1amu komentáře u knih

V tomto čase raději zvolím knihy z alternativní historie (zde o II.světové válce) a autor je mnou dlouhodobě vyhledávaný.
Jde o chytrý nápad a čtenář se baví, konstruuje vedle autora svou případnou verzi.
Silná parketa pana Drnka, to je rozbor a plány vojenské strategie soupeřících stran. Samozřejmě tato vyprávění nejsou určena široké náruči čtenářů (už jen zmínka o Habsburcích, která děsí prezidenta Beneše) - ten je zmlsaný trhem a vybírá si.
Osobně jsem přesvědčen, že nejde o poslední díl trilogie, Pokud se ukáže, že jsem měl pravdu, budu spokojen.

10 20.07.2020

K autorovi mám ambivalentní vztah. V něčem mě přesvědčil, ale ve většině toho co jsem četl tomu tak nebylo. Zejména "Zatím dobrý" -příběh bratrů Mašínů.
Od Milana Kundery jsem četl spíše to, co vyšlo u nás. A teď nám autor předložil 900 stránek svých výzkumů, na kterých měl pracovat celkem 4 roky. Řeklo by se, že jde o záslužnou práci. Ale je tomu skutečně tak, co tvrdí autor a hodlá pokračovat ve svém bádání o M.K. i dále ?
Nejsem badatel a ještě k tomu pilný.
"První signál" - kniha není (z pochopitelných důvodů) autorizována, k čemu ony stovky hodin v archivech, knihovnách a rozhovorů s pamětníky. On přece nikdo není ten, kdo by se zalíbil lidem všem, jak se v Česku říká.
"Druhý signál" pro mne je paní Zdena Salivarová z Toronta. I ona stojí na straně M.K.
Nejsem na pochybách, že Jan Novák umí ! Dokázal to výtečnou knihou o Miloši Formanovi "Co já vím".
Jenže osoba Milena Kundery a jeho život přímo volá po sepsání jeho skutečného života. A nebylo ono úsilí autora čímsi jako dopingem po senzaci ? Znovu podotýkám, že nevím. Neodsuzuji ani nejsem po přečtení z této "mamutí" práce jednoznačně přesvědčen.

16 18.07.2020

Tato útlá knížečka je značně historicky nepřesná. Nejedná se totiž o t.zv.Pannwitzovu zprávu, ta je citována až V.Šustekem v jeho knize "Atenát na R.Heydricha - svazek č.1".
Materiál, ze kterého cituje autor je ve formě obyčejných poznámek Pannwitze, které mu předala po smrti manžela (+1975) vdova.
Za klad knihy považuji dosud nepublikovanou fotografickou dokumentaci mnoha důležitých míst souvisejících s atentátem a možnou úvahu, že dva velice důležití svědkové, a to prof. Ladislav Vaněk alias Jindra a autor několika knih o atentátu Miroslav Ivanov, byli prý spolupracovníky STB (Vaněk, krycí jméno Horský pod č.540 a Ivanov, krycí jméno Adne pod č.15065).
Záhadou doposud neobjasněnou je postoj H.Pannwitze po skončení vyšetřování atentátu (které vedl).
Aby se vyhnul riziku, že doplatí na mocenské boje ve vedení bezpečnostních složek po Heydrichově smrti, využil Pannwitz svých známostí v Abwehru a nechal se na konci září 1942 převelet na východní frontu. Z kriminálního rady se stal opět rotným. Protože úřadovna SiPo (bezpečnostní policie) v Berlíně nebyla o jeho převelení z nevysvětlitelných důvodů informována, bylo proti němu zahájeno stíhání pro dezerci. Číslo polního pluku, ke kterému byl kriminální rada povolán, držela Abwehr v tajnosti, aby ztížila pátrání SiPo po svém příslušníkovi. (???)
Na konci války padl H.P. do sovětského zajetí. Pannwitz byl v Moskvě v roce 1946 odsouzen ke 20 letům nucených prací. Deset let strávil v pracovním táboře ve Vorkutě a v roce 1955 se vrátil do Spolkové republiky. Po návratu pracoval jako manažer banky v Ludwigsburgu. Ve svých zápiscích o atentátu na Heydricha (sepsaných v letech 1956 až 1959) mimo jiné tvrdí, že do sovětského zajetí byl vydán francouzskou vojenskou policií na vlastní žádost. Jeho motivací byla snaha posílit sovětskou nedůvěru vůči západním spojencům. Spolupráci s GRU mu údajně schválil šéf Gestapa Heinrich Müller.
Je zde ještě mnoho nevysvětlitelných záhad a to píšeme rok 2020.

12 16.07.2020

Tuto knihu jsem potřeboval tak, jako Jan Werich ve filmu "Byl jednou jeden král" - tedy jako sůl !
Ta kniha je především chytrá.
Občas se dostaneme do situace, kdy provést osobní debordelizaci je nutné. Jde již pouze o to, jakým způsobem ji provedeme (provádíme je lepším vyjádřením).
Třeba otázka č.4) : Lžou muži více než ženy?
Odpověď v mém případě není jednoduchá. Jsem přesvědčen, že více lžou muži, ale "blbě"!
Ženy jen o kapku méně, ale rafinovaně (nesmí se generalizovat). Každý čtenář si odpoví po svém.
Následuje záludná otázka č.5) Ovlivňuje počet manželských hádek rozvodovost?
Domnívám se, že manželské hádky jsou nutné, je to "koření života" a co je hlavní - pročistí vzduch ! Říká se, že nejvíce hádek v manželství je v Itálii. Je to možná pravda, i když jsem při pobytu v této krásné zemi, nic takového nepozoroval. Ale dovedu si to živě představit. A že by tam byla vysoká rozvodovost ! Nezdá se mi .
Těch otázek je více, to jen na okraj.
Kdo si chce počíst - najde to své.

12 16.07.2020

Nejsem milovníkem současného fotbalu, ale na těch pár dní v létě roku 1976 se pamatuji velice dobře. Ono ani nešlo jinak. Tehdy spíše slovenský tým, než československý odcestoval do Jugoslávie tiše. Ano jako úplný outsider. První utkání s Holandskem, to bylo jasné, fenomenální mistři z AJAXU Amsterdam, pro sázkaře "jasnačka" . Jenomže... je zajímavé, že se toto slovo občas ve sportu vyskytne. Tak tedy podceňovaný tým vytvořený z Hráčů Slovanu Bratislava a Spartaku Trnava, doplněný brankářem Dukly Ivo Viktorem, rychlým slávistou Frantou Veselým , Zdeňkem Nehodou a nenápadným Tondou Panenkou z Bohémky zaťukal opravdu hlasitě na dveře finále, kam také postoupil.
Miliónové holandské hvězdy tomu pořád nechtěly věřit.
A potom finále s Německou spolkovou republikou ! Opět na tiketech jasno pro Němce, v té době určitě když ne nejlepší na světě, tak v Evropě určitě. Byl nedělní horký večer a já pouze zíral. Brzy vyhráváme o dva góly. Buldoci zejména z Bayernu Mnichov se zakousli a neuvěřitelně v poslední minutě zápasu vyrovnávají.
Prodlužuje se, ale nic se neděje. A následují penalty ! Němci proměnili čtyři, když vždy bezchybný ( a nynější šéf Bayernu) Ulli Hoenes nedává. Tonda Panenka jde k brankáři Viktorovi.
Kam ji kopneš Tondo ?
Budeš se divit- šoupnu mu vršovický dloubák.
Neblbni !
A Tonda Páňa šel......jemně nadzvednutý míč padá do středu branky ! Brankář Maier padá na stranu.
Reportér Karol Polák řve....
Panenka se zvednutou rukou mává a proti němu dav spoluhráčů. Neumačkali ho.
Stal se slavným. Poslední penalta ze záznamu začíná každé Branky, body, vteřiny. A je hitem po celém světě. Antonín Panenka vstoupil do historie !
Bohužel psal se rok 1976 a on přestupuje pouze do Rapidu Vídeň. Pokud by to bylo o 40 let později, rvaly by se o něj Barcelona nebo šejkové-majitelé anglických klubů za milióny €€€ .

17 15.07.2020

Je velkou škodou, že DK opustil (asi znechucen) Lector . Nejen komentář k této knize, ale zejména jeho odkaz na recenzi je chvályhodný. Lépe osobní názor na tuto úžasnou knihu nelze vyjádřit.
Autora čtu vždy rád (pouze Katova píseň se mi nelíbila) a neznám jiného autora, který by událost, která ohromila svou jedinečností před 51 roky celý svět, tak skvěle popsal.

16 15.07.2020

Italská kuchyně je tou, která mi chutná ze všeho nejvíce. Mé poznání první: ano i jídlo vytvořené Italy, kteří žijí v Čechách je velmi dobré, ale v Itálii je ještě chutnější.
Poznání druhé: sedět v italské hospůdce je zážitek ! Žádný domorodec nikam nespěchá, proto vše vychutnává, konečně po nasycení je okolo zavřeno a i on půjde odpočívat.
Poznání třetí: obsluha nemluví, ona zpívá a ještě k tomu servíruje vše objednané na úrovni kouzelníka.
Poznání čtvrté: máme kliku, když můžeme sledovat kuchaře přímo "in flagranti" (i když v tomto případě jde o něco odlišného).
Pokud je kuchařů více, je to ještě lepší. Ital je puzen touhou předvádět se.
Poznání páté: pro cizince je obrovsky těžké vybírat si z bohaté nabídky. Inu platí ono "piano", nikdo vám nestojí za zády.
Tato kniha má obrovskou výhodu - zahrnuje to nejlepší z celé země.
A že se od severu k jihu "dlouhé boty" vaří špičkově, oceníme zejména my ze středu Evropy.
Zapomeňte určitý čas na knedlíky !
Zde kraluje p a s t a !
A doušku ke konci:
Pokud jste připraveni na velké pivo - objednávejte birra grande ! Ale pozor ! Jde o tuplák, tedy celý litr a štamgasti vás budou pečlivě pozorovat (zda to pivo skutečně vypijete).

13 14.07.2020

Emil Zátopek, kromě toho, že byl běžecký génius, uměl vypravovat. Skoro jako běhat. Pokud seděla vedle Emila paní Dana (obyčejně před davem lidí) neměla zkrátka šanci, manžel ji nepustil ke slovu. Ale postupně si zvykala.
Náš nejlepší sportovec měl vzácný dar, uměl sdělovat své příhody a poutavě vypravovat o všem, posluchače strhnout a se zvukových záznamů je patrno, že se mu těžko vždy ukončovalo.
V dobách své největší slávy, což byly roky 1948-1955 měl obavy, že se kvůli četnosti pozvánek nedostane k běhání . Na malinkém stadionku v Houštce u Brandýsa nad Labem, na výtečně připravené dráze (kdepak žádný tartan tenkrát nebyl) panem Siberou, ještě k tomu před neuvěřitelným počtem diváků překonával jeden světový rekord za druhým (v bězích na dlouhé tratě).
Dá se o tom také něco říkat ? Velký Emil to dokázal vždy. Máme Jágra, Nedvěda, početný dav tenistů (v poslední době zejména žen), ale Emil Zátopek byl jenom jeden.

18 14.07.2020

Je zajímavé kolik lidí prošlo baťovským Zlínem. Mluvil jsem s některými a kupodivu nikdo si na ta léta nestěžoval. Vesměs říkali, že se tam mnohému naučili, někteří na ta léta vzpomínali celý život.
Emil Zátopek tam začal cíleně běhat, ještě k tomu pod odborným vedením. Postupem času se vypracoval až "do sportovního nebe".
Obdivuji autorův široký záběr ve výběru osobností, o kterých bude psát.
Ovšem chybí mi tam jeden, který také prošel baťovským Zlínem. Oč méně sportoval, o to více se zajímal o levý směr politiky. V té skončil "jako kůl v plotě".

18 13.07.2020

Píše se datum 29.10.1918 a český časopis Venkov oslavuje jako první básní svého šéfredaktora Karla Jonáše nový stát :
Rudolfe Habsburku, jenž první jsi meč vnořil v hruď nám na Moravském poli -
dnes z hrobu zříš, jak celá sláva se jako hlína rozpadá a drolí !
A stát se snaží. I TGM musel tak trochu zalhat při rozpravách s prezidentem Wilsonem o počtech dalších zde žijících národností . Zejména hodně "ubral" u Němců a Poláků.
Zásluhou ministra Rašína se upevňuje měna a vedle u Němců začíná inflace.
Bohudík se probouzí kulturní život.
Zásluhou výtečného nápadu tvůrců v čele s nakladatelstvím Academia vzniká tato úžasná kniha.
Mapuje vydávání českých a slovenských knih (i jiných národností-třeba ruské, tištěné u nás v azbuce) v období let 1918-1938. Výtečný nápad !
Čtenář XXI. století sleduje s úžasem co vše u nás vyšlo. Špičková nakladatelství Aventinum, Borový nebo Vilímek nabízejí kulturně založené veřejnosti opravdové skvosty, stačí pomalu listovat a vidíme si mohli naši prarodiče kupovat. Už jen výčet básníků je uchvacující.
A vedle toho pro paní a dívky - Červená knihovna !
Pro mladé drsné muže se vydávají Rodokapsy (začíná se s 80.000 výtisky za pouhé 2 Kčs).
K tomu v červené kůži u Vilímka - Verneovky - inu krása nesmírná ! Stačí si jen vybrat a mít i na knihy peníze.
Čtenáři, a že jich bylo, oceňují kvalitu, v prvé řadě úžasnou práci některých tiskáren v Liberci a zejména na Moravě, třeba v Kroměříži.
Jednoduše - úžasné počteníčko !

12 13.07.2020

První chyba je hned obálka . Fotografie je ze hry Líčení se odročuje. V upraveném vydání je již opraveno, včetně "úděsného líčení" obou hlavních protagonistů, kteří si zvolili jména podle svých dívek. Ruka z franc. maine a Houska podle jména budoucí paní Zdeničky Houskové-Werichové. Chlapci pojali své první představení jako holou recesi, což se jim zdařilo. Premiéra se konala 19.4.1927 a nikdo nečekal (zejména autoři), že by mohla dosáhnout 208 repríz !
Je pochopitelné, že oslovila zejména tehdejší mladou generaci a mnoho úsloví doslova zlidovělo (Že by Alois Jirásek ? To se mi líbí nejvíce). Samozřejmě nikdo netušil, že za pár roků bude Osvobozené divadlo V+W s J.Ježkem vždy vyprodané.
O 7 měsíců po premiéře představení - se na hru přišel podívat přední komentátor Lidových novin a zakladatel kabaretu Červená sedma Eduard Bass. Jednak byl o 17 let starší než hlavní protagonisté a také ctil úplně jiný druh zábavy. Nebylo divu, že "Vestpoketku", jak se po Praze tenkrát říkalo, doslova znectil.
Ovšem ukázalo se, že V+W si již podchytili úplně jiný okruh diváků a i přes další svízelné pokračování, ale zejména angažováním geniálního hudebníka J.Ježka,měli doslova za pouhé 3 roky "vystaráno".

14 12.07.2020

V době inflace knih o atentátu na R.H. jsem sáhl po autorovi z Německa . Zajímal mě názor osoby, která mohla mít lepší přístup k archivním materiálům, a to zejména z gestapa.
Kniha se čte dobře, ale obsahuje (bohužel) i dost nepřesností. Vůbec poprvé je popsáno jak probíhaly výslechy klíčových osobností atentátu, respektive děsivé metody způsobu jak těmto lidem "rozvázat jazyk" .
Za nejlepší považuji poslední tři kapitoly knihy.
"... Co by se stalo, kdyby český odboj nechal řádit Heydricha dál ? Nic . Při vyvražďování by zůstalo. Avšak tím, že Heydrich zmizel, se získalo mnoho. Jeho policejní organizace, již neměly plánující hlavu, která všechny převyšovala, a která každý pokus o odchýlení už předem tušila a potírala. Atentát zasáhl nacisty v počátcích sestupné fáze, bylo to poprvé, co Hitlerova rétorika oněměla.
Jeden Čech a jeden Slovák prokázali, že si žádný nacista na nejvyšších postech už nemůže být jistý svým životem. A schytal to šéf SD, gestapa, pohotovostních oddílů, pořádkové policie - tyran všech svobodomyslných lidí..."

13 12.07.2020

Píše se rok 1927 a já příznivec díla bratří Čapků jsem vůbec nevěděl, že šlo o jejich poslední společné dílo. Nedovedu říci, zda je to dobře - či škoda, když si uvědomíme, že před pěti roky předtím napsali "Ze života hmyzu". Tuto hru režíroval v Národním divadle prý fenomenálně Karel Hugo Hilar. Premiéra byla v dubnu 1927 a již o pouhý měsíc později knihu vydává čilý Otakar Štorch - Marien ve svém nakladatelství Aventinum.
Je záslužným činem, že sice se zpožděním, ale s vynikajícím hereckým obsazením, byla vydána e-kniha.
A proč ten název ?
Vše začíná účtováním nespokojeného Adama s celým lidstvem - zničí svět a naštve Boha, který mu přikáže, aby stvořil svět nový . Tedy skoro nesplnitelný úkol...
Samozřejmě kritici (včetně renomovaných) měli "pré". Od těch katolických až po komunisty, které reprezentovala Marie Majerová.
Jednoduše řečeno - očekávání bylo převeliké a očekávalo se drama světové úrovně.
Přesto drama získalo státní cenu za rok 1927 v umění dramatickém. Rozhodla porota ve které byla opravdu aristokracie kritiků: Otokar Fischer,Jaroslav Hilbert a Jindřich Vodák.

19 11.07.2020

Vzácná, i když útlá knížka o špičkovém místě gourmetů se sídlem ve Vodičkově ulici č.19. Zásluhu na jejím vzniku měl Adolf Hoffmeister (v 50-tých létech velvyslanec ČSR v Paříži), spisovatel, karikaturista i cestovatel. Navštívil též komunistickou Čínu, kde dohodl materiální i osobní pomoc potřebnou pro vznik špičkové restaurace v Praze pro labužníky, ale také pro ty, kterým dnes říkáme celebrity. A že jich bylo ! A nejen těch. Významní hosté byli fízlové z STB a veksláci, kteří to měli kousek na své pracoviště před Tuzexem v Palackého ulici.
Čtivé vyprávění popsal známý knihkupec ze Smíchova V.Ebr formou rozhovoru s jedním z tehdejších kuchařů V.Suchým.
Osobně se mi nejvíce líbila pasáž o vybraných specialitách. Třeba "vlašťovčí hnízda". Ta byla upravována na český způsob a konzumována zejména staršími pány, protože jde prý o afrodiziakum.
Znalci Číny prý říkají o čínské kuchyni : "Čínani snědí všechno, co lítá, kromě letadla. A také vše co má čtyři nohy, kromě stolu".
Kniha je spíše nedostupná. Jediný výtisk v Městské knihovně v Praze je pouze určen k nahlédnutí.

10 11.07.2020

K této knize mám rozporný vztah. Nemohu říci, že jsem byl při četbě nadšen, ale ona není zase tolik špatná. Některé postavy jsou vynikající a ze života (třeba hospodský Palivec, nebo fízl Bretschneider), některé jsem nesnášel třeba sapéra Vodičku. Také jsem neuvažoval s komentářem k této knize až do chvilky, kdy jsem si přečetl první kritické ohlasy z r.1920 na toto dílo.
Autory jsou dvě opravdu rozdílné osoby:
Ivan Olbracht v Rudém právu: "..když se optáte literárně vzdělaného člověka, ten se shovívavě usměje a řekne rozpačitě Mnnnno" !
Viktor Dyk v Národních listech: "...Cynism Švejkův hoví duchu této doby, jejímž hlavním nutkáním je pováleti se v bahně a chrochtati, ale není to dobrá služba době špatnou službou v budoucnu" ?
(Citováno k knihy "Literární kronika I.republiky , str.88).
Ano, jsou chvíle, kdy se to čte výborně. Ale "za břicho jsem se nepopadal".

17 10.07.2020

Nakladatelství Paseka zpravidla nezklame . A tak je tomu u této knihy. Dva životy husitské epochy. Husitství je fenoménem, který výrazně zasáhl do českých i středoevropských dějin sklonku středověku, jeho silné dozvuky však nalezneme i v staletích následujících, minulost nedávnou nevyjímaje. Na tvorbě této knihy se sešli kolegové, přátelé i žáci významného českého historika Petra Čorneje, aby společně vyjádřili respekt i sympatie k této nepřehlédnutelné osobnosti současného dějepisectví. Výborným čtením jsou závěrečné dva oddíly, které přibližují vznik husitského „mýtu“, kdy již vlastní události 15. století ustoupily do pozadí, a husitství bylo využíváno jako argument v politických či národnostních zápasech.
Autoři sledují husitské aktualizace od doby předbělohorské až po padesátá léta 20. století.
Ti z nás, kteří zažili rozhlasové týdenní vstupy profesora Zdeňka Nejedlého ví své.

9 10.07.2020

O atentátu na šéfa nacistické policie bylo napsáno mnoho knih, a to zejména po r.1990.Tato komentovaná kniha patří zatím k vrcholu všeho, co bylo u nás vydáno.
Jde o poctivou a trpělivou (doslova mravenčí) práci soustřeďování dokumentace zatím mnohdy z nepřístupných archivů.
Konečný výsledek si vychutnají zejména ti, kteří se o atentát zajímají systematicky a dlouhodobě . V žádném případě nejde o "líbivý thriller", ale o předložení dokumentů-důkazů, vedených zejména německou stranou.
Již začátek t.zv. "Panwitzovy zprávy" to říká jasně :
"V průběhu vyšetřování se prokázalo, že přímý a nepřímý okruh těch, kteří atentátníkům pomáhali, byl tak veliký, že nemůže zahrnovat všechny zúčastněné". Šlo zejména o členy České obce sokolské .
Protože se o atentát zajímám dlouhodobě, získal jsem nové informace:
- Gabčík a jeho nepoužitá zbraň. Zde odvedlo gestapo pečlivou práci. Ve zprávě se sice neuvádí pravá příčina nefunkčnosti zbraně, ale je vyjmenovaná řada možností, proč ze STEN Mk II. nebylo vystřeleno. Šlo o nový, zatím málo vyzkoušený automat, kde mohlo dojít k závadám. Dále se uvádí možné zůstatky nečistot při čištění zbraně (více str.768 poznámka 12.) Právě množství užitečných poznámek činí četbu nesmírně zajímavou. Závěr k tomuto bodu je jasný- při funkčnosti automatu by byl střelec ze vzdálenosti 1,5 metru 100% "úspěšný" u obou osob jedoucích v automobilu pozn.značky SS-3.
- Potvrdila se smutná role vedoucího župy České obce sokolské prof.Vaňka (Jindry). Od počátku byl odpůrce atentátu na Heydricha, navrhoval E.Moravce. To Londýn nepřijal. Po zatčení Vaněk ochotně spolupracoval s vyšetřovateli, protože dostal záruku ustoupení od nejvyššího trestu. Gestapo s ním počítalo jako s korunním svědkem v případném procesu s E.Benešem. Po válce jej komunisté využívali v pasivní podobě. Znal množství konfidentů, později aktivních komunistů. Místo pobytu ve vězení mu slíbila KSČ mlčenlivost. A vyplatilo se mu to.
-Rozhodujícím obratem v zatím neúspěšném vyšetřování atentátu byla výpověď Karla Čurdy v Pečkárně dne 16.6.1942. Vyzradil vše podstatné, zejména identifikoval nalezené věci po atentátu a oznámil jména Gabčíka a Kubiše. K tomu složení týmů Silver A a B. Ještě k tomu uvedl adresy úkrytů svých bývalých spolubojovníků.
-Pořád neznámé místo, kde se parašutisté ukrývají (chrám S,C.+M.) sdělil při hrůzném výslechu syn již mrtvé A.Moravcové, přezdívaný Áťa, při spatření dekapitované hlavy své matky, která byla uložena v nádobě s lihem. Nebylo mu to nic platné, později byl popraven spolu se svým otcem.
-Tato "taktika" se gestapu osvědčila, používali ji dále při výsleších nejbližších pomocníků, kterým ukazovali ve stejném stavu hlavy Gabčíka a Kubiše.
-Vyjasnila se "aktivita" českého četníka Karla Pulpána, který zastřelil telegrafistu Jiřího Potůčka-Tolara (Silver-A) poblíž Pardubic.
-Nechutně působí pasáže z aktivity českých občanů, stojících doslova "ve frontě" před Pečkárnou, aby gestapu poskytli žádané informace, za tuto službu obdrželi buď peníze v hotovosti, nebo vkladní knížku. Nejvyšší odměnu obdržel ve výši 5,000.000 korun Karel Čurda. Dtto informace o Tryzně za R.H. na Václavském náměstí za přítomnosti 60.000 hajlujících Čechů. Dale o"chlastačce" části českých hasičů, kdy propíjeli svůj bakšiš. Zajímavá je konfrontace tohoto lidského odpadu" při výsleších čs.trestními orgány v roce 1946.
Je toho odpuzujícího bohužel mnoho, a to jde pouze o I.díl (1042 str.) obrovsky záslužné práce V.Šusteka.

15 08.07.2020

Tento deník, který si Poláček psal v roce 1943 před odchodem do Terezína, byl poprvé vydán až v roce 1959.
Nejen život se žlutou hvězdou, ale celý život Karla Poláčka byl něčím jako jízdou po tobogánu. Počínaje školními přesuny a pak válka.
Na začátku první světové války Poláček narukoval do armády a absolvoval důstojnickou školu, nedosáhl ovšem nikdy výše než na hodnost četaře. O svých zkušenostech později napsal: „Za čtyřletého vojákování jsem ‚Švejka‘ vůbec nepotkal. Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla. Prošel ruskou a italskou frontou, koncem války utekl do srbského zajetí.
Opravdu dobře se začalo dařit až v r.1933, kdy nastoupil do Lidových novin. Ale dobré časy včetně finančního zabezpečení rodiny netrvaly dlouho.
Německá okupace a rasová perzekuce Poláčkovi znemožnily pracovat v novinách; živil se jako knihovník v Židovské náboženské obci. Ač v časovém předstihu přemlouván přáteli k emigraci, zůstal. Po rozvodu r.1939 již žil se svou životní láskou právničkou Dorou Vaňákovou. Dne 5. července 1943 byli Karel Poláček i Dora Vaňáková deportováni do terezínského ghetta, 19. října 1944 pak nastoupili do transportu do koncentračního tábora Osvětim. Datum úmrtí 21.1.1945 v koncentračním táboře Gliwice je zpochybňováno.
Pokud by hypoteticky K.Poláček přežil, mohli bychom se "možná" těšit (nebo kochat) dále.

17 07.07.2020

Díky DK jsem se dostal k unikátu, knize, která u nás vyšla již v r.2016. Mladý a cílevědomý ruský novinář a válečný zpravodaj Michail Zygar mi na 410 stránkách podal svůj výklad o tom hlavním, co se dělo a děje u našeho dřívějšího "velkého bratra". Za největší přínos četby považuji detailní pohled na způsob jak se Rusku "tvoří car".
Ruská federace je svou rozlohou (více něž 17 miliónů km2) největší zemí světa. Má 11 časových pásem a obývá ji cca 146 miliónů obyvatel.
Abych lépe třídil množství informací, které autor na čtenáře chrlí v jednom kuse, musel jsem zabrouzdat do historie této země, zavítat na web V.V.Putina a čerpat ze základních axiomů Járy Cimrmana (nesmějte se-je to nutné).
Je dobré vycházet z děsivé noci 16.-17.7.1918, kdy trio zloduchů v pořadí "Lenin, Sverdlov a Ordžonikidze" vyslalo svou popravčí četu, aby vyvraždila carskou rodinu včetně služebnictva.
Následovaly kruté roky t.zv. kolektivizace, gulagů a vraždění nepohodlných spolupracovníků a elity vedení armády. To měl pod palcem Stalin. Projev N.S. Chruščova na XXI.sjezdu sovětských komunistů byl zřejmě jedinou dobrou věcí, kterou tento potentát v životě udělal. Éra dalších "vožďů" byla trapným pokračováním, ale je nutno se zastavit u jediného-Andropova, šéfa KGB, který krátkou dobu stál v čele SSSR. Právě KGB, později přejmenovaná na FSB stojí následně u rozhodujících okamžiků země.
Pár let vlády Gorbačova s jeho "Perestrojkou" přivedlo Rusko (zákazem alkoholu a jiných reforem) na úroveň éry gangsterských mafií USA z 20-tých let min.století.
KGB-FSB: bylo jasné, že je nutno nastolení pořádku a tvrdé discipliny. Podmínkou je silný vůdce obklopený oddanou soldateskou. (Nepřipomíná vám to zrod Hitlera a spol. finančně podporovaného zbrojním kapitálem?)
Tím mužem v pozadí, který tahal za nitky při výchově nově se rodícího cara byl protřelý muž v Kremlu Alexandr Vološin.
7.10.1952 se narodil V.V.Putin. Nenápadný chlapec dle školních fotografií na webu. Hoch bez úsměvu, již tehdy s ledovým pohledem. Co bylo hlavní - učil se od raných let judo. V partě mládenců okolo něj poznáte několik jeho věrných přátel na celý život. Vystudoval v Leningradu práva, naverbovala ho KGB, kde získal první potřebnou kvalifikaci. Po 5-ti létech služby v NDR (Drážďany) začal prudký profesní vzestup nejdříve v Petrohradě až k postu šéfa FSB v Moskvě ! Když bylo jasné, že setrvání Jelcina na postu prezidenta není možné, byl zde již "v plné polní" nový kandidát V.V.Putin. Na zkušební dobu v létech 1999-2000) premiér RF a následoval post nejvyšší. Vždy okolo sebe s partou zejména z Petěrburgu.
Ohromné bohatství země a také obří zadluženost. Začínají se objevovat schopní manažéři, brzy ovládající akciovky obchodující nejvíce s ropou (Berezovskij, Chodorkovskij, Abramovič a jiní)-velice rychle noví miliardáři. Proti nim kremelská věrchuška. Vyložily se karty. Buď se budeme dělit o zisk, nebo vás zavřeme. Kdo ani pak nepůjde s námi, může odejít (Abramovič), ale u nás má stop.
A opozice ? Němcov, Politkovská a jiní - zlikvidovat ! Navalnyj ? Zavřít !
Nový car se učil výtečně. (Krym, Donbas). Ale za geniální považuji jeho sblížení s pravoslavnou církví a zejména novým metropolitou Kirillem. Jezdí spolu lyžovat do Švýcarska a dostal byt v superluxusním baráku vedle t.zv. "siloviků" cara (k podívání na You tube). Podporuje ho církev, Stalinem skoro zlikvidovaná. Má velkou podporu voličů ve starší generaci. Někoho by prezidentství po 20-ti létech odrovnalo. Car bude zřejmě nesmrtelný. Citací uhlobarona Ptáčka, pro kterého si přišel pan Smrtka : Mě se to líbí..." (z díla Járy Cimrmana) pomalu končím.
Při pozorném čtení této knihy zjistíte zajímavou podobnost:
Ani parta kolem Adolfa Hitlera, ani ti druzí okolo cara V.V.P. nepřipustila a nepřipustí mezi sebe ženy.

29 06.07.2020

Jižní Čechy a rod Rožmberků jsou spjati čímsi jako "pupeční šňůrou". Zásluhou autora, který není profesionální historik, mají čtenáři možnost četbou této krásné knihy objevovat plno detailů široké veřejnosti spíše neznámých.
Všechna zmíněná města, městečka, hrady, zámky, pevnosti a zejména úžasné rybníky jsou mou srdeční záležitostí a vždy se na ona místa rád vracím.

16 05.07.2020