Snoopi diskuze u autorů

Autorka a divadelní režisérka. Pracovala na desítkách inscenací u nás i na Slovensku. Umělecky vedla Divadlo Petra Bezruče, nyní pracuje pro Divadlo Spejbla a Hurvínka. Je šťastně vdaná, má mopse a narodil se jí syn. Ráda čte, cestuje a pak o svých zkušenostech píše - třeba v podobě glos do ženského časopisu Vlasta.

Umí bavit publikum, ale i čtenáře. Publikuje povídky a reportáže, s jeho fejetony se můžete setkat i v časopise pro ženy Vlasta.

Spisovatel, autor divadelních a rozhlasových her, filmový scénárista a popularizátor železnice a dějin střední Evropy. To je Jaroslav Rudiš, muž mnoha profesí a zájmů, rozkročený mezi Lomnicí nad Popelkou a Berlínem. Německé pohoří Černého lesa přirovnává k Jeseníkům, kam zasadil hořkosladký příběh komiksového Aloise Nebela. Na pražském knižním veletrhu Svět knihy 2024 vystoupí nejen jako spisovatel, ale také jako hudebník a frontman kapely Kafka Band. "Srdcem mi stále prochází Winterberg," říká pro Týdeník Echo v rozhovoru s názvem "Putin se neumí dívat skrz historii."

R.I.P. V pondělí 20. května se rozrostla řada přátel Reynkových, kteří odešli na druhou stranu bytí, a přitom jejich odkaz a přátelství je snad o to silněji s námi zde. Mnoho ze svojí životní energie věnovala připomínání díla Suzanne Renaudové, od raných let cest do Petrkova s tatínkem MuDr. Jaroslavem Pojerem, až po zralé a pozdní roky, kdy přeložila nádherné Dopisy Suzanne a Bohuslava, které si psali před svatbou (vydání Archa Zlín), napsala monografii Bohuslav Reynek, spolupracovala na překladech a komentářích knih francouzského nakladatelství Romarin - a byla blízkou přítelkyní paní Annick Auzimourové. Samozřejmě doprovázela věrně svého manžela prof. F.X. Halase, bývalého velvyslance u Svatého stolce, spolupracovala s ním také na překladu Jeruzalémské bible do češtiny. Bez její blízkosti by však nevzniklo mnohé z díla o Suzanne Renaudové, detaily, poznatky, upozornění na básně, které neměly v díle zapadnout. Vším prostupovala hluboká úcta k této básnířce i dalším důležitým osobnostem v jejím okolí, ale také snaha nejmladší generaci studentů otevírat cestu k poznání. (Zdroj: Petrkov Česko-francouzské kulturní centrum /Muzeum literatury)

"Jsem svým dětstvím jistým způsobem zmrzačená", svěřuje se úspěšná spisovatelka Kristýna Trpková. Hned za svou první detektivku získala cenu. „Číst kriminálky mě vždycky bavilo, ale dlouho mi trvalo, než jsem se odhodlala k psaní,“ říká „princezna české detektivky“, jak jí mnozí přezdívají. Kolik detektivek píše a dosud napsala? Jak se jí podařilo uzdravit se z bulimie? Proč je ve svých knihách tzv. schovaná? Popisuje v nich skutečnost, nebo je to všechno fikce? Co má teď v plánu? Více v pořadu "Blízká setkání" na Dvojce.

"Proslavil jsem se, i když nic neumím", směje se zpívající právník Ivo Jahelka.
„Zpracovat soudní příběh není úplně jednoduché. Musí to mít humor a právní kauza je málokdy veselá. Humorný střípek se tam přesto musí vyšťourat,“ vysvětluje tvůrčí postup. Odkud pochází a kde studoval? Zapomněl někdy při vystoupení text? Kde a jak dostal nápad zhudebňovat soudní kauzy? Co plánuje ke svým 70. narozeninám? Více v pořadu "Blízká setkání" na Dvojce.

"Roztoči můžou být taky krásní a dobří. K životu je potřebujeme", upozorňuje přírodovědec Ladislav Miko. Ve svém oboru je velmi spokojený. „Definice přírodovědy je široká a každý si tam může najít to svoje. To je na tom to úžasné. Příroda je velmi rozmanitá,“ uvádí. Čím vším se zabývá přírodověda? Co je v současnosti nejpalčivějším problémem planety? Je půda živým organizmem? Co způsobilo intenzivní zemědělství a umělá hnojiva? Nastal čas začít pečovat o půdu? Více v pořadu "Blízká setkání" na Dvojce.

"Zajímalo mě, co ruští vojáci na našem území spáchali", říká Michal Sýkora, autor nové četby na Dvojce. Odvrácená strana měsíce. To je název seriálu, který čte Petr Stach. „Původně to byla krátká povídka o zločinech sovětské armády za normalizace u nás,“ vysvětluje autor. Do jaké míry je příběh fikcí a do jaké míry pravdou? Proč řešil při psaní počet stránek? V čem je pro něj užitečný kontakt se studujícími, které učí tvůrčí psaní? Jak vnímá současnou mladou generaci? Co prozradil o svých plánech do budoucna? Více v pořadu Blízká setkání.

Je to psychologická sonda do nitra hrdinky, popisuje novou četbu na Dvojce její autorka Iva Hadj Moussa. „Psaní mě vždycky bavilo. Když mi bylo osm, prohlašovala jsem, že budu spisovatelkou. Nejsem ale trpělivá a kniha se musí vysedět,“ dodává sebekriticky. Chodila poslouchat načítání četby? Co dělala v dopravním výzkumu? Co je pro ni hudba a proč poslouchá metal? Jakou roli hraje hudba v jejích románech? A co probírá se svojí tchyní, která je také psycholožka? Více v pořadu Blízká setkání.

Letos 10. května oslavil krásných 70 let - přeji hodně zdraví a i přes zdravotní problémy, s nimiž se potýká, ať mu to stále zpívá :-)

Hrubín byl jako poetik dětské duše nepřekonatelný... Je neuvěřitelné, jak dokázal porozumět vnímání a chápání dítěte a přesně vystihnout, čím jej zaujme. Jeho verše se zdají být zdánlivě jednoduché až triviální, ale ohromují svou pravidelností, rytmem, lehkostí... přičemž v nich lze nalézt i stopy nenápadné edukace. Žádná složitá souvětí: slovesa zredukovaná do podoby citoslovcí a k tomu nijak komplikované obrazy reality běžného života, s níž se každé dítě běžně setkává... Verše určené pro přednes a snadné zapamatování. Přitom žádné slovo není zbytečné, každé má v básni své místo... Nevím, jestli ho jako básníka dětské poezie dokážeme ještě dnes náležitě ocenit, každopádně patří mezi mistry. A věřím, že by byl rád, že jeho odkaz žije dál: svou stopu nechává v dalších a dalších generacích dítek, neboť rodiče, kteří s jeho verši vyrůstali, se k nim s potomky rádi vracejí :-)
Málokdo ví, že se na poezii pro děti upínal v době největší tvůrčí krize, způsobené společenskou deziluzí 50. let. V té době zoufale hledal sám sebe a opřel se o jediný záchranný bod, který se mu nabízel: rodina a dcera... otevřel se mu tak svět dětské křehkosti a nevinnosti, který mu nabízí jistotu a hledaný řád... a kdo ví, možná do tohoto světa utíkal i před svými běsy.
Nepochybně byl i zajímavou osobností, v jeho povaze se snoubila křehkost s obrovskou sílou, za což ovšem také draze platil - kvůli svému zásadnímu střetu s režimem (v roce 1956 vystoupil na Svazu spisovatelů velmi odvážně na obranu vězněného Jana Zahradníčka) pravděpodobně utrpěl trauma, které stálo i za jeho alkoholismem... O to více si jeho veršů vážím: vidím za nimi člověka. A básníka, který jen chtěl čtenáři sloužit co nejlépe...

Dne 14. května by tento nesmrtelný autor knih převážně pro děti a mládež oslavil své 100. narozeniny. Svou tvorbou ovlivnil celé generace dětí a dospívajících. Málokdo ví, že byl také autorem antiutopie "Cesta do země Lidivoni", literárněhistorického dokumentu a palčivé eseje, alegoricky kritizujícím praktiky komunistického režimu. Psal jej v době, kdy spolu se svými přáteli očekával domovní prohlídky, počítal dokonce i se zatčením a nevěřil, že vůbec ještě někdy vydá knihu. Ve formě pohádky pro děti ji pro rozhlas upravil Tomáš Loužný. Natočeno na počest autorova výročí.

Bílá Voda, zapomenutá vesnice v horách… O poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl všechny řeholnice do sběrných klášterů, sem přišly dvě mladičké, Bohu zaslíbené dívky – Tobie a Evarista. A stejně jako ostatní řádové sestry byly nasazeny na nucené práce do fabriky. Jednu těžká dřina navždy poznamenala fyzicky, druhá nedobrovolně porušila svůj slib čistoty a posléze byla vystavena ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Může se řádová sestra vzbouřit proti světským i církevním autoritám, postavit se režimu a zaprodané církvi? Nejtěžší bitvu musí svést člověk na vlastním poli…
Poslední román spisovatelky Kateřiny Tučkové se dočkal své druhé divadelní adaptace, tentokrát pod taktovkou režiséra Michala Vajdičky - dramatizoval jej slovenský dramatik Daniel Majling. Na jevišti se objeví Jana Pidrmanová, Veronika Lazorčáková, Kateřina Winterová, ale i Vladimír Javorský, František Němec, Martin Dejdar a další. Uvádí Stavovské divadlo.

Máte pocit, že na obrazovkách a displejích digitálních přístrojů žijete víc než ve fyzické realitě? Řešením nemusí být digitální detox, ale změna vztahu k technologiím. Ve svém článku "Zpátky do skutečného světa" v květnovém čísle časopisu Moje psychologie se Barbora Šťastná věnuje tématu digitálního detoxu.

Podle terapeutů Ludmily Trapkové a Vladislava Chvály stále větší počet teenagerů, a především dívek, odmítá své biologické pohlaví. Situace této dvojici odborníků připomíná boom poruch příjmu potravy na konci minulého století. Jak vyplývá z jejich rozhovoru pro květnové číslo časopisu Psychologie dnes, domnívají se, že oba projevy signalizují obtíže oddělování se od rodiny.

Karel Pavlica učí na Ostravské univerzitě, snaží se přispívat k budování respektující společnosti a šíří osvětu v rámci genderové, sexuální a vztahové rozmanitosti. V rozhovoru "Nevejdu se do škatulek" pro květnové číslo Psychologie dnes povídá o tranzici, kterou prošel před více než dvaceti lety, o strachu i o důležitosti bezpodmínečného přijetí nejen v terapeutickém prostředí.

Spiritualita může přispívat k duševní integritě a celistvosti. Je-li vědomá a svobodná, vede k hlubšímu a plnějšímu prožívání a rozvíjí v nás kvality moudrosti, laskavosti a soucitu. Podmínkou zdravé duchovnosti je však odvaha přijímat náročné emoce, které odhalují naše slabá místa, říká A. Borzič ve svém článku "Zranitelnost jako klíč k srdci" pro květnové vydání Psychologie dnes.

Zamilovat se do duše - Jitka Holasová s psychiatričkou a psychoterapeutkou Alenou Večeřovou Procházkovou v květnovém vydání časopisu Psychologie dnes probíraly téma genderové dysforie a transgenderu, podívaly se do zákoutí partnerských vztahů trangender lidí a řešily důležitost celospolečenské edukace.

Ve svém článku "Trans identita a nebinarita u dětí a dospívajících" v květnovém čísle časopisu Psychologie dnes sexuolog Pavel Turčan říká: "V poslední době se častěji setkávám s názory lidí, kteří jsou vyděšení z toho, kam se to dnešní svět řítí, že dříve byly všechny děti "normální". Dnes aby se už člověk bál někoho oslovit, a když to takto půjde dál, vymřeme. Jsou to ale zbytečně alarmující obavy."

Co se stane, když se zeptáte režiséra Jana Svěráka (59) na ženy? Dostane se vám nejen upřímných odpovědí, ale také plno postřehů k zamyšlení. Věděli jste například, že nejlepším lékem na partnerskou hádku je havajská technika ho'oponopono? Jan Svěrák na ni nedá dopustit. "Poslouchejte své srdce," říká v květnovém čísle časopisu Marianne.