Akléda_ komentáře u knih
Naprosto geniální a důstojné zakončení série. Knížce nechybí překvapivé zvraty, stále se něco děje, ke konci to nestíháte ani sledovat. Hrozně moc mě bavil vývoj postav, když se zpětně vrátím k tomu, kým byli v prvním díle a kým jsou teď, nestíhám valit bulvy. Svět je také naprosto boží, bavilo mě ho poznávat a objevovat. Z Daru jsem trochu na rozpacích, bavil mě, ale do teď jsem ho asi úplně nepochopila. Celá knížka příjemně ubíhala a dobře se četla, můj osobní problém byl bohužel to, že jsem se vůbec nezačetla. Sice mi stránky rychle ubíhaly, ale zvlášť ke konci jsem na sobě pociťovala to, že jsem četla jen kvůli tomu, abych knížku dočetla a ne kvůli tomu, že by mě poháněla touha znát pokračování příběhu. Úmrtí v knize mě také nijak nevzbuzovaly, což je u mě dost divné. Tohle je ale můj osobní problém, od kterého když odhlédnu, tak knížce vlastně nemám co vytknout! Boží!
Vůně citrónu je boží new adult LGBT román, který mě moc bavil! Pokud už jste přehlceni knížkami o coming outu, tohle bude něco pro vás. V knížce není hlavní zápletkou právě coming out, ale shledání dvou žen, které se vzájemně objevují a poznávají, což je skvělé. Hlavní hrdinka Alison mi teda tolik nesedla, ale Sam to skvěle vyvažovala, byla tajemná a vy chcete číst dál a dál, abyste věděli co se za jejím chováním skrývá. Druhá polovina knížky je za mě lepší než ta první, ale celá knížka je neskutečně milá, odpočinková a já jsem byla moc spokojená. Takže pokud chcete zkusit trochu neobvyklou knížku z LGBT scény, Vůni citrónu moc doporučuji.
Zhltnuto za dva dny, možné spíš za 24 hodin. Opět boží, zvratů tu je tolik, že to nestíháte sledovat, nestíháte si odpočinout, ale zároveň je to vtipné a odpočinkové. Postavy jsou super, autor se nebojí některé zabít. Občas jsem měla problém vyznat se jednotlivých bozích, ale to nebyl můj největší problém. Knížka se čte úplně sama, začala jsem číst a pak se podívala z okna a byla tma. Ale já se nedokázala vůbec začíst. Když někdo zemřel, nijak jsem to neprožívala, u nečekaných zvratů jsem neměla pusu dokořán. Doufám, že se to v příštích dílech zlepší, protože jinak tomu nemám co vytknout.
Drobnosti jsou takové české stripy Sarah Andersen pro dospělé, což byl přesně ten kámen úrazu. V situacích jsem se nemohla vidět a nepřišlo mi to moc vtipné. Ilustrace jsou ale krásné a myslím si, že pro rodiče to bude ideální knížka na rychlé vypnutí.
Opět boží! Strážci ztracených měst se s každým dílem zlepšují. I přes to, že má tenhle díl přes 500 stran jsem se ani chvíli nenudila. Pořád se tam něco dělo, bavilo mě to od začátku do konce, vždycky když jsem si myslela, že autorka už vše vyčerpala a nebude mít co psát, vytáhla další eso z rukávu. Navíc je to neskutečně čtivé! Opravdu mi stránky mizely pod rukama, vytáhlo mě to ze čtecí krize a já chtěla jen a jen číst. Občas je Sophie trochu moc "všechno umím, jsem vyspělá, neměla bych se chovat jako děcko" ale už nepatřím do cílovky, takže to přehlédnu. Konec je opět otevřený a já se těším na další díly. Doufám, že se dočkáme i těch mezi dílů.
Další boží knížka od jedné z mých oblíbených ilustrátorek. Když se introvertka vdá bylo opět boží, bavily mě kresby i jednotlivě vyobrazené situace. Předchozí knížka se mi líbila o něco více, přeci jen nejsem vdaná a v Introvertka v hlučném světě jsem se viděla víc.
Neskutečně silná knížka, kde je krásně vidět, jak si podobné nemoci nevybírají a můžou postihnout kohokoli. V knížce je obsaženo několik let nemoci, to jak se s ní učili žít a jak to zasáhlo i jejich osobní život... Hodně silná knížka, o které budu ještě dlouho přemýšlet.
Theovy knížky prostě miluju a díky Oskeruši jsem se v tom jen a jen utvrdila. Naprosto chápu, že velkým fanouškům fantasy se to nemusí líbit, nejde tady totiž jen o svět a o zvraty. Velký důraz je dáván na postavy, na vztahy mezi nimi, na jejich vývoj i na romantickou linku. Theo se drží toho co umí, zároveň je ale knížka plná zvratů a super nového prostředí, takže ani o to není nouze. Několikrát jsem se nahlas smála, bála jsem se o postavy a bylo by i pár ňuňu chvil. Navíc je dvojka míň infarktoidní než jednička, takže prostě boží. Pokud vaším primárním žánrem není fantasy a nebo s ním začínáte, dejte Oskeruši šanci.
Knížku jsem vzala do ruky v době, kdy jsem si potřebovala něčím lehkým proložit fantasy a tohle bylo ideální! Přečteno během víkendu, bavilo mě to, četlo se to skvěle, skoro celou dobu jsem se smála nahlas a chtěla číst dál a dál. Storki jsou božím ozvláštněním a kupodivu mě knížka překvapila, protože romantická linka se nevyvíjela tak jak jsem čekala. Postavy nejsou sice vykreslené úplně nejlépe, ale za mě je tohle ideální na vypnutí nebo vytáhnutí ze čtecí krize.
Tohle bylo boží! Sarah Andersen miluji, tady mi její kresby přišly ještě hezčí a o kousek propracovanější. U čtení jsem se usmívala a bavilo mě to. Pokud jste dříve milovali Stmívání, máte stále studené ruce, milujete upíry a vlkodlaky a nebo jste team Jacob (sorry not sorry) Tesáky jsou pro vás úplně ideální!
Vůbec nevím jak tuhle knížku hodnotit. Bylo to moje první setkání s naučným žánrem a bylo to úplně něco jiného, než jsem zvyklá. Knížka je proložená spoustou fotek, které hezky dokreslují jednotlivá témata o kterých se v knížce píše. Občas jsem si přišla trochu zamotaná, což ale může být tím, že jsem nevěděla jakým stylem knížku číst. Celkově mi knížka asi žádné extra nové věci nepředala, ale jsem ráda že jí mám doma. Když si budu potřebovat něco dohledat nebo na něco rychle kouknout, budu v ní často hledat.
První díl byl bomba, moc mile mě překvapil a tak jsem se s chutí pustila do toho druhého. Bohužel musím říct, že mi trvalo zhruba půl roku, než jsem ho dočetla. Děj byl rozhodně zajímavý, stále se něco dělo, autorka nás moc nenechala odpočinout, postavy i intriky mě bavily... Ale něco mi tam chybělo. Nedokázala jsem se moc dobře začíst a i přes nabitý a poutavý konec si z knížky odnáším pocit lehce vycpávkového prostředního dílu. Tím, že se celý děj knížky odehrává na jednom místě, to pro mě nebylo tak zajímavé. Na poslední díl se těším, jsem zvědavá co autorka ještě vymyslí, zvlášť po tom konci.
V průběhu i po dočtení knížky jsem byla silně nadšená, když jsem ale knížku zaklapla, k večeru jsem skoro zapomněla že jsem ji četla. Styl psaní byl super, postavy jsem si oblíbila a co je nejvíce top, je ten nápad, ta magie a drsnost celé knížky. Hodně lidí vytýkalo romantickou linku. Já miluju romantiku, nevadila mi tady, ale myslím si, že kdyby tady nebyla, příběhu by to prospělo. Knížka by tak mohla být ještě více drsnější, dozvěděli bychom se více o Prokletém roku a magii. Zklamaná rozhodně nejsem, nelituji času stráveného s knížkou, ale pro tentokrát musím uznat, že by to bylo lepší bez té romatiky.
Z první poloviny jsem byla lehce zklamaná. Chtěla jsem knížku o anorexii, místo toho jsem dostala zpověď o náboženství a nefunkčním manželství. Musím ale říct, že po polovině se to zlomilo. Začala jsem se dozvídat o začátku anorexii a pochopila, proč byl začátek takový jaký byl. Všechno je spojené se vším, autorka dokázala skvěle vykreslit svojí cestu a problémy. Líbily se mi přiložené fotky a doslov od doktorky. Druhá polovina knihy byla opravdu drsná, několikrát jsem to musela rozdýchávat a vyznačené celé stránky v knize byly samozřejmostí. Myslím si, že knížka bude sednout starším než nácti, já jsem ráda že jsem si jí přečetla, ale možná jsem mohla ještě chvíli počkat. Každopádně pokud chcete autentické svědectví o anorexii, Já jsem hlad je ideální volba.
Já vám nevím. S prvním dílem jsem měla ten problém, že i přes spoustu zvratů jsem se do toho nedokázala začíst a bylo mi to jedno. Tady jsem se občas i zvládla začíst, ale bylo mi jedno co bude s postavami, nedokázalo to ve mně vyvolat žádné emoce. Knížka je plná zvratů, svět je dobře promyšlený, ani chvilku si neodpočinete a na konci vás čeká opět obrovské bum (doslova). Bohužel mi ale na postavách nezáleželo, přišlo mi, jako kdybych sledovala hodně pomalý film, přičemž bych ještě seděla vzadu v kině a neměla brýle, takže bych vlastně nic neviděla a tudíž mi je jedno co se stane. Sérii chci dočíst, zajímá mě, co si autorka ještě vymyslí, ale nedokážu se vcítit do postav.
Od knížky jsem neměla moc velká očekávání, ale příjemně mě překvapila. Od první autorky jsem nic nečetla, ale jsem si jistá že se do něčeho pustím. Bavil mě styl psaní, bylo to vtipné a přesně takové to ňuňu čtení které chceme o Vánocích. Bála jsem se povídky od Johna Greena, jeho styl mi moc nesedne, ale tady to docela šlo. Byla to sice ta nejslabší povídka, ale byla fajn. Sice moc nechápu humor autora a přišlo mi to táhlejší, ale zároveň to bylo to nejlepší co jsem od autora četla. A poslední povídka byla za mě nejlepší. Byl tam vidět vývoj hlavní hrdinky, byla tam i romantika, bylo to vtipné a hlavně se to na konci všechno tak krásně propojilo. Jednotlivé povídky bych hodnotila 4*, 3* a 5* Za mě moc příjemná Vánoční oddechovka, která mě mile překvapila a na Vánoce je ideální.
Série Strážce ztracených měst se mi začíná líbit čím dál tím více. V Exilliu se oproti prvnímu dílu více posouváme v ději, rozvíjí se zde postavy a vztahy mezi nimi a navíc nechybí spoustu zvratů. Já jsem se u knížky několikrát nahlas smála, za což jsem byla ráda. Občas jsem se sice do příběhu nedokázala tolik ponořit a určité části a scény mi přišly spíš cringe než abych se bála o hlavní hrdiny. Nechce se mi ale knížce vytýkat to, že mi občas přišla trapná, protože to co mi přijde trapné teď, by se mi ve věku Sophie pravděpodobně líbilo a považovala bych to za skvělé. Já jsem z knížky nadšená, skvěle se to četlo, rozhodně to jednou vnutím mladší sestře. Bohužel ale musím říct, že konec mě nepřekvapil. Každopádně se těším na další díly, doufám že vyjdou co nejdříve, protože jsem zvědavá, co všechno si na nás autorka ještě vymyslí.
Z téhle knížky jsem trochu na vážkách. Četlo se to docela dobře, jen ke konci už jsem se k tomu musela nutit. Konec je pro mě sám o sobě otázkou, přijde mi takový nedodělaný a asi jsem ho moc neochopila. Hrozně moc se mi líbí nápad knížky, ale nedokázala jsem se do toho nějak víc vcítit, byla jsem docela zmatená a do teď si nedokážu moc představit jak to v příběhu vypadalo. Uvidím jestli si ji dám k maturitě.
Moje druhá přečtená knížka od Agathy Christie a rozhodně ne poslední! Oproti předchozí knížce kterou jsem četla, (Deset malých černoušků) bylo tohle trochu pomalejší, protože tu byl jen jeden mrtvý. Vyšetřování a výpovědi mě bavily, ale myslela jsem že mi z toho bouchne hlava. Nechápu jak autorka dokáže tak bravurně vymyslet zápletku, rozuzlení a dialogy tak aby to vše pasovalo a zároveň to dokázalo zmást čtenáře. Bohužel musím říct, že konec jsem čekala lepší, tohle mě mírně zklamalo. Ale jinak nemám co vytknout, těším se na film a na další knížky od autorky.
Tohle bylo tak milé čtení ???? Líbilo se mi jak je každá povídka jiná, knížka tak ukazuje, že ne každý může mít bohatého Ježíška, že je běžné že je někdo na Vánoce sám, nebo že se zázraky dějí. U pár povídek jsem dokonce byla dojatá k slzám. Moc milé čtení, u kterého si odpočinete a navíc je proložené krásnými ilustracemi a básničkami.