AlčaH komentáře u knih

Co se mi na tomto komiksu líbilo nejvíc? Nádherné ilustrace, které prostě musejí člověku učarovat. Styl Tonyho Sandovala je originální a já jsem vždy unešená z jeho úhlu pohledu na určitou věc - třeba z toho, jak kreslí oči... V tomto díle je obsažená i dost explicitní nahota, ale musím říct, že i její grafické ztvárnění se mi líbilo. Co za mě tentokrát trochu pokulhávalo byl příběh - některé situace mi přišly úplně nadbytečné, některé věci nevysvětlené, nedořešené... Působilo to celé trochu zvláštně. Jelikož ale Tony Sandoval je (alespoň za mě) mistr podivného a tajemného, nakonec jsem si tak nějak domyslela, co se snažil říct - a nemohu jinak než dát 4 hvězdičky. :)

I tato kniha nabízí typickou Torey L. Hayden. Lidskou a empatickou osobu, která své zážitky a zkušenosti zpracovává do velice čtivých příběhů o "divných" dětech. Četla jsem už Spratka a Tygřici - tato kniha jim byla v mnohém podobná, lišila se ale tím, že tentokrát se Torey nezaměřila na osud pouze jednoho konkrétního dítěte, ale na celkem čtyři z nich. To vytvořilo trochu jinou dynamiku, které ale nechybělo nic z kouzla dříve zmíněných knih. Kniha se mi moc líbila, četla se dobře a vzbudila ve mně emoce, takže na ni jen tak nezapomenu. :)

Kniha Spratek věnovaná malé Sheile mě nadchla, a tak jsem pokračování jejího příběhu rozhodně nemohla vynechat. Byla jsem zvědavá, jak to s ní dopadlo poté, co se rozloučila se svou učitelkou Torey... Doufám, že neprozradím nic důležitého, když řeknu, že žádný happy end se nekonal a Sheilin život i nadále připomínal divokou jízdu na horské dráze - kdy se ty dobré momenty střídaly se sešupy a krizemi (kterých bylo na takhle mladého člověka až až...)

I tato kniha měla všechny klady té předchozí - opět se projevil dar autorky, která umí psát velmi poutavě a dokáže čtenáře připoutat ke stránkám a hltat každé slovo. Příběh byl protkán nesmírnou lidskostí a empatií, což jsou věci, které jsou autorce očividně vlastní, dobře s nimi pracuje a které mě na jejích knihách nejvíce baví. Díky nim je mi jako čtenáři příběh ještě bližší a dokážu se do jednotlivých postav dobře vcítit, pochopit jejich motivace, prožívat to vše s nimi... Vzhledem k tomu, že Sheila byla v tomto díle už starší (znovu se s Torey setkala až v období dospívání) měl příběh trochu jinou dynamiku než v první knize - a to ho činilo zcela novým a svěžím, s řadou nových motivů a podnětů k zamyšlení.

Sečteno a podtrženo - Torey L. Hayden se definitivně zařadila mezi mé oblíbené autorky, tato kniha je skvělá a doporučuji ji všem, komu se líbil Spratek.

Velice důležitá kniha. V první části autor krátce shrnul události prvních 75 dnů války na Ukrajině, v té druhé vyzpovídal své kolegy, kteří se na Ukrajinu vypravili a informovali takřka z první linie o tom, co se v zemi děje. To vše je doprovázeno silnými fotografiemi ze zničených měst a zničených lidských životů (za jejichž vytvoření smekám před fotografem Gabrielem Kuchtou).

Číst tuto knihu bylo náročné - vrátilo mě to do dnů, kdy jsem všechny tyto události silně prožívala a připomnělo mi to, jak to bylo emocionálně náročné, všechen ten strach a smutek a strašnou beznaděj. (A to jsem seděla v bezpečí v České republice).

Dnes je to již více než 8 měsíců co invaze začala - a ukazuje se, že lidský mozek opravdu rychle zapomíná, hrozným událostem obrušuje hrany a v podstatě si tak nějak "zvykne" na to, že se něco takového děje jen kousek od nás. Proto je důležité si to neustále připomínat - a nezapomenout, nezvyknout si zcela, zas a znovu s sebou nechat otřást a aktivně udělat alespoň to málo, co je v našich silách. Nejhorší je totiž lhostejnost - když dobří lidé nedělají nic, pak zlo může vyhrát.

Tohle byla jízda. Velmi krásná kniha plná zamotaných lidských osudů, lásky, naděje, pochopení... Na první pohled odlehčená až trošku absurdní komedie, na ten druhý však opravdu hodně citlivá kniha s řadou silných momentů a důležitých myšlenek. Párkrát jsem měla slzy na krajíčku, jak mě příběh dojímal a jak se mě některé pasáže dotkly. Byla jsem z knihy vážně nadšená, styl autora mi na 100 % sedl a těším se tak na další jeho díla, do kterých se určitě pustím.

Celá tahle série věnovaná introvertce a jejímu knihomolství se mi moc líbí - a díl inspirovaný životem po svatbě není výjimkou. :)

Jak asi vyplývá už z názvu, tentokrát se autorka rozhodla prozkoumat partnerské soužití, respektive manželství. A za mě se jí to opět podařilo velice dobře. V situacích z každodenního života přeměněných do podoby krátkých stripů jsem se často našla. U některých jsem se pousmála, jak moc byly milé a sladké, někde jsem se musela hlasitě smát, jak moc to bylo přesné a ze života... :)

Autorka si nadále drží svůl osobitý styl - v kresbě i v humoru - a servíruje nám další příjemnou odpočinkovou jednohubku, která pobaví i potěší. :)

Jedna z nejlepších knih, kterou jsem v letošním roce měla možnost si přečíst. Skvěle napsaná a s opravdu silným námětem.

Toto hodnocení píšu delší dobu po přečtení knihy a přesto si z příběhu šestileté Sheily pamatuju každý detail. Byl smutný i plný optimismu, občas jsem cítila strašný vztek, ale pak ho vystřídala naděje. Byl dojemný a ukázal, jak je možné změnit osud zanedbávaného dítěte, když se najde někdo, kdo mu dá šanci, lásku a pohlazení. Obdivuji autorku za její nesmírnou lidskost a otevřené srdce, se kterým učila svou třídu "podivných" dětí a se kterou odvážně bojovala proti systému, i když si nikdy nemohla být jistá výsledkem.

Spratek je tou knihou, která se vám prostě dostane pod kůži - a u mě se to stalo na 100 %. Jsem nesmírně zvědavá na pokračování s názvem Tygřice i na další knihy od T.L. Hayden, které si určitě přečtu!

Druhá kniha od Debbie Tung, po které jsem sáhla. U této mě obzvlášť potěšilo téma - protože logicky ke knihomolství mám blízko. :) Některé nakreslené situace byly opravdu vtipné a nahlas mě rozesmály, jiné byly prostě jen milé a vysvětlovaly, proč je super být čtenářem. :) Moc se mi líbila dvoustránka s tipy na úžasné knihy - zařadit ji byl opravdu dobrý nápad. V neposlední řadě jsem ocenila, že tato kniha měla pevnou vazbu a nemusela jsem se o ni tolik bát. :) Stejně jako jsem již psala u první knihy - styl kresby se mi moc líbil a některé obrázky byly úplně pohádkové. :) Hodnotím jako moc krásné a milé čtení. :)

Kraťoučká knížka, která má za cíl dětem přiblížit téma smrti jako součásti života. Má moc krásné ilustrace, které chytnou za srdce, a věřím, že pro rodiče může být skvělým pomocníkem při otevírání tak složitého tématu... Mně se moc líbila.

Když jsem uviděla na pultech tento komiks, hned jsem věděla, že si ho musím pořídit. :) Nejvíce v tom samozřejmě hrála roli nostalgie, protože jsem s časopisem W.I.T.C.H. vyrůstala a nemohla se dočkat každého dalšího čísla. Dodnes si pamatuju, jak jsem si koupila úplně první časák a zamilovala se do všech postav, přála si umět dělat triky s vodou a všude hrdě nosila Srdce Kondrakaru. :)

I dnes (po hodně dlouhé době) se mi ale komiks líbil - má nádhernou barevnou kresbu i napínavý příběh plný kouzel, přátelství a nečekaných soubojů. Tedy věcí, které jsou nadčasové a potěší děti i dospěláky. :) Svět, ve kterém se příběh odehrává, je originální, postavy jsou různorodé a každý si brzy najde svého oblíbence. Je to prostě dobrý fantasy příběh, který si bez problémů užijí všechny věkové kategorie čtenářů. :) Já jsem se u čtení bavila, užila jsem si ho a strašně rychle mi to uteklo...

Už nějakou dobu zoufale sháním pokračování, protože první tři příběhy prostě nestačí a já chci víc! Zatím jsem nebyla úspěšná, ale... podle komentářů níže to vypadá, že komiksy vycházejí nově, a brzy se snad tedy dočkáme dalších dílů v novém vydání! :)

Moje první manga - a rozhodně jsem si pro začátek vybrala dobře. Kresba i příběh se mi moc líbily, rychle jsem se začetla a otáčela stránku za stránku. Díky poutavému a čtenářsky ne až tak náročnému příběhu jsem si celkem rychle zvykla i na čtení zprava doleva a brzo mi to přišlo zcela přirozené. :)

Abych byla upřímná - po knize jsem sáhla proto, že se mi líbila velmi povedená obálka. Mám pro tento temnější styl slabost. Rozhodně jsem se ale neunáhlila, protože mě skutečně oslovil i vnitřek knihy. Kresba byla přesně tak temná, jak jsem očekávala, a právě díky ní měla celá kniha tajemnou a kouzelnou atmosféru.

Příběh v 1. díle této série se teprve rozjíždí, čtenář se seznamuje se světem, v němž naši hrdinové žijí, a dozvídá se, jak to v něm funguje. Za mě byl tento úvod moc povedený, nalákal mě a těším se na pokračování v dalších dílech.

Kniha, která prostřednictvím poutavých rozhovorů přibližuje práci českých novinářek, a díky výběru respondentek z více oblastí ukazuje, jak moc je jejich práce různorodá.

Na knize se mi líbila právě ta pestrost, ať už co se týče druhu média, konkrétní pracovní pozice nebo třeba ta generační. Bylo zajímavé si mezi sebou jednotlivé rozhovory a pohledy na svět porovnat právě z těchto hledisek.

Styl psaní se mi líbil a bavil mě, rozhovory měly dobré tempo a dozvěděla jsem se z nich plno zajímavých věcí. Celkově mi tento formát rozhovorů vydaných knižně vyhovuje.

Nejvíce mě zaujaly rozhovory s Barborou Černoškovou, Petrou Procházkovou a Apolenou Rychlíkovou.

Severské knihy mám ráda především pro jejich specifickou atmosféru - a i toto dílo se mi líbilo právě kvůli ní. Autor nás zavedl do jedné malé islandské vesnice, v níž žije jen pár stovek lidí, a jejichž životy se proplétají a vzájemně ovlivňují.

Na relativně malém rozsahu stran se v knize otevírá řada témat a prožitků - láska, nevěra, osamělost, smrt, rodinné vztahy, alkoholismus, duchové, hledání sama sebe či typické problémy života na maloměstě (pomluvy, závist, odsuzování odlišností). To vše navíc na pozadí geografické izolovanosti a určité syrovosti, která se pojí právě se životem na islandském venkově...

Autor to vše popisuje velmi pěkným a zajímavým stylem, který si mě získal a udržel mou pozornost po celou dobu. Umě propojuje (ne)obyčejnou každodennost s poetickými a oduševnělými úvahami, a funguje to až překvapivě dobře.

Za mě tedy velmi příjemná a lidská kniha, jejíž přečtení mě rozhodně obohatilo.

Po přečtení dvou předchozích knih od Rupi Kaur jsem sáhla i po té třetí. A byla to vlastně autorka přesně tak, jak ji známe - servírující skrz své texty a kresby otevřenou zpověď, velice osobní prožitky, myšlenky, vzpomínky… Tento styl mi sedí a ráda se k němu sem tam uchyluji, takže není překvapením, že i tato kniha se mi líbila. Nejvíce se mě dotkly básně popisující její kořeny a rodinnou historii, ale i ty věnované právě tělu a hledání vztahu k němu (od čiré sebenenávisti až po přijetí a vděčnost). Ráda se ke knize budu vracet a jen tak si jí listovat.

Po knize jsem sáhla, protože mám moc ráda Finsko. Tato sbírka povídek byla zaměřena především na jeho severní část - mrazivou, drsnou a občas trochu podivnou, zápasící s vlastními dost specifickými problémy. To všechno se odrazilo i v rozmanitosti jednotlivých děl - některé povídky byly humorné, jiné depresivní, další pro změnu hloubavé... A jak už to tak u sbírky bývá, některá díla se mi líbila více, některá mě zaujala méně... Celkově ale knihu hodnotím pozitivně, jsem ráda, že něco takového vzniklo a že jsem se v krátkém průřezu mohla seznámit s fascinující tvorbou vybraných finských autorů a autorek. Ocenila jsem, že každá povídka byla doplněna i krátkým medailonkem autora/autorky, který zároveň pomohl konkrétní příběh zasadit do kontextu. Bylo to moc zajímavé čtení, které bych doporučila všem, kdo mají rádi Finsko či sever obecně.

Tak tohle bylo výborné! U adaptací klasických knih do komiksů mám často problém s tím, že komiksové dílo je značně zkratkovité, ztrácí se v něm důležité informace a člověk se těžko orientuje. Komiksové zpracování 1984 mě v tomto velmi pozitivně překvapilo - přestože určitou míru zkratky samozřejmě obsahovalo, tak v něm bylo dost věcí podrobně vysvětleno, příběh běžel naprosto plynule, vše důležité zaznělo... Byly v něm stránky, kde bylo celkem dost textu, ale to mně osobně třeba vůbec nevadilo. Kvality příběhu jako takového asi popisovat nemusím, ty všichni známe. Co ale stojí za vyzdvihnutí, je naprosto dokonalé grafické zpracování, které tíživost příběhu skvěle podtrhlo. Kombinace černé, bílé a červené se prostě povedla, a na emoce čtenáře působila přesně tak, jak měla. Za sebe velice doporučuji!

Příjemná oddychovka plná zábavných stripů z kočičího života. :) Styl ilustrací je sice celkem jednoduchý, ale mně se moc líbí a je díky tomu snadno zapamatovatelný. Jednotlivé situace ze života kocoura a jeho člověka byly vybrány dobře, přišly mi opravdu vtipné, mnohokrát jsem se zasmála i nahlas. Simonův kocour jednoduše patří mezi mé nejoblíbenější stripy a právě v létě se k němu ráda vracím jako k té pravé odpočinkové četbě. :)

Nejrudější růže rozkvétá je zábavný a zároveň značně poučný komiks o lásce. Na toto téma se dívá z celkem neobvyklého úhlu pohledu a servíruje množství informací ze sociologie, filozofie, psychologie, historie a třeba i umění.

Kresba autorky je originální - ty, kdo již četli její předchozí knihu, tedy nepřekvapí. Mně se kresba líbí a k celkovému pojetí knihy i stylu autorky mi sedí. V knize je docela dost textu - rozhodně nečekejte komiks s jednou "bublinou" na stránce. Některé pasáže jsou i docela složité a člověk se musí soustředit, aby si přesně vyložil tu kterou filozofickou či sociologickou úvahu/poučku. :)

Musím souhlasit s některými komentáři, že autorčina první kniha Ovoce poznání, se mi líbila o něco více - ale i tato nabídla zajímavé čtení nabité informacemi a podněty k zamyšlení.

Má první kniha od Thea Addaira, která mě zaujala svým námětem - rasovou nerovností zasazenou do fantasy světa. A bylo to dobré čtení. Líbil se mi vymyšlený svět i jeho reálie, postavy jsem si hned oblíbila a příběh příjemně odsýpal. Líbila se mi lehce detektivní i romantická zápletka. Kdo je vrahem, jsem odhalila celkem brzy, což beru jako malé mínus - tahle část byla vcelku průhledná a nebylo to pak až tak napínavé. :) Ovšem jiné zápletky byly zpracovány dobře a epilog - ten mě dostal... :)

Další severská kniha, která si mě našla a okouzlila mě. :) Nejprve nádhernou obálkou a následně i svým obsahem.

Kniha ukrývá mnohovrstevný příběh, v němž se objevují pohádkové i fantasy prvky, téma ekologie i zásadní morální otázky. To vše je ale zkombinováno velmi přirozeně, takže se člověk necítí přehlcený, ale naopak zaujatý a zvědavý, jak to dopadne. Autor do příběhu schoval některé velmi důležité podněty a významná poselství související s časem - jak je nebezpečné chtít čas ovládnout a jakou škodu to může napáchat, když se to opravdu povede a člověku to trochu vleze na mozek. Z toho, co mělo být požehnání, se pak stane spíše prokletí...

Postavy byly vykresleny dobře, samotný námět byl velmi originální a opravdu se mě dotknul. Na konci jsem byla hodně dojatá a po dočtení ve mně příběh ještě nějakou dobu silně rezonoval.

Přestože je kniha primárně určena pro mládež, myslím, že hodně v ní toho najdou i dospělí čtenáři, a tak doporučuji k přečtení všem bez rozdílu. :)