3DD!3 komentáře u knih
Punisher je malinko v pozadí, ale Irové Ennisovi jdou. Příběh mě chytl ve chvíli, kdy po sobě děda nechal závěť. Hlavně finále je parádní rubanice.
Skvěle odvyprávěná záhada od machra na příběhy. Colorado Kid se sice tváří jako detektivka, ale strejda King má malinko jiné plány. Test mladé novinářky od dvou starých borců z oboru se zatraceně dobře čte a znovu o nás něco vypovídá. Nic nedokáže mozek nastartovat lépe než neznámá...
Část je vyprávěná skrze komiks, ale větší prostor je věnovaný myšlenkám a úvahám samotného Dewilda. Táty od rodiny, který se chtěl jen z koncertu dostat domů živý. Jeho myšlenky nikam nevedou, vlastně ani nikam vést nemají, jde jen o názor. Jde pouze o formu terapie.
Závěr se vším všudy. Hellboy vypadá jako rudý Odin a finální bitva s drakem je řádně osudová. Finále dojme, ale skoro všichni víme, že Rudej je v pekle jako doma. Těším se co bude dál.
Příběhy podle počítačové hry rozhodně nepatří ke zlatému fondu, není pod nimi podepsaný nikterak zručný scénárista. To na čem celá kniha stojí a padá je kresba Andyho Parka. Obrovské stránky dávají vyniknout jeho talentu... Možná by bylo lepší kdyby Tomb Raider S.1 vyšel jako obrazové album bez Jurgensova textu.
Ultimátní finále s neskutečnou vizuální rubanicí v druhé polovině knihy. Politické motivace "záporných hrdinů" dávají smysl stejně jako zabijácký postoj (kapitána) Ameriky k nepříteli. Porozumění jde stranou, nastává bitva ideologií. Millar posunuje hranici klasického mainstreamu.
Millarův cynický přístup ke komiksovému žánru a realistické pojetí světa, ve kterém se tihle rádobyhrdinové promenádují tvoří dokonalé zrcadlo naší realitě. Ohromné bitvy mají svůj protipól v malých konfliktech mezi členy týmu. Zrada, faleš, nedůvěra jsou silnými nástroji a Ultimates jsou kováni právě jimi. Hitchova kresba patří k žánrovým vrcholům. Ohromné kompozice navíc silné v detailech. Co chtít více?
Pecka, kresba je vyloženě vymazlená. Leganda o Černé sekeře kombinuje klasické pohádkové výpravy za moře s drsnou realitou středověku. Temný úděl, smrti, které zasáhnou a pěkná udička na další díl.
Osmdesátky už zase frčí, stačí se podívat do kina narvaného remaky nebo do hračkářství praskajícími pod návalem transformerů. Móda se vrací, retro znovu in (kapsy se na ruby nenosí), hry jsou důležitější než kdy dřív, stejně jako drogy a sex. Vrací se i syntezátory. Cline děj posunul jen kousek dál do budoucnosti... RPO se dobře čte. Má jasnou příběhovou strukturu s poselstvím, že hrát je dobré pokud máte všech pět po hromadě a virtuální svět může jednotlivci přinést spoustu dobrého. Společnost jako taková tím trpí a přes všechnu zábavu se kašle na přežití. Téma tolik důležité v dnešní době. Jsem zvědavý jak to Spielberg uchopí. Jestli zábavnou formu použije jen jako prostředek k vyprávění o lásce k době hojnosti a zábavy, nebo kritiku konzumu. Za sebe bych byl rád za trochu od obojího. Cline na to druhé v závěru totiž docela kašlal.
Skvěle čitelná, filozofická legrácka, která napínavým a přesto humorným způsobem předkládá život ve světě, kde čas začal fungovat pozpátku. Některé věci Dick dotáhl do neskutečných detailu., některé jako by pro něj prostě nebyly důležité. Pozoruhodné.
Úplně jiné než film na který jsem před pár měsíci šel. Zábavnější, chytřejší, vtipnější. Příběhy futuristické protiteroristické jednotky dokážou strhnout i na malém prostoru. Témata, kterým se Masamune věnuje jsou stále aktuální. Zasloužená kultovka. Těším se na pokračování.
Child a jeho Reacher je jistotou, kterou zvedají čistě reálie a neotřelé nápady. Tenhle kousek patří k náhledům do minulosti, které byly vždycky něčím výjimečné a Večerní škola je jako vždy parádně napsaná, ale nic výjimečného nenabízí. Prostě klasika z mládí, která víc připomíná Bourna nebo jiného tajného agenta, který hledá ztracené atomovky.
Úchvatná westernová atmosféra a naturalisticky ztvárněný svět, který odhalují, je s každou další stránkou propracovanější, ale také nebezpečnější. Obrazy z vidoucí koule oživují mrtvé a živí trpí v nevýslovných mukách. Ve chvíli nepatrného záchvěvu naděje vize končí a nastupuje horor, jaký umí přinést pouze skutečný život a skutečný svět. Nejděsivější právě v tom, že ze skutečnosti se nelze probudit. Nejhorší na tom je, že díky tomu že jsem to už kdysi dávno četl jako knihu a už vím jak to dopadne. Sledovat cestu ke děsivému konci pak může být pěkně ponuré.
Ponurá atmosféra není něco, co bych u Deadpoola čekal, přesto je právě Hodný, zlý a ošklivý temnotou přímo nasáklý. Když Wade přestane vyprávět vtipy ukazuje Posehn s Dugganem, že síla postavy nespočívá pouze přihlouplých a infantilních hláškách, ale v potrhané paměti šílence, který přes všechny ty mrtvoly, které vyrobil, může být dobrým člověkem. Severní Korea se otřásá v základech v prozatím nejlepším komiksu o užvaněném zabijákovi ze sousedství.
O chloupek lepší než první díl. Azzarello rozvíjí řeckou mytologii po svém, ale moc se neposunuje. A stále není jasné kam směřuje. Wonder Woman je na cestě do pekla, aby dokázala, že miluje smrt.
Silný příběh o rodičovské povinnosti a strachu nejen o dítě, ale také strachu být rodičem. Castle přepíná na mód člověka, který je paradoxně ještě nebezpečnější než známá nelidská mafiány likvidující zrůda s lebkou na hrudi. Kresba Howarda Chaykina v prvním sešitu se moc nepovedla naštěstí hned vzápětí vyjíždí ze střídačky Goran Parlov, který se osvědčil právě u Barracudy.
Velký kus mého dětství se točil okolo Kytice a musím říct, že mě tahle vzpomínková jízda nezklamala. Fantastické kresby a nečekané zpracování klasických balad je povětšinou pastvou pro oči. Autoři jim dávají jim nový rozměr i nový prostor pro interpretaci.
Pro cestování časem mám slabost a Elániův návrat ke kořenům má trochu jinou příchuť než starší Zeměplochy co jsem četl. Obecně je vážnější a téma hledání sebe sama v cizím světě občas působí nezvykle ponuře, stejně příběh jako o mrtvých, kteří zemřeli pro něco za co nesálo zemřít.
Mrtvola s prostřelenou hlavou v kufru, komu patřily kulky? Connelly nepřestává překvapovat až do poslední stránky. To co se zprvu zdálo jasné se poměrně uvěřitelným způsobem komplikuje. Vegas je peklo a andělé tam mají zavést pořádek. Bosch už od teď nebude jenom můj vysavač, ale i jeden z mých oblíbených detektivů...
Některé Vltchekovi argumenty mi příjdou strašně subjektivní, Chomsky naopak působí více jako hlas rozumu. Chování Západu ale není nijak překvapivé, vládnoucí mocnost svého prvenství nedosáhne laskavostí a pomocí, ale postupným ničením svého nepřítele. Jde o to jak chytře to dělá a Západ v tom stále zůstává mistrem. Ještě že jsme na jeho straně. Tahání za nitky jsou ale čím dál více viditelná a nepřítel se učí. Svět je na vážkách a každá změna bolí.