a.r.nick
komentáře u knih
Dvojníci v čase
Bob Shaw
Zajímavé sci-fíčko, i když ve výsledku mírně zamotané, jak už to tak při cestování časem bývá. Šikovně propletené, přímočaré, žádné zbytečné odbočky a kličky. Možná ne tak záživně popsané, jak jsem zvyklý z jiných, modernějších knížek, na druhou stranu ale vůbec nešlo poznat, že je to už přes 50 let staré!
Dveře do léta
Robert A. Heinlein
Za mě čtivé a napínavé, přičemž nemyslím takové to napětí ve stylu hrdiny utíkajícího před vrahem, ale spíš ve stylu dobra trestajícího zlo ;). Zároveň byl děj malinko úsměvný a nostalgický z důvodu, že hlavní hrdina přicestoval z roku 1970 do roku 2000 - a ten pro něj byl tenkrát vzdálenou budoucností, zatímco pro nás je již podobně vzdálenou minulostí.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
První díl hodnotím jako průměr: do děje mě to vtáhlo natolik, že jsem zvědavý na pokračování, ale zase že bych si z toho sedl na zadek, to ne. Zkrátil bych to o nějakých sto stránek, konkrétně o tu rozvleklou část o historii Číny (ne že by to bylo úplně bez zajímavosti, ale do sci-fi se mi to prostě nehodí).
Pátý rozměr
Martin Vopěnka
Podle anotace jsem čekal něco úplné jiného, ale i to, co nám autor naservíroval, se mi líbilo, a to překvapivě hodně. Děj jako takový byl čtivý, příběh čímsi originální, ale pro mě v tomhle případě podružný - nejvíc mě dostal ten popis pobytu na víceméně dokonale osamoceném místě, kde byl hlavní hrdina obklopený v podstatě jenom čistou, vysokohorskou přírodou... Závěr románu jsem taky čekal úplně jiný a ten autorem podaný ve mně nechal silný dojem, i pár dnů po dočtení to pořád nemůžu celé dostat z hlavy.
Jumper
Steven Gould
Kniha se mi líbila moc, nápad i zpracování. O schopnostech např. cestovat časem jsem toho načetl už hodně, ale o schopnosti skákat mezi různými místy, které hlavní hrdina kdy navštívil, si žádnou knihu nevybavuju, čili mi ten nápad přijde příjemně originální. A kladně hodnotím i vyprávění v ich-formě a to, že oním vypravěčem je puberťák, který se se svou superschopností vypořádává vzhledem k věku tak nějak přirozeně a očekávatelně (nebo jak psal někdo pode mnou - lidsky). Za sebe si umím představit pokračování, protože ta dovednost během vteřiny "zmizet" a octnout se na konkrétním jiném místě nabízí hrdinovi (a autorovi) obrovskou škálu možností využití (aniž by se ale z Davida stal buď celosvětově obdivovaný superhrdina, nebo naopak superpadouch). Hvězdičku z hodnocení ubírám úplně subjektivně za to, že k naprosté spokojenosti mi chybělo zasazení děje do dnešní moderní doby - aby měl hrdina k dispozici nejnovější technologie, které v době vydání originálu románu ještě bohužel nebyly dostupné...
Atlantský svět
A.G. Riddle
Třetí díl hodnotím asi jako nejslabší z celé série. Tak jak jsem byl příjemně překvapený jedničkou a nadšený dvojkou, tak trojka mě už tolik neoslovila - především proto, že jsem se už chvílema ztrácel v ději. A zatímco v jiných knihách se snažím zase najít, tak tady jsem se přistihl, že je mi vlastně docela jedno, že mi některé detaily unikly. Taky se mi zdálo, že se autor do tohoto posledního dílu snažil najednou nacpat šíleně moc materiálu, bývalo by to možná vydalo na dvě knihy - které mohly být srozumitelnější (alespoň pro mě). Přesto ale jako sci-fi to bylo fajn, hodně dobrých nápadů, chvílema to nutilo i k úvahám o nás coby lidstvu, a konec mě uspokojil, měl určitou pointu a nezůstal otevřený. Tři hvězdičky z pěti coby mírný nadprůměr jsou tak akorát :).
Potopa
Stephen Baxter
Zezačátku byla kniha spíš nudná - pořád pršelo, lidé pozorovali vodu stoupající v ulicích světových velkoměst a kde nic, tu nic. Jenže když voda stoupala i dál a pod hladinou začaly mizet obrovské plochy pevniny, začal být děj opravdu zajímavý - jak se lidstvo snažilo v těchto podmínkách přežít... jak se obyčejný, běžný, spokojený život změnil v nepohodlí, ve věčné putování za souší, a nakonec i v boj o přežití... a to ne o přežití jednotlivých hlavních hrdinů, ale o přežití lidstva jako druhu...
POZOR - SPOILER: Bylo zajímavé a zároveň velice depresivní si číst o tom, jak "málo" stačí k tomu, aby z civilizace, která se vyvíjela tisíce let, nezbylo nic víc než plastové odpadky plující na hladině jednolitého oceánu rozprostírajícího se přes celou planetu... Zůstalo jen málo lidí, kteří si ještě pamatovali něco z vědy a snažili se tyto vědomosti předat dětem, nová generace ale už o tyto informace neměla zájem, ostatně - jak by taky mohla, neznala nic jiného než vodu... Konec románu byl opravdu svým způsobem smutný a takový až bezvýchodný... Za mě opravdu skvěle napsáno, když to ve mně dovedlo probudit takové emoce.
Bubble
Anders de la Motte
Kniha ukončila sérii přesně tak, jak si to trilogie zasloužila: dokonale :). Všechno perfektně propletené, ale neztrácel jsem se a ani mi to nepřišlo překombinované. Zvraty přicházely snad v každé kapitole, ale nepůsobilo to na mě přehnaně, hlavní hrdinové mi byli sympatičtí až do konce, protože mi přišli... prostě takoví normální ;), a celkově to bylo napínavé do posledního slova (to se málokdy povede!). Takže za mě maximální hodnocení a taky samozřejmě doporučení celé série :).
Solaris
Stanisław Lem
Originálně a zajímavě pojatý námět. Fascinovalo mě, jak má autor do nejmenších detailů promyšlený děj a bohatě popsanou tu teorii okolo, ačkoliv je to všechno smyšlené; po přečtení knihy jsem měl ale dojem, že ta planeta Solaris i se všemi podivnostmi doopravdy existuje a že ji vědci už x let zkoumají :). Chvílemi to bylo možná malinko nudnější, ale jak už psal někdo pode mnou, ani tak se nedalo odtrhnout :).
Děti nového světa
Alexander Weinstein
Některé povídky byly lepší, některé horší, jak už to tak ve sbírkách bývá - ale celkový dojem je stoprocentně kladný! Líbily se mi různé úhly pohledu do blízké či vzdálenější budoucnosti - jak by mohla vypadat pro nové generace, které budou trávit spoustu času ve virtuální nebo jiné než reálné realitě... budou mít za sourozence roboty... budou si kupovat naprogramované vzpomínky... nebudou vědět, co je to dotyk skutečné osoby... Spousta těch námětů mě zaujala natolik, že si je umím představit rozpracované do samostatných románů.
E-den
Mikäel Ollivier
Za mě by to taky mohlo být rozpracované do delšího románu. Líbil se mi nápad s e-drogou, vylíčení toho, co lidé po připojení do tohoto světa zažívali; vůbec se nedivím, že tomu mladí tak propadali. Jednotlivé zvraty v ději mi přišly opravdu nečekané, nepředvídatelné, ale závěru by mohlo být vážně věnováno víc prostoru, ten mi přišel tak uspěchaný, až jsem se v tom ztrácel. Bavilo mě i to vyprávění na střídačku synem a otcem.
Bludiště odrazů
Sergej Lukjaněnko
Jako základ k zamyšlení pěkné, ale někdy jsem se v tom ztrácel - už to přepínání mezi více světy, navíc ti hrdinové tam měli i různá jména a různé podoby... Některé úvahy těch hrdinů už na mě byly příliš a ani jsem je vlastně rozmotávat nechtěl. Stačilo mi ale i to, co jsem si odnesl. ("Kdo je to člověk? Prostý, opravdový člověk?" "Víš, ono to musí být v nás. Pro mě jsi člověk, protože... jsem chtěl být tvým přítelem.")
Armada
Ernest Cline
(SPOILER) Kniha byla zajímavá a čtivá, ale zároveň taky celkem snadno předvídatelná. Těch popisů jednotlivých typů zbraní, které pozemšťané na dálku ovládali, byl pro mě zbytečně zdlouhavý, a občas mi i některá vysvětlení nebo kroky nepřišly úplně logické, ale nepozastavoval jsem se nad tím a užíval jsem si příběh jako takový. Ten skončil přeslazeným happyendem, který byl navíc zbytečně moc uspěchaný - určitě by bylo zajímavé si přečíst víc o komunikaci Bratrstva a lidí, ale beru to, že téhle knize šlo spíš o to, aby popsala hru Armada, než o dokonale vyladěný příběh.
Líbali jsme se
David Levithan
Ano, vypravěči ze svého "my pohledu" dodávali do románu citlivý nadhled a spoustu mouder a zamyšleníhodných úvah, jenže zároveň tím to poselství knihy tak trochu shazovali: z jejich pohledu to totiž vypadalo, jako kdyby si i dnes ještě většina společnosti myslela, že být gay je něco divného a špatného... Přišlo mi to v tomto směru takové zastaralé nebo jak to říct - tu zastaralost tam dodávali právě vypravěči, protože za jejich doby tomu tak ještě bylo. Asi to mělo být poučné a jak říkám, bylo to citlivé až dojemné, ale mě to tam rušilo, připadalo mi to, že čtu 50 let starou knihu. Zvlášť, když ti "dnešní kluci" tam byli popsaní bez přímých řečí a v er-formě, takže se do nich nedalo ani vžít.
Spící obři
Sylvain Neuvel
Kniha mě zaujala tím, že byla (skrz přepisy rozhovorů a výslechů) vyprávěna tajuplným, vlivným člověkem, který měl ve své moci zařídit cokoliv, jen aby jím najatý tým odborníku pokročil ve snaze přijít na kloub všem záhadám. Jinak se mi ale nelíbila psychologie postav - většina hrdinek a hrdinů jednala nezodpovědně a jaksi nepřiměřeně vážnosti a výjimečnosti situace. Celé mi to přišlo takové méně uvěřitelné i z hlediska toho, jak se v románu k tomu objevu a jeho potenciálu postavily jednotlivé světové mocnosti. Plus jsem při čtení měl dojem, že děj je popostrkován dopředu nepřetržitým sledem šťastných náhod, než že by tým vědců byl bůhvíjak geniální. Na další díl jsem ale každopádně zvědavý, už proto, že to podle zdejšího hodnocení vypadá, že bude lepší než tenhle úvodní ;).
Probuzení Simona Spiera
Becky Albertalli
Tak podle anotace jsem myslel, že v knize se bude Simon s tím, že je gay, nějak víc prát, smiřovat, bude víc tápat sám v sobě, bude mít strach z reakce svého okolí atd., ale přitom pro něj autorka připravila vlastně dokonalý život v dokonalém prostředí s dokonalým pochopením od všech. Viděl jsem později i film a tam to bylo celé trochu dramatičtější a pro mě skousnutelnější, uvěřitelnější.
Dreamologie
Lucy Keating
Tak tady jsem čekal něco úplně jiného. Že ty sny, které můžou dva lidi spoluovládat, budou nějak využity, že se víc prolne snový a reálný svět... Prostě jsem asi čekal víc akce z toho, ŽE to Alice a Max dokážou, a míň nudného pátrání po tom, PROČ to dokážou ;-)
Enderův stín
Orson Scott Card
Kniha byla velice příjemným návratem zpátky do Enderova světa, resp. do doby Enderova dětství stráveného na škole Mezinárodní flotily. Opět promyšlený děj, sympatické hlavní postavy, román celkově velice čtivý až strhující a perfektně psychologicky propracovaný... Ten návrat jsem si moc užil!
Děti ducha
Orson Scott Card
Souhlasím, že kdyby Xenocida a Děti ducha byly jedna kniha, byl bych asi nadšenější - z každé knihy ubrat tu nudnější část a opakující se úvahy - a zbytek spojit :). Děti ducha měly pořád hooodně vysokou úroveň, překvapilo mě, že autor má pořád tolik originálních a čtivých nápadů, kam děj dál směřovat. Hvězdičku ubírám za to, že tentokrát tam bylo na můj vkus až moc politických úvah, kterým jsem ne vždycky rozuměl (a ani jsem o to neměl zájem). Román podle mě pěkně a se ctí uzavřel Enderovu sérii, proto mě překvapilo, když jsem se dočetl o existenci dalších pokračování a "stínové série" - jdu to každopádně zkusit, z Enderova světa se mi ještě nechce :).
Bůh s. r. o.
Ondřej Neff
Nemůžu jinak než jen dvě hvězdičky - za docela zajímavé náměty některých povídek, přičemž nejzajímavější nápad jsem našel v úvodní povídce Bůh s.r.o. Ale bohužel jsem ve sbírce neobjevil ani jednu povídku, ve které by byl ten zajímavý a celkem i originální nápad dotažený do konce - tedy že by povídka obsahovala pointu, která by mě nutila o ní ještě aspoň chvíli přemýšlet nebo mě nějakým způsobem posadila na zadek. Když k tomu přidám, že plno povídek bylo i zbytečně násilných, erotických nebo násilně erotických (ani jedno pro mě není vlastnost, bez které by se dobrá sci-fi nedokázala obejít), tak za mě bohužel spíš zklamání... Možná zkusím od autora ještě nějaký lépe hodnocený román.
