101evca komentáře u knih

Rozhodně daleko lepší než Thinking Architecture. Kniha má jasou posloupnost, líbí se mi, jakým způsobem rozebírá jednotlivé poznatky o utváření atmosféry. Některé body jsou celkem očividné, jiné opravdu zajímavé, ale celkově jsou všechny velmi dobře vysvětlené a dány do souvislostí.

"Architecture is spatial art, as people always say. But architecture is also a temporal art. My experience of it is not limited to a single second."

čteno v angličtině

25.09.2022

Upřímně, tahle kniha mi připadala jako celkem ztráta času. Zumthor mluví jen o sobě a, i když jsou některé jeho myšlenky celkem zajímavé, celkově to na mě působilo spíše jako snaha upozornit na to, jaká je ve svém oboru kapacita (kdyby to náhodou někdo nevěděl).
čteno v angličtině

1 25.09.2022

Upřímně jsem po přečtení vyjímečné Misery čekala od Kinga daleko víc. Neříkám, že se jedná o vyloženě špatné dílo, ale obsahuje celou řadu nudných pasáží, kde se autor přehnaně podrobně zabývá životy postavy a podobně. A přestože závěr knihy je opravdu dobrý a napínavý, hodnotím tuto knihu jako průměrnou.

4 03.08.2022

Asi jsem už přečetla příliš detektivek od Agáthy, ale vraha jsem věděla v podstatě okamžitě, přestože mi příběh přišel dost přehnaný a uměle vykonstruovaný. Za mě bylo poznat, že je to jedna z jejích prvních knih; v její pozdější tvorbě je celá řada daleko zajímavějších příběhů.

2 03.08.2022

Kniha na mě působila ze začátku jako nedefinovatelná šílenost, kterou vyplodila nějaká chorobná mysl. Bez nějakého řádu autor vytváří snově absurdní situace, ryby v potrubí, piano na koktejly, myšky pomocnice v domácnosti a taneční večírky. Ale i v tomto světě světla, barev a hudby je smrt stejně konečná a sžírává. Svět, kde i krása zabíjí a může připravit člověka o vše, co vlastnil a miloval.

"Začal si hlasitě zpívat do pochodu, ale hned toho nechal, neboť ozvěna mu ze všech stran hrozivě vracela útržky slov a zpívala něco docela jiného než on."

"Plameny ji nemohly pohltit, neboť byla zářivější než ony."

8 03.08.2022

Mám s touhle knihou hned několik problémů. Předně celý námět založený na předvídání budoucnosti na základě psychologie, a to do té míry, že je celá společnost postavena do zcela konkrétní situace. Naprostý nesmysl. Ano, určité tendence se v historii opakují (např. renesance x klasicismus), ale tím to končí. Dnešní představa o příštích staletích je asi stejně přesná jako lidí z 15. století o dnešní době.
Další autorův nedostatek vidím v až absurdní důkladnosti s jakou jsou z celé knihy vynechány ženy nebo děti. V knize vystupují až na jednu drobnou výjimku samí dospělí muži, kteří mají moc, touží po moci nebo po penězích. Je snad pro Asimova žena, nebo láska, nebo třeba rodina moc komplikované téma, aby bylo zahrnuto do jeho knihy? Asi ano. Autor tím vlastně říká, že vývoj světa určují jen muži, co stojí v čele. To je hodně omezený názor.
Co mě na knize bavilo, jsou politické intriky, pletichaření a celkově postava Hardina. Po jeho odchodu ze scény už v knize prakticky nic není.

9 15.04.2022

Wodehouse čtu, když je mi smutno, protože jeho svět bláznivých náhod, útěků a návratů, komorníků, všetečných tetiček, bohatých strýčků a mladých milenců, kteří se chtějí vzepřít osudu, mi vždycky zvedne náladu.
A Bill dobyvatel je možná ještě lepší než většina Wodehousových knih.

4 12.04.2022

Od knihy jsem nic neočekávala, ale musím říct, že to bylo opravdu dobře napsané. Legátové se povedlo vykreslit barvitý smutný příběh (na mě možná příliš sentimentální) na minimu prostoru a to až tak, že mi bylo líto, že už je konec.

5 10.04.2022

Nic výjimečného, ale čte se to celkem dobře. Co mě dohánělo k šílenství, byla naprosto hrozivá neschopnost překladatele dbát pravidel české gramatiky.

2 03.04.2022

Úžasně dynamické dílo. Nemá směr, cíl, ani konec. Kniha se nedá číst nějak konvečně, prostě jenom nasávám tu atmosféru, tu živost všech postav, neuhasitelnou energii spontálního života, kde nejsou žádné plány do budoucího dne, jen cesta.

10 02.04.2022

No nevím. Kniha musela být v sedmdesátých letech provokativní, dneska už hodně zestárla. Karikatura feminismu ztrácí na významu, protože jeho dnešní podoba je hodně odlišná.
I když z toho ale vynecháme skryté významy knihy a levicové názory autora, kniha působí dost přehnaně. Změny společnosti způsobené vymíráním mužů by se zcela určitě neudály tak rychle a radikálně. Jistě, počáteční strach a smutek po ztrátě milovaných by možná u žen mohl vystřídat pocit jistého zadostiučinění a určité převahy. To ovšem nic nemění na tom, že by to byla tragédie pro všechny. Ženy by oplakávaly padlé a možná by se i o zbylé muže pomlátily mezi sebou. Merleovo představení žen jako necitlivých ledových bestií, které klidně muže nechají zemřít, protože vyhrály, je zcela zcestné - rozhodně v první generaci od epidemie.
Za mě zklamání.

2 02.04.2022

Po čase jsem potřebovala nějakou prvoplánovou oddychovku s dobrým koncem, u které nebudu muset myslet. Účel splněn.

27.03.2022

Ta kniha mě zníčila. Myslela jsem, že ji přečtu za dva dny, ale musela jsem si ji dávkovat po malých kouskách, protože ta beznaděj a nekonečná cesta bez jediného střípku štěstí, mě pohlcovala. Je až neuvěřitelné, jak bolestný příběh se dá napsat jednoduchým jazykem z pohledu dvou bezejmených lidí, kteří se plahočí světem obaleným popelem. Skvěle napsané.

"Chci být s tebou. - Nejde to. - Prosím. - Nemůžeš. Musíš dál nýst oheň. - Neumím to. - Ale umíš. - Je opravdickej? Ten oheň? - Je. - A kde je? Nevím, kde je. - Ale víš. Máš ho v sobě. Vždycky jsi měl. Já ho tam vidím."

19 27.03.2022

Steinbeckovy postavy jsou skutečně živé, nedokonalé, naprosto lidské. Přesto se mi tato kniha nečetla úplně snadno. Narozdíl od ještě delšího Na východ od ráje jsem měla pocit, že je zbytečně natahovaná a děj se nikam neposouvá.
Nejvíce mi ale na knize vadila černobílost. Chápu snahu autora upozornit na problémy jeho doby, ale lidi se nikdy nedělí na zlé bohaté a chudé dobráky.
Steinbeck z celé situce vykřesal co největší množství emocí mohl - jeho popis jedoucích vozů, bezmoci všech těch lidí, kteří nemají nic kromě svého snu žít důstojně a pracovat za přiměřenou mzdu, bolesti otce, který ví, že nedokáže dát svým dětem nic, protože sám nic nemá, nespravedlnosti a hladu je srdceryvný a dobře napsaný, ale přesto mě to neoslovilo, tak jsem očekávala.

"Todle je má země. Já k ní patřím."

"Domky na červené zemi zůstaly prázdné, a proto byla i země prázdná."

"příčinou je hlad jednotlivcovy duše, hlad po radosti a po troše bezpečnosti, hlad miliónkrát znásobený; příčinou jsou svaly a mozek, které bolestně touží růst, pracovat, tvořit - svaly a mozky miliónkrát znásobené. Krajní a jasná a konečná funkce člověka: svaly toužící po práci, mozky toužící tvořit nad potřebu jednotlivce - to je člověk."

5 21.03.2022

Kdo nebo co je Tracyho tygr? Otázka, kterou si nutně musí klást každý čtenář této magické novely. Pro mě byl tento černý panter symbolem všeho, co člověka činí jedinečným: Jeho vlastní vnímání světa, jeho sny, jeho láska i samota, neuchopitelná fantazie a prostě to "něco", co klidně může být tygrem s kůží pantera.

"Lidi jsou těžký. Lidi jsou lidi. Lidi jsou zábava, hra, fantazie, kouzla a čárymáry. Aha! Lidi jsou bolest a nemoc, šílenství a ublížení, lidí zraňujou lidi, zabíjejí lidi, zabíjejí sebe. Kde je zábavy, kde je hra, kde fantazie a čárymáry?"

10 25.01.2022

Nádherná něžná báseň plná vzpomínek, barvitých obratů a smutku po životě, který už není. Líbil se mi rytmus básně, její prolínání mezi časy, prostory, neobyčejná hra smrti a lásky, ve smyčce se vracející verše a vůně kopřiv a kopru znatelná na každé stránce.

"Musím bdít nad tichem světnice, aby se nerozlilo po celém vesmíru."
"Je všechno, co naráz zastavuje srdce, a přece to není smrt."
"...a je to noc všech nocí, prvně v žítí nesu strašné břímě lásky a smrti současně..."

11 23.01.2022

Čtení této knihy opravdu představovalo utrpení. Goethe sice umí s jazykem zacházet nádherně a téma bylo jistě ve své době troufalé a zajímavé, ale celkově vyzněla kniha nabubřele až kýčovitě. Kniha je plná velkých slov a rádoby hlubokých myšlenek, ale za mě je to ve skutečnosti příběh o sobeckém slabém budižkničemu, který se jen nesmyslně lituje. Za mě dost zklamání.

Nedotčeno. Na něco tak šíleně násilného nemám žaludek...

Nejcitlivější kniha, jakou jsem kdy četla. Otáčet stránky této knihy je jako procházet se bosá po čerstvě posekané trávě. Virginia Woolfová předává čtenáři obrazy, myšlenky a zmatky lidského života. Nehledá žádné odpovědi, ani rozuzlení, jednoduše prožívá společně se svými postavami momenty bytí, které nejsou ničím a zároveň celým světem. Nádherné!

"James, jak tam tak nehnutě stál u jejích kolenou, měl pocit, jakoby byla jabloní s růžovými květy, obtíženou listím a tančícími větévkami, do níž se ten mosazný zobec, ta neplodná šavle jeho otce, toho sobeckého muže, noří a trýzní ji a dožaduje se soucitu."

7 13.01.2022

Tato kniha je stejně snově záhadná, jako Drtikolova tvorba. Němec postavil svůj román někam na hranici mezi dnem a nocí, vědomím a nevědomím, světlem a stínem. Ani si nejsem jistá jestli to byl tak úplně životopis. Spíš mi to připomínalo večerní cestu zasněženým lesem, během které mě jen tak mimochodem provází významný český fotograf.

"Příliš neposlouchejte, co o sobě lidé tvrdí. Dívejte se na ně, radši se na ně prostě dívejte."

"Krása je nejvyšším symbolem pravdy. A umění má smysl jen tehdy, pokud pravdu symbolizuje."

8 30.12.2021