1amu komentáře u knih
Ano Jaroslav Marvan byl herecké eso . O tom není pochyb . Ale jeho život má dvě stránky: jedna je světlá - řekl bych do roku 1948 a možná ještě krátce po "Vítězném únoru". Je tam sláva z Divadla Vlasty Buriána, kde byl rovnocenným partnerem svého šéfa a spíše jej štvalo, že pan ředitel musí mnohdy improvizovat, neznaje roli (tak jak to musí umět oni správní herci). Množství výtečně zahraných postav zejména ve veselohrách natočených za I.republiky. Ano - všechna čest a hluboká poklona !
Ta tmavá strana je jeho vztah k bývalému finančnímu dobrodinci (míněn Vlasta B.) po r.1945. Marvan se stává nosným hercem znárodněné kinematografie, viz filmy jako Bylo to v máji, Hudba z Marsu či ROH-ácký Anděl, kterým TV zaplňuje prázdná místa ve svém programu. Ještě, že mu slouží k profesionální cti výtečný rada Vacátko z "Hříšných lidí města pražského". V knize dobrého novináře postrádám onu druhou stranu mince. Rub zná každý, ale líc ?
Nedoceněná kniha ! V době před 30-ti roky se zde knihy " Od Škvoreckých" xeroxovaly a majitelé vzácného výtisku měli papíry s dlouhými seznamy zájemců. Ale je jiná doba, lidé mají jiné zájmy, koho by zajímaly již dávno prošlé časy...
Tato kniha je alfou-omegou poznání, co to vůbec nakladatelství s magickým názvem "68 Publishers" bylo.
Tazatel, tedy autor se vyptává paní Salivarové - vydavatelky a pana Škvoreckého - dá se říci editora a nosného autora "68". Vše začalo Tankovým praporem, což byla správná úvaha a také kalkulace pro začátek. A je dobré, že třeba paměti Ádiny Mandlové, či Lídy Baarové "zaplatily" tisk knih méně atraktivních, leč žádaných.
Nevím, nevím, zda ta mravenčí práce paní Salivarové a všech lidiček okolo ní bude někdy státotvorně oceněna (začátek odstartoval kdysi V.Havel udělením řádu Bílého lva - ten mohl být udělován pouze občanům, kteří nebyli Čechoslováci - a Škvorečtí byli komunisty ironií osudu čs.občanství zbaveni) .
Bojím se, aby to nebylo In memoriam .
Řekl bych, že tato knížka napovídá o B.Hrabalovi více, než vše ostatní, co o něm u nás bylo napsáno . Monika Zgustová zaslouží uznání. Čtyři roky vedla rozhovory se spisovatelem, který byl silně náladový. Už ta doba s ním prožitá - to je výkon ! Nepochybně to dotáhla do cíle, protože jest šarmantní ženou a tu holt nešlo odehnat jako ostatní jeho "příslovečným výrokem".
V této knize je jedna z kouzelných zkazek o strýci Pepinovi :
Tatínek požádal Bohumila, aby se načas přestěhoval ke strýci a naučil ho pořádku. Poslušný syn tak učinil. A hned na začátku soužití viděl, že strýc uléhá do postele ke konci léta v trojích kalhotách. "Strejdo, to přece nyní hygienické, chodit spát oblečen" pravil Bohumil. A Pepin: "A co kdybych chtěl v noci zajít si koupit cigára ? Nebo co kdyby hořelo ? "
Výsledek ?
Synovec začal v prosinci spávat ve trojích kalhotách . Inu - co kdyby hořelo ?
Tak mám asi kliku, listy z knihy nevypadaly (a že je to nějaká doba) . Vladimír Renčín se zapsal do dějin této země zajímavostí : jeho kresby (zastrčené pod sklem kanceláří, v šatních skříních a kdoví ještě kde) se kradly ! A to fest ! Génius srandy v nelehké době přinášel obyčejným lidem radost . Blbý časopis Dikobraz jsem si kupoval každý týden kvůli jedinému fóru pana Renčína.
A ten, který se mi líbí v této knize ?
Invalidní vozík se zestárlým Švejkem táhne paní Milerová . Čekali jste, že řve : Na Bělehrad !
???????
Kdeže !
Řve : Na perestrojku, na perestrojku ! (Vždyť se píše rok 1989).
Bylo období, kdy jsem C.C. četl, a to všechny série, ze kterých se mi příběhy Oregonu líbily asi nejvíce. Ale čas plynul, autor nevymyslel nic nového a vydávání svých příběhů proměnil v byznys. Bohužel.
Pro mě - lepší průměr. Nápad "za všechny prachy", to samé začátek i ta postavička trafikanta. A tak mne napadlo, co kdyby F.J. I. (čti Franta,Pepa Jednička) byl analogicky oživen do současné doby. Ale pouze za pomoci stejně oživeného Járy Cimrmana. Jistě by rukou společnou a nerozdílnou mohli vytvořit veliké věci.
Překvapivé na této knize je fakt, že autoři jsou z Japonska, tedy spíše ze země suši. Ale klaním se jim. Napsali přehlednou a dobrou knihu. A vůbec: SLOVART dělá u nás velice záslužnou práci - vybírá si k vydání knihy, o které česká nakladatelství vůbec "nezakopnou". V době Schengenu (bóžíčku jak nám dlouho vytrvá) je poměrně přijatelná možnost zajet k sousedům i dále a ony lahůdky zakoupit. A to tvrdím jako osoba, které nejvíce chutnají sýry italské.
Dobré chutnání !
Byť je v době psaní tohoto komentáře modrý čtverec, konstatuji, že se mi kniha líbila. Nepatří (u mne) k TOP knihám J.G. ale je dobrá. Také vtipná a co hlavní - čte se v pohodě a lehce. Ono mi bylo úplně jedno, jak to skončí, takže spokojen.
Bude to krátké. 600 barevných obrázků s plánky a mapkami, to je průvodce po Louvru. Milovníci umění, kteří prozatím ještě v Louvru nebyli, mají možnost získat fenomenální knihu (formátu A5), kterou vydali bratři Slováci, a to i v češtině ! Obrovské díky Slovartu.
PS: rarita - vytištěno v Číně
Pan Fencl to umí ! Krásná kniha mého města. Kdysi dávno přátelsky spojeného s bavorským Pasovem (Passau). Po Mnichově se stalo městem německým a bylo silně poněmčeno. Po válce zde mnoho (slušných) německých rodin zůstalo. Zvrat přinesl rok 1968, kdy soudruzi rozhodli, že v šumavském městě bude těžký průmysl. Vznikla pobočka ZVVZ Milevsko - tedy ZVVZ Prachatice s masivním přestěhováním nových pracovníků. Pro ně se začala budovat sídliště okolo starého centra. Bohudík to zůstalo zachováno. Po roce 1990 dochází k úžasné proměně. Město kvete a je při každé mé návštěvě krásnější.
Autor knihy ve spolupráci s MUDr. J. A.( Mágrem a Ant. Jurčem se podíleli na další krásné a reprezentativní publikaci : Prachatice, obrazy z paměti města (vydalo Město Prachatice v r.2012).
Jak opatrovat a ošetřit nádherné staré domy ? Mnohá česká města by se zde mohla poučit.
Úplný unikát je překrásně předělané místo posledního odpočinku .
A též nesmím zapomenout na Járu da Cimrmana, který je po návštěvě označil jako místo jihočeských zbohatlíků .
Zajímavá kniha. Asi ji po přečtení nelze brát na 100%, ale J. Edgar Hoover byl někdo. To mu nikdo neodpáře. Po přečtení jsem získal trochu jiný pohled na zavraždění bratrů Kennedy-ů. Může to být pravda, ale ani to tak nemusí být, soudě podle závěrů tehdejší FBI byli Jack a Bobby "neřízené střely" s maximálním rizikem pro USA. Konec konců závěry t.zv. Warrenovy komise to říkají jasně dobou odtajnění spisů z vyšetřování. Ostatně 63 procent Američanů má jiný názor. Věří, že atentát provedli nejméně dva lidé. Někteří mluví o vlivu mafie, vlády, CIA či kubánských nebo sovětských činitelů...
Nedovedu si představit českého milionáře (a výše), který by vyřešil svůj odkaz se závětí podobným způsobem. Ale jsme v USA, vypráví nám to pan Grisham . Vzhledem k výši financí v závěti, je uvěřitelná ta část knihy, která probírá jednotlivé subjekty, zúčastněné na onom čtení (tedy - jak kdo dopadl) . Ono to ani jinak dopadnout nemohlo, i když osobně nejsem sentimentální příznivec tohoto stylu psaní.
Této knize se v čase před jejím prodejem dělala velká reklama . Nejsem přesvědčen, zda splnila svůj účel. V podstatě jsme si měli přečíst jak dostal Usáma bin Ládin po 11.září r.2001 "na frak" od postižených, a to přímo v provrtaných horách Afghánistánu, kde to znali Mudžáhidové opravdu velmi dobře. Podíváte-li se u této knihy na bazar, kniha se pouze prodává a všechny nabídky jsou pod 100.-Kč. I to svědčí o kvalitě díla.
Paní Hillary byla dobrou 1.dámou. Bohudík se nepostavila do čela řízení USA. Konec konců to "dokázala" mnoha pochybeními ve druhé nejvyšší státní funkci, tedy při šéfování ministerstva zahraničních věcí. A při tom všem se mohla učit od osoby nejvýše povolané, naší krajanky - paní M.Albright. Ale autorce nelze upřít výborné vzdělání a praxi v Bílém domě . Její životní smůlou byl bulvární hit pana manžela s jistou M.L. Ale ano, přenesla se přes to s nevídanou noblesou . Bohužel pak došlo na chybnou sázku. Barack Obama nebyl tím pravým. Ale o tom se tato kniha již bohužel nezmiňuje.
Protože si občas přečtu něco od T.Clancyho, zaujala mě nová řada Splinter Cell. Tedy ta řada ani ne, ale Sam Fisher - speciální agent "někoho". Dokáže nemožné a můžeme mu jen závidět některá "udělátka", kterými jest vybaven. Třeba něco, co jsem pochopil jako super vymakaný implantovaný mobil . Přečtěte si raději v knize, co to s Fisherem udělá, když "šikmookké bestie" zapnou v jeho blízkosti jakýsi ultrazvukový přístroj, který obsluhován jedním z netvorů dělá v palici speciálního agenta pěknou melu. Sam Fisher řeší zapeklité případy na 1* ! Rád se pohybuje v hernách Macaa (nedivím se mu) . Zkrátka akce za akcí ! TNG-ři si přijdou na své. A také uspokojivé čtení na dovolenou. Když jste na pláži zabráni do nové akce, jednak můžete utrpět úžeh, nebo opomenout nechat se ošplouchat vlnkami tam kdesi na Havaji.
Vynikající esej profesora pařížské Sorbonny o jednom ze symbolů Francie. Je jím Generál Charles de Gaulle. Vedle něj pomyslně stojí Jana z Arku, která vyhnala cizáky ze země a Napoleon Bonaparte, který se postavil se svým vojskem proti koaliční Evropě. Pozdější prezident t.zv. V.republiky dekolonizoval Francii. I za to byl částí národa nenáviděn. Přežil množství atentátů. Z nichž při jednom, prý se svou manželkou přežili pouze zázrakem.
Pan generál a prezident po střelbě vystoupil z Citroenu, oprášil prach a sdělil přítomným: "to že vystříleli mnoho zásobníků a netrefili se - to jim jako voják prominu..... ale n i k d y jim neprominu, že při plném vědomí a znalosti situace stříleli po ženě ! "
Malinká, ale nádherná kniha !
Pohodové čtení. Paní Jindřiška byla jednou osobou v dávném roztomilém rozhlasovém pořadu "Sedmilháři".
Tato kniha mi připomíná, když se autorka rozepíše o Malé straně, Povídky malostranské, kdysi nenáviděná povinná četba, později část výborně zfilmována zejména Jiřím Menzelem. V případě autorky jde o povídky zasazené do doby, ve které žila, ale stejně roztomilé.
Jak čtu komentáře k této knize (přičemž respektuji každý projevený názor), zamyslel jsem se nad otázkou, zda by měla být každá detektivka aspoň trochu uvěřitelná... Hm. Pokud bych to bral do důsledku a tento názor by byl pro spisovatele axiomem, zřejmě by nikdy nevznikly ony "trháky" , které bouraly a bourají hranice miliónů prodaných knih úspěšných autorů. Jedním z nich je John Grisham a jsem přesvědčen, že při psaní nesedí u stolu s vědomím, že musí jít "aspoň o trochu uvěřitelnou knihu" . Ti úspěšní ví, že jádro pudla (pokud jde třeba i o komerční úspěch) je v nadsázce. Proč mají v tomto čase úspěch Opráski sčeskí historje a ne Alois Jirásek ? A ve světě ? Proč trhá rekordy Jack Reacher ? A je tomu tak i u knihy Klient.
Zřejmě Grishamova rychlovka. Měl smlouvu na x-knih ročně a ta poslední furt ne a ne ! Tak usedl a psal. Předpokládám, že mu to šlo fofrem od ruky. Nakladatel spokojen, koupěchtiví před vánočními svátky také. Bude to sranda ! Řekl bych, že jde o řemeslný výkon profíka. Nic víc - nic míň .
I když jsem od letecké akrobacie na míle daleko vzdálen, musím smeknout před vším co ti dva hoši (František Bartoň a Alexandr Kubovec) dokázali se "zrcadlem" (viz dále) po tvrdé a dlouhodobé přípravě.
Autorovy vzpomínky na letecký život člověka, který začínal na větroních, později přešel na motorové létání až se vypracoval na elitního pilota letounů Tupolev TU-154M s vrcholem na typu Boeing B-737 u ČSA.
Číslo, které předváděli s kolegou Sašou Kubovcem při leteckých dnech na letištích u nás i v Evropě se nazývalo "Zrcadlo L-13A Blaník, kdy dva větroně letí nad sebou (ten horní převrácen zády) bylo zachyceno několikrát i v přímých přenosech ČTV.
Kniha je poutavá i pro laiky (což je můj případ), kteří si uvědomí s úctou co vlastně letecká akrobacie obnáší.