí, že nemám s kým sdílet jeho hlášky. Uvažoval jsem mezi 4 a 5, ale k dokonalosti něco chybí a groteskně abstraktní mě na rozdíl od zbytku knihy za srdce nechytil.

30.06.2022

Velice zajímavá kniha nejen o myšlenkách starého člověka, o jeho životě, ale také dost historie. Přiznám se, že jsem se v ní občas ztrácela, ale klobouk dolů před autorem.

28.06.2022

Příběh i forma se mi líbily. Ošetřovatel Kraus pracuje jako průvodce umírajících na poslední cestě. S Winterbergem ho pojí nečekaná blízkost a jejich cesta v 21. století, ale s bedekrem z roku 1913 může začít.....

21.06.2022

Nádherná kniha pro milovníky železnice, historie a cestování. Knihu jsem si dávkovala vždy pár stránek a pak jsem potřebovala pauzu, abych si ji vychutnala a vstřebala. Na konci na mě padla mírná melancholie.
Beadekr byl super, takový mít i pro dnešní dobu :).

02.06.2022

V roce 2021 jsem se v rámci festivalu "Meeting Brno" vydala na procházku po Brně se spisovatelem Jaroslavem Rudišem po stopách jeho knihy "Winterbergova poslední cesta". V té době byla kniha už vydaná v němčině a připravoval se k vydání její český překlad. Tato pouť s živým spisovatelem po konkrétních místech ve městě, ve kterém jsem studovala, mě motivovala si přečíst knihu, když v češtině vyšla, i když jsem z vyslechnutých úryvků věděla, že nepůjde o lehké čtení.
Při čtení této knihy se vyplatí trochu trpělivosti. Ano, mnohé se tam opakuje. Na druhou stranu v těchto opakovaných pasážích a přesných citacích z baedekru Rakouska-Uherska z roku 1913 se dozvíte hodně o střední Evropě. Navíc žádné „opakování“ tu není bezúčelné, stejně jako detaily týkající se jídla, železnice a dalších okolností cesty. Vše se postupně skládá v jeden obraz, vše přispívá k poznání hlavních hrdinů. I když mi Winterberg se svými „výlevy“ taky občas už byl protivný, po dočtení musím uznat, že vše mělo v knize své místo. Tato kniha se zařadí k těm nemnoha beletristickým knihám, které bych si ráda někdy přečetla ještě jednou – a už teď jsem přesvědčena, že při dalším čtení bych v ní našla další zajímavé významy a souvislosti. Děkuji Jaroslavu Rudišovi za pozvání na tuto zvláštní „jízdu“ střední Evropou, které jsem ráda přijala.

„Co jste dělal za války?“
„Maloval jsem.“
„Jasně.“
„Opravdu, bohužel ne tak dobře jako Václav Sochor. A proto jsem také musel dělat to, co se tak ve válce dělá.“
„A co?“
„Kopat hroby.“
„A kde jste maloval?“
„To je jedno.“
„Hm.“
„Za války jsem se stal strojvůdcem.“
„Strojvůdcem, co kopal hroby?“
„Ano, i to jsem musel dělat. Za války bylo jedno, že mám slabé oči. Dělal jsem strojvůdce rychlodráhy.“
„V Berlíně.“
„Ne.“
„Tak kde?“
„Na tom nezáleží.“
„Ale Lenka, Lenka přece byla…“
„Ano… Já Lenku miloval.“
„A Angličana.“
„To s tím nemá nic společného. Nechte mě.“
„Teda, chci říct…“
„Nechte mě.“
„… vážně to není jednoduchý.“
Winterberg mlčel a mně bylo zase trochu mdlo a musel jsem otevřít okno."

01.06.2022

Historie, české dějiny, Habsburkové, belle epoque a Jaroslav Rudiš, ideální spojení pro moji čtenářskou a v minulosti se nimrající duši. Tolik informací a tak poutavě podaných _ i když právě lehce se to nečte, pozornost musí být napjatá a fantazie musí běžet na pořádné obrátky. Styl vyprávění starého Wenzela Winterberga v nepřetržitém proudu bez oddychu, zdánlivě bez ladu a skladu, připomíná trochu Hrabalovy knihy, jindy zas trochu pocitově Jáchyma Topola, Běguny taky trochu. Ten kolotoč útěku před minulostí a zároveň nutnost jejího pochopení a nutnost se s ní vypořádat, absurdní humory starého pána, které humorně myšleny nebyly ( bombaři nejsou hezké mrtvoly...), tohle všechno vyvolává ve čtenáři smršť emocí. A chuť vzít tu knihu, když v ní zmiňovaný baedekr už asi nesežene, a sednout na vlak...