Aknel26 komentáře u knih
Při čtení jsem měla pocit déjà vu - prakticky stejný motiv měla totiž i knížka Na druhý pokus: opět mladá žena, která se v pubertě dočkala necitlivého odmítnutí od svého idolu, pročež šťastné vztahy s mužem zavrhla, v dospělosti se ovšem z ošklivého káčátka proměnila v labuť, a tak když se tento vrátil do jejího života, nejenže ji nepoznal, ale přímo pro ni zahořel a Daniny snahy jej odehnat se ukázaly marnými.
Od nejnižšího hodnocení, jež jsem přisoudila knize Na druhý pokus, zachránila Známou neznámou linie příběhu o její sestře. Názory rodičů přesně vystihly, jak si před nějakými třiceti lety lidé u nás představovali homosexuály - lesby jako jakési mužatky a gaye naopak zženštile či bohémsky (kouzelně to ztvárnili Jan Kanyza a Pavel Trávníček ve filmu Sardinky z roku 1986, podle scénáře Haliny Pawlowské).
Přistupovala jsem k těmto knížkám dost skepticky, ale buď jsou tak dokonale uzpůsobeny dětské duši, nebo jsme skvěle vystihli načasování, kdy je vytáhnout, každopádně pejsek i myška (Víš, co má v plínce myš?) zafungovali přesně tak, jak měli.
Přistupovala jsem k těmto knížkám dost skepticky, ale buď jsou tak dokonale uzpůsobeny dětské duši, nebo jsme skvěle vystihli načasování, kdy je vytáhnout, každopádně myška i pejsek (Už nechodím na nočník) zafungovali přesně tak, jak měli.
Čteme, hádáme a rýmujeme s tříletým synem a oba nás to baví. Obrázky jsou pěkné a verše milé, nešroubované.
Obrázky jsou opravdu krásné a zvířátek je hodně, s některými se syn setkal vůbec poprvé (cikády, rejnok, ibis, tesařík), básničky jsou ale až na pár výjimek o dost slabší, rýmy jsou často dóóóóst násilné. Doporučuji prohlížet a nečíst!
Nejnovější knížka, kterou jsem četla docela nedávno, takže jsem ještě plná dojmů. Na knihu jsme čekaly dlouhých pět let a já pořád nevím, jestli to čekání stálo za to. Na začátku to vypadalo, že ne. V první kapitole byla Erika se svým „hlavně se nerozbrečet“ hrozně otravná. A pak mi připadalo, že čtu znovu příběh Veroniky z Života naostro – obě hrdinky jsou hodně podobné (neplánovaný sex hned v první kapitole – a hned s pohádkovým princem, péče o odložená zvířata, časté babince, těhotenství). Hlavní zápletka byla dobrá a originální, leč postavy byly pohříchu nesympatické, a to včetně těch hlavních, vydaření byli hlavně záporáci. Dilema - dvě hvězdičky, nebo tři?
Kniha rozdělená na dvě poloviny. První vyloženě sluníčková, pak přijde zlom – a děj pokračuje úplně jinak. Veronika byla typickou hrdinkou lanczovek, jen jí bylo o deset víc než těm z devadesátých let. Mrzel mě otevřený konec.
Ty novější knihy jsou prostě slabší. Laura si nevážila dobrého bydla, abych tak po vzoru našich babiček zhodnotila její chování. Dost dobře nechápu, jak se někdo může ve spokojeném vztahu nudit a jít za svým navzdory štěstí vlastních dětí, kterých mi bylo opravdu líto – takže jsem byla z knihy i z hlavní hrdinky (sobecké, a přitom naivní) hodně rozčarovaná.
Zajímavý námět a ještě lepší vykreslení mně cizího prostředí studentů stomatologie. Linda prožila velký šok, když se dozvěděla, jak to s ní bylo, a úplně chápu její aktivitu. K rodičům, hlavně k tátovi, se ovšem chovala jak puberťačka. Plusové body dávám za sympatické postavy, pár vtipných situací i návrat Tomáše Koubka a dalších známých.
Moc chválím návrat ke starým známým – rodině Šímových. Paní Lanczová skvěle využila charakteristiky, které známe z Hvězdy naděje; až tedy na Marcelu, ze které udělala pěknou mrchu. Ale chápu, že potřebovala nějakou zápornou postavu. Naopak třeba Monika, Vik i Romanka přesně zapadají do mých představ, jak to s nimi mohlo asi být dál... Ivaniny příhody z rodinného života byly fajn i vtipné, Klára mě naopak nebavila vůbec. Vyvolává mrazení, jak snadno se dá utajit milostný poměr, aniž by manželka něco tušila.
Největším kladem této knížky je zachycení toho, jak to funguje v knihovnách. Jaká tam jsou oddělení a jaké úkoly mají jednotliví zaměstnanci. Alexandra by se asi mojí přítelkyní nestala, i když v té plejádě kamarádek patřila k těm snesitelnějším.
Knížka na vážné téma, jímž je znásilnění. Šárka je líčena jako samotářka a introvertka, holka, která si prošla šikanou a dalšími útrapami, ale navenek působí sebevědomě, je vtipná a pohotová. Mně přijde taková moc rozpolcená, nevěrohodná. A k tomu ten vyhrocený závěr... Ne, toto není knížka pro mě.
Mimochodem, jen tak namátkou jsem knížkou listovala a na třech stránkách jsem napočítala třikrát "bavím se" a třikrát "pobaveně". Kam se poděla bohatá slovní zásoba z autorčiných starších knížek?
Je zvláštní, že zrovna tato knížka, která mi přišla velice přitažená za vlasy, byla inspirována skutečným příběhem. Zajímavostí je forma románu, kdy se ve vyprávění střídají obě hlavní postavy, Dan i Sára. Konec je otevřený, ale návštěva stránek paní spisovatelky napoví, jak to s Danem asi dopadlo.
Dovolím si tu doporučení jiné knížky, která je psaná z pohledu páru – Jana a Jan od Jiřiny Trojanové. Je z 80. let, a pokud člověku nevadí trochu vojenských reálií, dostane se mu barvitého romantického příběhu, vyprávěného dvěma sympatickými lidmi v průběhu asi deseti let; navíc psaného opravdu pěkným jazykem. Kam se hrabe Hartl s Okamžiky štěstí!
Nic moc. Nelíbilo se mi, jak Romana podrazila nejlepší kamarádku, myslím, že ani alkohol takové chování neomlouvá. Vztah s Hynkem jsem také nijak neprožívala; on taky dohromady žádný nebyl. Se zájmem jsem sledovala, jak se vyvíjel třídní kolektiv (my jsme takový nikdy neměli a průběh posledního zvonění mě úplně fascinoval) , a pobavily mě půtky Romany s mladší sestrou.
Není to román, ale ucelená povídka, kterou máte přečtenou raz dva. Jde o opětovné setkání s jednou ze známých postav – s jakou, zjišťuje čtenář spolu s hlavní postavou při téměř detektivním pátrání.
Hezký příběh o nesmělé Petře, která se snaží skrývat svůj handicap a s hledáním sebe sama jí pomáhá ten nejsprávnější a nejhezčí kluk, jakého si může patnáctiletá dívka představit. Baví mě ovšem, jak si Petra, která jede na chatu s bratrem jen na pár dní, aby si tam četla a s ostatními moc nepřišla do styku, bere s sebou diskotékový obleček včetně falešného piercingu.
Tato prázdninová knížka se povedla. Růžová princezna Karolína mi byla v něčem podobná, taky jsem ráda trávila prázdniny na chatě v lese s pěknou knížkou než nějakou divočinou.Ale i Karolína pochopila, že před skutečným životem se ani ve svém klidném světě neschová – a že to je dobře. Líbil se mi kontrast mezi ní a drsným Matějem.
Další kniha se zápornou hrdinkou, nebo alespoň z mého pohledu. Nikol mi nebyla vůbec sympatická a její pohnutky jsem chápala ještě míň než ty, které měla zlodějka snů Daniela.
Knížka údajně vypráví skutečný příběh Lenčiny dcery Sandry, jmenovkyně hlavní hrdinky. Je to naprosto uvěřitelné, vsadila bych se, že podobně jedná na internetu spousta holek dodnes. Přesto mi knížka moc nesedla.
Jsou to sestry –a jsou tak rozdílné! Z těch dvou mi byla rozhodně bližší Adéla, škoda že její příběh byl tak smutný, hlavně kvůli praxi v nemocnici. Osudy Elen a její působení v drsné partě byly tak trochu přitažené za vlasy. Je zajímavé, že i mě čekalo v dospělosti stejné „rodinné překvapení“ jako holky.