1amu komentáře u knih

Lady Agatha napsala množství úžasných příběhů, které čtou jednotlivé generace, ale tento příběh je můj nejoblíbenější.
S potěšením jsem si přečetl dva špičkové komentáře od mi-380 a pistalky, které naprosto vyjadřují mé pocity.
Tedy pouze dodávám:
mou klikou bylo, že jsem nejdříve četl knihu a později viděl film od J.Guillermina (1978) - geniálně natočený s plejádou špičkových herců.
Pak již mi nezbývalo než sledovat "servírované chuťovky" jak na běžícím pásu. Možnost shlédnout úžasné památky, zejména chrám Abú Simbel (kde příběh vrcholí) je již pouze tou nádhernou jahůdkou na dortu .

Promyšlený příběh do těch nejmenších detailů, úmyslné matení čtenáře "zalidněnými podezřelými" a strhující finále, které neumí nikdo tak fantasticky popsat jako Agatha Mary Clarissa lady Mallowan, rozená Miller, obvykle známá jako Agatha Christie, *15. září 1890 v Torquay .
Má hluboká poklona !

28 05.07.2020

Kniha, kterých je "jako šafránu" - tedy velmi vzácná. Jednoduše proto, že téma není zrovna populární . Kdo se v této době zajímá o "Hitlerjugend" ?
Inu měli to náckové dobře spočítané, ale myslím si, že na to šli chytřeji než komunisté u nás.
Čs. organizace "Pionýr" vznikla proto, že musel být zlikvidován skauting. Místo Foglara dáme mladejm Vasku Trubačova, i šátky vobarvíme na červeno ! A pionýrské schůze ? To byl předobraz schůzí soudruhů.
Hitlerjugend byla odpudlivá organizace, která sdružovala mládež a naplánovala tvrdý výcvik.
Nejmladší syn protektorátního ministra Emanuela Moravce tam musel nastoupit. Právě na jednom výcvikovém táboře zahynul v Rakousku při bombardování. Bylo mu 12 roků.
Kniha je pojednáním o tom jak na svět přichází bestie a také o jejich koncích.

14 04.07.2020

(SPOILER) Zajímavá kniha sledující osudy dvou mužů, československých občanů, kteří byli vznikem Protektorátu prohlášeni Němci, buď po obou rodičích, nebo po jednom německé národnosti .
První - Walter Bláha z Prahy (otec Čech, matka Němka) se u Luftwaffe stal pilotem bombardéru a při svém prvním bojovém letu dne 3.12.1942 (ve věku 20 let) z Taganrogu (poblíž Stalingradu) naplánoval cílenou leteckou dezerci, kdy se vzdal Britům v neutrálním Turecku .
Britové jej deportovali a po výsleších přes Egypt přepravili do Anglie. Walter chtěl létat a rozdávat si to v bojích ve vzduchu se svými bývalými bojovníky. Nebylo mu to po dobu celé války umožněno zásluhou především české vojenské zpravodajské služby. Válku si odsloužil v České samostatné obrněné brigádě a byl 2x vyznamenán.
Po válce se mu podařilo získat civilní letecký průkaz a svůj úmysl odletět ze země realizoval se svou snoubenkou 8.3.1948. Měli štěstí, bez problémů přistáli v americké okupační zóně na vojenském letišti Kitzingen.
Walter ovládal několik světových jazyků. Brzy se pracovně a i svým létacím hobby uplatnil v USA. Jeho životní dráha byla uzavřena ve věku 87-ti let na Floridě.

Úplně jiný osud potkal Waltera Smejkala (1922-2009). Létal u Luftwaffe v Norsku. V roce 1945 jej Britové vrátili zpět do ČSR. Byl okamžitě uvězněn. Posléze byl vázán pracovní povinností na dole Pluto u Mostu. Tam se stal kvalifikovaným elektrikářem, zlepšovatelem a později nezbytným pracovníkem. V r.1968 neemigroval. Oženil se šťastně. Po dlouhá léta se těšil z dětí a vnoučat. V r.1995 mu dokonce na letišti Benešov umožnili ukázat, že po skoro 50-ti létech nic z létání nezapomněl.
Oba příběhy jsou unikátní. O těchto lidech se donedávna mlčelo. Osobně si myslím, že knize by prospělo méně dokumentace a více životních příběhů obou mužů.

13 03.07.2020

Optimistická kniha povídek navazující na první dílo autora u nás vydané "Jdi po skryté stopě". Název knihy napovídá, že jde o drobné příběhy českých utečenců po roce 1948, kdy se mi mnohdy zdálo jak pan Slouka fabuluje a směřuje skutečně zažitou událost k závěru, který je jiný od reality. Samozřejmě, že příběh končí k uspokojení čtenářů. Je to právo autora, ale bohužel realita je mnohdy úplně jinde.
Je zajímavé, že Zdeňka Slouku objevil pro nás Torst a jeho 2 vydané knihy jsou nespravedlivě opomíjeny. To jeho syn Američan Mark, který žije s rodinou v Praze je na našem knižním trhu úspěšnější.

13 03.07.2020

Nesdílím nadšení z předchozích komentářů. Ono postačí podívat se u tohoto autora na jeho pisatelskou plodnost. 91 knih, to je úctyhodné číslo. Jeho časový záběr témat ovšem varuje. Od TV seriálů typu Chlapci a chlapi k této knize vám zapne (pokud máte zájem o hodnotné čtení) varovné světélko.
Zkrátka od pedagoga, který vedle svého pracovního nasazení od r.1950 na Filosofické fakultě psal intenzivně o všem, přes Kata Mydláře ke sběrateli sexu, od Cesty k barikádám k Holce proradné je zřejmé, že šlo o kšeft.
Rudolf II. je zajímavá historická osobnost, která by si zasloužila solidnější vyprávění než učinil autor.
Stačí citovat z anotace knihy: Ve svém novém románu sleduje Karel Štorkán soukromý život císaře Rudolfa II., v němž se skrývá řada záhad a tajemství. Po prvních zkušenostech s láskou ve Španělsku se Rudolf proslavil pestrým a nerovným soužitím s několika milenkami na svém pražském dvoře. Měl s nimi mnoho potomků, ale trůnu nezanechal žádného legitimního dědice.... Dvorní lékař Jan Atemstedt zaznamenal, že poměr císaře k ženám byl dán jeho psychopatickou osobností a zvýšenou sexuální potřebou. Svou roli sehrálo i to, že se na trůnu nikdy neoženil. Střídal ženy podle nálady a bez ohledu na jejich původ nebo osobnost....
Autor nabízí čtenářům pět žen: Portugalskou královnu Juanu, následuje Gina Pavéz, nám známá Kateřina Stradová, mladá paní z Pernštejna a Vanda Rucká - tyto ženy poznaly z intimní zkušenosti, jaký Rudolf byl, když odložil svůj císařský majestát.
Myslím, že zde je vidět záměr autora.
Jde o brak .

11 02.07.2020

Kouzlo příběhů Vlašťovek a Amazonek je také v fikci, kterou občas zkušený autor použije. Zde je to Petr Kachna. Jsem přesvědčen, že právě to čtenáři, pro které je kniha především určena - to chápou, kniha je baví a přečtou ji velice rychle. Asi tak, jak jsem s nadšením hltal úžasné příhody té výborné party před x-léty.
Pokud ji z nostalgie čteme jako rodiče či prarodiče jde o něco jiného.
Ano - Arthur Ransome především uměl psát ! Uměl vytvořit příběh . Uměl vytvořit i Petra Kachnu .
A máme-li to štěstí, že naši potomci čtou vydání z r.1961 s kouzelnými ilustracemi Kamila Lhotáka, pak to nemá chybu.

17 02.07.2020

Hlavní význam této velice populární knihy mezi národem, vidím v podtitulu (aneb válčili jsme za Čepičky). Ano kniha i film jsou zábavné, ale nejsem přesvědčen o % čtenářů, kteří si uvědomí kdo byl byla kariérní zrůda - JUDr.Alexej Čepička.
Příbuzenství s prezidentem Gottwaldem Čepičku vyneslo strmě vzhůru. Když však ten náhle v roce 1953 po návratu z pohřbu Stalina zemřel, pohasla také Čepičkova hvězda a následoval jeho strmý politický pád dolů. V roce 1956 byl totiž odvolán ze všech významných stranických funkcí a uklizen na místo předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalizaci.
Už jen poznámka jak pobýval v Osvětimi (a jak lehce tento tábor opustil) budí podezření. Ano, vojíni s černými výložkami nesli a nesou svůj vojenský osud, poznamenaný Čepičkou,až do hrobu.
Zeť Klementa G. předvádějící se na vojenských přehlídkách na Letné ve sněhobílé uniformě (měl svůj zářný vzor v Kremlu) jako šašek, dožil (1990) zcela zapomenut ve věku 80 let postižen alzheimerovou chorobou.

25 01.07.2020

Nechytal jsem nikdy ryby . Ani jsem je nikdy nejedl. Ale u knih Oty Pavla o rybách jsem prožil moře hodin s tím největším potěšením. Možná také proto, že znám Berounku opravdu dobře a mnohý čtenář si knihu vychutná ještě více, pokud poznal život u řeky, o které autor s takovým nadšením píše.
Pomohlo mi, že jsem paralelně četl ty knihy, ve kterých píše jeho kamarád Arnošt Lustig o krásných společně prožitých chvílích !
Ota Pavel udělal dobře, že přešel v psaní ze sportu k vodě. Vadí mi pouze jedna věc, že tento národní poklad nedovedli Češi pořádně prodat do světa.
Zdejší hvězdičkování v případech hodnocení těchto knih nestačí, tak tedy pane Oto Pavle ode mne pouze 5 hvězd !

37 28.06.2020

Knihovna mě nalákala na menší knihu se zajímavým názvem. Po přečtení nelituji. Jako laik v této oblasti jsem se dozvěděl mnoho věcí, o kterých jsem až doposud neměl ponětí. Třeba mi vůbec nebylo známo, že kopule chrámů ve starém Římě byly stavěny z betonu již mezi lety 30-15 př.n.l. To samé - obrovské a funkční akvadukty. Byl jsem poučen o třech druzích sloupů : Dórském, Iónském a Korintském ve starověkém Řecku, nebo o geniálních architektech v Byzanci.
Kniha je doplněna množstvím nádherných fotografií: můj oblíbený zámek Neuschwanstein, či dvě místa (kde jsem nikdy nebyl) : Tádž Mahál nebo chrám Vasila Blaženého po perfektní rekonstrukci. Vše jako z pohádky.
Samozřejmě nechybí Eiffelovka, ale postrádal jsem Vítězný oblouk v Paříži, z jehož střechy má návštěvník možnost vidět genialitu barona Haussmanna, který z pověření císaře Napoleona III. byl u zrodu prvních bulvárů na světě (1852-1870).
Samozřejmě z nových staveb nechybí úžasná budova opery v Sydney, vila Fallingwater od F.L.Wrighta v Pensylvánii (postavená v lese mezi vodopády, viz. https://www.youtube.com/watch?v=bC9ipWcYnQc) či první Habitat v Montreálu.
Co jsem postrádal ?
7* hotel Burj Al Arab (věž Arabů) - "plachetnici" v Dubaji a zmínku o mém milovaném F.Hundertwasserovi (který neuznával v architektuře rovnou čáru), tvůrci úžasně barevných domů, domečků, i veřejných WC a nádraží a pod. Postrádal, protože jsem navštívil jeho Pivní věž v malém městečku Abensberg v Bavorsku.
Přes pár výhrad jde o výtečnou publikaci. Možná by prospělo, pokud by byla znovu vydána v reprezentačním formátu A4.

16 27.06.2020

Lahůdka ! Již dlouho jsem nečetl knihu z drastické doby a ještě k tomu v místě satana, v Berlíně, která je vyprávěna laskavou formou . Čtenář si připadá, že nečte opravdový thriller, ale optimistický příběh z těžkých časů.
Hlavní hrdina je obyčejný židovský kluk Cioma . Jeho výhodou je, že nevypadá jako Žid. Je úžasně šikovný, k fyzické práci, kterou sice nikdy nedělal, ale staví se k ní pozitivně, což mu v těžkých válečných časech dost pomáhá.
Ještě k tomu zjistí nejen on, ale také jeho přátelé, že má neuvěřitelnou schopnost naučit se kvalitně a velmi rychle padělat doklady. Na záchranu jeho rodičů je bohužel pozdě, ale pomůže mnoha lidem, kterým padělky zachrání život.
Ale je i často zbrklý. Ohrožuje tím nejen své přátele, ale zejména sebe. Přes všechny neuvěřitelné překážky si splní svůj sen.
Na této knize je kouzelné, že příběh Ciomy se skutečně stal a nejen to. On sám vše i napsal.

17 26.06.2020

Útlá knížečka, ale s bohatým obsahem. Autor díky programu EU pro studenty ERASMUS, prožil jeden rok v Římě. Protože znám pouze sever této krásné země, byl jsem zvědav na velkoměsto z pohledu Čecha.
První dojem - srovnání Říma a Prahy. Sami Italové, kteří u nás často pobývají říkají, že obdivují čistotu Prahy, její absolutně dokonalý systém hromadné dopravy. Řím je 2,5x větší, ale má pouze 2 (!) linky metra (údaj z r.2012), z toho první linka B má zastaralé vozy. Tramvajová doprava měla v té době pouze neuvěřitelných 5 (!) linek. Jádro přepravy jsou autobusy, kde jízdní řády, respektive jejich dodržování je spíše bájnou fantazií. Neukázněnost pasažérů, tím je myšlen způsob jejich nastupování a vystupování . Přednost vystupujícím ? Není žádná ! Vyhrává silnější a drzejší.
Ale opak je v obchodech. Příjemné prodavačky, ochotné, s úsměvem, poradí s nákupem, každému popřejí hezký den. Oběd v menze za pouhé 2 € (což je na tuto zemi neuvěřitelná láce) ! V centru Říma je nejvyšší budovou (prý) Svatopetrský chrám (Vatikán), je prý pravidlem, že všechny budovy musí být nižší. Proto prý je město rozloženo na obrovské ploše.
Zajdete li k fontáně Di Trevi, doporučuje se zejména brzy ráno. Kdo si chce splnit přání, musí do tryskajících pramenů pitné (!) vody hodit (obrácen zády) minci a další , pokud touží se do města vrátit. Místní radní spočítali, že roční příjem z vhozených minci činí v průměru přes 0,5 miliónu € ročně !
Tamní filmové ateliéry Cinecittá jsou prý největší v Evropě. A po Hollywoodu druhé na světě.
Knihu, čítající cca 90 stránek přečtete velice rychle a základnímu seznámení s hlavním městem Itálie naprosto postačí.

15 25.06.2020

Jeden z našich historicky nejlepších hokejistů, kterého odsoudil komunistický režim - ZA NIC - k odnětí svobody na 12 roků.
Ke konci svých vzpomínek říká :
"Hokej mi dal v životě hodně. Nejen krásu hry, ale také možnost poznat okolní svět a lidi, se kterými bych se jinak nikdy nesetkal. Nevyhnul jsem se ani jeho temným stránkám, vždyť právě kvůli hokeji jsem se dostal do kriminálu.
Ta hra mě naučila, že člověk nesmí nikdy rezignovat. Dokud se nepíská konec, pořád je o co usilovat."
Zasvěcení přátelé této krásně hry budou mít po přečtení také možnost udělat si svůj úsudek o Vladimírovi Zábrodském, na jedné straně geniálním hokejistovi a dobrém tenistovi, ale po lidské stránce ?

16 25.06.2020

Můj filmový oblíbenec, ať vystupuje jako herec, režisér nebo producent. Nedávno (31.5.2020) oslavil neuvěřitelnou 90-ku ! Lze o něm říci obligátní větu : je jako víno, zraje pomalu, ale s přibývajícími léty je stále lepši.
Ve filmové branži se začal pohybovat v polovině 50-tých let minulého století v béčkových westernech. To ho nebavilo, usoudil, že má na více. Robustní chlap se vydal do Itálie a dobře udělal. Proslulost a světovou popularitu získal svým účinkováním v tzv. spaghetti westernech režiséra Sergia Leoneho . V každém z těchto filmů ztvárnil hlavní postavy - osamělé, neohrožené, drsné a cynické pistolníky se smyslem pro spravedlnost a čest. Tato charakteristika je typická pro jeho role i v následujících letech, ať už se jedná o westernový, akční či detektivní žánr.
V USA si získal oblibu postavou detektiva drsňáka Harryho Callahana.
Jejich finanční efektivita mu umožnila založit vlastní produkční společnost Malpaso.
V roce 1992 jeho film z prostředí divokého západu Nesmiřitelní byl oceněn čtyřmi Oscary, nejlepší film, režii, střih a vedlejší mužský herecký výkon. Tím začalo další veleúspěšné období jeho tvorby. Následovaly filmy S nasazením života, r.1993 a Madisonské mosty v r.1995 .
Osobně mám nejraději jeho mysteriózní Půlnoc v zahradě dobra a zla (úžasný Kevin Spacey) a válečný dvou-film Dopisy z Iwo Jimy z r. 2006 , vypovídající o krutém střetnutí Američanů a Japonců na vyprahlém ostrově, a to z pohledu obou válčících stran.

16 24.06.2020

Celou četbou této zajímavé knihy mě pronásledovalo slůvko kdyby (je důležité k pochopení všeho popsaného).
-Kdyby syn (Boris Pasternak) poslechl své moudré rodiče a emigroval s nimi z nově se
tvořícího SSSR, snížil by se počet nešťastných lidí, kteří procházeli jeho životem.
-Kdyby J.V.Stalin žil (třeba) o 20 let déle, možná by (za předpokladu neexistence výše
uvedeného kdyby) převzal B.Pasternak Nobelovu cenu. Jednoduše proto, že byl chráněncem tohoto netvora (Proč? To napoví kniha).
Ono těch "kdyby" napadne čtenáře více.
Jeho životní dílo "Doktor Živago" zpočátku nikoho nevzrušovalo. O čem to asi bude, vědělo pouze nejbližší okolí autora.
A jsme u rčení "Za vším hledej ženu".
Tou je v pořadí třetí osudová žena Borise Pasternaka. První dvě byly manželky. Olga chtěla být též. Leč Boris se již více rozvádět nechtěl. Zůstal jí tedy statut milenky. A to byla voda na mlýn sovětského gestapa-KGB ! Chytře nastavenou past Boris neprokoukl. Že to odnesla zejména Olga (Lara) a s ní plno mnoho dalších lidí vcelku bez viny ? To mu došlo vždy se zpožděním.
Z ničeho nic vytvořil KGB papírovou obludu - mnoho let psanou knihu Dr.Živago.
Občanům SSSR je futrována do jejich mozků informace, že po USA a dalších imperialistech, je zde jejich přisluhovač - tato kniha. Ta nesmí opustit území země, kde zítra znamená již včera.
Ve XXI.století je to k neuvěření, ale i taková byla kdysi doba.
Kniha se čte, zejména ve druhé polovině, jedním dechem. Při tom děsu a hrůze jsem se i trochu zasmál:
Americká CIA vymyslela trhák. Před Světovou výstavou v Bruselu (r.1958) nechala načerno vytisknout pár tisíc brožovaných (šetříme) knih "Doktor Živago". Předem věděli, že Belgie vydala cca 16.000 víz pro občany SSSR.
Efekt ? Po Živagovi se jen zaprášilo. Expedient byl v pavilonu Vatikánu ! (Každý den po uzavření se mocně uklízelo). Šťastní majitelé (odkud asi ?) si kvůli pašování nechávali pouze stránky s holým textem).
Anotace knihy není přesná. Je tam sice trochu lásky, ale převládá krutost .

19 21.06.2020

Jedna ze knih, kterých bude vždy málo. Dlouhodobý nedostatek našeho školství je i v tom, že většina k tomu určených pedagogů není schopna studentům vysvětlit jednotlivá umělecká hnutí a směry.
Pořád vidím před pařížskou katedrálou Notre-Dame skupinu školáků s paní učitelkou. Všichni s bloky a tužkami . Možná, že chodím málo ven, ale zatím jsem něco podobného v Praze neviděl.
Tato dobře zpracovaná publikace je jednou z těch, které mohou mladé generaci alespoň trochu pochopit čemu se také říká krása.

19 21.06.2020

Vůbec se nedivím, že tuto výbornou knihu vydali bratři Slováci za hluboké normalizace v r.1973. Na rozdíl od budoucích "Kůlů v plotě" si již tehdy uvědomili realitu, že národ nesmí zapomínat na své hrdiny.
Má hluboká poklona nakladatelství "Mladé letá" !

13 19.06.2020

O tomto člověku, hrdinovi, osobnosti a především čs.vojákovi, který odlétal z Anglie na skoro jistou smrt, který v pravý čas zaskočil za kamaráda Jožku Gabčíka 27.5.1942 ( když mu selhal sten gun), aby dne 18.6.1942 ukončil ve svých nedožitých 29-ti létech dobrovolně svůj život - bylo bohudík napsáno mnoho.
Také byl "In memoriam" po válce oceněn. Ale ?
Je ostudou této země, že její nejvyšší představitel vyznamenává v den státního svátku m.j. jakéhosi F.R.Čecha. Zřejmě má špatné rádce (jako byla jistá trojice v Pyšné princezně).
Podotýkám, že Slovensko ocenilo Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka Řádem Milana Rastislava Štefánika !

20 19.06.2020

Zájemci o období t.zv. II.republiky mají díky vydavatelství Academia možnost dozvědět se o zajímavé osobnosti člověka, který byl za kolaboraci po válce souzen, moc se toho zřejmě neprokázalo a většina čtenářů (ke kterým se počítám) o tomto člověku nic nevěděla.
"Více než deset let se literární historik Eduard Burget věnoval studiu života a díla spisovatele a dramatika Františka Zavřela. Ten byl výraznou osobností meziválečné české kultury, která proslula především historickými dramaty oslavujícími kult nadčlověka." praví audiozáznam stanice Vltava.
Nebyl demokrat, obdivoval Benita Mussoliniho, ale nejvýraznějším filozofickým inspiračním zdrojem byla filozofie Friedricha Nietzscheho, touha po nadčlověku, který společnost vyvede z krize. V meziválečném období Zavřel zastával názor, že liberálně-demokratická společnost se dostává do krizí, proto je potřeba, aby se na scéně objevil silný jedinec, který ji z krize vyvede. Inspirací mu byly velké osobnosti.
Tomu odpovídalo i jeho pracovní zařazení za Protektorátu ve vysoké úřednické funkci na ministerstvu osvěty u Emanuela Moravce. I u K.H. Franka byl dobře zapsán (i když částečný Žid), ale náckové měli svůj žebříček hodnocení. František Zavřel v něm obstál.
Po II. světové válce byl vyšetřován pro podezření z kolaborantství, období od května do září 1945 strávil ve vyšetřovací vazbě. Podruhé byl zatčen v září 1946, kdy mu bylo prokázáno členství ve Vlajce. Propuštěn byl v říjnu 1946; v říjnu 1947 bylo řízení zastaveno, jako důvod byla uvedena duševní choroba. Ještě předtím, v listopadu 1946, mu byla odebrána penze a bylo požadováno přes čtvrt miliónu Kčs jako náhrada mzdy vyplacené v období Protektorátu. Dne 20. listopadu 1947 byl zcela zubožený nalezen v pražských Letenských sadech, kde přespával; ačkoliv byl ihned převezen do nemocnice Na Františku, 4. prosince 1947 po několika záchvatech mrtvice zemřel dne 4.12.1947.
Cením si pečlivosti autora. Napsal výtečnou studii osoby, o které říká:
" Těžko bychom dnes mohli Františka Zavřela označit za kolaboranta v pravém slova smyslu. Hodilo by se spíše označení konjunkturalista – tedy člověk, který se z nové politické konstelace v letech 1938–1945 snažil pro sebe vytěžit co nejvíc."
Zajímavý názor !
Konec konců hodnocení knihy si čtenář udělá sám. Osobně ne se vším souhlasím, ale v tom je kouzlo knih.

12 19.06.2020

NHL je nejuznávanější hokejová soutěž světa, která zaměstnává a velmi dobře platí zároveň i nejlepší hráče zejména z Kanady,USA,Ruska,Švédska,Finska, České republiky, Slovenska, Švýcarska, Německa a dalších méně hokejových evropských zemí.
Jednotlivé týmy jsou rozděleny geograficky na Východní konferenci (t.č.16 týmů) a Západní konferenci (t.č. 15 týmů, připravuje se nový tým ze Seattle).
Logika rozdělení je zejména z finančních důvodů, protože přesuny týmů jsou zejména leteckou dopravou. Zjednodušeně lze říci, že týmy v konferenci odehrají zhruba dvě třetiny zápasů v základní části což činí 82 utkání od října do začátku dubna mezi sebou, tedy ve své konferenci a zbytek tvoří vždy 2 utkání doma a venku s týmy druhé konference.
Zvláštností NHL je 6 týmů t.zv. ORIGINAL SIX, která hrají od založení NHL ve městech Boston, Detroit, Montreal, New York, Toronto a Chicago.
Týmy mají atraktivní názvy, krásné dresy a hraje se na špičkově vybavených stadionech. Ty jsou zařízeny tak, aby i za vysokých teplot ovzduší v měsíci červnu byla vždy připravena kvalitní ledová plocha. Finále o Stanley Cup se hraje na 4 vítězné zápasy až v červnu běžného roku.

8 18.06.2020

"Byla jednou jedna kavárna. Byla v prvním patře starého pražského domu v čp.342 na rohu Národní třídy (tenkrát Ferdinandova) a Perštýna. Byla to kavárna, jak má být a jakých již není. Neslula dobrou kávou ani vybraným pečivem, ani výpravností. Její slávu zajistili její stálí hosté a vrchní pan František Patera."
O kavárně Union jsem skoro nic nevěděl. A úplnou náhodou jsem v knihovně objevil útlou knížečku s podtitulem Sborník vzpomínek pamětníků. Vždy na prvním místě jmenují pana vrchního P. jako neúnavného obsluhovače návštěvníků, zásobovatele českého i zahraničního tisku (dokonce i z Francie a Anglie), který vše obstarával ze svého zpropitného. Ale to nejdůležitější - byl vždy ochotný finančník ve věcech drobných i větších půjček. Třeba J.Hašek mu dlužil přes celou I.sv.válku.
V poválečných létech za první republiky Unionka, žijíc ze starých tradic, nakrátko oživla, ale nebyla to ona kavárnička z předválečných let. Ona tehdejší bohémská družina se rozprchla. Téměř všichni zaujali ve veřejném životě významná postavení
Končím roztomilou příhodou v hlavní roli s panem vrchním Paterou :
"A co se Patery natrápili studenti svou věčně prázdnou kapsou. Jeden z nich, jakýsi Tvrzický si od pana vrchního půjčoval den co den. Před válkou odcestoval do Ameriky a vrátil se po převratu. Jeho první cesta vedla samozřejmě do Unionky. Sedl si ke stolu a optal se pana vrchního kolik že mu dluží. Pan Patera měl dluhy v malíčku-dělá to vašnosto dohromady 200 korun.Tvrzický vytáhl ze šrajtofle 200 dolarů. Pan vrchní ještě dlouho vykládal štamgastům tuto příhodu se závěrem - To je gentleman, to je gentleman ! "

18 18.06.2020