Afilada komentáře u knih
Čechov, jak ho neznáme, je tam odromantizování milostného citu / vztahu, tedy erotika na ruský způsob.
Ovšem jen trochu, takže je to celé spíše neveselé a těžkomyslné čtení o tom, jak to mají v Rusko těžké.
V 60. letech šla kniha z ruky do ruky, o Americké Unii se toho tehdy mnoho nevědělo. Výborné.
V 60. letech to byla bomba, SNP a poúnorová perzekuce těch nejlepších lidí. Ve své době byl Špitzer (u nás) srovnáván se Solženicinem.
Velmi dobrá humoristická kniha o tom, jak to vypadá, když člověk zdědí slonici Růženku
Je to trochu únavné/bolestivé číst si o zločinci, který měl negativní vliv na životy nás všech.
Ale je správné, že takovéto knihy vycházejí.
Pocta Gustavu Ginzelovi, vzpomínky jeho blízkých kamarádů, fotografie, odkazy.
Horal, horolezec, lyžař, neodsunutý sudetský Němec, který se vnitřně identifikoval jako Čech, milovník přírody, fotograf, cestovatel, filosof, samorost. Díky příbuzným v Západním Německu mohl cestovat na západ a do světa, pak nám vyprávěl, jak to tam vypadá.
Znal jsem ho osobně, tenhle člověk (v dobrém slova smyslu) ovlivnil tisíce lidí, více, než mnohé "masové" "socialistické" organizace.
Ani tak nejde o sportovní dění OH, ale o celkový pohled, jak v té chvíli vypadalo město, lidé, kultura, život běžný i výstřední, co cítili Židé, jak se často mýlili režimem okouzlení cizinci, co si v té chvíli zapisoval do deníku Goebels, co zajímalo Hitlera atd.
Čtenáře napadne paralela se Soči 2014 - ZOH, nákladné divadlo pod taktovkou Putina, příprava na invazi na východ Ukrajiny.
Walter Ulbricht (budoucí prezident NDR) oznámil 30.4.1945 při návratu z moskevského exilu do Berlína svým nejbližším: "Musí to zde vypadat demokraticky, ale jinak musíme mít všechno pod kontrolou".
Takových zásadních momentů historie jsou zde tisíce a všechno je to pravda, jde o zdroje z archivů NKVD/KGB.
Americká spisovatelka mexického původu potřebovala rychle něco vydat, tak pomocí ctrl-c, ctrl-v vybrala ze svých knih sex scény a okomentovala je.
Jistě čtivé, ale coby literární počin to je fakt slabota.
Nemohu se zbavit dojmu, že tato obrázková kniha byla vytvořena především s cílem využít aktuální vlny "50 odstínů" a vydělat nějaké peníze.
Odbyté, grafika bohužel nic moc, ani texty v sobě příliš erotiky nemají...
Citace z knihy, str. 15:
"Zdá se, že roste počet mladíků, pro které je otrava hledat si přítelkyni nebo milenku a udržovat s ní vztah. V cizině by se z nich asi stali gayové, ale u nás v Japonsku pro ně máme zábavní čtvrtě se sexem."
Z hlediska naší lidské budoucnosti poněkud chmurná kniha, je vidět, že (někteří) Japonci jsou na tom podobně jako někteří z nás, ale nutno přiznat, že ona zkaženost je pro čtenáře přitažlivá. Rjú Murakami je skvělý spisovatel. Nutno ocenit i překladatele - Jan Levora.
Smekám před autorem, kniha je spojením literatury faktu a investigativní novinařiny.
Samotný dosud stále žijící Köcher (včetně své manželky) je fascinují a nejednoznačná postava, jeho životní příběh krásně maluje druhou polovinu 20. století, u nás, v USA i jinde.
Čechů, absolventů pražské matfyz, kteří byli doporučeni us vládě Kissingerem, mají doktorát z Columbie, byli vězněni na Pankráci, stali se oblíbencem šéfa KGB Andropova (!) , byli předsedou bytového družstva poblíž Central Parku, pohybovali se hluboko v CIA, byli odsouzeni v USA na doživotí, byli vyměněni v Berlíně za špičkového ruského disidenta atd. atd. skutečně není mnoho a spíše není žádný jiný.
Zajímavé je Köcherovo působení v Prognostickém ústavu ČSAV (zřízen a řízen KGB), zejména to, že jeho zdejší osobní složka se dochovala (!), zatímco složky kolegů - Klaus, Dlouhý, Kočárník, Komárek, Zeman, Dyba, Ježek, Ransdorf, Dolejš, Tůma a pod. byly v listopadu 1989 skartovány.................
Doporučuji.
Dekameron, to je klasika. A bude zajímavé s odstupem sledovat, jaká literatura vznikne v dnešní době, po překonané karanténě "covid".
Velké potěšení pro milovníky češtiny. A člověk si sebekriticky uvědomí, jak asi vypadá jeho angličtina, když se objeví v N.Y.
Jako osobní psychoterapie je tato kniha určitě 100%, jako osvěta pro slyšící to vidím na 80%, jako literární dílo dávám 60%.
Téma je to skvělé, ale z hlediska kvality psaní nic moc. Autor se pohybuje skoro pořád pouze po povrchu. Odkazy na antiku jsou vysloveně trapné.
Jako čtení do vlaku OK.
Paní Vaculíková byla moudrá žena a pan Kosatík to dokázal skutečně dobře literárně ztvárnit.
Pohled ženy, která byla celý život (zdánlivě) v pozadí. Bez její moudrosti/laskavosti by Vaculík nebyl Vaculíkem
Doporučuji.
Viewegh v jeho nejlepších autorských letech, čtivé, svěží, se znalostí reality. Samozřejmě to není žádný Shakespeare, když knihu dočtete, tak po 10ti letech skoro nevíte, o čem byla.
Hakl se umí zcela zcela trefit do duševního rozpoložení svých postav. Přesné zasazení do místa a času, jeden by skoro řekl, že jde o (dílčí) autobiografii.