Adapa komentáře u knih

Neskutečná nuda v ideálním světě 21. století. Odzbrojené lidstvo zbavené hrozby válek se věnuje výzkumu oceánů. V knize je celkem pět povídek, které se částečně prolínají a těžko říci, která z nich je nudnější.

Chybí zde pořádný děj, napětí. Neustále se někdo někam chystá potopit, cestovat apod. Autor zde chce ukázat sjednocený svět, tak na mořských stanicích spolu běžně mluví Američané, Rusové, Poláci, Češi, Francouzi

Měl jsem problémy to dočíst. Kdybych skončil kdekoliv uprostřed rozečteného řádku, stránky a dále nepokračoval, nic by se nedělo.

4 10.12.2023

(SPOILER) Vezměte Julese Verna, Jaroslava Foglara a socialistickou ideologii, promíchejte to a máte stařičkou sci-fi napsanou v Československu v 50. letech. Rok cca 2200, všude vládne dokonalý komunismus, Praha je město plné mrakodrapů a Čechů existuje 50 milionů. A Češi jsou prakticky u všeho.

V první části sledujeme skupinku hochů, kteří sledují film Vítězný pochod, který mapuje svět od roku 1945 do roku 2200. Dozvídáme se o rozvoji atomové energie, vysušování oceánů, odstranění virů a spoustě dalších lidských pokroků. Před lidstvem je nový problém, kde vzít novou obdělávanou půdu a tak se rozhodne kolonizovat Měsíc, aby získalo nová pole, nové potraviny. A aby mohlo lidstvo vytvořit na Měsíci atmosféru, musí ho nejdříve roztočit. Proto přichází Akce Luna – tedy zkráceně Akce L. A na ní se podílí i čeští kluci Jan a Petr jako brigádníci v kráteru Plato.

V závěru knihy Jenda s Petrem spadnou se svým měsíčním vozidlem do rokle, stávají se z nich trosečníci a při jejich záchraně je objevena marťanská raketa, která na Měsíci stála již 115 tis. let. Na raketě se najdou staré snímky a filmy, tak lidstvo nadšeně sleduje, jak vypadal osídlený Mars, jak Marťané zkoumali měsíc Kallistó i zaledněnou planetu Zemi.

Spousta budovatelského nadšení, lidstvo si vyhrnuje rukávy a těší se na další výzvy.

Dětsky naivní, plné fyziky Určeno pro čtenáře od devíti let. Bohužel dnešní kluky si to už nezíská. Já to četl nyní z nostalgie asi potřetí a dívám se na to stále kritičtěji.

4 25.11.2023

Oproti prvnímu dílu je to takové nudnější, méně zajímavé a dost často povrchní. I tak to byla ale příjemná víkendová jednohubka, která mě občas donutila podívat se na google nebo do wikipedie.

Nejvíce se mi asi líbila první kapitola o prastarých hieroglyfech v Austrálii. Ty důkazy o stycích mezi Austrálií a Egyptem vypadají pravdivě. Škoda, že se tomu Hausdorf nevěnoval podrobněji.

Celkem se mi ještě líbila teorie o tom, že starozákonní Bůh pomohl dvěma izraelským kmenům se usadit v Americe pomocí podmořských lodí, které vypadaly jako ponorky. Dost se zde autor odvolává na knihu Mormonovu, kterou už roky mám doma a snad bych si ji konečně měl přečíst.

Po prvních dvou slibných kapitolách přišla šílená nuda o UFO nad Římem, božské pomoci Karlu Velikému a mumiích. Ožilo to při kapitole o mapě Pirra Reisiho, ale ze slíbeného pátrání v Číně se ukázalo jen několik dopisů z ambasády. A opět přišla spousta nudy jako Napoleon, ztracení vojáci u Galippoli, přistání na Měsíci, tajná mise v Mexiku. Teď, co píšu tyto řádky, tak si říkám, že většinu z těch tajemných záhad jsem už zase zapomněl, jak mě nezaujaly.

Předposlední kapitola je amerických zajatcích ve Vietnamu. To jsem si hodně googloval, četl články na wikipedii a vypadalo to dost zajímavě. Tady bych i věřil, že Američané spoustu zajatců ve Vietnamu nechali.

Poslední kapitola je věnovaná 11. září 2001. Tady o tom bylo už tolik napsáno, že několik stránek v této kapitole jsou jen kapkou v moři. Podle poděkování na konci knihu autor psal někdy v roce 2003, takže je spíše smutné, že ani nyní v roce 2023 nemáme jasné odpovědi na to, co se v září stalo. Máme více konspirativních teorií a na druhé straně spoustu lidí, kteří jasně ví, že člověk je debil, pokud jen trochu pochybuje o tom, že se vše stalo tak, jak je nám americkou vládou prezentováno.

S odřenýma ušima dávám čtyři hvězdy a to asi jen protože mám prostě záhady a konspirace rád.

4 19.11.2023

Knížku jsem četl poprvé někdy jako patnáctiletý kluk, tedy před třiceti lety. Pak jen odpočívala v knihovně a já se nyní rozhodl k ní vrátit. A od prvních stránek jsem se divil, jak jsem to tehdy jako kluk mohl dočíst, jak jsem si mohl celé ty roky pamatovat, že je to dobrá knížka. Nyní mě to neskutečně nudilo.

Základním problémem této knížky je, že Ejdelman ji cílí na ruské čtenáře. Uvádí tam jména, která patrně mnohým Rusům jsou známa a nepotřebuje jim tedy vysvětlovat, kdo je kdo. Pro mimoruské čtenáře je to však zkreslující.

Ejdelman na základě dobových studií rekonstruuje, jak se car Pavel I. ujal vlády, jak byl ovlivněn vraždou svého otce a jak se změnil v tyrana, který vydával nesmyslné nařízení – jako například zákaz klobouků, zákaz tančení valčíku apod. Pavel I. proti sobě poštval prakticky celou armádu, carskou rodinu a stal se tak obětí převratu. O tom, že byl zavražděn při převratu se dozvídáme nejen v anotaci, ale hned na prvních stránkách.

Dokud na posledních několika desítkách stranách není popisován převrat a vražda cara během jedné březnové noci, je kniha dost chaoticky řazena, často se přeskakuje děj. Do té doby než se dostal Ejdelman k popisu té noci, mě nejvíce zaujal společný plán Pavla I. a Napoleona Bonaparta na tažení přes Persii a Afghánistán do Indie. Popis tohoto plánovaného tažení se mi líbil nejvíce z celé knihy.

Knížku odkládám do poličky a myslím, že dalších třicet let tam zase bude ležet.

4 14.11.2023

Dan Simmons patří k mým TOP autorům, takže po několika letech došlo i na jeho povídkovou sbírku. Nejsem moc příznivec povídek, protože mi vadí rychlý konec a příběh jen na pár stran.

Povídková sbírka od Simmonse se mi líbila. Každá povídka byla jedinečná. Ale ne u všech jsem byl asi cílovou skupinou.

První povídka Lov na Kelly Dahlovou mě rychle vtáhla do děje, něčím mi připomínala Temné léto a Zimní soumrak. Jen ten konec byl najednou takový divný. Za mne rozpačitý.

Druhou povídku Sirotci ze Šroubovice jsem si měl asi odpustit. Není nijak špatná. Je to jak příběh ze Star Treku, pro který byl původně psán. Raketa přiletí, lidé splní misi a raketa odlétá. Problém u toho ale je, že povídka je ze světa Hyperionu a v podstatě vysvětlí pointu celé série. A na tu sérii se už roky chystám, takže přijdu o napětí.

Devátý z Av mě zaujal. Pěkně se to četlo, nádech tajemna, konspirace. Čekal jsem, kdy se vše propojí a najednou konec. Takže za mě zklamání a naprosto zbytečná povídka.

Na K2 s Kanakaredesem bylo zajímavé, nevím proč, ale něčím mi to připomínalo povídkovou tvorbu od Arthura C. Clarka z 60. let. Četlo se to dobře, vše logické a vše vysvětleno. Nic nezůstalo neukončené a nedořešené jak u předchozích povídek.

Konec gravitace je nejslabší povídkou celé sbírky. Stárnoucí spisovatel zavítá do Ruska a do Bajkonuru. A celé je to takové nemastné, neslané.

Knížku bych doporučil všem, kdo četli všechny Simmonsovy knižní série. Kdo se Simmonsem začíná, nebude mít spojnice na ty popsané světy.

4 05.11.2023

Mark Stone je kultovní klasika, na které jsem vyrůstal v 90. letech. Teď si čas od času jen nějaký další díl přečtu a kolikrát nevěřícně kroutím hlavou nad tím stále opakovaným klišé, naivitou, kýčovostí ale přitom i úžasnou nenáročnou oddechovkou.

Náhodně jsem zjistil díky kolegovi Tervovi z této databázeknih, že v Česku série Mark Stone vychází nahodile, jednotlivé díly jsou zpřeházené. Skutečným prvním dílem série je tento díl Poslední obyvatel z planety Zwor. A tak jsem se rozhodl si knížku přečíst. A stálo to za to. Mark Stone ještě nemá svůj astronef, bohatou přítelkyni ani zesílené psychické vlastnosti. Ray je zcela obyčejný android i když se tam projevují už jakési neuronové bouře obvodů.
V tomto prvním díle sledujeme kapitána pro dohled nad primitivními civilizacemi – Marka Stone, jak přilétá na rutinní kontrolu zapadlé planety se středověkou civilizací. Nejprve objevuje podivný Řád, který tyranizuje celý svět, pak se s ním nechtěně dostává do křížku, aby v závěru zjistil, že na planetě je hmyzí mimozemská rasa, která usiluje o nadvládu nad planetou.

Všem milovníkům Marka Stona, doporučuji k přečtení. Kdo ještě nic o supermanovském Marku Stoneovi nic nečetl, měl by tímto dílem začít jako prvním.

4 28.10.2023

Velice zajímavá knížka, která se mi ale hůře četla, protože je naplněna spoustou podrobností, dat a zajímavých faktů o myšlence raných plaveb před několika tisíciletími až do připlutí Španělů do Ameriky.

Hlavní roli zde sice hrají pyramidy, ale zároveň také ustupují do pozadí. Autoři se snaží dokázat, že myšlenka stavění pyramid má jeden společný základ, kteří starodávní mořeplavci roznášeli nahodile i cíleně do celého světa. Nikde zde nehledejme návštěvy mimozemšťanů a tajuplných bohů. Autoři vše vidí podle souhvězdí a komet.

Základní myšlenkou je, že v minulosti se do Ameriky mohli dostat jak Egypťané tak třeba Kartaginci, ale hlavně se tam plavili Číňané.

Autoři nehledají žádnou Atlantidu apod., ale dospívají k myšlence, že zrod civilizace mohl být v oblasti dnešní Indonésie, odkud se šířila všemi směry.

Velice zajímavý je také dodatek, který vysvětluje stáří sfingy.

Je škoda, že tato kniha je přehlížená, sám jsem ji koupil už před lety v Levných knihách za směšnou cenu a dostal jsem se k ní až po delší době. Rozhodně se k ní ještě někdy vrátím a rád si ji přečtu znovu.

4 30.09.2023

Dana Simmonse jsem objevil v době, kdy mu v češtině vyšla knížka Terror a propadl jsem mu, četl jsem více jak polovinu jeho knih a stal se jedním z mých top spisovatelů. Když se objevila na trhu knížka Black Hills, hned jsem si ji koupil a začal číst. A ouha, ono to nešlo. Knížku mám od roku 2010 doma a až někdy snad na desátý pokus se mi podařilo knížku v roce 2023 přečíst.

Vůbec mi to nesedlo. Musel jsem se vyloženě nutit do dočtení. Děj mě vůbec nezajímal, on tam vlastně ani pořádně žádný děj není. Sledujeme život indiána Paha Sapy od chvíle, kdy do něho u Little Big Hornu vstoupí duch padlého generála Custera, až do jeho smrti v roce 1959. Ale skáče se tam ze z jedné časové linie na druhou. Takže sledujeme, jak se jedenáctiletý Paha Sapa přiznává, že má dar vidění budoucnosti, pak hned sledujeme starého rakovinou trpícího Pahu Sapu v roce 1936, jak pracuje na stavbě soch v Mount Rushmore, pak sledujeme jeho námluvy kolem roku 1890 a pak zase sem tam. V časové linii v 70. letech 19. století se řeší, jak se zbavit ducha, tím že v časové linii vidíme, že ducha v sobě má, tak je hned jasné, že se to nepodaří. V časové linii ve 30. letech 20. století se snaží zničit Mount Rushmore, tím že vidíme, že dodnes stojí, je také jasné, že se to nepodaří.

Custerův duch se zmůže jen na nudné pornorozjímání, které neskutečně nudí. Do toho do Paha Sapy vstoupí ještě duch Šíleného koně a nuda a nuda. Paha Sapa je jak filmový Forrest Gump, který je u všeho od bitvy u Little Big Hornu přes Světovou výstavu v Chicagu po stavbu Brooklynského mostu. Dan Simmons na několika stránkách dokáže vtáhnout do děje, aby to hned další kapitolou zase celé unudil.

Vadilo mi, že autor jednou používá domorodé názvy, pak anglické a pak zase české. To stejné názvy indiánských kmenů, někde jsou v knize české názvy a pak šílené poangličtěné paskvily. Překladatel také dost divoce překládá běžné názvy z lakotského světa, takže Splašený kůň se zde jmenuje Šílený kůň a místo Šesti dědů se zde píše o Šesti praotcích. Někdy mi to rvalo uši.

Krom toho, že tu zcela chybí jakékoliv napětí, tak měl autor ještě šílený nápad psát přímou řeč kurzívou. A to někdy i na několika stranách v kuse.

Za mne jedna z nejhorších knih, co jsem v posledních letech četl a nejraději bych ji i dal do knihobudky, aby mi nezabírala místo v knihovně. Rozhodně se k ní už nikdy nevrátím

4 20.08.2023

K této knížce mám takový krásně nostalgický vztah. Je to jedna z prvních knížek, které jsem si koupil v antikvariátu a je to první motivační knížka, se kterou jsem se v životě setkal. Když jsem ji někdy v polovině 90. let četl poprvé, byl jsem na střední škole a byl jsem překvapený, že existuje nějaká motivační kniha.

Uběhla desetiletí, od té doby jsem četl desítky dalších motivačních knih, nyní jsem se vrátil k této. Má stále své kouzlo, ale spousta věcí je tam úsměvných. Například držet šňůrku s uzlíky, pohybovat uzlíky mezi prsty jak s růžencem a pět minut si s každým uzlíkem říkat "Budu milionář! Budu milionář".

Číst tuto knížku dnes poprvé, tak ji přečtu, založím a je to. Jedna z mnoha. Ale díky tomu, že mne kdysi dávno tak zaujala, tak i dnes při druhém přečtení dávám pět hvězd a knížku doporučím k přečtení, ke zdravému nakopnutí.

4 16.07.2023

Knížky pana Vašíčka mám hodně rád, ale Záhady Tichomoří patří k jeho slabším dílům. Jak kdyby to psal jen pro to, aby vydal další knížku, napsal dalších cca 170 stran, odfajfkoval si splněný úkol a skočil na jiné téma.

Jak níže zmiňuje čtenář tenax, pan Vašíček nakousne nějaké téma, popíše, nastolí otázky a už je jinde. Takže je to takové dost chaotické. A ještě je tam plno další výplně. Popisuje se něco v Tichomoří a najednou se přeneseme do USA nebo kamkoliv jinam a jsme tam na pár stránkách přitom to šlo třeba zmínit jednou větou apod.

Je to takové nakousnutí k nějaké problematice, dozvědět se, že nějaká taková záhada existuje, ale nečekat podrobnosti v této knížce, ale spíše je hledat někde jinde.

Nejlépe se mi četlo o Velikonočním ostrově a překvapilo mě, že metoda cestování soch vyzkoušená naším odborníkem Pavlem Pavlem, vlastně není stoprocentní. To pro mne bude asi největší poznatek z této knížky.

4 21.06.2023

(SPOILER) Krásně napsaný román ze sibiřské tajgy, kde sledujeme tři generace Strogovů. Ale ta propaganda. Ta je tu naprosto všude. Jak se o někom napíše, že je od pohledu ošklivý, tak je hned jasné, že se projeví jako kulak, vrah, bělogvardějec. Kdo se naopak od počátku ukáže jako mladý hezký jinoch, statný dělník apod., tak ten se postupně promění v dokonalého bolševika.

Zakladatelem rodu je Zachar Strogov, který se usadí na pasekách, kde pěstuje včely na panském a musí každoročně splácet medem svou koupi. Jeden z jeho synů Vlas, se stane kupcem v Žirově (nejbližším městě) a Matvej propadne tajze, kde loví se svým strýcem, přezdívaným Děda Miška.

Matvej si bere za ženu Annu, která je z bohaté rodiny a její rodina nemůže přenést přes srdce, že se provdala do chudé rodiny. Její bývalý nápadník Demjan Štyčkov se stává jednou z hlavních záporných postav celého románu.

Matvej s Dědou Miškou nachází v tajze mrtvého zlatokopa a díky tomu končí ve vězení, než prokáží svou nevinu. Musí narukovat na vojnu, poznává bolševické myšlenky, než by šel do rusko-japonské války, stává se dozorcem ve vězení, kde pomáhá vězněným politickým vězňům a přináší do své rodné vesnice Vlčí Díry bolševické myšlenky.
Sledujeme jak hlavní záporáci bohatnou, hromadí majetek a kladní hrdinové o vše přichází a chápou, že jediné správné je vzít moc do rukou lidu. Přichází první světová válka, říjnová revoluce, Strogovové zakládají ve Vlčích Dírách sovětskou moc, někteří z nich umírají v bojích s bělogvardějci. Matvej se stává velitelem partyzánské skupinky, v závěru se setkává s dokonalým Leninem, který mu naslouchá, co rolnictvo potřebuje. A v závěru konečně přichází sovětští geologové, aby hledali v tajze zlato.

Název knihy neodpovídá realitě. Ruský název je mnohem přesnější Strogovovi.
Knihu jsem četl podruhé, poprvé už někdy jako kluk snad před třiceti lety. Asi se k té knize opět někdy vrátím, bez obav ji doporučím, jen je potřeba opravdu se povznést nad tu propagandu a naprosto dokonalé bolševiky.

4 14.06.2023

Oproti předchozí knize ABC investování do realit, se zde Ken McElroy vynechal typicky nakopávací věty ve stylu Kiyosakiho a více se zaměřil na odbornost a hlavně na popis amerického trhu, včetně doporučení do kterých amerických měst nejlépe investovat.

Pro většinu českých čtenářů asi ta knížka nebude. Málokdo z nás sebere odvahu, aby šel kupovat nájemní doby s 350 byty apod. Osobně si ani nedovedu představit, jak takový nájemní dům v Česku vypadá, kde ho hledat.

Takže za mne rychle přečteno, pár myšlenek si z toho snad vezmu, ale ke knize se vrátím v budoucnu, když maximálně budu chtít při prolistování najít něco konkrétního.

4 26.05.2023

(SPOILER) Náhodně objevený takový zastaralý sci-fi skvost, který příjemně překvapil. V roce 1948 divadelní režisér Grigorij Alexandrovič Nestorov náhodně cestou vlakem z Moskvy do lázní u moře zastaví na přenocování v maličkém městě Čensku, kde mu oknem vlétne do pokoje můra, která měla ke svému tělíčku připevněný dopis.

Nestorov pátrá po pisateli dopisu, zanese to přírodovědci Stěpanu Jegoroviči Tarasevičovi, který jej nejprve považuje za nejapný žert. Pak se ale zjišťuje, že dopis napsal doktor Sergej Sergejevič Dumčev, který zmizel před více než 40 lety v den své svatby.

Ač všechny indicie vedou k tomu, že Dumčev se zmenšil, pátrající Nestorov přemýšlí o neviditelnosti, zmizení a zmenšení ho ani jednou nenapadne, dokud se sám omylem nezmenší a tím se neocitne v Zemi obřích trav. Zde se příběh mění v akční dobrodružství spojené s podrobným popisem všeho hmyzu. Nestorov potkává Dumčeva, který zde žije téměř jako Tarzan. Společně se jim podaří se zase zvětšit a vrátit mezi lidi.

A teď přichází plno nelogičností. Dumčev přemýšlí, jak využít své znalosti z říše hmyzu. Ale za 40 let, co zmizel, bylo vše vymyšleno. Dumčev je zoufalý, že jeho vynálezy jsou překonané. A nikoho ani jednou nenapadne, že vymyslel pilulky na zmenšení a zvětšení. Prostě se o nich vůbec nemluví. Posledních několik stran se nějak zvrhlo v sovětskou agitaci, jak krásně a usměvavě si žijí sovětští lidé v roce 1948, jak je to svět míru, vědy. Dokud Dumčev byl zmenšený, byl to téměř akční hrdina, jen se vrátil do světa lidí, je z něho stařec a brzy také umírá - další obrovská nelogičnost.

I přes ten závěr, který mi zkazil dojem z knihy, je to velice zajímavá knížka a rád ji doporučím.

4 26.05.2023

Jako malý kluk jsem miloval KODovky a na tuto mám vzpomínku, že mi vůbec nešla číst. Mám ji po svém taťkovi, jako kluk někdy snad kolem svých deseti let jsem se pokusil ji několikrát přečíst. Nešlo mi to. Nudila mě, přišla mi složitá a já jsem si tehdy říkával, že je to knížka pro velké kluky nebo přímo pro dospělé. Neměl jsem ji u sebe v poličce já ale rodiče.

Po více jak třiceti letech jsem se k té knížce dostal. Už ji mám v poličce dávno já. Teď mi přijde, že je to krásně dětsky naivní knížka, soubor několika povídek. Některé jsou naprosto nudné, některé mne trochu zaujaly. Z každého řádku knížky je vidět, že Staňukovič miloval moře a přesně věděl o čem píše.

Nejvíce se mi líbila povídka Chůva o námořníkovi, který přišel o prsty na ruce a nedobrovolně se musel stát opatrovníkem kapitánova syna. Zaujal mě konec povídky Furiant, kdy obyčejný námořník věřil ve spravedlnost a rozhodl se postavit tyranizujícímu bocmanovi a hledat zastání u důstojníků a soudů.

Povídky jako Den hrůzy nebo Útěk mě vyloženě nudily a chtěl jsem je mít rychle za sebou.

Dětsky naivní mi přišly povídky Maximka a Muž přes palubu!

Knížku jsem založil zpět do poličky a obávám se, že se k ní nejen já už nikdy nevrátím, že bohužel už bude navždy představovat jen 2 cm výplně v mé knihovně.

4 26.05.2023

Jednoduchá záhadologická knížka, která s názvem nemá skoro nic společného. Ďáblova bible je tu zmíněna jen na několika stranách.

Četlo se to velmi dobře. Jen je potřeba vše brát s rezervou.

4 12.04.2023

Krátký vesnický román psaný valašským nářečím. Zajímavý pohled na těžký život v Beskydech před více jak sto lety.

Mladá chudá Františka otěhotní, na jejího Jana padá strom a on umírá. Svobodnou matkou všichni opovrhují, posluhuje, má nejtěžší práce. Po čtyřech letech se objevuje starý ovdovělý sedlák, který si ji chce vzít pro jeji krásnou postavu. Slibuje zázémí čtyřletému Metudovi, krasnou budoucnost pro Františku.

Realita na statku je jiná. Přichází ještě horší peklo. Františka i Metud musí jen pracovat, nikde nemají zastání. Statkář má v děvečce Rózině milenku a ta se snaží Františku ze statku výštvat.

Metud se v následujících letech staví do vzdoru a když jako dvanáctiletý uteče z domova, Františka se rozhodne pomstít

Zastarálý styl psaní, valašské nářečí a naivita všech postav mě utvrdila v tom, že nejsem správná cílová skupina.

4 19.03.2023

Tak moc chtěl Crichton v tomto románu varovat před genetickou manipulací, až zapomněl na čtivost a děj románu. Je vidět, že si Crichton dokonale problematiku nastudoval, jak u všech svých románů. Ale poskládal tam tolik střípků z genetiky, že to chvílemi působilo jak několik povídek, které se vyvíjí vlastní linií a občas se některá povídka protne s jinou.
Chyběla mi tam ústřední hlavní postava a to na čtivosti dost ubralo. Spousta věcí se tam zmínila, zajímalo mě, jak to mohlo dopadnout, ale zmizelo to.
Být to jiný spisovatel než Crichton, řekl bych si, že po dalších románech tohoto autora už nesáhnu. Ale u Crichtona pouze kriticky hodnotím třemi hvězdami a rád se vrátím k některým jeho starším románům.

4 01.02.2023

Jedna ze slabších autorových knížek. Psáno dost nahodile, jak kdyby pan Vašíček jen rychle spěchal napsat další knihu na 150 stran.

Zajímavé záhady z nedaleké země. Nejzajímavějsí pro mě byly věci kolem Leonarda da Vinci a pak kolem Etrusků.

Být to první knížka od autora, po dalších bych už nesáhl. Podobné Turecké záhady od stejného autora jsou mnohem lepší.

4 19.01.2023

Další návrat do mého dětství, do ábíčkovského období. Většinu příběhů jsem znal, některé jsem si poprvé přečetl celé, protože mi některá abíčka ze 70. let kdysi chyběla.
Poprvé jsem také dočetl komiks Stroj času, který vycházel někdy začátkem 90. let, kdy jsem si řekl, že kvalita ABC upadá a přestal jsem ho kupovat.

Oproti první Velké knize komiksů ABC je to sešup dolů. Jsou zde nudnější komiksy, ale i tak to stálo za přečtení.

4 23.12.2022

Návrat do dětských let... Troska pro mě měl kdysi kouzlo, škoda, že ho dnešní děti už neumí ocenit... Také další komiksy z této knížky se dobře četly. Jak já bych si zase přál být klukem někdy v 80. letech a čekat kdy vyjde další pokračování tohoto komiksu...

4 27.11.2022