3497299
komentáře u knih
Moje experimenty a patenty
Nikola Tesla
Text obsahuje především jednu rozsáhlejší Teslovu přednášku o střídavém proudu a nejrůznějších ukázkách jeho využití, především pak při extrémně vysokých frekvencích a napětí (přeloženo z něm. textu Hochfrequenzexperimente); dále jeden kratší článek o možném využití bezdrátového přenosu energie a dat na základě měření elekrického napětí Země (pokusy, které Tesla prováděl ve své horské stanici Colorado Springs) - publikován původně v časopise The Electrical World and Engineer. Dále je zde jen tak bez jakéhokoliv komentáře coby dvě samostatné kapitoly zobrazena řada jeho vynálezů coby přetisk původních patentových listin (čtyři na stránku) - označit něco takového vydavatelem knihy za kapitoly s názvem "Patenty od... do ..." vyžaduje docela odvahu. Jako bonus je v úvodu stručný Teslův životopis, v němž jsem navíc našel drobné nepřesnosti. Všechny Teslovy texty či nákresy jsou zde bez jakýchkoli dovysvětlujících poznámek či komentářů (mimo komentáře samotného Tesly v jeho přednášce), což z nich činí místy ne zcela srozumitelná data. Když už, tak by se měl ujmout publikování z Teslovy pozůstalosti někdo povolanější a schopnější.
Vlak Sunset Limited
Cormac McCarthy
Cormac McCarthy opět dokažuje, že patří mezi nejzásadnější současné spisovatele, kteří se skutečně zapíší do dějin. Trochu jsem se obával téhle formy jednoho dlouhého dialogu, ale ten člověk je skutečně génius. Jeden z textů, který láká davy čtenářů díky své na první pohled stravitelné a formě a "příjemném" rozsahu, který však poté zřejmě většina nepochopí. Tím tedy zase nechci tvrdit, že se to týká každého, komu se to nelíbilo...
Zrození lásky
Joanna Kavenna
Banalita nafouklá na 300 stran. Kniha navíc nápadně připomíná koncept Atlasu mraků, nicméně působí v tomto směru dosti bezradně - příběhy nejsou propojeny ničím víc, než vágně vyjádřeným, ale neustále omílaným patosem zrození-života-lásky a jakýmsi anticivilizačním étosem. Autorka si dokonce vypůjčuje otřepané prvky z dystopických světů, nedostatek invence či fantazie ji však zřejmě neumožňuje v tomto směru vytvořit nic zajímavého. Nejautentičtěji a zároveň nejlépe je popsaná část Brigity očekávající v bolestivých kontrakcích svůj porod. Je zřejmé, že autorka se zde vypsala z vlastních zážitků - bohužel to celý text nikam dál neposunuje. Celou knihu bych si dovolil shrnout citátem ze závěru: "Doufala, že tlačí..."
Matky
Jan Koubek
Midcultový kýč bez nadhledu. Pluralita pohledů a vykonstruovaná paradoxní síť, jež strojí nenaplněné touhy a bolestiplné osudy barvitého hejna matek, má čtenáři dát pocit pochopení komplikované reality a dotknout se cípu všehomíra. Bahnění si v empatické kaluži je navíc podpořeno překvapivým "queer" konceptem vyprávění. Můj osobní radar pro vnímání "umělecké pravdy" je vůči Koubkově knize ovšem poněkud skeptický, čemuž také odpovídá hodnota jedné hvězdičky...
Pusté ostrovy a jiné texty
Gilles Deleuze
Vzhledem k tematické mnohočetnosti i široké škále obtížnosti jednotlivých příspěvků (od kratších úvah či časopiseckých kritik přes rozhovory, pamflety po záznamy z odborných filosofických diskuzí) jsou Pusté ostrovy dobrým vstupem do díla a myšlení Gillese Deleuze. Jeho osobnost, náhledy, uvažování se tady zjevují v dostatečné šíři, aby to mohlo čtenáře navnadit či naopak odradit od dalšího ponoření. V rámci této esejistické sbírky lze nahlédnout většinu známých Deleuzových pojmů a koncepcí, či nahlédnout dílo jiných autorů jeho očima.
Malá knížka o velké paměti
Alexandr Romanovič Lurija
Menší práce jednoho z otců neurologie A. R. Luriji, ve které popisuje známý případ mnemonika pana Š., jehož neuvěřitelná paměť měla tak fanastické důsledky na jeho myšlení, poznávání a vývoj osobnosti, že se ani nechce věřit jeho reálné existenci. Případ pana Š. připomíná postavu Funese z Borgesovy povídky "Funes, muž se zázračnou pamětí". Důkaz, že realita kopíruje fikci.
Sade můj bližní
Pierre Klossowski
Dílu markýze de Sade se věnuje jen málo seriozních studií a ještě méně jich existuje v českém překladu – tohle je jedna z nich a troufl bych si tvrdit, že Klossowského Sade můj bližní patří mezi ty vůbec nejvýznamnější knihy, které o filozofii libertinsky smýšlejícího markýze pojednávají. Koho zajímá teorie transgrese, Francouzská revoluce a 120 dnů Sodomy, neměl by studium Klossowského opomenout. Tento jediný překlad Klossowského díla do češtiny je typický případ u nás ignorovaného významného spisovatele a filozofa. Filmová poznámka: Pierre Klossowski je autorem předlohy k avantgarnímu filmu Raoula Ruize – L´Hypothèse du tableau volé.
Strážci času (4 povídky)
Poul Anderson
Vhodné především jako klasická literatura pro příznivce Žambochovy a Procházkovy série Agent JFK ;-). Nejsou to sice paralelní vesmíry jako ve světě Miroslava Žambocha, ale analogií se zde najde hodně. Vzhledem ke konceptu a historickému kontextu lze přehlédnout i určité nekonzistence (ty jsou ale vlastní každému syžetu obsahujícímu cestování v čase a tenhle se s nimi alespoň snaží originálně vyrovnat).
Ve stínu lípy
Svatopluk Čech
Čechovy veršované povídky oslavující prostý lid a lásku k rodnému kraji, se skvějí ve své prostotě (mnohdy ovšem dost zábavné prostotě) vřelostí místy téměř vražedných rozměrů. Struktura je celkem jednoduchá: veselé historky "ze života" s roztomile lehtivým nebo histriónsky fanfarónským obsahem se otrocky střídají s vážnými lidskými dramaty lásky a chudoby (v těch vážných vždycky objekt lásky zemře, ale ve smrti je šťastný, protože spočine v rodné hroudě). Ovšem je třeba vyzdvihnout jednu podstatnou věc, že se jedná o povídky ve vázaném verši, což není zase tak jednoduchý počin.
Proč život ubíhá rychleji, když stárneme
Douwe Draaisma
Poměrně eklektický soubor populárních "článků", souvisejících s pamětí. Kdo čeká ucelený vědeckopopulární spis na téma autobiografická paměť, bude zklamán - Draaisma napsal (sestavil) spíše dílo na úrovni dokumentárního seriálu BBC. Některé kapitoly se zabívají obecně známými fenomény, některé se zabývají konkrétními osudy známých i neznámých lidí - manžele Wagnerovi, pořizující si každoroční autobiografickou fotografii Štědrého večera, budou pro čtenáře jistě zcela neznámými, zatímco Solomon Šereševskij je pro všechny, kteří četli Luriju nebo Sackse celebritou. Nutno dodat, že pokud má někdo přečteného Luriju, Sackse atp., tak mu Draaisma v oblasti savantů, eidetiků a synestetiků nic nového neřekne.