3DD!3 komentáře u knih
Osudový díl, s fantastickou bitkou ve sněhu. Pasáže s výrem jsou úžasně nakreslené. Průzkum podzemních katakomb a procházka městem mrtvol (myšiček) může směle konkurovat průlezem Morie z Pána Prstenů. Vynikající série, plná ponaučení funguje skvěle jak pro děti tak pro dospělé.
Skvělá ponurá atmosféra a prokletý hrdina jehož vznik zde retrospektivně sledujeme. Zombie a upíři tady vypadají vážně skvěle. Velmi slibný rozjezd série.
Kombinace hororu a noir detektivky funguje. Brubaker skvěle míchá mysteriózní atmosféru s klasickými policejními postupy a Phillipsova kresba vše výborně podtrhuje. Krásná Jo vytírá s chlapama podlahu, ale nedá se jí nefandit. Těším se na pokračování.
Druhá půle Třetího zákona působí o poznání lépe. Je akčnější, čtenář se orientuje jak v postavách tak v ostatních reáliích. Velká část se také odehrává v Čechách (hostuje i Praha) i když vizuálně notně přibarvených. Finále v ledové pustině je působivé a neskutečně cool zvrat se slovem Božím mi vykouzlil úsměv na rtech. Kam se hrabe Dan Brown.
Umírají lidé. Nic nového, člověk si na to zvykne, ale když začnou umírat důležití lidé, ti, na kterých záleží, pak to teprve začíná být zajímavé. 5 kratších příběhů, kde vždycky někdo umře a většinou i někdo důležitý. Zbývá krůček do finále... Práce je pomalu hotová, ale ještě musí umřít pár důležitých lidí. Špičková záležitost.
Připomíná mi to staré komiksy v Aábíčku. Celkově jde spíš o béčkový příběh zajímavý historickými reáliemi a pěknou (vybavenou) rusovláskou ve vedlejší roli. Určitě by bylo zajímavější jít více do hloubky a přidat na hororu okolo často propírané kletby (snad to přijde v druhé půli), sem tam kostlivec dneska nikoho neohromí. Zatím solidní jednohubka.
Zdá se, že Sága se bude odehrávat v etapách a skocích dle věku malé Hazel a tahle část ukončuje druhou etapu. Vracíme se v čase, poznávámé nové nestvůry a všechno příjemně plyne. Spokojenost.
Dítě bílých poutníků Gabriel Marpa se dílem nepředstavitelných shod okolností narodí v domě vyvoleného - nádoby pro reinkarnaci dalajlámy. Klasický hrdinský příběh je opředený tibetskou mystikou a ukazuje poslední roky svobodného Tibetu. Víra, láska a krvavá jatka, jak to umí jen Jodorowsky, plná do detailu propracovaných obrazů George Besse.
Určitě to vypadá slibněji než klasická Liga Spravedlnosti (Marťan je super), ale jen na oko. Jednotlivé sešity hlavně doplňují díry v příběhu Trinity vydaném v loňském roce. Takže 2/3 už vyšli a už chybí jen Justice League Dark aby to dávalo smysl. Nic to nemění na faktu, že Geoff Johns je babrák co nedokáže navrhnout příběh, který má začátek, prostředek a konec. Kdo je Xanadu, kdo je ten chlap bez ksichtu, proč má Luthor dostat krabičku? Tohle multisériové propojování vychází Marvelu, protože jim to Johns nerozesrává.
Dlouho jsem se na Vonnegutův styl nedokázal naladit... především stylisticky, ale Poutníkova cesta životem i přes svou zvláštní neuspořádanost plyne ladně. Díky krátkému rozsahu a jasnému sdělení uteče rychle a rezonuje. Chybí mi větší prokreslení mimozemského světa a dovysvětlení určitých linií, ale hádám že šlo o záměr potvrzující jedno z mnoha poselství knihy.
Obrovské překvapení, Hellboye mám moc rád, ale většina příběhů končí rubanicí rudého s monstrem. Tady se víc myslí, utíká a taktizuje, což mi je rozhodně po chuti. Týmová dynamika je výborná a vzpomínky na rohatce mají ten správný nostalgický účinek.
Náboženství, fanatizmus, posedlost, vykoupení. Palahniukovi není nic svaté, ale i na poměrně provařená témata se dokáže podívat osvěžujícím způsobem. Jeho provokativní (provokující) styl vyznívá naplno a v kombinaci s konceptem omalovánek nemá konkurenci. Poměrně útlá sbírka povídek patří k tomu nejlepšímu z autorova repertoáru (kdo najde odkaz na Klub rváčů dostává bludišťáka) a Návnadě by časem určitě slušelo pokračování. Pokud z příběhů vyplývá jedno jediné ponaučení, tak že nebezpečí číhá všude a bojovat proti stresu z vlastní smrtelnosti, ze života, který nemá smysl lze jedině… omalovánkou. Jediné co knize vyloženě schází je přilepená krabička pastelek, voskovek nebo vodových barev.
Čtvrtá kniha konečně vytrhne Prestonovou Deadpoolovi z paty a stihne také uzavřít příběhovou linku táhnoucí se od Mrtvých prezidentů. Skvělé hlášky, krev a dojemné rozloučení s černým pasažérem. Jinak úvodní tripová cesta časem a Wakandou patří k nejlepším Deadpoolovým začátkům.
Muzika, kterou Aaron hraje je možná blues, ale místo ladných zvuku kytary má tóny složené z čvachtání převalujícího se feťáka v louži zvratků. Do rezervace přišla zima, ale v jádru vře tajenými emocemi. Téma nechtěných dětí a potratů s nimi spojeným je zpracováno překvapivě citlivě a zasáhne čtenáře přesně tam kde má (v tom zbytečku duše) i když jde o dvě feťácké trosky, které si za své problémy mohou z velké části sami a zaslouží si je. Na scénu navíc přichází táta a pasáž ze Saigonu je vyloženě vymazlená. Finále je za rohem, cítím to v kostech.
Vargr nese obvyklé Ellisovy úlitby nebezpečí moderních technologií, ale nic navíc. Příběh má spíše znaky Flemingovy školy než filmových dobrodružství. Mastersův vizuál hodně minimalistický, akce nápaditá. Bond vypadá jako Brosnan křížený Lazenbym.
Skvěle napsaný (i nakreslený) pohled na dvě různé pravdy, kdy je ve finále jedno co kdo říká.
Ennis ukončuje ve vrcholné formě. Poslat na Castla lidi jemu podobné je na jednu stranu plán zajímavý na druhou i na hlavu padlý a přesvědčit se o tom má banda starých známých generálů zodpovědných za operaci Barbarossa. Příběh je přerušován úryvky z knihy o Vietnamu a o jednotce u které Frank Castle sloužil ve Valley Forge (symbolicky se tak vracíme na začátek). Síla těch slov povyšuje komiks o Punisherovi na něco víc. Z války se stal obchod a peníze se musí točit...
Výborná politická sci-fi, která se může skutečnosti blížit více než by některým bylo milo. Card předestírá vizi, ale zároveň stíhá bavit. Teoreticky by mohla jeho kniha sloužit jako předloha pro díl ze série Call of Duty (třeba Civil War). Jak Malich ta Cole jsou sympaťáci a Torrent jako génius v pozadí vynikající. Akce svižná, politické pasáže tak akorát, pro příznivce televizních 24 hodin dokonalé.
Fantastická kresba Gabriela Dell'Otta hraje prim. Spidey nikdy nevypadal lépe a jediné co zamrzí je absence Mary Jane v jeho bezkonkurenčním pojetí. Rodinný podnik je poměrně klasický příběh, který neurazí, ale momentů kdy by mohl nadchnout také moc není. Spíše špionážní rovina o rodičích Petra Parkera nemá tah. Odkrývají se zajímavé (i když už trochu za vlasy přitažené skutečnosti) a linie se sestrou má poměrně očekávané vyustění. I tak je to kniha, ke které se díky Dell'Ottovi budete rádi a často vracet.
Asi nedrsnější díl v sérii. Zneužívání, mučení, síla utrpení je téměř hmatatelná.