1amu komentáře u knih

Nedávno jsem četl vyprávění redaktora RFE Zdeňka Slouky (Jdi po skryté stopě) a tuto knihu napsala rovněž redaktorka té samé stanice, ale předtím ještě i z BBC v Londýně.
Pravda je podstatně mladší než pan Slouka, ale pokud jde o akademické vzdělání, v jejím případě šlo ještě o znalost dalších základních světových jazyků. Pracovala v Londýně, v kanadském Halifaxu, Mnichově a po r.1994 i v Praze.
Odcestovala sice počátkem šedesátých let na 14 dnů do Londýna ve věku 21 let, ale věděla, že se nevrátí. "Políbilo ji štěstí" a brzy byla přijata do zahr. vysílání BBC, do slovenské části. Poctivou prací se vypracovala na vyhledávanou komentátorku. Protože manžel univerzitní profesor získal výhodné místo v Kanadě, nebylo co řešit. Po stránce finančního zabezpečení mohla rodina jezdit do různých světových lokalit, o kterých se autorce dříve pouze zdálo.
Zajímavé jsou kapitoly z Izraele, USA, Španělska (které jí opravdu přirostlo k srdci), ze Solné komory v Rakousku, ale třeba i její první děsivý výlet již s britským pasem do Maďarska.
Čtenář se nenudí, autorka mu k tomu neposkytne čas. Jedna příhoda navazuje na druhou.
Já si se zájmem přečetl jak ředitelství RFE pečovalo o své pracovníky: Luxusní výběrová škola pro jejich děti - zdarma, totéž nový pohodlný a prostorný byt o 4 pokojích - nájem hradil zaměstnavatel, tedy podstatná úspora ve financích.
A pokud jste někdo ve věku, kdy jste mohli okolo roku 1980 poslouchat Svobodnou Evropu, tedy vězte, když k vám promlouvala slovensky Eva Rajecká, byla to paní Zuzana.

13 13.08.2020

Dle anotace knihy jsem si vybral své postavení pro četbu této knihy - jsem poučený čtenář a kdo si pamatuje dobu 60-tých let, vzpomíná zejména na její druhou polovinu. IV.sjezd Čs.spisovatelů v červnu roku 1967, hysterického pohůnka Ant.Novotného - J.Hendrycha, vylučování oponentů-spisovatelů z KSČ, film J.Němce O slavnosti a hostech, ve kterém se soudruh prezident možná poznal. Na přátelství Novotného s N.Chruščovem, které pro oba znamenalo i konec jejich politické kariéry (pro N.S.Ch. o 4 roky dříve).
Samozřejmě jde o nostalgii a uvědomování si onoho zejména kulturního tání, které lidé prožívali.
Starý partajník z Letňan miloval svůj klid u mariáše se starými spolubojovníky z této kdysi okrajové části Prahy. Na Slovensku si "zadělal" na průšvih hloupým vystoupením v Martině, kdy při návštěvě Slovenské Matice nenašel společnou řeč a urychleně se vrátil s chotí domů řka : "To nebudu poslouchat, poď Božka jedem". Výsledek ? Na Slovensku to prohrál !
Spekulace o konci jeho života, co by bylo kdyby... jsou pouze spekulacemi.
V mém případě jde o zajímavou postavu, za jehož panování vyšla z FAMU úžasná skupina filmových režisérů v čele s M.Formanem, vzniklo divadlo Semafor, v rádiu vysílali manželé Černí "Houpačku", zkrátka "začalo se lépe dýchat".

11 13.08.2020

Ano, fotbal opravdu nemá logiku ! Proto podceňovaná Bohémka s trenéry Pospíchalem a Zadinou to dotáhla až k titulu mistra ligy, stalo se tak v roce 1983.
Protože jsem v té době chodil na každý zápas do Ďolíčku, dovolím si připomenout pár báječných mládenců v zelenobílém dresu, kteří se o to zasloužili:
V brance Hruška či Borovička. V obraně Jakubec, Prokeš,Ondra, Levý, Sloup. V záloze Bičovský, Chaloupka, Zelenský. V útoku Jarda Němec, Čermák, Mičinec a V.Hruška.
Skoro celý tým byl v reprezentaci. Tonda Panenka to již sledoval z Vidně a Karol Dobiáš přišel o kapku později.
A o to vše se zasloužil drobný pán pocházející z bohumínského Pudlova. Bohužel kvůli nemocnému srdci nás opustil velice brzy.

14 12.08.2020

Pan Jaroslav Houška byl velice kvalifikovaný šíbr, což je kvalifikace zejména pro vrcholový kolektivní sport velice požadovaná. I název knihy je výstižný, protože autor, alias Kennedy, vychovaný v STB byl velice zdatný a zažil i slavné časy Bohémky v začátku 80-tých let minulého století, tak (jeho vydatnou zásluhou) i rychlý propad dolů.
Pokud budou lidé s obdobnou kvalifikací aktivní v těchto sportech (kde se točí opravdu velké peníze), a že jich u nás je, nebude fotbal nikdy věrohodným sportem.
A pokud ještě touto cestou rozdává své "hraběcí rady" - je to na pováženou.

Nechápu celkem dobré nakladatelství ODEON, koho určilo, aby doslova "zhňácal" tyto tři vydařené knihy dohromady. Vůbec se nedivím kritickým komentářům a dávám jim jednoznačně za pravdu.
Postřižiny jsou Hrabalův skvost, to samé u Oty Pavla. Ovšem výborný autor Karel Poláček z toho vyšel bez viny (nemohl se bránit) nejhůře. Kdyby to viděl, tak jako karbaník by pravil : "Udělali ze mně žaludské eso."
Pro nekarbaníky jde v mariášových kartách o cosi jako nestvůru.

12 11.08.2020

"Kde jsme se poznali? Bylo to na Smíchově ve Švandově divadle, já tam začínala jako Bianca ve Zkrocení zlé ženy. To mi ještě nebylo sedmnáct let. Karel Čapek dopsal právě svého Loupežníka. Bydlil blízko za Újezdem a chodil mne doprovázet vždy, když jsem hrála. Bydlela jsem v Thunovské ulici, ale my zacházeli až do Chotkových sadů. A měli jsme pořád o čem mluvit. Můj tatínek neměl z těchto schůzek takovou radost jako my dva. Vydával se za námi a snažil se vysvětlovat zamilovanému básníkovi, který byl naštěstí jeho literárním i redakčním kolegou, že jsem na takové schůzky moc mladá. Samozřejmě, že jej Karel Čapek ujišťoval, že tomu tak není, protože právě dopsal hru, kde hlavní hrdinka Mimi, jak on to slyší, má můj hlas. Mluvil o ní stále a já jsem mu ji musela stále předčítat..."
Tak začal příběh dvou duší, kde on byl o 13 roku starší. K sňatku došlo až v srpnu roku 1935.
Autorka vzpomíná na krásné společné chvíle, ale také na ty smutné, které se dovršily až v prosinci roku 1938.
Tato kniha je sestavena (bohudík) z novinových článků, statí, recenzí i rozhlasových vzpomínek autorky za období od r.1946-1968.

"Dej mi svou ruku do dlaně
a řekni to povinné ano,
nám už je dlouho oddaně,
nám bylo již požehnáno.

Ale i Dík:
"za to, že,s umřel na mém rameni,
že z očí vyhaslých mi slzy kanou,
za to, že smrt na lásce nic nezmění,
za to Ti říkám : díky, na shledanou !

18 11.08.2020

Nemám z této knihy uspokojivý pocit zejména proto, že jsem se nedozvěděl cosi nového. Autor převážně čerpal z pramenů a zdrojů, které cituje na konci knihy.
Nejsem si jist, že manželka K.H.Franka, lékařka Karola byla úspěšnou agentkou KGB, jak se autor snaží v patřičné kapitole přesvědčit čtenáře. Tři hvězdy filmového Protektorátu Mandlová,Baarová a Gollová - to je opis již všeho známého. Vysloveně nechutná je kapitola o Haně Krupkové a jejímu sexuálnímu intermezzu s šéfem pražského gestapa Wilhelmem Schulzem.
Také záhadná Josefa Huliciusová, česká kráska a britská agentka vyslaná do zámku v Panenských Břežanech, aby svedla Heydricha mě rovněž nepřesvědčila.
Jedna * za odstavec :
"Když říšský ministr Albert Speer navštívil Prahu, vyčítal R.H. frajerskou jízdu bez ochranky."
Zde věřím autorovi, který cituje Heydricha : " Pane ministře, Češi nezabíjejí, Češi udávají..."
Historie nám říká, že tato věta byla hluboce pravdivá. Bohužel !

14 10.08.2020

Na půjčení této knihy jsem čekal ve frontě více než rok, ale po přečtení mohu konstatovat, že se to vyplatilo.
Autor má vzácný dar podávat nám obyčejným čtenářům (těm, kteří se neangažují v politice) výklad, jak lze pomocí několika přehledných map pochopit mnoho z toho, co se ve světě děje.
-U Ruska si přečteme jak to bylo s anexí Krymu a vůbec o vztahu k Ukrajině. A to autor ještě neměl v době psaní tohoto díla nejnovější informace z Běloruska.
- O obrovské invazi čínské ekonomiky po celém světě.
-Vynikající je kapitola o usilovném budování současné nejsilnější světové velmoci- USA. Čtenář si zpočátku neuvědomuje, že celý proces začal v r.1814 "bezpracným" ziskem státu Louisiana, stačilo ji pouze koupit. V roce 1819 dtto získali Floridu a tak to šlo dále.
-Neméně zajímavý je výklad o Evropě a objasnění spolupráce Francie s Německem v EU.
-Afrika vychází z kontinentů velice špatně, hlavně kvůli předpokladu masivního růstu obyvatelstva v Nigérii, ale i bující korupci v celé Africe.
-Blízký východ. Zde jsem se nejvíce poučil o dlouhotrvajícím konfliktu Izrael a Palestina. A k tomu výklad o rozhádanosti arabského světa, které motivem byla t.zv. Sykes-Picotova dohoda mezi Velkou Británií a Francií (1916), kdy tito diplomaté vyznačkovali tužkou na mapě vznik nových států (Irák,Libanon či Syrie). Dostal jsem ponaučení o co jde sunnitům,šíitům, alavitům a dalším.
-Indie a Pakistán, kde zřejmě nikdy k rozumné dohodě nedojde.
-Korea a Japonsko s trvalým zapojením USA.
-Latinská Amerika vychází z rozboru jako outsider, i když má velmi dobré podmínky. Vůbec jsem neznal pozadí konfliktu Chile a Bolívie z r.1879.
A nakonec Arktida jako lahůdka na závěr, respektive úvaha co čeká naše potomky vlivem klimatických změn do konce tohoto století.
Kniha se čte jako detektivka. Má mnoho zvratů, čtenář začíná v určitých pasážích přemýšlet o tom zda padouch je opravdu ten, o kterém si to myslí, nebo je vše jinak ?

22 09.08.2020

Není mi jasné, z jakých důvodů tato výtečná detektivka nebyla u nás vydána. Ještě, že slovenská Zelená knižnica neopomenula, že autor nepíše pouze o pánovi jménem Travis Mc Gee.
A opět zde máme příběh střetnutí té lepší strany, kde stojí právník Sam Bowden se svou rodinou a té černé se zloduchem jako vyšitým, kterým je z vězení propuštěný Max Cady. Jeho pomsta (ve vězení pečlivě připravená) nás provází celým příběhem.
Kniha je tím správným thrillerem, jehož četbu si správně natěšený čtenář vychutnává.
Ti z vás, kteří viděli remake původního filmu z r.1962, natočený Martinem Scorsesem v r.1991, máte výhodu.
Roberto de Niro je bez konkurence a jde z něj děs !

14 09.08.2020

Velmi dobře zpracovaná kniha. Již v začátcích byl základ v nápadu Jaromíra Farníka, který disponuje unikátním archivem éry Osvobozeného divadla, což doložil i knihou "Válka s lidskou blbostí" (nakladatelství BVD, r.2007).
Bohužel je zde i černá kaňka, o kterou se zasloužil ve své stati a v kapitole IV. Vladimír Just. Dosti nevhodným způsobem referuje o tom co předcházelo účasti Jana Wericha v ND na t.zv.Antichartě (zejména str.67). On totiž konec 70-tých let XX.století byl pro pana Wericha opravdu tragický. Kdosi to nazval "Antickou tragédií J.W". Domnívám se, že byl, bohužel velmi blízko pravdě.
Jinak je ale tato kniha dobrým vodítkem pro příznivce Osvobozeného divadla a osobně se mi velice líbila závěrečná stať Borise Jachnina : " Filmové, televizní a divadelní role V+W".
Nakladatelství Brána mělo výtečný nápad, že renomovaným sběratelům umožnilo veřejně uplatnit jejich vzácné archiválie.

13 08.08.2020

Věru nikdo jiný u nás nedovedl zahrát tatíky Kondelíky jako pan Theodor Pištěk. Protože neměl sobě rovného konkurenta, šlo to u filmů jako na běžícím pásu. A když mu skvěle přihrávala paní A.Nedošínská, úspěch (včetně kasovního byl zaručen).
Já ho mám nejraději ve filmu Hotel Modrá hvězda, kde se nepřímo podílí na uvedení N.Gollové do "alkoholického opojení".
Málokdo ví, že úspěšný a žádaný herec měl v 50-tých létech i trable. Nešlo o politiku, ale byl často zván k řediteli jednoho z vinohradských gymnázií, kde studoval jeho syn, později nositel Oscara a spolupracovník Miloše Formana a také vynikající futuristický malíř). Mladý Dóďa byl prý "třídní kvítko", jiní ho pomlouvali, že to byl sígr. Nikdo v té době neušil jakých úspěchů později dosáhne.
Pan otec s paní matkou ze slavné herecké rodiny Ženíšků to určitě odněkud shůry s potěšením sledují.

12 07.08.2020

Po přečtení této dobře hodnocené knihy mám rozporné dojmy. Ano, kniha je psána čtivě, autor si dal tu práci, že rozmlouvá "jako Němec" s oběma stranami. Ale já mu vše co popsal na 440 stránkách tak úplně nevěřím.
Za nejzajímavější považuji pasáž rozhovoru s velkým jménem a velkým člověkem, jmenuje se Amos Oz. Dovolím si ocitovat část zajímavého rozhovoru.
Tuvia (T): Budou tedy zde existovat dva státy, jeden po boku druhého ?
Amos (A): Ano.Jiná možnost není.
T: Proč ?
A: Nestanou-li se skutečností dva státy, , skončíme s jedním státem. A bude to arabský stát. Já nechci, aby k tomu došlo. Víte, jiné národy stavěly pyramidy, zatímco Židé psali knihy. Také jsme neměli nikdy papeže, který by říkal lidem, co mají dělat. Každý Žid je papežem.
A takový je v Amosových očích celý 9-ti miliónový Izrael. Tento stát má, tolik premiérů, proroků a zejména mesiášů, přesně tolik názorů.
Evropané ráno vstanou, přečtou si noviny, podívají se na internet, pak možná podepíší petici ve prospěch "dobrých", zajdou na demonstraci proti zlým a půjdou spát s dobrým pocitem za sebe sama.
Jenže Izrael a Palestina, to není mač dobrých a zlých. To je zápas dvou s nároky na jednu zemi.
Rád bych si opravil názor na tuto knihu, který mám zatím velmi rozpolcený.

14 07.08.2020

Milovaný autor mých dětí (před mnoha léty) a hodně jeho knih odpočívá kdesi dole v regálech. Po mnoha létech zjišťuji, že nám chybělo zrovna toto "dílo" . Byl rok 1950 a autor šel se šikem a sepsal agitační "hatlámo-patlámo".
Aby bylo trochu úsměvu, přidám dobový vtip na "amerického brouka", který jsem slyšel o mnoho let později:
Vzhledem k tomu, že KSČ prozíravě očekávala invazi amerických brouků od "Strýčka Sama", naši brouci byli školeni, jak takového brouka poznat. Při nejmenším podezření ho měli pozdravit "americky" haudůjůdů.
Brzy došlo k prvnímu setkání :
Český brouk - haudůjůdů !
Podezřelá žlutohnědá mandelinka nechápavě zírá a praví : Izvinitě tovaryšč-něpanimáju !

PS
Mé hodnocení knihy nesouvisí s dobovým vtipem.

Režimní komunistický spisovatel psal knihy na objednávku zejména ministerstva vnitra. Stačí se podívat na jeho životopis a pozorný čtenář má hned jasno.
Protože znám exteriér, kde probíhal děj nejen této knihy a k tomu zde byl ještě film, očekávaný normálními lidmi s napětím. Výsledek ? Drtivá většina chtěla po skončení vrátit 2 .-Kčs (v oněch dobách cena 1 lístku). Krásně to napsal v komentáři woodward, nenapsal bych to lépe.
Inu soudruh ředitel nakladatelství Naše vojsko napsal póvl a tučného bakšiše si jistě užíval.
Jenže opravdová historie se psala jinde a jinak.

Rudolf Cortéz byl v 50-tých létech minulého století zjevením . Jeho osobním štěstím bylo, že se seznámil po válce s Janem Werichem a Jiřím Voskovcem, kteří s ním měli "plány". Později se do akce zapojil i Karel Vlach, který angažoval "chlapa jako horu", ještě k tomu s nádherným hlasem (je dobře, že opustil vážnou hudbu) jako náhradu za Vjačeslava Irmanova do svého orchestru . V novém Divadle satiry (později ABC) hrál titulní roli ve hře Limonádový Joe. Rozhodně vizuálně více seděl předloze, než později operetní K.Fiala ve filmovém zpracování.
Dvojice R.Cortéz a Stella Zázvorková (jako Tornádo Lou) byla hlavním tahákem hry.
V létech 50-tých, kdy radio bylo zahlceno častuškami, budovatelskými zpěvy a jiným šmejdem, bylo podvečerní dostaveníčko s orchestrem Karla Vlacha a Rudolfem Cortézem takovým jemným pohlazením vděčných posluchačů. A což teprve, když zazněl jeho hlavní hit "Starý honák krav".
Aféra okolo změny jeho jména byla podrazem STB a je zbytečné se o ní zajímat.
Osobně by mi udělalo větší radost, kdyby dcera zpěváka, paní Dáša Cortézová požádala o spolupráci na knize vhodnějšího autora. Rudolf Cortéz by si to zasloužil

13 05.08.2020

Jeden z mých nejvíce oblíbených herců, kterému se vždy podaří zbavit mě "blbé nálady". Zejména se o to zaslouží jako pan Novák ve filmu "Kristián" (1939).
Byl pokřtěn v r.1899 v Praze na Žižkově jako Oldřich Albín Nový.
I když vyučený sazeč, začal působit vedle zaměstnání, u ochotníků a od r.1918 již profesionálně v divadle v Ostravě, později povýšil do Brna, kde se dokonce stal šéfem operety. Jeho přínosem tomuto žánru bylo hlavně zinteligentnění děje, odstranění pozlátka a přiblížení divákovi . Ale ozval se film, tehdy ještě němý a ten se produkoval v Praze.
Mimo filmování se stal ředitelem "Nového divadla". Mohl konečně vyzkoušet žánr, který v Brně neprosadil: hudební komedii. Nové divadlo sídlilo za pasáží Alfa (od r.1958 tam začalo divadlo Semafor).
Veřejnost však zaujal svým učinkováním ve filmu, zejména ve veselohrách, ty se staly jeho doménou a mladý herec se stává hvězdou Barrandova. Je ironií, že největších úspěchů dosahoval v čase Protektorátu ve filmech - vždy s Martinem Fričem. Eva tropí hlouposti, Kristián (oba 1939), Baron Prášil (1940, jediný film s Vlastou Buriánem) Roztomilý člověk a Hotel Modrá hvězda (1941).
Dne 11. června 1936 se oženil s uměleckou fotografkou Alicí Wienerovou (1902–1967), dcerou zámožného ředitele pražské banky. Společně vychovali adoptivní dceru Janu (1937–2006). Po příchodu nacistů hrozila Alici deportace do koncentračního tábora, kvůli jejímu židovskému původu. Nový ji bránil tím, že se s manželkou odmítal rozvést. Oba manželé i divadlo trpěli antisemitskými útoky v tisku i na veřejnosti. Nový byl deportován přes Hagibor do Osterode v Sasku a jeho manželka měla jít do Terezína. O dceru Janu se v té době starali manželé Lelkovi, majitelé továrny na skelný papír v Lázních Bělohrad. Žena Alice věznění přežila, takové štěstí neměla polovina její rodiny včetně otce. Se ztrátou bližních se nikdy nevyrovnala a vypukla u ní schizofrenie.
V r.1948 přišel úspěšný herec o své divadlo. Bohužel byl poté obsazován do brakových budovatelských filmů, s čestnou výjimkou. Šlo o parodii (která soudruhy nebyla zpočátku pochopena, proto ona barevná dotáčka na konci) Pytlákova schovanka (1949).
V r.1952 byl pověřen funkcí odborného poradce u filmu "Štika v rybníce". Štikou byla nová, začínající traktoristka v JZD (Jiřina Švorcová), která mazákům radí - jak orat širé lány. Do současné doby nemohu pochopit, co bylo úkolem odb.poradce v této slátanině.
Profesním štěstím pro něj byly roky 1967-1971, kdy se točil seriál Taková normální rodinka (nyní nazývaný jako 1. čs. sitcom). Byl obsazen s Jiřinou Šejbalovou do rolí důchodců-filatelistů. Oba se stali dalšími ozdobami tohoto vydařeného díla, kde scénář napsala Fan Vavřincová.
V Karlínském divadle hrál (od r.1954) v operetě Mamzelle Nitouche dvouroli Célistina a Floridora. Výsledek ? Inscenace vyprodána na 2 roky !
Závěr jeho skvostného uměleckého života byla role emeritního profesora tance Dvorského, který byl pověřen naučiti společenskému chování tři vykutálené zedníky, kteří zvelebují starou Prahu. Vynikající film Zdeňka Podskalského (Světáci-1969) je nestárnoucí . Domnívám se, že pan Nový si to opravdu užíval. Za vše co během svého nelehkého života dal československé kultuře , si tuto "jahůdku na dortíku" vrchovatou měrou zasloužil.

Post scriptum:
moji starší přátelé mi občas říkali, jak O.Novému záviděli "to kvantum krásnejch ženskéjch, které mu padaly bez jakejchkolvěk štráchů, do náruče"...

13 05.08.2020

Kniha je určena spíše pamětníkům. Mám dojem, že jméno Gustav Brom již u nás tolik známé není. Přitom šlo po orchestru Karla Vlacha o druhou čs.nejznámější kapelu.
Pokud Karel Vlach přidával k tuctovým šlágrů swingovou hudbu, tak G.Brom propagoval moderní jazz. Měl známosti po Evropě a kapela byla zvána často na západ od "železné opony" - jednoduše proto, že vozila domů valuty.
Zahraniční turné byla pro členy orchestru požehnáním. I finančním. Z Manchesteru, Norimberku nebo Varšavy se trasy zájezdů protáhly do Ruska, Indie nebo na Kubu. „Třeba i třikrát denně jsme hráli v Německu a během dvouměsíčního zájezdu si člověk vydělal na kvalitní auto. Byly to fantastické časy."
Kritici orchestr vychválili po vystoupení na festivalech ve Varšavě nebo Manchesteru. V roce 1963 získala Bromova kapela prvenství na Pražském jazzovém festivalu a byla hodnocena na 6.místě nejlepších big-bandů na světě.
Perlička:
12.4.1961 napsal G.B. během 2 hodin hit o 1.kosmonautovi ve vesmíru. Jenže.... ! Špatně slyšel v telefonu jméno a z Gagarina byl Margarin. Bylo velkou klikou, že to po poslechu nahrávky zjistil produkční a předělávalo se. Pokud by se tak nestalo, asi by šel kapelník (který píseň zpíval) + 18 muzikantů do basy . Protože se šlágr hrál po celém světě, přicházely domů potoky tantiémů a štreky koncertů po SSSR.
Prakticky celá Bromova profesionální dráha se propojila s totalitním režimem. Swing a jazz nebyly u komunistů oblíbeným žánrem. Proto se Orchestr Gustava Broma objevoval i v zábavních estrádách společně se zpěváky populární hudby. „O režimu říkal, že hlavou zeď neprorazíš. Hlídal si hudební a uměleckou stránku, do politiky se nepletl,“ dodávají hudebníci.
Na tuto báječnou partu mám jako študák vzpomínku z koncertu ve Vodňanech. Po znělce a několika známých hitech zaznělo :
A nyní přichází Gerry Scott !
Zřejmě tenkrát nikdo nevěděl, o koho jde. V červeném přišla starší decentní dáma a nádherným chraplákem spustila - When the Saints Go Marching In , neboli Svatí pochodují ! A byla ihned miláčkem publika...

11 04.08.2020

Jaroslav Štercl je u nás nedoceněný herec, známý ze starších snímků z TV spíše z estrád a kabaretů. I mezi "kolegy" ve své době dost podceňovaný do okamžiku, když Dr.Pixa začal uvádět vědomostní soutěž "Souboj s pamětí" (na přelomu 60-70 let XX.stol.) Ten kdo ho dříve neznal se najednou nestačil divit - ve společnosti chytrých a známých kolegů se zčista jasna objevuje "Star první velikosti" !
Občas mu konkuroval mladší Martin Štěpánek, ale to bylo vše a pan Jaroslav se stával u národa stále populárnější, až začala padat jediná otázka: Viděli jste včera v TV Jardu Štercla ?"
On nahradil Janu Werichovi chybějícího Járu Kohouta. Proto prý chodil často do divadla v Karlíně na operetu "Na tý louce zelený", kde J.Š. obyčejně zastínil všechny v roli hajného Štětivce.
Řekl bych, že byl možná u nás prvním z řady těch, kterým říkáme "Bavič". Pravda šlo mnohdy o jednoduchý humor, ale na obranu tohoto skvělého komika můžeme položit otázku : " A využívali jej ve filmu ?" Velice sporadicky.
18.11. minulého roku by mu bylo 100 let.

12 04.08.2020

Ono těch kotrmelců v případě rodiny Jiřiny Steimarové bylo opravdu hodně. Vzhledem k tomu, že pocházela z významné a známé herecké rodiny, se herectví věnovala už od svého dětství. Krátce po absolutoriu dramatického oddělení Pražské konzervatoře již v roce 1933 působila coby elévka činohry Národního divadla v Praze. V letech 1935 – 1941 zde byla zpočátku jako herečka bez vyššího vzdělání a teprve v letech 1942 – 1952 byla členkou činohry .
Z jejího prvního manželství se sochařem Janem Kodetem pocházel prvorozený syn herec Jiří Kodet, z druhého manželství s obchodníkem a automobilovým závodníkem Jaroslavem Juhanem pak pocházela dcera herečka Evelyna Steimarová a dcera Julie Steimarová. Její druhý muž v roce 1952 emigroval z Československa (do vlasti se vrátil až téměř po 50 letech). Po jeho emigraci byla propuštěna z Národního divadla a byl jí zabaven majetek. V této době žila sama se třemi dětmi. Nakonec jí tehdejší režim dovolil od roku 1953 alespoň angažmá v Hudebním divadle v Karlíně, kde působila až do roku 1979, kdy odešla do důchodu. V závěru svého života se věnovala výuce herectví na Lidové škole umění.
Rodina se může pochlubit tím, že Jiřina Steimarová (*24. ledna 1916 a + 7. října 2007) byla vnučkou Vendelína Budila a dcerou herce Jiřího Steimara a herečky Anny Steimarové .
A Jiří Kodet ? Nezapomenutelný otec Kraus v Hřebejkově filmu "Pelíšky" a Chlestakov v Revizorovi, hraném v Činoherním klubu.

14 03.08.2020

Knížečka koupená v antikvariátu, ale s ohromnou vypovídací hodnotou. Zejména Štefan Mašlonka, zdatný nástupce Josefa Laufra dal základ k způsobu nového komentování zejména hokejových a fotbalových utkání.
Z posluchače rádia doslova udělal diváka, který vše sleduje jako na stadionu. Podotýkám, že v prostředí slušných lidí, což se diametrálně lišilo od všech úděsností, které se dějí v současné době.
Ano v roce 1947, krátce po válce byli lidé natěšeni, že uvidí skvělý hokej. To se také stalo, i když národ smutnil, protože všemu nasvědčovalo ráno posledního dne, že mistry světa budou Švédové. Oni hráli s outsidery z Rakouska a ti ve svém posledním utkání - jakoby hráli za nás a nad Švédy vyhráli !
Perlička na konec: po válce zchudlé Rakousko pouze zíralo, když vlak s jejich hokejisty zastavil ve Vídni a každý kdo byl přítomen pomáhal vynášet kvanta dobrot a potravin všeho druhu, kterým zahrnuli vděční fandové z ČSR rakouské hrdiny.

17 01.08.2020