adriane9 komentáře u knih
Velmi silný knižní zážitek od výborného spisovatele. Nemohu se stále vzpamatovat z osobnosti oné soudkyně její vnitřní boj i sílu to vše přijímat v rámci profese. Kniha je čtivá, velmi mne pohltila dějem postavami i filozofickým výkladem. Všichni jsme lidé, všichni máme vnitřní souboje ačkoli některé profese vyžadují odstup a chlad. Jsem potěšena a doporučuji.
"Měl v úctě všechna její tajemství a proto už dál nenaléhal, neptal se."
Tomu říkám čistá láska ve špinavé době.
Kniha se mi dostala do rukou náhodou ve velmi starém vydání a tudíž se zkraje hůře četla. Jenže pak mě to dostalo přesně tam kam mělo, vyjádření starší češtinou včetně popisu té doby mi přišlo vznešenejší a velmi působivé. Dnešní láska prostě už nevoní tak jako tahle,málokdo ji takto vyjádří bez vulgarit a hloupých nespisovných vět. Ač je to příběh tragický, pro mě to byl krásný čtivý zážitek.
Jedna z posledních knih o nádherné vile Tugendhat, která mi v knihovně chyběla. Veškeré informace o první a stěžejní záchraně vily jsou v této knize naplněny. Osobně je těžké se vyjádřit k investorovi, který se zasloužil o nejedno zničení originálního prvku ve vile, s cílem paradoxně nahradit rozbité "novým a hezčím". Socialistický režim v této době byl otřesný nejen k lidem ale i k památkám a nezbývá než se to snažit pochopit a děkovat za určitou průbojnost projektantů vily. Každopádně díky této první "záchraně" tu vila stále je a já k ní mám velmi silnou citovou vazbu.
Pro mě nejlepší sbírka od Krchovského.. Trochu bojuji s jeho až přílišnou vulgaritou v básních ( v Nocích asi nejvíce), přece jen jsou pro mě básně stále něco povznášejícího a čistšího než próza, ale Baudelaire i Krchovský včetně Lydie Lunch mě učí vidět poezii i jinak :)..
Nejvíce zaujala v současné době:
Chybíš mi..Ano, ty
dům plný prázdnoty
plný mých povzdechů
od sklepa po střechu
Dům plný neklidu
z něhož už nevyjdu
až napřed nohama
a se mnou touha má
Z edice česká povídka dle mého nejlepší knížka. Nutno vyzdvihnout povídku od Alexandry Berkové ta mě chytila za srdce nejvíc a krom ní je to velmi oddechové čtení. Doporučuji pro nenáročné
Mě Coelho bohužel nijak neoslnil ačkoli si jeho tvorby v určitém směru vážím. Zkusila jsem Alchymistu a nedočetla, pak pokus se sbírkama jeho citátů a poslední byla kniha Jako řeka jež plyne. Zdá se mi lehčí a méně vtíravá, přesto Coelhova cesta se nepodobá té mojí a nerozumím mu. Jeho duchovno a vyrovnanost se vším mi přijde zkrátka divná a nevěřím jí.
Tak pro začátek uvádím, že jsem majitelem všech tří dílů a nevzdám se ani jediného a doufám, že si jej přečtou později i moji synové. Protože ač nejsem milovník fantasy, tohle je prostě a jednoduše srdcovka. Nejlepšímu vládne první díl ale tento třetí byl završením krásné trilogie o podivných dětech včetně dalších nádherných fotografií a má zase o kus lepší designové zpracování než ty první dva. Trošku mě mrzí první polovina knihy, kde se úhel pohledu stáčí jen na dva, ale konec mi to vynahradil a s klidným srdcem si ji po přečtení vkládám mezi mé oblíbené. Na konec citát od Emmy:
"Pochybnosti jsou špendlíky, které propíchnou záchranný člun:"
Pro mě donedávna neznámá autorka, básnířka s hlubokým temným talentem. Stačilo jen projít kolem knihkupectví a uvidět za výlohou Krvavou stopu a kniha se stala součástí mojí knihovny. Jak už je zde někde uvedeno Lydia je Bukowski v sukních (pouze co se vyjádření týče) a já jako jeho vyznavač s tím docela souhlasím a tahle sbírka básní vám to jen potvrdí. Samotná Lydia dle mého vkusu nezpívá dobře a ještě hůř vypadá o to víc ale píše jako hvězda. Texty mi učarovala a neodpustím si ukázku:
Jsem duch
Jsem duch ve dřevě
v mezeřený průchod v dutině
Opak absence viditelného života
Moje noční vidění vyprchává
upírá se zpátky samo na sebe
a propouští mě
do prázdného prostoru
kde se mi dostává objetí jako vzpomínce
jež připomíná rozbitou tvář
roztřískaného pokoje
Tuhle útlou knížku jsem přečetla v den jejího zakoupení a stále nemám co říct. Je mi smutno a zároveň hezky. Že tu pan Sacks byl. Byl tu i tak trochu pro mě, protože mě naučil chápat neurologii tak jak nikdo jiný na světě. Knížka o čtyřech srdcervoucích esejích, o jeho soukromí i životě a postupném smutnění a vyrovnání se se smrtí, když jste s ní tváří v tvář. Někdo by to mohl napsat na pár A4, ale pro mě má tahle 48stránková knížka obrovskou duševní hodnotu a bude se vyjímat v mojí knihovně napořád hned vedle všech knih od tohoto autora. Není to jen zpověď jednoho na smrt nemocného výborného neurologa, je to i čistý přístup ke konci života, být lidsky smutný, ale vděčný a smířený.
Kdyby to bylo možné je to on, ten s kterým bych se chtěla ze slavných lidí nahoře potkat nejdříve.
úryvek:
"Až umřeme už tu nebude nikdo jako my. Lidé ale nikdy nejsou stejní- když odejdou nelze je nahradit. Zůstane po nich prázdné místo, které není možné zaplnit, neboť osudem lidské bytosti- osudem genů i nervové soustavy- je být jedinečný, nalést si svou cestu, žít svůj život, umřít svou smrtí."
Miluju Olivera Sackse a miluju knížky od něj. Je mi fuk nakolik lidí ho nemělo rádo, protože prý chtěl být jen populární a proto psal. Já díky němu chápu víc než z proslovu neurologa od nás z fakultky, haha. Oliver píše lidsky a stejně jako jeho otec měl velmi blízko k pacientům a každý v něm něco zanechal. Je mi ctí číst jeho knihy a konečně chápat neurologii na úrovni méně vzdělaného jedince. Jestli chcete Olivera číst doporučuji začít tímto titulem.
Mě osobně to přijde strašně milé a vtipné. Všechno to, co člověk o člověku ví od dob co svět světem je, je tady tak krásně popsáno a shrnuto, a často tak, že ačkoli vímě oč jde, líp vysvětlit než Theofrastos to bude umět málokdo.
Například TUPOST je pomalost ducha v řeči a činech nebo PANIKAŘENÍ je vymýšlení nepravdivých zpráv podle libovůle vymýšlejícího :). Doporučuji.
Nejlepší z celé série knih slavných vil je právě tahle. Protože Brno je Brno a to tam nežiji :). Rozhodně stojí ještě za přečtení Vily Olomouckého kraje, je to nádhera!
Rozhodně bych neuváděla to, že je kniha vhodná i pro ostatní zájemce o problematiku psychologie. Kniha je dle mého velice náročné čtení a i se slovníkem psychologických výrazů jsem se dost ztrácela. Věřím ale že pro studenty tohoto oboru bude kniha velice užitečnou publikací. Pokud máte zájem o základech psychologie vědět více doporučuji velice jednoduchou a přesto obohacující knihu od Aleny Plhákové Učebnice obecné psychologie.
Není to nic, co by bylo srdcové, spousta věcí se tu opakuje ale pár mouder a skvělých citací tam je. Ocenila jsem čtení knihy současně s jednou náročnou, kdy jsem potřebovala vypnout a chvíli "nemyslet". A o ilustracích a celkovém grafickém ztvárnění tu je už napsáno mnoho a postavím se za to, protože je velmi hezká
Osobně mě nejvíce zasáhl právě začátek knihy a místa kde se zmiňuje o svém otci a lásky k němu. Je mi také nesmírně blízký styl psaní, v krátkých větách, poetická sdělení a nutnost číst mezi řádky. Hana byla úžasná spisovatelka a vzácná duše plná myšlenek a nápadů, které tu chybí. Nemůžu opomenout její citát, stvořený v bolestné ztrátě „a co s tím, když je v pánu, z popela ho nevyštracháš, ze slz nesložíš“
Velice poučná kniha o sběratelství, velmi mě zaujala část o falšování, které je od pradávna nekonečné, kde přímo uvádějí citát od Chestertona, že skoro všechny nejlepší a nejvzácnější věci na světě dostanete za půl pence. Kniha má spoustu obrazových doprovodů a typů na muzea v česku a ačkoli od doby 80tých let se změnilo dost, některé přetrvávají dodnes. Nelze také opomenout citát na začátku knihy:
Sběratelství povznáší ducha, nezná věk ani pohlaví, je lhostejné k dalekým i blízkým. Ale andělskou perutí se dotýká věčnosti! Je to tajuplná cesta do vznešených světů. Je to slavný čin, který přináší obdiv a úctu, pocty i závist. Zvláště když někdo sbírá...
Stále váhám zda mohu hodnotit a uvést, že mám knihu ve své knihovně, protože ta moje s názvem BÁSNĚ V PROSE Oscar Wilde má pouze 23 stran, vydání z roku 1919 a je mým ctěným pokladem. Básně jsou zde upraveny od pana Brunnera a rozhodně doporučuji sehnat. Vnějšek knihy i slova v ní jsou oázou pro snílky, milovníky historie a především Oscara Wildeho.
Hodně temná sbírka poezie, na kterou mě přivedly shodou náhod satanské publikace (ne nejsem satanistka ani jí být nehodlám). Možná to má určité propojení, možná nenávist i láska která současně nemá fungovat a přesto funguje. Jsem k tomu blíž, tak nějak v koutku duše Baudelaira chápu. Kdo ještě nečetl věřím, že postačí tento verš pro představu:
Já v stálých výpadech se plazím za tebou
tak jako k mrtvole se plazí červi tmou,
a vzývám i ten chlad, ty stvůrná ukrutnice,
pro který líbíš se mi, krásná ještě více !
Shakespeare je pro mě záhada záhad. Jsou díla i hry co miluji a také ty, co mě naopak velmi zklamaly. Pravdou však je, že jeho Sonety mě přivedly k poezii a lásce ke psaní i četbě. Doporučuji sehnat to nejstarší české vydání zároveň s anglickou verzí, porovnat, začíst se a zasnít společně s Williamem. Upravuji ještě popisek dostal se mi do rukou výtisk z roku 1970 je přenádherný vzhledem, bohužel překlad je velice strohý a dle síly slov Shakespeara nedostačující. Přesto je to nejlepší kniha mé knihovny at už v jakémkoliv vydání.
Ach ne, tak silně neplane tvůj cit,
to moje láska nenechá mne spát,
má věrná láska nedbá na můj klid,
jak noční hlídka u tebe chce stát.
Tak držím stráž a ty též někde bdíš,
mě vzdálená, však k jiným víc než blíž.
(Sonet LXI. úryvek)
"Mnoho je přijít, ale čekat je víc." (z básně Ona). Přikláním se ke komentáři uživatele puml. I pro mě je tato Holanova sbírka jednou z nejlepších a pro seznámení či připomenutí Holanova díla doporučuji právě Bolest a pokud vám to zanechává to známé duševní chvění při čtění poezie, zkuste ještě sbírku Když růže přestaly chrlit krev.