1amu komentáře u knih

Po úmrtí Jana Wericha (31.X.1980) se vyrojilo na knižním trhu plno vzpomínek na tohoto výtečného herce. Úplná inflace nastala po roce 1990. Drtivá většina "psavců" byli lidé, kteří na jménu JW parazitovali.
Pavel Taussig, renomovaný filmový historik je zářným příkladem, že se o J.Werichovi dá pořád psát čtivě (tím chci zdůraznit rozdíl mezi knihami o jednom subjektu, viz Pavel Taussig a Ondřej Suchý, tedy přirovnáním ke rčení, že jde o "nebe a dudy") je tato kniha zasvěceného člověka.
Jan Křtitel Serafínský Werich (tak byl skutečně pokřtěn a já se to dozvěděl až z doplněné wikipedie) se narodil 6.II.1905. Tedy brzy si připomeneme jeho 115.narozeniny, to neměl ke konci svého života lehké . Nebyl soudruhy oblíben jako signatář 2000 slov, jako vůdčí osobnost v TV dialogu na pokračování "Co tomu říkáte pane Werichu ?" s V.Škutinou a po pár filmech, které mohl po II.světové válce natočit + několik úžasných zfilmovaných povídek zejména "Medvěd" od A.P. Čechova, se věnoval psaní. Filmové práci se věnuje tato kniha a fandové V+W by ji neměli opomenout.

7 21.01.2020

Nechal jsem se nachytat anotací knihy. Ta jména ! Dost mých oblíbenců. Joj to bude zábava. Nebyla, a to vůbec žádná. Nuda, nuda, děsivá nuda. Jednu hvězdičku dávám za konstatování MUDr.Cimického, že národní umělkyně Marie Majerová nebyla (v době mládí pana doktora) taková "herdek baba" jak se o ní povídá.

4 21.01.2020

Jak je u autora zvykem, je opravdu co číst, na co se dívat a třeba co si uložit do paměti. Kniha je určena pamětníkům a též stálým příznivcům divadla Semafor, mezi které patřím.
Je doplněna množstvím unikátních fotografií (zejména z archivu Jiřího Suchého). Některé z nich jsou unikátní.
Na více než 550 stránkách si opravdu dobře počtete.

9 21.01.2020

To podstatné zde již napsal čef. Autora mám rád (jak sérii s Davenportem, tak tu s Flowersem).Řemeslně odvedená práce (konec konců jde o nositele Pulitzerovy ceny), ale pořád mi při čtení něco chybělo. Není mi jasné, zda šlo o úmysl autora, který poskytne čtenáři jasné vodítko jak vše dopadne, a přitom se věnuje na mnoha následujících stránkách kvantu informací, odboček (i záhybů-jak by řekl Jára Cimrman)- zřejmě chtěl zmást čtenáře. Také mohlo jít o vyšší honorář ve smlouvě s ohledem k počtu stran.
Ale pořád jde o vysoký standard.

6 20.01.2020

Vydání této knihy u nás je typickým pohledem t.zv. "stranovlády" na vše ruské, spíše sovětské. Výtečného spisovatele známe pouze z jedné strany (té levé), což se soudruhům "hodilo do krámu" . Vzpomínky na dětství malého Peškova nemohly nikomu ublížit. Samozřejmě se nikdy nešířilo to z života Gorkého, co se Džugašvilimu alias Stalinovi nelíbilo - jeho dlouholetý pobyt na západě, kdy se dostal až do USA.
V roce 1913 se Gorkij mohl vrátit do Ruska a prakticky ihned se zapojil do politického dění na straně bolševiků. Organizoval financování exilových revolucionářů pomocí příspěvků od domácích mecenášů.[2] V roce 1917 se však, stejně jako větší část intelektuálního křídla strany, domníval, že pro revoluci není ještě ten správný čas, neboť Rusko na ní, podle něj nebylo připraveno. Po říjnové revoluci se rozkol mezi ním a bolševiky zvětšoval, což nakonec vedlo k publikování článků známých jako Nečasové úvahy. Gorkij vystupoval aktivně proti násilí tzv. válečného komunismu, teroru páchaném na opozičních politicích a proti bezuzdnému rabování. Toto znechucení nakonec v roce 1921 vedlo k jeho druhé emigraci. Roku 1921 M. Gorkij podruhé opustil Rusko, nejprve žil v Německu a poté v italském Sorrentu. Zajímavostí je, že si na přelomu let 1923 a 1924 léčil tuberkulózu v Mariánských Lázních. Právě zde se dozvěděl o smrti V. I. Lenina a zde napsal první verzi statě O Leninovi, ve které cituje deník Prager Tagblatt. Roku 1928 se na jednu ze Stalinových výzev k emigrantům vrátil do SSSR.
Po návratu do SSSR byl Gorkij sovětskou propagandou mimořádně vyzdvihován, protože tento návrat byl chápán jako vítězství sovětské propagační války.
Da, da, da - tovarišči v tom uměli chodit. I ti naši ( Vydáme Dětství, Matku atd.)

8 18.01.2020

Kdyby nebylo Elvise, nebyli by ani Beatles, pravil John Lennon.
Byl první z největších, dodal Roy Orbison.
Ten hoch měl všechno.Skvělou vizáž, pohyby, manažéra a talent, zhodnotil Carl Perkins.
Elvis zavedl beat do všeho. Do hudby, oblečení, jazyka, je to celá sociální revoluce, z níž čerpala šedesátá léta (řečeno místo "amen"na konci motlitby) zakončil vážený Leonard Bernstein.
Elvis Aaron Presley byl požehnáním pro černou, jižanskou hudbu - správně usoudil Little Richard.
8.ledna roku 2020 by mu bylo "pouhých" 85 let . Nemohl se jich dožít v tom děsivém frmolu svého hektického života. Snažil se, ale pitva prokázala v Elvisově těle 14 druhů léků, z toho 10 v množství více než nebezpečném.
Měl všechno: peníze, obrovský talent, fascinující hlas, doprovod krásných dívek, nádhernou Priscillu a dcerku Lisu Marii.
Měl ale bohužel i vypočítavého manažéra (který ho "bral pěkně na hůl"), hledícího spíše na svůj podíl $, než na Elvisovu životosprávu ( Plukovník Parker utratil v Las Vegas u rulety jednoho večera 3,000.000 $)!
Petr Černocký napsal s kolektivem dobrou knihu.

13 18.01.2020

Autor dovede potěšit. Moudrými názory osobností, se kterými hovořil v exilu a novými pohledy na ně, což bylo pro mne novum:
"Jiří Voskovec, stejně jako Ferdinand Peroutka byli oba v exilu zachmuření, bez opěrného lešení příznivců. Trpěli nedostatkem obdivu, na který byli dříve zvyklí. Ztratili značnou porci sebejistoty, což jim znatelně pomačkalo duši. Peroutka dle vyprávění jeho ženy Slávky, trpěl hlubokými depresemi a posledních sedm let s ní nepromluvil, i když ji vroucně miloval."
Básník Antonín Brousek napsal cosi jako parodii na Nezvalův Zpěv míru, cituji úryvek:
Aby žena, dítě i muž/ žili věčně jak Metuzalém/aby byl pro ně život bálem, kde na počest jim hrají tuš/ zpívám zpěv míru.
Od kostelíčka s nízkou vížkou/po kratší historické pauze/ volám i vás, Havla a Klause/mávaje kuponovou knížkou/ zpívám zpěv míru..."
"Václav Havel na svého otce, stavitele Lucerny zapomněl. Místo díla si postavil pomník a nechal se jim uhranout."
"Pavel Kohout se měnil jen tak, jak se měnila doba a její obecná kritéria. Málo riskoval a oproti Havlovi či Kunderovi nedal nikdy do sázky (proti totalitě byl až v době, kdy mezi intelektuály byla mrtvá), jeho mozek nebyl ustrojen analyticky, ale dramaticky. Zůstával stále stejný jako svazák,, jako komunista, jako disident, jako exulant i jako spisovatel ve Vídni, či později v Praze. Vždy byl úspěšným dramatikem, který se zabýval cizími látkami, neboť v centru jeho zájmu byl hlavně ON sám, což ho oslepovalo."
"Václav Havel se aspoň snažil navázat na T.G.Masaryka: Prý se kvůli tomu snažil učit jezdit na koni."
K architektovi Kaplickému: " Po Klausovi zbude jeho arogantní zákaz unikátní stavby Národní knihovny (nazvaný Blob) na Letné. Po Zemanovi ustrašené zátarasy a bezpečnostní rámy na Hradě. Chudák Pražský Hrad, říká si kdesi nahoře Kaplický s žalostí, která roní slzy, ty se kutálejí do Vltavy, která je posílá jako zprávy do světa."
Nebo profesor na univerzitě v Pensylvánii, bohemista Preisner: " Český stát byl po r.1918 nesen elitou českého úřednictva rakouského školení. Tedy racionální centralismus, nekontrolovatelná moc ve jménu abstrahované "vůle lidu". Kdežto britská demokracie vidí v opozici-stranické, parlamentární- v dělbě moci, živému systému její kontroly, nutnou složku zdravého státu. Demokracie není jen diskuze, ale vyžaduje umění a znalost spravovat a vést stát ve svobodné společnosti, a to je třeba v Čechách se ještě naučit..."
Co kapitola, to promluvy nejen české elity v exilu.
Díky pane Hvížďalo ! Mnoho vysloveného by se dalo "tesat" do kamene.

12 15.01.2020

První vydání této speciální knihy v ČSSR. V r.1975 to byla "utajená knižní událost", protože bylo národu vtloukáno do hlavy, že vše první na světě bylo možná kdysi v Rusku, ale od listopadu r.1917 pouze a jen v es-es-es- ér. A najednou nějakej Guinness ? Ale vydavatelství Olympia to nějak protlačilo. No a "Po sametu" již vycházely knihy tohoto typu každý rok. Dnes k dostání zejména v "Levných knihách".

Vyprávění fundované novinářky, která má země okolo Egypta "v malíčku". Čtenář sleduje vývoj jedné z nejstarších civilizací na tomto světě. A i její současní obyvatelé dávají cizincům jasně najevo, že jsou na svou zemi hrdí.
"My nejsme Arabové - my jsme Egypťané !" To je jejich motto.
Smůlou země byl vojenský potentát jménem Gamál abd an Násir (1954-1970), velký fanda SSSR. Zvolil si nesprávnou stranu.
Ten zavedl socialistický způsob vlády. Zestátnění Suezského kanálu v roce 1956 vedlo k vojenskému napadení Izraelem, které bylo součástí tajné dohody mezi Jeruzalémem, Londýnem a Paříží. Vzápětí vyslala Velká Británie a Francie své jednotky údajně pro udržení svobody mezinárodní plavby Suezským průlivem. Vypukla tzv. Suezská krize. Poté, co USA daly ruce pryč od celé akce, o které nebyl Washington informován dopředu, a Moskva pohrozila bombardováním Paříže a Londýna, všechny tři útočící strany se stáhly. Výsledkem bylo posílení egyptské pozice a zvýšení vlivu Sovětského svazu na Blízkém Východě. To mu ale pořád nestačilo. V roce 1967 vyslal Násir armádu na Sinajský poloostrov a donutil pozorovatelskou misi OSN se stáhnout, vzápětí uzavřel Tiranskou úžinu, což Izrael předtím prohlásil za Casus belli. 5. června zahájil Izrael preventivní letecký úder, zničil egyptské letectvo a během Šestidenní války obsadil nejen Gazu, ale i celý Sinajský poloostrov.
V roce 1973 Egypt a Sýrie znovuvyzbrojené moderními sovětskými zbraněmi zaútočily za Jomkipurské války na Izrael. Po prvních dvou dnech, kdy se Egyptu podařilo překročit Suezský kanál a postupovat do hloubi Sinajského poloostrova, zatímco syrské obrněné jednotky dobyly zpět severní polovinu Golanských výšin ztracených v roce 1967, zahájil Izrael protiofenzivu. V důsledku porazil útočící arabské armády a jednotky Ariela Šarona dokonce obsadila Port Said na africkém břehu Suezského poloostrova.
V roce 1977 odvážně zahájil Anvar Sadát mírové jednání s Izraelem. To vedlo k podpisu mírové smlouvy v roce 1979 a k odchodu izraelského vojska ze Sinajského poloostrova, která však vyvolala odpor islamistů z Muslimského bratrstva. V roce 1981 byl Sadát zavražděn a jeho nástupcem se stal Muhammad Husní Mubarak. T.zv. "Arabské jaro" uspíšilo i jeho konec.
Ano Egypt je zajímavá, ale již dlouho nešťastná země.
V roce 1977 odvážně zahájil Anvar Sadát mírové jednání s Izraelem. To vedlo k podpisu mírové smlouvy v roce 1979 a k odchodu izraelského vojska ze Sinajského poloostrova, která však vyvolala odpor islamistů z Muslimského bratrstva. V roce 1981 byl Sadát zavražděn a jeho nástupcem se stal Muhammad Husní Mubarak. Ani ten dlouho nevydržel, t.zv. Arabské jaro" mu oznámilo konec. Země se začala zmítat a zmítá v žabomyších problémech, kterým není konec.
Paní Pavla Jazairi napsala dobrou knihu.

9 13.01.2020

Pánové Rosenfeldt a Hjorth, autoři této v pořadí 6.knihy série o práci Státní komise pro vyšetřování kriminální činnosti-oddělení vražd, se sídlem ve Stockholmu, zřejmě během svého psaní museli dospět k negativnímu názoru na práci a efektivitu výše uvedeného oddělení (řečeno velmi slušně).
Jinak si nedovedu vysvětlit, proč tuto knihu napsali. Nabízím třeba toto vysvětlení:
- naštvání na policajty, jako takové,
- co jsme doposud napsali změníme v recesi, okořeníme to fialovými Harlekýnkami s
příchutí feferonek (viz. hlavní postavy tohoto díla).
Podotýkám, že první dvě knihy této řady se daly číst. Připomínalo mi to příběhy Martina Becka ( autorů S+W), deset knih vydávaných od 70-tých let minulého století. Ovšem Martin Beck se svou partou, to byl jiný level.
V této sérii vyšetřují vraždy po celém Švédsku:
Šéf, neschopný ňouma, který má k ruce schopného mladého znalce přes kybernetiku (ze kterého autoři vytváří postupně monstrum přes sado-macho), dále nesnesitelnou arogantní štěknu, která načas změní své pracoviště, zde se stěhuje do blízké Uppsaly, pak je zde možná schopná a tvořivá vyšetřovatelka v terénu, která má smůlu na chlapy. K této sestavě je v každé knize přibrána hlavní postava knihy - psycholog, odborník na profilování zločinců, zejména vrahů. Jeho vedlejší významnou činnost by Jára Cimrman nazval, že je cosi jako Der sexual hand Granat (dále DSHG). Přeloženo do srozumitelnosti jde o muže středního věku, který vidíc ženy, které se mu zamlouvají, dostává je zručně do postele (je to jeho hlavní životní hobby).
Vše se zde točí okolo násilí a zneužívání žen, které z náboženských důvodů mají problémy s interupcí. Až sem bych téma knihy toleroval. Ovšem děj se postupně mění k neuvěření. Dospěl jsem k názoru, že jde buď o "ptákovinu", nebo o psaní pod vlivem šňupání třeba kokainu. Bohužel vypadá to na vážný úmysl autorů vytvořit hit na který čtenáři jen tak nezapomenou. Závěr jsem již bral jako recesi (proto nehodnotím jako odpad).

PS
Mám obavy, že bude-li série pánů R+H pokračovat, ztratí ona skromná vyšetřovatelka i své druhé oko (o to první přišla chtěje navštívit DSHG v jeho bytě).

14 12.01.2020

Tedy nevím kdo je tvůrcem anotace této knihy. Viz.: ... Jedno je však nejdůležitější - autor se rozhodl veřejně popsat svůj dlouhý politický život, své postoje a stanoviska ve složitých poměrech poválečného Československa a neskrývat se při tom za anonymní stranické a státní dokumenty, za "kolektivní" hlas doby. Tím se také veřejně hlásí ke své odpovědnosti za vlastní kroky a rozhodnutí....
Což je blábol. v knize je záhadně vynecháno období okolo r.1948, zejména chybí třeba malinkatá zmínka autora jak se choval právě on při čistkách na vysokých školách ! Nejsem si jist tím, že by byl jako student Právnické fakulty pasivní.
Naopak dost hovoří o svém kladném postoji k vrcholovým sportovcům, zejména tenistům. (I když Martina Navrátilová ví svoje).
V podstatě mne toto povídání neoslovilo.

8 08.01.2020

Autor, stálý spolupracovník National Geographic odvedl poctivou práci. Umožnil mi poznat Izrael do zajímavých podrobností.
Třeba:
- Tento stát měří na délku pouhých 400 km a jeho minimální šířka činí
pouhých 13 km.
- Počet obyvatel prudce vzrůstá a brzy dosáhne (pokud se tak již nestalo)
čísla 9,000.000 .
Stalo se tak zejména obrovským přílivem židovské populace z bývalého SSSR.
- I když jde o malý stát je svým způsobem v některých odvětvích
světovou velmocí
- Rekultivace pouště na úrodnou zemědělskou půdu, kde se pěstuje ve
velkém zelenina a ovoce jako významný exportní artikl).
-Diamantový průmysl, který v zemi vybudovali přistěhovalci z Belgie a
Nizozemska udělal ze země v celém světě vývozce Nr.1. A není to jen v
tomto případě.

Od prvního dne existence svrchovaného státu Izrael (14.5.1948) se arabský svět postavil proti myšlence židovského státního útvaru na Středním východě.
Jejich agrese vyvolala tři války (v létech 1956,1967,1973). Je symbolické, že "malý David" porazil na hlavu "arabského Goliáše" protože bojoval o vše - o svou existenci. Marná byla podpora SSSR sebevědomému Egyptu a Sýrii (hlavní aktéři). Bylo dokonáno. Izrael se zmocnil posvátného města Jeruzalém, svatého místa judaismu.
Všeobecně je světem vnímána izraelská armáda, patřící mezi nejlépe vycvičenou a totéž je třeba konstatovat o jejich zpravodajských službách. (Vzpomeňme dopadení a odsouzení A.Eichmanna).
Nejen o tomto je tato kniha. Perlou je nádherná obrazová příloha.

9 07.01.2020

Reprezentační publikace určená nejen tuzemským milovníkům výtvarného umění, protože ji doplňují i překlady v angličtině a v němčině. S tvorbou mistra Hajného jsem se setkal náhodou při jedné jeho výstavě, kde v katalogu bylo uvedeno, že více je možno uvidět v jeho galerii, která je v jeho vilce na Jižním městě, poblíž konečné metra C.
Hodně obrazů z této knihy tam i bylo, to doprovázeno mystickou či sférickou hudbou, takže si návštěvníci v polotmě připadali jako v čase posunutém možná o 500 let dopředu. Je zajímavé, že tato kniha zmiňuje jeho první VŠ studium na zemědělské fakultě v Brně. Pak dálkově vystudoval filosofii na UK v Praze a teprve koncem 80-tých let minulého století ukončil rigorózum a začal se věnovat již pouze svým malbám. Tato kniha mi dělá při občasném prohlížení vždy velké potěšení .

8 04.01.2020

Pokud někdo nezná tvorbu autora, měl by začít u této jeho monografie. Specialitou Jana Saudka jsou zejména ženy, kterým se říká, že jsou "při těle". Začal fotografovat v mladých létech darovanou "flexaretkou" - vyvolané poté koloroval. U nás mu "pšenka nekvetla - říká, že nikdy své obrázky nikomu nevnucoval, stejně by ho vyhodili. Na těch obrázcích bylo něco, co soudruhy popouzelo, ale nikdo z nich nedokázal definovat co. A tak mě pro jistotu zakázali".
Uspěl poprvé u galeristky z Chicaga Anne Baruch, která mu vyplatila za pár snímků pouhých 50 $ . Až počátkem 80-tých let dostal rozumnou gáži 1000 $, jak píše "šlo tehdy o můj roční výdělek v ČSSR a mohl jsem začít se svobodným podnikáním o pár let dříve než přišel samet".
Po složitých životních peripetiích se tento svérázný autor konečně dočkal významných ocenění nejen v zahraničí, ale i doma.
Jde o jedinečnou publikaci.

9 04.01.2020

Čím začít ? Možná tím, že jsem tuto knihu (pouze 182 stránek a z toho množství černobílých fotografií) několikrát znechuceně odložil a zase se k ní vracel. Nelze dát na první dojem. Autorovi daly pověstné tři sudičky vzácný dar - výtečné oko. Stejně jako K.Gottovi úžasný hlas a třeba Jiřímu Muchovi ruku, která uměla čtivě psát (na rozdíl od jeho otce, který vytvářel krásné obrazy).
Jeho práce ovlivnila celosvětovou fotografii. Jedním z příkladů je jeho originální nápad vyfotit torzo muže, který svírá v náručí novorozeně. Tato kompozice je dnes reprodukována asi stejně běžně jako fotky školních tříd. Jeho původně zavrhovaný svět, komunisty dokonce nazývaný pornografií, dnes vstupuje do života běžných lidí, kteří mají jeho kompozice rádi.
U Muchy, Gotta a J.Saudka je jeden dominantní společný jmenovatel - žena ! Každý z nich naložil se svým životem osobitým způsobem, ale ne každý je národem tak milován, jako třeba Karel Gott.
Zpočátku čtení jsem měl dojem, že je tato kniha psána neuspořádaně, přeskakuje se z místa na místo, čtenář ztrácí orientaci (zejména pokud jde o něžné pohlaví) kdo je kdo, tedy česky řečeno "pel-mel" či mix všeho. Abych se ve čtení orientoval, musel jsem googlovat . Tím se vysvětlilo plno nejasností, třeba, že autor je pouze 2x ženatý. S první manželkou má dva syny: Davida (multimediální úspěšný umělec, žijící v Holandsku) a Samuela, který se oženil s družkou svého otce Sárou . Tentýž Samuel byl ženat s Idou Saudkovou, asistentkou Jana Saudka, významnou fotografkou. Z knihy je patrno, že Jan Saudek je šťastný teprve v posledním manželství s paní Pavlou.
V roztržce se svojí družkou Sárou Jan ztratil přístup k negativům svých fotografií, které jsou ke stažení, možná ve své celistvosti, na internetu zdarma.
Hlavní děj knihy se odehrává na Žižkově, v Sinkulově ulici, kde dlouhou dobu žil Jan Saudek v jediné zatuchlé a vlhké sklepní místnosti, která mu také sloužila jako ateliér, kde u oprýskané zdi, s oknem vedoucím do dvora, nafotil nesčíslný počet modelů a modelek, všech věkových a váhových kategorií, společenských postavení a osudů. A k tomu další patálie, kdy došlo k tomu, že mu členové rodiny zabavili negativy a začali ho vydírat, byli si velice dobře vědomi, co tyto negativy pro Saudka znamenají. Po pěti měsících dostal své negativy zpět, ale čas bez nich pro něho byl prý ten nejhorší v jeho životě.
Ironií osudu tyto originální fotografie byly nejprve oceněny v zahraničí (zejména v USA a Francii, kde se stal rytířem Řádu umění a literatury).

A poznámka na konec: Není náhodou, že o Janu Saudkovi a také částečně o Jiřím Muchovi (Pražské orgie) natočila své dva filmy režisérka Irena Pavlásková.

9 04.01.2020

Zdeněk Svěrák během posledních let existence Divadla Járy Cimrmana ztratil nejprve svého životního kolegu, spolutvůrce a přítele Ladislava Smoljaka, a pak další nezastupitelné kolegy - Pavla Vondrušku, Jana Kašpara, Bořivoje Pence, Václava Kotka a Jaroslava Weigela (nezapomeňme dříve na Jaroslava Vozába). Bylo to pro něj bolestné, přesto divadlo běží dál a Zdeněk Svěrák nehodlá odejít na odpočinek. On to ostatně ani neumí - a to je dobře. Pro nás všechny. On není pouze člověk renesanční, spíš bych použil slovo "všestranný": těch písniček pro děti s J.Uhlířem, knížek, filmových scénářů (zde je vidět jak právě to jeho synovi t.č.chybí - k tomu filmový herec a vzpomeňme v kolika filmech, kde učinkoval, zajistil drobné role pro své kamarády z divadla), jde o člověka angažovaného, který je schopen ovlivnit pozitivně značnou skupinu lidí. Pro mne jde zejména o moudrého a laskavého člověka.

9 01.01.2020

Spíše bych řekl, že tuto knihu napsal Největší Čech Jára Cimrman. Píši to proto, že jednou z hlavních postav je slovutný praotec Čech.
Proto je český humor úžasný a mnohdy ve styku s cizinci zjistíme, že naše "fóry" na ně nezabírají (tak jako nám moc neříká hrubý humor německý).
Proto milujeme študácké filmy z časů prvorepublikových jako Škola základ života, či Cesta do hlubin študákovy duše (slavná věta Kozinova vyslovená rodokapsovým septimánem Peterkou).
Proto má Divadlo Járy C. pořád vyprodáno, proto se splnil Ondrovi Vetchému jeho sen - zahrát si s tímto souborem.
Proto bylo v době normalizace tolik politických "ftipů", na které jsem se tolik těšil vždy ráno před odchodem do práce (zejména ty o policajtech).

11 29.12.2019

Tuto roztomilou knihu pochopí spíše generace, která prožívala "na plné pecky" druhou polovinu šedesátých let. Film s názvem jako komentovaná kniha (respektive scénář) byl mezníkem mezi přiblblými komunistickými hudebními agitkami (Zítra se bude tančit všude či Hudba z Marsu) a něčím úplně jiným. Nádherné písničky jako Svět je krááásný (K.Gott+Jana Petrů) a plno dalších byly v oné době hity.
Scénář oslovil mladé. Půvabná studentka Hanka se na chmelové brigádě stává středem zájmu vychloubačného premianta, ale také podrazáka Honzy a čestného a zásadového, byť poněkud svéráznějšího Filipa. Romantika v podkroví školy, kde jsou studenti ubytováni, však končí necitlivým zásahem pedagogického dozoru. Svěží, optimistický, pro zejména sedmnáctileté - český film. A dnes už také nesmrtelná legenda!
Dobře udělal autor scénáře Vratislav Blažek ( v Prima sezóně také kamarád Dannyho Smiřického - Rosťa Pitrman), že v r.1968 emigroval. Zde by mu "pšenka nekvetla". Parta kolem ex póvl krejčího (hlavne nepúšťať na saká) Vasila Bilaka by ho v ČSSR znemožnila .
5* je málo !

12 29.12.2019

Zajímavá kniha zahraničního zpravodaje Čs.rozhlasu, posléze disidenta, topiče v kotelně s.p.Mitas v Praze, redaktora nejdříve ilegálních a od r.1990 již povolených Lidových novin. Opravdu je co číst . Pobyt v Indii, kde se dokonce se zpravodajem Reuters zúčastnil války Portugalska s Indii o tamní kolonii - bohatou Goa, či s armádní indickou elitou připravující se na zdolání Mnt.Everestu vítal inkognito Gagarina (ke kterému jej předtím ochranka nepustila k rozhovoru v Praze). Zprávy z Pákistánu, Bangladéše i z Londýna, kde byl na krátkém zástupu. Nejvíce se mi líbily zápisky z SSSR, kde byl právě i v r.1964 při svržení N.S.Chruščova a nástupu L. Brežněva .
Velice čtivá je doba po r.1970, kdy jej kádrováci odmítali v desítkách podniků, dokonce i v pražském Pohřebním ústavu vydržel jen krátkou dobu. Nakonec se usadil v kotelně pažského Mitasu, kde prý brali každého. Posléze tam vydával (za podpory rozumného kádrováka) ilegální tiskovinu Ludmila Daily News, která byla velice žádaná nejen v celé fabrice.
Jan Petránek byl respektovanou osobností české žurnalistiky s jedinečným rozhledem po světovém politickém dění.

12 29.12.2019

(SPOILER) Ta útlá kniha má šťávu ! Louis Armstrong (*1901- +1971) se narodil v městě starého dobrého jazzu, v New Orleansu. V chudé rodině, rodiče se brzy rozešli a matka Mayann, aby uživila zbytek rodiny, měla pořádnou zabíračku. Malý Louis (tak mu říkali ještě v jeho 20-ti létech), později zvaný Dipper a posléze Satchmo-Velká huba, byl dítě ulice. Známé ulice Basin Street a Storyville, plné děvek, pasáků, opilců a dalšího "výkvětu" města - to byla jeho škola. V 9-ti létech ukradl bouchačku, samozřejmě s náboji. Plný nadšení začal střílet, i když pouze do vzduchu. Měl smůlu, že to viděl poblíž policajt . Rychlý postup byl zde samozřejmostí. Louis šel do polepšovny. Je zajímavé, že to byla jeho životní klika, protože již ve svých 13-ti létech se naučil foukat perfektně na kornet a stal se hvězdou dixie kapely z polepšovny. "Jen se podívejte na toho mrňavýho zkurvysyna, jak fouká na tu svou křepeličku" , pořvávali řádně napití, možná v civilu řádní občané.
A Louis vyšel v 15-ti z pasťáku. Nejdříve pracoval se svým otcem, který ho odtud dostal, při rozvozu uhlí, ale stýskalo se mu po matce, ke které se vrátil. Mimo rozvoz uhlí se živil hraním na pohřbech. Je zajímavé, jak to při nich v Louisiáně chodí. Cestou ke hřbitovu se hrají pochody, čím blíže ke krchovu, tím více se zrychluje. Když se spustí rakev s nebožtíkem 6 stop "do díry", bubeník zavirbluje a kapela spustí ragtimový pochod, při kterém se musí swingovat. Srovnejte to s našimi pohřby ! New Orleans - to je jiná káva !
Povídání je o začátcích kariéry L.A., ale děsně mě to bavilo.Další strmá kariéra později fenomenálního trumpetisty s nádherným chraplákem, třeba když zpíval Blueberry Hill, nebo s Ellou Fitzgerald Summertime a plno dalších - viz Louis Armstrong - napsal Oliver Stephane.
Tato kniha se čte sama .

11 28.12.2019