Adapa komentáře u knih

Velmi dobře napsané, ale už jsem se těšil na dočtení. Četl jsem všech 7 dílů v kuse a ta poslední generace Prokopů už mi nějak nepřirostla k srdci, už jsem si nepamatoval, kdo je kdo, přišlo mi vše opakující.
Nenásilnou formou se Vondruškovi podařilo plno věcí vysvětlit a nahradit tak běžné hodiny dějepisu.
Panu Vondruškovi patří DÍKY za tuto skvělou epopej. Ale jsem rád, že už není osmý díl :D
Ságu rozhodně všem doporučuju.

6 04.06.2019

Už se na mě začíná projevovat, že čtu všech sedm dílů najednou. Všechno mi to pořád přijde tak nějak dokola. Postavy v tomto díle mě nějak neoslovily, byly mi i nesympatické. A každou chvilku jsem musel hledat v rodokmenu, kdo je vlastně kdo.
Samotný historický děj je zajímavý, nenásilnou formou mi rozšiřuje obzory, protože mi tak nějak už od školy unikalo, proč měl vlastně Jiří z Poděbrad tolik problémů s Matyášem Korvínem, proč po něm nedosedl na trůn jeho syn apod.
Přijde mi, že autor už je tak nějak sám unavený z Prokopova rodu...
Začínám číst poslední sedmý díl a doufám, že mi tam postavy budou sympatičtější.

6 20.05.2019

Velmi dobře napsaná kniha, takový oddechový "western" pro náročnější. Autor se snažil hodně držet skutečnosti, místy ale mohl zajít ještě více do hloubky. Přišlo mi, že některé části zbytečně moc přeskočil.
Román je ale velmi dobře napsaný, čtivý. Rád uvidím i film podle této knihy zfilmovaný.

6 21.12.2015

Moje první kniha od Vondrušky a jsem z ní nadšen. Ze začátku mi trochu trvalo než jsem si zvykl na styl psaní. Některé věci proběhnou velmi rychle, půl stránky se věnují přípravě něčeho důležitého, co je najednou shrnuto v jedné větě a člověk se musí vracet, zda to nepřehlédl. Ale jak si na to čtenář zvykne, jde to.
Kniha je napsaná poutavě, pořád nutí číst dál a dál. Až mě mrzelo, že jsem z historie znal, jak vše dopadne, kdo kdy zemře a co se mu povede a nebo naopak nepovede. Oproti suchým historickým knížkám a wikipedii, zde je vše krásně vysvětleno.
Styl psaní mi něčím připomínal Liona Feuchtwangera a některé jeho historické romány - například Ošklivá vévodkyně.
Knihu rozhodně všem doporučuji, pokud někdo má v historii mezery z tohoto období, doporučuji si je ale doplnit až po přečtení tohoto románu a ne aktivně studovat wikipedii hned na prvních stránkách románu. Bude to pak napínavější :)
Už teď se těším na Přemyslovskou Epopej, která mi už déle jak rok leží v knihovně a nebyl zatím na ni čas...

6 06.12.2015

(SPOILER) Před několika lety jsem se s nadšením vrhl na sérii Gateway od Frederika Pohla a zděsil jsem se, jak dokázal autor promrhat potenciál a nepodařilo se mi dodnes sérii dočíst. Když jsem náhodně koupil před několika dny Obchodníky s vesmírem v antikvariátu, bál jsem se do toho začíst. Během několika dní jsem snad pětkrát přečetl první kapitolu, protože jsem vždy zapomněl, o čem to bylo. Až jsem se začetl a dostal se cca na padesátou stranu, nemohl jsem se odtrhnout a chtěl jsem pořád pokračovat dále a dost mě to chytlo.

Je poznat, že to bylo napsáno někdy začátkem padesátých let. Odehrává se to někdy kolem roku 2050. A v tom světě budoucnosti všichni chodí pro informace do knihoven, neustále kouří, píší na psacích strojích ale hlavně žijí v přelidněném světě, který ovládají reklamní společnosti, které dávají své inzeráty (ve stylu reklamy z první republiky v Československu) i do knih a nebo je promítají na okénka v letadle, aby se cestující jen tak nemohl kochat pohledem ven.

Mitch Courtenay je reklamní šéftextař a dostává od svého šéfa zakázku snů. Nalákat lidi na kolonizaci Venuše. A tím proti sobě postaví druhou velkou reklamní společnost, která v rámci obchodních praktik je odhodlána ho zavraždit. Ale také po něm jdou i vlastní kolegové z firmy a najednou se mu celý život bortí.

Manželka Kathy je odtažitá a více se zajímá o trpaslíka Jecka O´Shea, který díky svým třiceti kilogramům váhy byl prvním astronautem, co doletěl na Venuši. Kolegové projekt sabotují, flákají se, vymýšlí si údaje. A když se to Mitch snaží napravit, najednou padá na společenské dno, pod cizím jménem se stává sběračem chlorelly v Kostarice, setkává se s tzv. konzouši, kteří jsou proti konzumní společnosti, proti všemu, co dosud Mitch uznával. Po večerech studují speciální spisy a jsou jak bolševici v evropském meziválečném období.
Z Kostariky se Mitch dostává až na osídlený Měsíc a tam odhaluje, kdo je ve skutečnosti jeho odtažitá manželka, dostává se zpět do své kategorie a odhaluje spiknutí, které ale dále pokračuje.

A pak přichází překvapující závěr, který mi přišel až překombinovaný, ale tak nějak ve stylu utopistických levicových myšlenek v 50. letech minulého století v USA.

Ani to nebylo tak sci-fi, ale spíše dost dobře napsaná satira na kapitalismus, na konzumní společnost. Člověk má jen svou cenu tím, že kupuje další a další zboží, čím více vydělává, tím více kupuje a dává vydělat svým bratřím. Čím nižší IQ, tím lepší, protože se nechá krásně ovlivnit reklamou.

A protože se musí prodat všechno, máme tu i reklamu na dětské cigarety Šlučík. Čím dříve děti budou kouřit, tím více budou kouřit v budoucnosti jako dospělí.

Za sebe rozhodně doporučuji a hodnotím čtyřmi hvězdami.

5 23.11.2024

Tenká knížečka, která má téměř záhadologický název a také anotace svádí k tomu, že Sověti u řeky Ussuri použili tajnou zbraň proti Číňanům. Ale už na prvních stránkách je odhaleno, že nic takového nebylo možné a jedná se o krátkou seriozní knížku.

Pan Syruček ve stručnosti rozepíše historii rusko-čínských vztahů, popíše řeku Ussuri, krajinu a já se chytám za hlavu. Mám ve zvyku u čtení podobných knížek googlovat, toulat se na google mapách a číst u toho wikipedii. A právě srovnání této knížky a wikipedie mě překvapilo. Pan Syruček vydal knihu v roce 2010 a na wikipedii existuje několik článků z roku 2008 od různých autorů, které pan Syruček použil ve své práci, někdy doslova opsal celý odstavec aniž by změnil jediné písmeno. Toto mě docela překvapilo.

Pan Syruček se věnuje podrobně vztahu mezi čínskými a sovětskými komunisty, vysvětluje čínský pocit ukřivděnosti a pak přechází k válčení o naprosto nevýznamný ostrov Damanskij na řece Ussuri. Zapomenutý konflikt, který málem přešel v otevřenou válku. Sověti ostrov uhájili, roky běžely a v roce 1991 ho podpisem jednoho papíru předali Číně.

5 31.10.2024

Cca po deseti letech jsem četl tento krátký román podruhé. Heinlein je můj TOP spisovatel, ale toto je jedno z jeho nejhorších děl. Je to neskonale naivní, chaotické a zvláštní.

Heinlein to napsal na konci 40. let, krátce po druhé světové válce. Odehrává se to přibližně o generaci později, tedy pravděpodobně někdy v 70. letech 20. století. Je to naprosto jiný svět než známe. Sovětské Rusko se pokusilo ovládnout Čínu, ale naopak Čínou bylo ovládnuto samo. Čína a Japonsko se spojilo do Panasiatského impéria, ovládlo Indii a porazilo USA. Tak začíná tento román. USA jsou dobyty a v jedné osamělé základně zůstává šestice vojáků a vědců, kteří právě objevili dokonalý vynález, který je zbraní, ale zároveň i léčí – tzv. Ledbetterův efekt.

Během dvou tří týdnů v celých USA přestává existovat jakýkoliv odpor, lidé se podvolí, všude jsou císařští úředníci, písemná angličtina je zakázána, krom Panasiatů nesmí nikdo vlastnit ani nemovitosti. Dolary přestávají existovat. Je neskutečně naivní představit si, že něco takového by se dalo zvládnout během dvou tří týdnů.

Pátá kolona jsou zrádci, ale šestá kolona to jsou skuteční patrioti, tak to vysvětluje jeden ze šestice přeživších na tajné základně. Tato šestice se rozhodne organizovat odpor. Založí nové náboženství uctívající boha Mota, aby zakryly svůj skutečný účel. Pomocí technické maškarády se rozšíří do dalších 68 měst USA, aby po nějaké době povstali a smetli panasijskou nadvládu.

Je zde popsán střet amerického myšlení a takového typického japonského v období druhé světové války.

Všemocná zbraň je nastavená jen na orientálce, kterým škodí. Běloši jsou vůči ní imunní. Někam se v knize vytratili černoši a Hispánii. Překladatel má nějak zmatek v anglickém výrazu pro bělochy, tak se mu tam občas nelogicky mihnou Kavkazané.

5 13.10.2024

(SPOILER) Poprvé jsem tento dobrodružný román četl někdy na začátku 90. let. Nedávno jsem ho znovu objevil v antikvariátu, téměř v salátovém vydání, a nemohl jsem odolat - musel jsem si ho pořídit a během klidné neděle přečíst. Jedná se o příjemné, nenáročné čtení, ačkoli jazyk je již poněkud zastaralý, což není překvapivé, vzhledem k tomu, že kniha byla napsána v roce 1720.

Bob Singleton je prototypem dokonalého dobrodruha. Jako dítě byl unesen a vychován Cikánkou, dostal se na loď a stal se téměř otrokem (alžírští piráti u Newfoundlandu – to si ještě budu muset vygooglovat). Přidal se ke vzbouřencům a skončil vysazen na Madagaskaru. I když byl nejmladší mezi portugalskými vzbouřenci (mimochodem, podle Singletona jsou Portugalci nejhorším křesťanským národem na světě), stal se téměř jejich vůdcem. Dokázal se dostat z Madagaskaru na africkou pevninu a během několika měsíců, snad i jednoho či dvou let, prošel Afrikou až k Nigeru a západnímu pobřeží. Cestou obchodoval s mnoha domorodci, potkával tygry a lvy, objevil prameny Nilu, prošel pouštěmi a mimochodem objevil zlatonosnou řeku.

S velkým množstvím zlata se vrátil do Anglie, ale během dvou let všechny peníze rozházel, a tak se stal pirátem, který loupí v Karibiku, Indickém oceánu a dokonce i u Japonska. Nakonec se v něm ale pohne svědomí, přes Persii se pěšky vydá do Benátek a pak se vrací jako bohatý obchodník do Anglie, kde se usadí.

Kniha je krásně napsaná a v roce 1720 musela způsobit pozdvižení a přilákat lidi do Afriky a vzdálených moří. Ačkoli je děj šablonovitý a plný nepřesností, má své kouzlo.

5 01.09.2024

Výborná kniha z roku 1976, plná naděje na dobývání vesmíru, krásné přátelské soupeření ruských a amerických vědců, první zmínky o čínském vesmírném programu. Na prvních stránkách sledujeme vědce, kteří plánovali lety do vesmíru pomocí raket – Ciolkovského, Goddarda a Obertha. Všichni byli krásně inspirováni Julesem Vernem.

Pacner knihu napsal s cílem přiblížit čtenářům složité technické a vědecké otázky srozumitelnou a poutavou formou. Zaměřuje se na to, jaké úsilí bylo nutné vynaložit, aby se člověk dostal do vesmíru, a jaké výzvy bylo nutné překonat. Kniha je obohacená o historické detaily a osobní příběhy protagonistů kosmického věku.

Na stránkách knihy sledujeme významné mise a osobnosti, které hrály klíčové role v dobývání vesmíru, včetně sovětských a amerických kosmonautů a vědců, jako jsou Jurij Gagarin nebo Neil Armstrong. Pacner v knize využil nejen své odborné znalosti, ale také osobní zkušenosti, neboť se v době studené války účastnil několika novinářských cest do SSSR a USA, kde se osobně setkal s mnoha klíčovými osobnostmi kosmického výzkumu.

Našel jsem tam pár drobných chyb, například že černomořské město Soči je na Krymu, nebo chybné datum narození otce čínské kosmonautiky. Dost zamlčené bylo také věznění Koroljova v gulagu – zmíněno je jen v několika málo větách. Koroljov přežil výslechy s zlomenými krčními obratli a musel pracovat na Sibiři v pracovním táboře – to vše v knize chybí.

Krásný je optimistický závěr, kdy Pacner nepochybuje o tom, že do konce 20. století se lidé dostanou nejen na Mars, ale pravděpodobně i na Venuši. Na poslední stránce knihy se zmiňuje o studii americké firmy Hughes, že v roce 2025 odstartuje mezihvězdná výprava k některé z nejbližších hvězd. Četlo se to velmi dobře. Bylo to mé první setkání s Pacnerovou tvorbou. Určitě si přečtu i jeho další knihy.

5 25.08.2024

(SPOILER) Jedná se o volné pokračování románu Rytíř Zlaté hvězdy a sledujeme zde osudy dokonalých sovětských lidí při rozvoji zemědělství na Kubáni. Oproti prvnímu dílu je to nuda, nuda a nuda.

Jedinou předností této knížky je dokonalý popis krásné přírody na Kubáni.

Na začátku knihy sledujeme jak všichni spokojeně žijí ve své vsi, ktrerá se po válce rychle rozvinula a díky elektrárně zmodernizovala. Ale obyvatelé zůstali ve stavu spokojenosti a tak někak usnuli na vavřínech. Proto přijíždí okresní tajemník Kondraťjev, aby kolchozníky v čele s hlavní postavou Sergejem Tutarinovem probudil k nové budovatelské práci. A tak kolchozníci nadšení Stalinovým plánem na přetvoření přírody vysazují ochranné lesní pásy, budují kulturní domy, zvyšují výnosy polí a hlavně pořád schůzují a schůzují.

V závěru knihy Sergej střídá odcházejícího Kondraťjeva a ten mu moudře radí, aby si každý den četl ve Stalinových spisech - tam je všechna moudrost, kterou potřebuje.

Nevadí mi číst budovatelské romány, ale toto bylo vážně cca 600 stran nudy.

5 30.07.2024

(SPOILER) Příjemná sovětská detektivka, odehrávající se na jaře 1979. Náhodně je objeveno rozřezané tělo, vyšetřováním je pověřen plukovník Kostěnko, který zjišťuje, že podobná vražda se stala již v roce 1945 ve Vratislavi.

Postupně odhalujeme, že za vraždou a také dalšími vraždami, které se postupně objevují, stojí bezcitný bývalý voják ROA, který na začátku druhé světové války přeběhl k Němcům a nechal se vycvičit v dokonalého záškodníka. V roce 1945 se mu pod skrytou identitou podařilo dostat zpět do SSSR. Ale nyní se rozhodl emigrovat na Západ a zahladit stopy po svém sovětském životu.

Na jednu stranu je až kýčovité, že každý zkrachovalec nebo zločinec je bývalý bělogvardějec nebo Vlasovec. Na druhou stranu mezi řádky autor Semjonov přináší kritiku zaostávání sovětské ekonomiky, navrhuje dovolit soukromé podnikání a nebo aby prodavačky měly procenta z prodeje.

Doporučuji k přečtení. Dost mě to chytlo.

5 26.07.2024

(SPOILER) O autorovi jsem nikdy neslyšel. Knihu jsem náhodou vzal do ruky v antikvariátu, zaujala mě anotace, a tak jsem si ji koupil. O chvíli později jsem přemýšlel, kam ji doma založit, a najednou jsem zjistil, že ji čtu a nemohu se od ní odtrhnout.

Je to klasické sci-fi ze 70. let, velmi podobné sovětským románům z daného období. Kromě toho, že se v budoucnosti lidé vypořádali s vykořisťováním a nyní mají v podstatě dokonalý komunismus, jsem tam nenarazil na žádnou propagandu.

U naší nejbližší sousední hvězdy Proximy se najde planeta, kde by mohl být život. Nejprve začnou Pozemšťané do sousední sluneční soustavy posílat sondy, pak první loď s lidskou posádkou. Ta však po příletu přestane komunikovat, a tak lidé posílají záchrannou kosmickou loď, kterou vede syn kapitána první lodi – Němec Uwe. Na palubě, kromě jeho ruské manželky Iriny, jsou jen další Němci.

Po 30 letech raketa dorazí na místo určení a my sledujeme probuzení z hibernace, problémy s přistáním na nové planetě, magnetické bouře, podivné rostliny, nález vraku první lodi a setkání s prvními kolonisty. Čte se to velmi dobře, někdy jsem to srovnával i s klasikou od Arthura C. Clarka.

Ano, jsou zde i úsměvné momenty, například jak v daleké budoucnosti používají děrné štítky a tištěné výstupy z počítače, nebo když při zkoumání nové planety lezou na kopce, aby měli lepší rozhled – tak nějak si spíše představuji průzkum pomocí dronů apod.

Určitě se pokusím sehnat další knihy od tohoto autora.

5 25.07.2024

(SPOILER) Říkám si, že když někdo píše anotaci knihy, měl by si ji alespoň přečíst. Tady je to dost mimo, anotace není zcela pravdivá a navíc se týká jen druhé části knihy.

O Robertu Ludlumovi se říká, že je to čtivější Frederick Forsyth, a plně s tím souhlasím. Od tohoto autora jsem zatím četl jen pár knih a budu to muset napravit.

V této čtivé knize, která je psaná tak trochu superhrdinsky a hodí se ideálně na dovolenou někam na chalupu, kde by se měla přečíst na jeden zátah, sledujeme asi pětačtyřicetiletého kongresmana Evana Kendricka, který se potají vrhne do akce na záchranu rukojmích v Ománu. Využívá své znalosti a své kontakty, protože tam dlouhá léta působil jako stavební podnikatel. Ovládá dokonale arabštinu, zná mentalitu lidí, teroristů i Židů. Podaří se mu osvobodit rukojmí a porazit protivníka, který kdysi zabil většinu Kendrickových spolupracovníků. Krásná agentka CIA, skupina agentů Mossadu, v USA vzdělaný sultán – polovina 80. let minulého století – krásně popsané.

Uběhne jeden rok a tajná skupina, která ovládá politiku USA, dojde k názoru, že Kendrick by byl ideálním prezidentem USA, a tak se ho rozhodnou katapultovat do politických výšin. Zjistí si o něm vše, včetně jeho utajované mise v Ománu. Příjemné je, že za vším stojí dokonalý „agent“ Miloš Varak, který je z Československa. Když se provalí, že Kendrick je hrdina z Ománu, objeví se druhá mocná skupina, která o něj nestojí, a tak povolává arabské teroristy, aby zasáhli přímo v USA.

A opět je tu rychlá akce – palestinští teroristé, bohatí finančníci, CIA, FBI, Mossad a do toho všeho dokonalý superhrdina Kendrick, který je nejen multimilionář, ale i takový James Bond v terénu.

Četlo se to skvěle, jen zrovna přišlo období, kdy jsem na čtení neměl moc času. Je to kniha, která je ideální na oddech. Zavřít se s ní někam, nenechat se rušit a rychle ji přečíst.

A závěrem jedna zajímavá myšlenka z knihy: "Ty nejvzácnější klenoty nejsou z kamene, ale z masa, kostí a krve. Jsou to naše rodiny. Opravdový hrdina překoná svůj strach a položí za své přesvědčení život, ale když má obětovat životy svých milovaných, zarazí se."

5 30.06.2024

Od této knihy jsem měl velké očekávání, které se bohužel nenaplnilo. Pořídil jsem si ji krátce po jejím vydání v roce 2011, začetl jsem se do ní a najednou mě to přestalo bavit. Na prvních stránkách mě nadchl Shai Agassi a jeho smělý plán na přeměnu Izraele v zemi elektroaut. No, až později jsem zjistil, jak projekt zkrachoval a kolik stamilionů dluhů po něm zůstalo.

Ke knize jsem se vrátil až v roce 2024, opět jsem se rychle začetl, progoogloval vše o Shai Agassu a jeho podnikání. A pak další kapitoly už nebyly opět tak zajímavé, nelákalo mě to nějak číst dál.

Je to spousta drobných příběhů, které někdy do sebe krásně zapadají, jindy si ale protiřečí. Hlavní myšlenkou ve mne zůstane, že Izraelci jsou hrdý národ a jejich nacionalismus jim jen pomáhá. Jejich ekonomika mi trochu připomíná myšlenky sci-fi spisovatele Roberta Henleina – tedy aby někdo byl plnohodnotným občanem a zkušeným podnikatelem, úředníkem atd., potřebuje nejprve sloužit v armádě. A to je přesně to, co dělá svým způsobem Izrael jedinečný. V armádě se potkávají lidi všech společenských tříd, tykají si, vymýšlí si pro sebe přezdívky, setkávají se v aktivních vojenských zálohách i po letech – a mezitím pracují, podnikají a udržují skvělé vztahy.

Další myšlenku, kterou si z toho odnesu je, že my Češi a Izraelci máme naprosto odlišné myšlení, naše státy jsou naprosto jiné a bohužel budeme tedy oproti Izraeli jen zaostávat.

5 27.01.2024

(SPOILER) Příjemně zjednodušený dobrodružný román o uherském šlechtici Mořici Beňovském. Realita je tu upravena tak, aby Běňovský ze všeho vyšel jen kladně.

Beňovský byl prakticky u všeho. Jako generál v Polsku, jako vyhnanec v Kazani a pak na Kamčatce. Na Kamčatce vyvolal povstání a na ukradené lodi odplul na Aleuty, Tchaj-wan, Čínu, Madagaskar a pak do Francie.

Ve Francii přesvědčil krále o kolonizaci Madagaskaru, kde byl zvolen králem. Pak ho divoká krev hnala do Francie, Rakouska, vznikajicich USA, Brazílie, aby nakonec našel smrt na Madagaskaru.

Mrzelo mě, že velký ruský mořeplavec Gerasim Ismajlov je tady popsán jen jako neschopný ulhaný kupec, který se pokusil ukrást pro sebe slávu Beňovského plavby. Doporučuji se podívat na wikipedii, kdo skutečně byl Ismajlov.

Jinak knížka příjemně překvapila. Dost je podobná starší ruské knížce Říše slunce, která je na stejné téma.

5 29.12.2023

Kdysi dávno v 90. letech jsem to četl na střední škole a celkem mě to bavilo. Nyní po dlouhých letech jsem se ke knize vrátil a nemohl jsem se do toho začíst. Až moc mi vadila ta satira. Zjišťuji, že čím jsem starší, tím méně mám rád satiru.

Příběhy pana Broučka, který cestuje v čase a prostoru, jsou plné humorných situací a sarkastických postřehů.

Na Měsíci se pan domácí setkává s nečekanými bytostmi a zážitky. Zjišťuje, že Měsíčňané mluví česky, má radost na jejich počtem a hned si spokojeně myslí, že snahy národních buditelů o záchranu češtiny tak mohou skončit, ať jsou klidně všichni Češi poněmčeni.

V 15. století se Svatopluk Čech více věnoval ději, ale na druhou stranu přidal více popisů ulic, domů, oblečení. Brouček se dostává do Prahy obležené křižáckým vojskem a naplno projevuje svou zbabělost, jak se snaží vše jen přečkat, do ničeho se nezaplést. V závěru se Jan Žižka podivuje, že by v 19. století mohli mít Češi tak zbabělé potomky, odmítá tomu uvěřit.

5 26.12.2023

(SPOILER) Když vyšla trilogie Vzpomínka na Zemi, přečetl jsem ji během pár dnů. Zavřel jsem se doma a jen četl a četl a četl. Naprosto mě to dostalo. Když se objevil Kulový Blesk, objednával jsem si to v předprodeji a s radostí se pustil do čtení – a přišlo vystřízlivění. Kulový Blesk se mi nelíbil, nudil. Tak když jsem si v roce 2020 koupil Věk Supernovy, založil jsem ho do knihovny, že na něj někdy dojde. Špatná hodnocení tady na databázi mne odrazovala od čtení.

Přišel nemocný víkend s covidem, tak jsem z nudy sáhl po Věku Supernovy, že to zkusím. A ono mě to dostalo tak, že jsem to přečetl během neděle se spoustou čaje, díval se na zasněženou zahradu a terasu a představoval si válčící děti v Antarktidě.

Román má skvělý úvod, který mě vtáhl hned do děje. Výbuch Supernovy ozáří lidstvo a cca do 10 měsíců všichni lidé starší třinácti let zemřou. Tak přichází příprava na předání světa dětem, rychle je vše naučit a zajistit chod státu. Vše sledujeme krásně z čínského pohledu, kdy Čína je středobodem a její postavy jsou krásně kladné. Ta čínská kolektivní mentalita se mi tam líbí, tu žádný jiný autor neumí napodobit, ani nikdo ze sovětských spisovatelů vědeckofantastické literatury.

Moc je předána a přichází hladký běh, který se mění v chaos, kdy si děti chtějí hrát, nechtějí pracovat, nechtějí se učit, jen si užívat – tzv. cukrovinkové období. A v agresivní Americe místo cukrovinkového období mají války gangů a tak se rozhodnou na půdě OSN uspořádat nové olympijské hry, kdy se na území Antarktidy do sebe pustí armády světa – tankové bitvy, útoky bajonety, stíhačky. A to vše děti ve věku cca třináct čtrnáct let.

Zrádná Amerika vše poruší, vytasí jaderné zbraně, ale Číňané svět zachrání a nastolí rovnováhu. A pak Američané přichází s novým nápadem – tzv. Velkým stěhováním. Ten nápad mi přišel jako taková pitomost, že jsem čekal, že na něj nedojde, že si to chytří Číňané rozmyslí a nebo naopak lstiví Američané to dělají protože mají v rukávu další podvod.

Souhlasím se všemi komentáři, že se tady děti chovají nelogicky. Sám autor si protiřečí a některé pointy kapitol jdou proti sobě. Super dokonalý počítač, který ovládá Čínu v prvních dnech najednou zmizí, Číňané se s ním už nikdy neporadí o Olympiádě ani o Velkém Stěhování. A takových nelogičností je tam více. Proto dávám hvězdu dolů, ale četlo se to vážně dobře a neděli s covidem mi to krásně ukrátilo.

5 03.12.2023

Jsem rád, že tato trilogie je za mnou. První díl byl výborný, druhý už místy drhnul, ale třetí byl vyloženě nuda. Ve třetí Tajemné historii se Hausdorf zaměřil na UFO na obloze, většinou během válečných konfliktů. Bohužel minimálně dvacet stran je „vykradených“ z předchozího dílu (ztracená jednotka v Dardanelách nebo UFO kolem Karla Velikého).

Jak níže dole píše ve svém komentáři Antragus, stačilo udělat dvacetistránkový seznam, kde by se objevilo sledování UFO v průběhu válek a bylo by to. Tady bylo dost zbytečné omáčky kolem, neustále se vše opakovalo, bylo to nudně napsané.

Zajímavě bylo popsané jen UFO při Alexandru Velikém nebo v počátcích Říma. To mě opravdu bavilo a donutilo sednout i k wikipedii a dočíst se o tom něco více.

První díl jsem přečetl za nedělní odpoledne, druhý díl jsem četl přes víkend. Třetí díl jsem četl asi týden a pořád jsem to odkládal, jak mě to nudilo.

5 25.11.2023

Velice zajímavá povídková kniha. Měl jsem ji doma v knihovně už dlouho a nějak jsem ji pořád odkládal, že si ji přečtu někdy, někdy, někdy. Pak jsem po ní sáhl a nemohl se začíst. První povídka Helénské tajemství je dost nudná. Druhá, podle které je kniha pojmenovaná, je taková zmatená, že se mi nechtěla moc číst. Pak se postupně začaly objevovat zajímavější povídky.

Za skryté poklady této antologie sovětské sci-fi rozhodně považuji Půl života o únosu Naděždy do vesmíru (nejlepší povídka celé sbírky), Krabi na ostrově, Kulaté tajemství nebo Novinový stánek. Spousta dalších je šílená naivní nudná slátanina jako například Skotská pohádka, Roztržitý Aljoša Sjomin nebo Povídky o cestách časem.

Myslím, že většina těch povídek byla napsána v 50. až 60. letech 20. století a to stáří je na nich poznat. Je krásně úsměvné jak i v daleké budoucnosti všichni berou papírové sešity a píší si tam své deníky, poznámky apod.

Každému milovníkovi sci-fi bych knížku doporučil. Pro ty skryté povídkové perly musím dát čtyři hvězdy i když některé jiné slátaniny tam nešly ani téměř dočíst.

5 30.08.2023

(SPOILER) Heinlein je mistr zlaté éry sci-fi a je to poznat i na tomto menším románu, který napsal na konci 40. let. Ideálním čtenářem by byl asi klučina tak ve věku 12 let, žijící někde v maloměstě v USA na přelomu 40. a 50. let 20. století. Dneska se my starší na tento román díváme s úsměvem a dnešní děti po něm už asi těžko sáhnou.

Román se odehrává na Marsu, který je naprosto jiný než si dovedeme dnes představit. Lidé už 50 let Mars kolonizují, na povrchu rostou rostliny, vzduch je tam podobný jak v Tibetu nebo v Andách v Bolívii. Lidské kolonie existují na severu a na jihu a pak město v nejteplejší části planety. Na Marsu žijí inteligentní Marťané a pak spousta podivného zvířectva.

Hlavními hrdiny jsou kluci Frank a Jim, který má podivného chlupatého kulatého mazlíčka tzv. hopsáka, který je inteligentní a hlavně dokonale umí zopakovat vše, co kdy slyšel.

Frank a Jim nastupují na školu, kde se jim ředitel Howe pokusí hopsáka sebrat a díky tomu kluci zjistí, že Společnost, která Mars kolonizuje, chystá na kolonisty podraz. A tak kluci vysvobodí hopsáka a vydají se napříč Marsem varovat kolonisty. Během cesty se spřátelí s Marťany, objeví několik marsovských záhad a účastní se rebelie proti Společnosti.

Napříč knížkou se line poselství, že každý člověk má právo nosit zbraň a kdykoliv ji použít.

5 02.07.2023