Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501610/bmid_znamenita-mrtvola-dbP-501610.jpeg
3
1605
1605
Když Agustina Bazterrica v roce 2017 zvítězila se svojí mrazivou dystopií v prestižní literární soutěži Clarín, jistě netušila, že se děj její knihy zanedlouho částečně stane skutečností, a její román tak získá na aktuálnosti a naléhavosti. Svět se nevratně změní ve chvíli, kdy se objeví smrtící virus, který přenášejí zvířata: od divoce žijících po domácí mazlíčky, všechna musí být utracena a jejich maso už se dál nesmí jíst. Vlády čelí situaci drastickým způsobem: uzákoní chov, porážku a konzumaci lidí. Kanibalismus se stane součástí každodenní reality a společnost je rozdělena na dvě skupiny: na ty, kteří maso jedí, a ty, jejichž maso je konzumováno. Marcose Teja, provozního ředitele v mrazírnách Krieg, opustila po smrti malého synka manželka a on žije jen prací, kterou nenávidí a dál ji dělá jen proto, aby mohl svému otci trpícímu stařeckou demencí hradit pobyt v luxusním geriatrickém centru. V den, kdy dostane darem mladou ženu, „samici“ určenou na chov pro maso, se jeho mysl vydá na nebezpečnou cestu, která ho temnými zákrutami dovede až do situace, jež je těžko představitelná i pro členy společnosti tak zvrácené, jako je ta, v níž je nucen žít. Dá se vůbec hovořit o nějaké lidskosti, když musí být zemřelí zpopelněni, aby nebyli snědeni? Kým je vlastně ten druhý, jsme-li tím, co jíme?... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno:
2022
,
Fobos
Originální název:
Cadáver exquisito, 2017
více info...
Přidat komentář
Tak nějak nevím. Od knihy jsem, po přečtení spousty negativních recenzí, neměla žádné očekávání. Ale příběh se mi dost líbil. Kniha byla velmi čtivá. Ani jsem zde nezaznamenala ty nechutné či dokonce odporné scény. Ale to může být také moje deformace. Konec jsem já osobně nečekala. A dost mě překvapil a také mi vyrazil dech. Celá myšlenka díla mi imponovala a člověk si v průběhu čtení říká, že tohle vlastně ani není tak nemožné…
Po 13. kapitole jsem knížku odložila a nechutně popisovaná jatka na lidech jsem nějak nedávala, ale nemám ráda nedočtené knížky, tak jsem se k ní po 3 týdnech vrátila. Námět stojí za velké přemýšlení a napadalo mě, že stejně se chovají lidé ke zvířatům, proč jsou některá zvířata domácí mazlíčci a některá doma chovaná se bez citu konzumují? Původně jsem na začátku myslela, že dám knížce odpad, ale po dočtení to zase necítím jako odpad. Pěkná obálka, námět o kterém dost přemýšlím, ale styl psaní mi přišel nudný. Naštěstí je knížka tenká a je to rychle přečtené.
Knihu jsem měla na svém 'to do' listu už pěkně dlouho a rozhodně mě nezklamala. Přijde mi, že tady na českém trhu byla prezentovaná spíš jako strhující thriller, plný napětí, což není tak úplně pravda.
Patří mezi typ knih, který stačí přečíst jen jednou a nechá ve vás nepříjemný pocit ještě dlouho po dočtení (něco, jako Orwellovo 1984).
Autorka dokázala bravurně vykreslit chybějící lidskost postav a celkově svět po 'změně'.
Je to kniha, která má šokovat a za sebe můžu říct, že se to autorce povedlo.
Zarazil mě hned začátek knihy, myslela jsem si, že se děj okolo virusu bude vyvíjet postupně, ale ne, rovnou vás hodí doprostřed všeho a "plav". Strašně obrovské mínus je absence dialogů. Popisy rozhovorů prostě nevynahradí dialogy, to se s prominutím nedalo číst a těch zájmen! Tolik zájmen snad není ani ve slovníku zájmen (kdyby nějaký existoval). On otevřel dveře. Ona ho pozdravila mávnutím ruky. On ji pozval dále.....neeee proboha.
Samotné scény porážek mě nechaly chladnou, nemyslím si, že to by byl autorčin záměr vyzdvihnout prostředí jatek. Co mi ale vyloženě hnulo žlučí byla scéna puberťáků se štěňaty, scéna vědkyně a jejích pokusných "králíků ", no a pochopitelně závěrečná scéna. A tohle přesně byl dle mě autorčin záměr, ukázat krutost, která se skrývá v lidech, skutky, které jsou zrůdné, ačkoli předvídatelné.
Nebyla to špatná kniha, děj jako takový byl skvělý nápad, jen ten strohý styl psaní mi prostě vůbec nesedl.
Po dlouhé době kniha, která mě po prvotních rozpacích zaujala, chytla a už nepustila. Chladná popisnost děje s absencí emocí vyvolávala naopak pocitů mnoho a to hlavně těch nepříjemných. Závěr knihy resp. poslední věta mě zanechala beze slov...a s lehkým úsměvem na rtech, protože přesně takové šokující konce příběhů miluji.
Podle měla kniha s tímto tématem ,,znamenitý" potenciál, který bohužel nebyl vůbec využitý. Obrovská škoda. Začátek knihy pro mě byl celkem těžký, přišlo mi to strašné a nechutné. Hlavně když tam bylo popisované jak grilují a pojídají ,,mládě". To sem knihu musela prostě odložit. Potom jsem si na to celkem ,,zvykla" ovšem nejvíc mě celou knihu vytáčela styl psaní ve třetí osobě. Každopádně sem z knihy zklamaná tak nějak celkově. Určitě sem od knihy čekala mnohem víc podle toho hypu, ale bohužel se tak nestalo. Čekala sem mnohem víc rozvinuté téma, ocenila bych víc rozvinout co tomu předcházelo atd.... Místo toho se tam vše točilo jen kolem hlavní postavy Marcuse a detailního popisu zpracování ,,masa". Celkově to bylo velké zklamání. Jediné plus pro mě byla poslední kapitola, která mě překvapila a takový konec sem nečekala.
Na tuto knihu podle mě existují dva názory: buďto čtenáře nezaujme nebo jej pohltí. Já se řadím do druhého tábora. Už dlouho mě žádná kniha tak nestrhla. Přečteno z mobilu za dva dny, ale byla to opravdu síla. Rychle ubíhajícím a čtivým dějem počínaje odosobněným stylem vyprávění konče. Bohužel musím dát mínus za některé drastické momenty, které bych radši přeskočila a konec, po němž jsem jen zůstala nevěřícně sedět. Autorka vyhrála soutěž zcela oprávněně.
Lepkavé. Neosobní a metaforické. Znamenitá mrtvola je zvířecím hnusem protkaná kniha. Ona cizost, podivná a nafouklá, je podle mého názoru možná schválně. Stejně, jako dnes zvířatům nedáváme jména, pokud je nemáme jako domácí mazlíčky, je i hlavní hrdina knihy označován jménem jenom zřídka, a vše je vyprávěno jakoby přes zamlžené sklo. Přečteno jsem měla za dva dny a na konci ve mně vyloženě hrklo (no spoilers). Právě konec mě utvrdil v mém přesvědčení, že udělat knihu co nejméně intimní, osobní nebo citlivou byl záměr autorky. Přesně takhle se totiž chováme už dneska, využíváme a plundrujeme, co se dá. Jenom o tom nikdo nechce mluvit.
PS: Na scénu se štěňaty se pokouším zapomenout. Možná mě totiž jinak dnes nenechá spát.
Námět mě zaujal, ale v knize mě pak už vlastně čekalo jen zklamání. Vyprávění ve třetí osobě bez uvedení o koho se jedná je strašně matoucí. Autorka popadla zajímavé téma, ale dost to odflakla. Není třeba vůbec vysvětleno ale ani naznačeno, jak se třeba lidé rozdělili na ty, kdo se budou jist a ty, kdo budou jist... Celkově je navíc představa nepokojů kvůli tomu, že není maso, dost absurdní. V podstatě až dvacáté století bylo stoletím masožroutů. Do té doby valná většina lidí neviděla maso jak je rok dlouhý, a žádné nepokoje nebyly. Stranou taky ponechám poněkud nelogický fakt, že úplně zmizela živočišná výroba, lidské maso je velmi, velmi drahé, ale vlastně je teď všeho dostatek. Těžko si člověk představí, že z té drobné lidské produkce byl tak uspokojivě pokrýt veškerý ostatní potravinářský ale i chemický nebo drogistický průmysl tak, že najednou zbytek společnosti má všeho dost. A co třeba taková úplná blbost jako vejce? Které jsou ve všem možném, zejména pečivu? To lidstvu nechybělo? Možná kdyby se nad tímhle autorka trošku víc zamyslela na úkor poněkud ujetě detailních popisů bourání lidí, jejich chovu, lovů nebo výzkumu, udělala by pro knihu mnohem víc. Celkově děj plyne svižně, a samozřejmě vzbuzuje otázku, jak se autorka vypořádá s nevyhnutelným morálním dilematem závěru. Jestli zbaběle využije přirozenou smrt, nebo utopicky zvolí útěk, nebo co? Závěr mě pak nijak neoslnil a přišel mi takový narychlo spíchnutý jakoby s pocitem "cha, to jsem na to vyzrála, a mám dopsáno". Celkově dávám tři hvězdy, a víckrát číst nepotřebuji.
Přečteno po zahlédnutí knihy na internetu, přebal mě zaujal a pak i téma, jelikož dystopie, to já můžu. Nápad super, zpracování horší. K postavám jsem si nevytvořila žádný vztah. Popisy jatek a všech procesů byly odporné, což bylo povedené. Ale to je tak jediné, co mohu vypíchnout. :) Od poloviny jsem něco i přeskakovala. Děj se místy vlekl. Asi mě dohnala i přílišná očekávání od knihy, která nebyla naplněna. Každopádně zajímavé čtení, ale po odložení knihy ve mě nezůstalo žádné ohromení, nadšení, ani ťuk.
Jen si říkám, že lidstvo mě už překvapilo v mnohém, co my víme, co bude za pár (desítek) let...
'Vždyť jsou chovaní k tomuto účelu' - přesně to říkáme o zvířatech, že...
Kniha je to hlavně k zamyšlení.
A je pokrytecké říkat, že je brutální, odporná... To sice je, ale dění na jatkách, kde se bourá speciální maso, se v ničem neliší od toho, co se denně děje na mnoha místech v naší republice a všude jinde. Jen se poráží zvířata a ne lidé. A my (lidi) považujeme tento způsob zacházení se zvířaty za humánní. Dokonce bych řekla, že v knize se ke kusům určeným k porážce chovali ještě velmi humánně (oproti realitě na zvířecích jatkách). A to nejsem vegetarián (i když teda konzumaci masa jsem nijak zvlášť nevyhledávala a teď už ji vůbec nevyhledávám).
Forma, jakou je kniha napsaná, není ideální. Občas je docela nepřehledná, není jasné o kom se mluví, jsou zde velké odstavce a minimum přímé řeči...
Druhá polovina knížky mě bavila víc, o to víc na mě dolehl ten konec, který se ale dal čekat a vlastně jsem ho tak nějak čekala...
Hlavním údělem a záměrem knihy je bezesporu šokovat. To se povedlo. Pokud by se alespoň podařilo zavést celosvětovou debatu například o nadprodukci 'masné výroby' - jak tomu říkáme... Přitom jde jednoduše 'jen' o zbytečně usmrcené zvířata, která stejně nikdo nesní a jejich maso se vyhodí na skládku, protože se neprodá, bylo by to fajn.
Mimochodem - v čem je děsivější scéna, kdy zlosyn znásilnil všemi možnými způsoby čtrnáctiletou dívku (ok - zde samici), až byla po všem tom utrpení a zranění na hranici smrti a poté si ji nechal upravit a snědl její maso - od scén, které se reálně denně dějí na různých místech světa a opravdoví zlosyni si na trhu s bílým masem koupí stejně starou holku, udělají jí to samé 'jen' ji vyhodí z auta a nechají zemřít někde pohozenou a nesní ji... Myslím, že rozdíl je zde velmi malý ( a pro oběť prakticky žádný).
Tak jako většina tu i já jsem podlehla kouzlu obálky, recenzím v tisku a prezentaci v knihkupectví.
Dystopii mám ráda a tak jsem se těšila. Námět se mi líbil a sliboval velký potenciál.
Když jsem se prokousala exkursí po jatkách a jen se domýšlela, co, kdy a jak se asi stalo, byla jsem v polovině knížky. Druhá půlka sice měla jakýsi děj, ale naprosto nezáživný. Chaoticky vedené dialogy, některé momenty naprosto vytržené z kontextu.
Štěňata? ... proč?
Do posledního momentu jsem doufala v nějakou zajímavou změnu, ale ten konec to zazdil definitivně.
Ano knížka mě šokovala, ale ne svým obsahem a zpracováním, ale tím, jaké propagace se jí dostalo.
* za obálku a odkládám do zapomnění.
Konečně se mohu i já vyjádřit k tomuto kontroverznímu kousku, který za krátkou dobu proletěl takřka celý Instagram. Co si budeme, jedná se o hodně neobvyklé téma, ale právě to většinu z nás nalákalo.
Díky anotaci jsem se těšil především na život ve společnosti, která se závratně změnila. O tom kniha ale není. Většinu času budete trávit s hlavní postavou Marcosem, který pracuje na jatkách. Bude vám tedy nabídnut poměrně podrobný pohled do celé problematiky, a zde u mě také nastal první zádrhel. Vzhledem k tomu, že nám hlavní postava vypráví o době, kdy ještě pracovala na zvířecích jatkách, tak usuzuji, že doba, ve které se konzumují lidé, nemůže trvat úplně dlouho. A s ohledem na životní situaci Marcose jsem také přesvědčen, že rozhodně nebude nejstarší. Kniha ovšem téma zpracovává, jako by bylo nastoleno už po stovky let. Ať jsem se snažil sebevíc, tak mi to prostě nevychází.
Co je ale pro knihu velkým plusem, je její čtivost. Je složena z krátkých kapitol, které se moc dobře četly a děj zároveň rychle odsýpal.
Bohužel mě kniha ani jako celek úplně neuspokojila. I přes to, jak zajímavé téma si autorka zvolila a jak moc velký potenciál mohla kniha mít, autorka svůj nápad vložila do naprosto obyčejného příběhu, o kterém jsem četl už milionkrát. A bohužel, již několikrát zpracovaný příběh neutáhnete na hnusných detailech, když to jinak bude poměrně nuda.
Jak říkám, nápad to je vskutku dobrý. Ovšem to u něj taky končí.
Vlastně moc nevím, co si myslet. Myšlenka dobrá, ale zpracováním vnímám spíš jako promarněnou příležitost.
Styl psaní mi moc neseděl, strašně mě štvalo, že hlavní hrdina je většinou "on". Samé zájmeno, žádné jméno.
Celkově na mě kniha působí jako snaha prvoplánově šokovat, než přinést téma k zamyšlení.
Za mě trochu na hranici zbytečné knihy. Ačkoliv jsem to trochu kvůli současnému komerčnímu hypu čekala...
Tohle mělo obrovský potenciál. Mělo.
Do půlky jsem to dočetla poctivě. Od poloviny jsem už jen nárazově přeskakovala až na konec. V tomto případě opravdu platí "mnoho povyku pro nic". Dávám hvězdičku za nápad a popis jatek a druhou za přebal. Zbytek knihy na mě bohužel nezapůsobil (především co se týče stylu psaní)
Nemám ani chuť nechávat si knihu v knihovně a putuje dál, aby mi nebylo tolik líto vyhozených peněz.
Tahle kniha je především k zamyšlení. Nečekejte nějaký složitý děj, občas jsou některé věty lehce vytržené z kontextu a některé věty by mohly být lépe přeloženy, ale to není důvod, proč byste si měli knihu přečíst.
Hlavní důvod je současný život a uvědomění si, že vše může být ve chvíli jinak. Tohle je pro mě první knížka, která mě vede k zamyšlení nad tím, jak je zpracovávané maso. Jak se přistupuje k zvířatům. Zároveň je poukázáno na to, jak moc může vláda ovlivnit chování lidí.
Jak jsem již zmínila, děj není podstatný, hlavní je ta myšlenka, která je za mě předaná výborně, ač drsně.
Nechala jsem se unést velkým boomem a knihu si půjčila. Spisovatelka měla skvělý nápad, ale stylem psaní i samotnou linkou příběhu jsem byla zklamaná. Za mne nejlepší na knize byl přebal. Ale jistě to své obdivovatele najde, sto lidí, sto názorů :)
Téma super skvělé a originální, mrazivé, hnusné a fuj tajksl. Za to ty 3*. Styl psaní autorky mi úplně nesedl a celkově to na mě bylo až moc metaforické, abstraktní, filosofické a tak dále. Běžně ale thrillery nečtu, tohle bude pravděpodobně to první, co jsem v rámci žánru přečetla, takže nejsem cílovka, proto nechci házet hejty na něco, co nemám dobře načtené.
Kanibalům zdar!
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie kanibalismus argentinská literatura pandemie virové nákazy hispanoamerická literatura postapokalyptické romány
Skrýt reklamy
Skvěle napsané - ale diskomfortní, odporné čtení. Užila jsem si to, tu atmosféru a čím dál temnější příběh, ale doufám, že mě nenapadne se k této knize vracet.