Aknel26 komentáře u knih
Vtipný příběh o tom, co se děje ve školce, když děti odejdou. Skvěle vyvážený poměr textu a obrázků. Kapitoly jsou tak akorát dlouhé a ilustrace veselé, samé jasné barvy. Vyprávění navíc děti svádí ke srovnávání a povídání o tom, jak to vypadá v jejich školce.
Klasická Andersenova pohádka zjednodušená pro nejmenší děti. Literárně to není až takový zázrak, ale zkuste v každém odstavci použít jednou či dvakrát spojení ošklivé káčátko! Zabere to pokaždé půl řádku :-) Nádherné ilustrace vám ale tu občasnou kostrbatost bohatě vynahradí!
Teď si ušetřím práci a jeden komentář přidám hned ke dvěma dětským knížkám Zuzany Pospíšilové. Mají podobný název, stejný počet pohádek o čtyřech či pěti stranách a především stejný koncept – všechny příběhy se více či méně dotýkají prostředí vody, resp. lesa. Jen je škoda, že ona podobnost se netýká i grafické stránky, knížky mají jiné ilustrátory. Se čtyřletým synem jsme četli každý večer jednu lesní a jednu mokrou pohádku. Jejich hrdiny byly děti, ale i zvířátka či strašidýlka a víly. Některé příběhy byly vydařené, vtipné či poučné, jiné trochu prostuduché, občas bylo znát, že do prostředí lesa či vody byl příběh našroubován jaksi uměle, aby bylo dodrženo téma. Většina z nich se synovi líbila.
Moc hezká knížka, krásně ilustrovaná, určená nejmenším dětem. My jsme četli se čtyřletým a příběh byl pro něj už dost jednoduchý. Měli jsme ovšem verzi bez angličtiny.
Tak trochu jsem doufala, že Jak mě překvapíš? naváže na starší autorčiny knížky s otázkou v názvu (Dokážete udržet tajemství? a Vzpomínáš si?), které patří k mým nejoblíbenějším. To se bohužel nestalo a na začátku jsem si říkala ježišmarjá, co ti dva řeší, vidina společně strávených desetiletí je přece mnohem lepší zpráva než se dozvědět, že vám zbývá pár týdnů! Pak se děj trochu rozběhl, pobavil mě víkend plný překvapení či focení erotických snímků, zaujaly mě i vedlejší postavy, škoda že některé nedostaly víc prostoru, a co se týká toho skandálu, rozhodně nešlo o žádnou prkotinu. Jen té poslední kapitole by slušel jiný než smířlivý a rekapitulující tón.
Krátké básničky (tři sloky) o přátelství mezi zvířátky, většinou hezky vypointované. Textíky přesně kopírují obrázky.
Ke koupi knížky mě nalákaly nádherné ilustrace, ale po přečtení pohádek jsem trochu rozpačitá. Kulihrášek se hodně podobá českému Palečkovi, jak ho známe z pohádek Boženy Němcové, i když je v něm něco navíc. Zato Budulínek mně ani synovi vůbec nesedl. Písnička, kterou babička a dědeček zpívají, je úplně jiná než ta tradiční "jsou tam čtyři lištičky", zdaleka ne tak hravá a chytlavá. A navíc - po malých lištičkách vyleze Budulínek, je tedy potřeba lákat ven ještě lišku? Jen aby jí nabančili?
Jedním slovem nádhera. Kouzelné ilustrace, úplné zosobnění fantazie, romantiky a něhy. A možná ještě krásnější verše, na pohled jednoduchá čtyřverší o obyčejných věcech, taková dětsky upřímná a nevinná. U většiny z nich jsem si říkala: ano, přesně takhle to cítím, jen to neumím tak hezky napsat. Knížku ocení možná víc maminky než děti.
Chtěla jsem sem dát malou ukázku, ale nevím, kterou z básniček vybrat.
Kdybych měla svoji zem,
dala bych jí jméno Tady.
Žila bych tam spokojeně,
věděla si se vším rady.
Kdybych měla sestřičku,
dala bych jí jméno Píseň.
Píseň by mě konejšila,
kdyby na mě padla tíseň.
Kdybych měla ještě knížku,
dala bych jí jméno Přítel.
Všude by mě provázela
jako malý tajný ctitel.
Moc hezká a opravdu vtipná knížka. Na rozdíl od Kvaka a Žbluňka nejde o epizody, nýbrž jeden delší příběh - ideální pro začínající čtenáře nebo (jako u nás) pro začínající posluchače delších pohádek. Autorem ilustrací, které text skvěle doplňují, je sám Lobel a třeba narůstající dav, který pozoruje nebohé prasátko, nemá chybu.
Opravdu byste řekli, že je to knížka pro děti od tří let? Příběh je velmi jednoduchý a srozumitelný i bez textu (kterého je stejně maličko), poučení jednoznačné, podle mě je to určené dětem spíš menším. Ilustrace jsou krásné, hlavně ta koza s nohama vzhůru.
KDO SE NA KNIHU TEPRVE CHYSTÁ, AŤ MÉ HODNOCENÍ RADŠI NEČTE.
Zpočátku to vypadalo velmi slibně. Tereza působila jinak než obvyklé "kubátovky" - protřele, cynicky a především tajemně. Touha poznat její temnou minulost mě nutila číst jak divá, ale jen do chvíle, než jsem ty kostlivce ve skříni odhalila. Čekala jsem, že to bude něco... něco... no prostě NĚCO, a ne jen subjektivní sebeobviňování ze všech tragédií, které ji potkaly. Představovala jsem si, že třeba svou nedbalostí zavinila smrt dítěte nebo něco takového. Ano, její příběh byl velmi smutný, ale ona, přestože byla sama největší obětí, se sama trestala za chyby druhých. Poté co došlo k tomuto odhalení, začal se příběh, hlavní hrdinka i její princ opět podobat ostatním titulům paní Kubátové.
Na závěr jedno zamyšlení nad Terezinou zmínkou o "napoprvé". Opravdu by dívka, která prošla dětským domovem, v pubertě se klackovala v partě, kašlala na školu, rebelovala a vydatně popíjela, zůstala pannou? Tady se mi mravnost hlavní hrdinky, jinak typická pro paní Kubátovou, jeví více přitažená za vlasy než jindy.
Tohle je TAK BOŽÍ!!! První knížku Kvak a Žbluňk jsou kamarádi jsem měla ještě z dětství, a když jsem zjistila, že existují i pokračování, postrčila jsem Ježíška, aby je donesl synovi. Čteme všechny stále dokola a už k tomu vlastně ty knížky ani nepotřebujeme, umíme je zpaměti. Kapitola o Černožabákovi je nepřekonatelná!
Když jsem začala číst tuto knihu, zaradovala jsem se, že má hlavní hrdinka obyčejné české jméno. Kam se ale na Zuzanu všechny ty Atheny, Chiary a Salome hrabou! Doufám, že příští vypravěčka bude normálnější, i kdyby se jmenovala třeba Kundibunda!
Zuzana byla – s prominutím – šílená kráva a opravdu mi v knize velice, nesmírně vadila její černobílost a nekompromisnost.
Pozor, obsahuje SPOILERY!!!
Rodiče – brání nerovnému vztahu šestnáctileté Zuzany s 31letým Dušanem, stávají se tedy rázem největšími záporáky a je s nimi ukončen veškerý kontakt. Otřáslo mnou, že Zuzanu později vůbec nezasáhla jejich smrt, ocenila jen dědictví.
Babička – ryze kladná postava, která naopak tento vztah schvaluje a neváhá jít proti svému dítěti, bez váhání poskytne vnučce a jejímu příteli azyl. Navíc Zuzaně odkáže krásný dům a fůru peněz.
Dušan – krásný, chytrý, úspěšný, zkrátka pan Božský, jemuž Zuzana již po dvou dnech podlehla natolik, že mu dala přednost před rodiči a domovem, a ani ji nenapadlo, že s ní nepěkně manipuluje… Dušan je kladnou postavou ovšem jen do chvíle, kdy Zuzaně vyčte její bláznivý a spontánní nápad koupit dům. Poté se stává také záporákem, s nímž je třeba (i když ne formálně) přerušit kontakt.
Jaromír – celkem vzato neslaný nemastný typ, kterému ovšem (kupodivu!) vadí, že Zuzana s ním ve svých plánech pro budoucnost příliš nepočítá, nadále si hodlá jet po svém a trávit pět měsíců v roce bez něj ve svém domě ve Francii.
Zuzana – jak jsem už zmínila, kráva. Jakmile má někdo jiný názor, je zavržen. Žádné diskuse, žádné kompromisy. Rovnou se staví do role ukřivděné nány, která má vždy pravdu a ostatní jí jen ubližují a škodí.
K tomu trocha Francie a Itálie, tradiční výčet báječných jídel, která všichni vaří i konzumují, a především líčení úžasných lidí, kterým se daří ve všem, na co sáhnou, a hlavně nemusí řešit finance. Při cestování pobývají v drahých hotelích a jedí ve výtečných restauracích (a to i Zuzana, která nikdy kloudně nepracovala, a její kamarádka-samoživitelka). A dokonce pro ně není problém spontánně koupit dům ve Francii.
Jednu hvězdičku dávám za moji maminku, které se kniha líbila, a dokonce v ní vzbudila zájem i o ostatní knihy této autorky.
Moc hezký příběh o ježečkovi, který měl rád jen jahody a ostatní jídlo odmítal, aniž ho ochutnal, což se mu v zimě málem vymstilo... Kromě poučení ohledně důležitosti pestré stravy (kéž by si z toho Kubík něco zapamatoval!) je důraz kladený i na přátelství. Ilustrace jsou krásné a na začátku i na konci knížky se děti dozvědí nějaké praktické informace. Třeba i to, že by neměly dávat na zahrádku mističku s mlíčkem pro ježečky, jako jsem to dělala v dětství v dobré víře já. Tak snad si na něm myši a kuny pochutnaly!
Jistě krásná knížka, s úžasnými ilustracemi a pěkným příběhem s poučením, na nás ale byla textově příliš úsporná. Měli jsme ji vždy přečtenou raz dva a brzy se synovi omrzela. Dáváme přednost delším pohádkám, v nichž je hlavní důraz kladený na vyprávění a ilustrace ho spíš dotvářejí.
Skvěle vyrobená knížka. Příběh je napsán srozumitelně a téměř na každé stránce je něco točícího, hýbacího, vysunovacího. Proměna čaroděje na lva a myš je kouzelná. Jen opatrně, pokud budete knížku dávat menším dětem, je křehká.
Katastrofa. Zatímco knížky o lvíčkovi a vlkovi, jakkoli pitomé, měly alespoň jasné poselství (děti, neodmlouvejte a čistěte si zuby), u této jsem hlavní myšlenku nepochopila. Zvířátka lezou na hlavu jedno druhému (tygr na slepičku, velryba na tygra, žirafa na velrybu atd.) a kráva, která se po nich vyšplhá až nahoru, počurá měsíc, aby přestal svítit. Nebýt anotace, vůbec bych nevěděla, jakému nešvaru se kniha věnuje.
Mně to přišlo strašně blbé, tříletému synovi strašně dobré, tak si vyberte :-D Obrázky jsou pěkné a text jsem trochu poupravila (zkrátila), takže ve finále jsem to dokázala přečíst desetkrát denně a neumřít u toho.
Mně to přišlo strašně blbé, tříletému synovi strašně dobré, tak si vyberte :-D Obrázky jsou pěkné a text jsem trochu poupravila (zkrátila), takže ve finále jsem to dokázala přečíst desetkrát denně a neumřít u toho.
Výborné knížky na rozmluvení dětí. Dá se tu mluvit úplně o všem - o lidech, zvířatech, přírodě, předmětech, činnostech, domech, autech, obchodech, počasí, vztazích i místech. Můžete vymýšlet příběhy, sledovat osudy některých "hlavních hrdinů" - a to nejen v rámci jedné knihy, ale všech pěti (třeba pán-běžec a paní s jezevčíkem). Podle toho, jak se staví školka, jdou knihy v pořadí Zima, Jaro, Léto, Podzim. A Noc se nejspíš odehrává rok nato. Prohlížíme je se synem od jeho roka a půl a vždycky najdeme něco nového, o čem se dá mluvit. Kdybych mohla, dám hvězdiček deset.