3DD!3 komentáře u knih
Kdyby se při čtení komiksu daly ohlodávat nehty, tentokrát by se šlo až na kost. Dash se nedobrovolně vrací z drogového deliria, aby zjistil, že jeho možnosti jsou: za a) být v prdeli a ve vězení na doživotí, nebo za b) být v prdeli s dírou v hlavě a šet stop pod zemí. Rudá Vrána čelí hněvu Hmongských zmrdů se stoickým klidem. Ti ostatní zažívají svá vlastní bolestivá dobrodružství, ať už je bolí pohmožděné tělo, nebo krutá pravda. První půlka je za námi a až nečekaně se pár věcí i uzavírá (často v tratolišti krve), způsobem nevídaným. Tahle série je knihu od knihy lepší.
Konec, šmytec, šlus. Lucifer se v poslední knize loučí a není sám. Sbohem dáváme hlavně novému Bohu, který byl naším průvodcem po všechen ten čas. Formování nového posmrtného života, kde není pro nebe ani peklo místo se nese ve smířlivém duchu. Působivé jsou i vzpomínky na začátek. Poslední příběh Nirvána pak vizuálem vrací ke kořenům a Čínské reálie mu velmi sluší. Možná příjde i pán snů, možná příjdou dva...
Nula nenula, Powell už tady ukazuje, že má jak zvrácený smysl pro humor tak cit pro osudovost. Infantilní fórky totiž zakončuje přesně tou krvavou pomstou, kterou si u mě Goon získal neskutečný respekt. Tahle série je neobyčejná tím jak vyvažuje svou ponurost legráckami jak z Toma a Jerryho, na kterých jsem vyrůstal.
Temné, ale stále vtipné. Události nabírají spád a některé otázky postrádají odpovědi. Nit osudového zúčtování je stále patrnější. Konec je nechutně otevřený.
Politický noir & krvavé sci-fi vyprávěné, skrze úryvky často nesouvislých myšlenek. Miller v nejlepší formě. Sienkiewicz dodal punc vizuální vyjimečnosti. Neskutečné především po grafické stránce, ale některé myšlenky jsou nadčasové. Americká paranoia z komunismu, preventivní údery, tvorba nadčlověka, neuspokojivé výsledky.
Po (krvavé) procházce politickou historií spojených států, se Deadpool pouští do křížku s pekelným démonem, pro kterého za peníze loví duše. Kšeft je kšeft. + Týmovky se Superior Spider-Manem a Daredevilem. Zábavná jednohubka se sympatickou kresbou.
Solidní detektivka ze staré školy, která neurazí, ale s nadšením to též není úplně valné. Vraha jsem ovšem odhalil až to Le Carré chtěl a Smiley je skvělý. Těším se na špionážní zářezy, kterýmy proslul více.
Vzpomínám když jsem viděl Lívance rozpohybované jako bonus na DVD k prvnímu Hellboyovi. Rudý ďábel si mě získal filmem a komiks přišel až posléze. Mystika, hlášky, zajímavý vizuál. Nedávno jsem se dočetl, že třetí film nebude. To mě zarmoutilo.
Klobouk dolů. S Hellboyem jsem už měl tu čest několikrát, ale první zářez mě naprosto smetl. Fantastická Lovecraftovská atmosféra od lidí, kteří milují své řemeslo. Pan Boy sice ještě nabírá klasické kontury, ale všechno je na svém místě. Rasputin vynikající. Hned mám chuť sáhnout po dalším díle (který už jsem četl). Bravo.
Důstojné zakončení série, na jejímž začátku stál Mercedes drtící nezaměstnané pod svými koly. King detektivkář se vrací k paranormálním kořenům a nechává trojici hrdinů ještě jednou bojovat proti Králi sebevražd, který sice nevstal z mrtvých, ale má k tomu sakra blízko. Pasáže s objevováním nových schopností patří k tomu nejlepšímu v sérii. Finále je pak bolestně realistické s poselstvím, které bodne u srdce. Strejda Steve sice na stará kolena měkne, ale vyprávět silné příběhy ještě umí.
Když už si myslíte, že to nemůže být horší... Bůh se na vás vymočí... Dash je většinu času zfetovaná troska a hlavu z ulity vystrčí až v samotném závěru. Do té doby jsou vypravěči samotáři, které větříček zavál na morálně pochybnou cestu a pointa každého příběhu je nečekaná, řádně krvavá a dává celé sérii ještě větší hloubku. Úplně sám nabízí náhled do hlav postavám, které do teď byly velkou neznámou a nabízí odpovědi, které se skrývají za motivací jejich činů. Pomalu budeme v půlce a pořád ještě sešlapáváme pedál při rozjezdu. Jsem zatraceně zvědavý co čeká na konci cesty. Další velké pravdy o fungování světa?
Spousta nadsázky, velké prsa, pěkné zadky, lesbické poznámky. Je to neškodné, místy úsměvné, odpočinkové, ale zároveň hodně vychtěné. Velkým problémem je scénáristické duo Amandy Connerové a Jimmyho Palmiottiho, které si sice umí hrát s postavou, ale není schopné ji kamkoliv dovést a dát jejímu putování smysl.
Čtivé. Pěkné popsání manažerských metod v příběhu o zvědavém šťourovi a mistrovi svého oboru. Nelze aplikovat ve všech případech reálného života, ale určitě jde o dobrý podklad, kterým by se moderní management měl snažit řídit.
Většinou jen nesouvislé střípky události, které postrádají kontext. Hřbitovní směna obsahuje útržky navazující na různé série, o kterých český čtenář většinou nemá ani ponětí. Pokud mají fungovat jako drážidlo, tak kdy se dočkáme pokračování? Na svatého dyndy? Tahle kniha má smysl především po vizuální stránce. Graficky jde o neskutečnou plejádu stylů. Jeden poutavější než druhý. Oční pochoutka a doplnění sbírky, bohužel nic víc.
Ellisův technologický styl zde funguje výborně, ale protože filmy poměrně značne čerpaly z jeho pojetí, není už nijak originální. Navíc je v jeho podání Stark tak trochu suchar a spíš fanatik. Moc se už Downeymu nepodobá. Kyborgizace a následný konflikt, který se nebojí krve a i závěrečný zvrat dělají z Extremis nadprůměrnou událost. Škoda Granovovy umělé kresby, ta mi místy nesedla.
Depresivní válečná jednohubka o tom, že pomáhat se nevyplácí. Strohé vyprávění nabízí pohled na druhou světovou válku z mrazivého sedadla jednoho střelce, který utekl z Čech k Britům a začal na nacisty z letadla házet pumy. Jeho názory, jeho první lásku a další banální věci naruší uprostřed příběhu zvrat, který posune celou knihu o kus dál. Od půlky hodně intenzivní věc, která ani na chvilku nezabředne v protiválečné kritice. Skvělé.
Vizuálně podmanivé, Maleev a Ponticelli jsou mistři svého řemesla, příběhově pak standart s několika povedenými momenty.
Prý to byl Poe, kdo řekl že nejdojemnějším námětem pro baladu je smrt krásné ženy, přesto jsou všechny ženy v Corbenově kresbě poněkud odpudivé. Stejně jako hnilobou prolezlé mrtvoly a z hrobů se plazící kostlivci. U nich je to ale na místě. Zpracování jednotlivých příběhů si uchovává vysokou míru reality a citu pro detail. Přidává to na působivosti a když se například u Města v moři objeví sociální přesah v kontrastu z pekelnými plameny není to nepatřičné, naopak to dává dokonalý smysl. Po přečtení se dostavuje kýžená chuť sáhnout i po Poeově knize bez obrázků.
McCarthy se nečte lehce, ale obvykle čtenář dokáže kráčet po provaze příběhu. Tady to nejde. Strážce sadu je příliš epizodický, roztříštěný a nic neusnadňuje sledování cesty mladého chlapce vstříc dospělosti. Až závěr dostává jakýsi řád a spojuje hlavní postavy. Starého Ownbyho, Mariona Syldera i mladého Rattnera, alespoň na chvíli je včlení do jednoznačného časového období a začne to dávat smysl. Atmosféra "změny" je ovšem prvotřídní. "Kočka jednoho chlápka uměla mluvit. Prostě si spolu povídali jako lidi. Před tou kočkou jsem měl respekt."