alekis komentáře u knih

V teple našich domovů, v křesle, na gauči, s knihou a čajíčkem, se nám některé věci zdají být k neuvěření!
Vycucané z prstu, z gruntu vymyšlené, prostě pitomosti! Jimi chtěl autor pouze šokovat čtenářskou veřejnost, prodat hodně výtisků a hodně vydělat...
Ano, my... MY přece víme, že nic podobného, o čem se v této knize píše, neexistuje, že motýlci a ptáčci poletují kolkolem a z andělských kůrů se nese libý zpěv...
Jaképak násilí (všemožných druhů), jaképak vraždění dospělých i dětiček, jaképak ovládání, ať penězi, nebo vyhrůžkami těch, kteří údajně vedou lidskou společnost... Jakýpak ZTP? Kdo neví, to je moje zkratka pro Zákon tvrdé pěsti!

Snad něco napoví úryvek z autorova poděkování: "O možnosti napsat thriller jsem se poprvé bavil s kamarády Jonathanem a Davidem v dobách, kdy jsem žil v domě na půli cesty pro bývalé vězně a psychiatrické pacienty. -- Kdyby se té myšlence tenkrát vysmáli, Tuesday by možná nespatřila světlo světa."
Dívka Tuesday, tak ji stvořil autor, se rozhodla vzít zákon do svých rukou a postavit se ZTP. Proč to dělá a jak to dělá, to je potřeba si přečíst.

Nějak nenacházím slov tuto knihu komentovat. To, co zde čteme jako naprostou fikci, může být ve stejné, či v ještě mnohem horší podobě realitou kdekoliv, na všech světadílech, nejen v Londýně, a naše bezpečí a klid mohou být pouze... zdánlivé.

15 09.02.2023

Kouzelná kniha o buddhismu z pohledu kotěte - později dospělé kočky. Autor vpravil do stránek hodně informací, pokud se nauka o této zvláštní cestě životem vůbec dá za informaci požadovat.
Poučné. Inspirující. Zajímavé. A k tomu zážitky malého chlupatého zvířátka, které se sluní v přízni dalajlamy, muže velikého ducha a širokého rozhledu, a dalších dobrých lidí.

Asi se nestanu buddhistkou, na to prostě nemám. Prostředí, v němž jsem vyrůstala a v kterém stále žiji, má silný vliv a nedovolí mojí duši dosáhnout vyšších sfér. Na to jsem příliš - nazvu to tak, jak to cítím, lepší slovo mě nenapadá - tuhá. Nepřizpůsobivá. Příliš uzavřená ve slupce Středoevropanky. Vlivy, které utvářely a utvářejí moji osobnost prostě nepřekročím.

Bylo by krásné, vnímat beze zbytku pouze přítomný okamžik a dokonale se soustředit. Pochopit, co přesně je a jak funguje meditace a využít všech dobrodiní, která lidské bytosti může přinést. Bylo by krásné, milovat všechny živé bytosti, bez jakýchkoliv podmínek a výhrad, dosáhnout osvícení a tím nekonečného klidu a radosti své duše.

Vím, že se mi to nepodaří. I některé pasáže v knize mi bylo zatěžko číst... natožpak se jimi řídit. Ale něco si vzít mohu, aspoň něco málo, co přinese do mého života víc světla, víc radosti, v této přelomné době, kdy se zdá, že všechno, co se vyvíjelo tisíce let až po dnešek, se naráz obrací... Bůh ví kam... No. Někam určitě. Ale víme, že zlé může být v konečném důsledku i k něčemu dobré :-).

Občas mě potkávají zajímavé věci, drobné zážitky, zvláštní setkání a poznání lidí a míst, o kterých jsem neměla ani zbla tušení. Věřím, vím, že mimo naše zkostnatělé vnímání, tak omezené všemi vlivy, které máme kolem sebe, existuje širší nadstavba. Já ji cítím jen velice málo, velmi slabě... Bohužel. Ale tuším, že jsou mezi námi lidé, pro něž to nepojmenovatelné ono není nic nedostupného, kteří ví, mimo jiné, o nekonečné radosti a kráse, umí v ní žít... umí si ji užít...
Kniha rozhodně pro mě byla zábavná a užitečná. Nevím, zda otevřu další pokračování... snad ano :-).

15 19.11.2022

Autor nás nejdříve na 250 stranách seznamuje s postavami a s prostředím. Zdlouhavé, ale potřebné, abychom pocítili ducha Indie, respektive jedné části, malého státu Ránčípúru ve 30. letech 20. století.
Horko a prach, zápachy a vůně, členové nejrůznějších kast, od nejnižších k nejvyšším, vzdělaní či zcela primitivní, a také malá enkláva - něco Britů a něco Američanů...
A potom, když už zhruba víme, kdo je kdo, nastanou deště... a všechno, co až dosud platilo se změní, otočí, a nic a nikdo už není a nebude jako dřív.
Autor popsal charaktery a příběhy jednotlivých postav nadmíru skvěle. Celkově, ačkoliv jde o hodně dlouhou knihu, určitě je vhodná k přečtení pro toho, kdo má v oblibě klasické propracované romány.
Otázkou je, odkud autor čerpal vše, co využil v příběhu. To málo, co jsem o něm našla, nezmiňuje kratší či delší pobyt v Indii, ale bez toho by podle mě absolutně nemohl tuto knihu napsat. Asi se ještě podívám, zda najdu další informace.
Kniha je to - v hranicích svého žánru - naprosto vynikající!

15 20.09.2022

SPOILER :-)
Níže jsou komentáře, které všechno už řekly, tak pouze zmíním maličkost: v knize se na krátký okamžik objeví jedna z vůbec nejznámějších spisovatelek, autorka série, kterou milují čtenáři v celém širém světě, tvůrkyně Harryho Pottera, J. K. Rowlingová. Taková malá trefa do černého :-).
Je to zábavná a místy dramatická kniha, v tomto případě opravdu víceméně spíš pro ženy.

15 01.05.2022

Krále Kinga jsem potkala zatím jen 3x. Jako první kdysi dávno to byla povídka Sestřičky z Elurie. Vím už jen, že to byl takový menší horor a poněvadž se hororům vyhýbám, tak jsem s autorem měla hodně dlouho utrum. Pak jsem na doporučení přítele z DK přečetla Dolores Claiborneovou, což horor není, no a teď... No prostě, zamilovala jsem se do Holčičky a taky do Toma Gordona, i když jim pět čtenářů dalo dokonce hodnocení odpad... Asi to pro ně byla slátanina :-).
Každý podle svého gusta. Každý ať čte co chce. Čtou spousty lidí, ale jenom pár jich píše. Kdybych dokázala aspoň z poloviny psát jako King, tak potom budu Queen :-).
Králi, asi jsem tě definitivně objevila. Horory rozhodně vynechám, ale ve fondu máš ještě spoustu příběhů... Jdeme na to, chlape! Seš borec! :-)

15 16.02.2022

Varování: nečtěte anotaci ke druhé části, je tam prozrazen - lépe řečeno bez rozmyslu vyslepičen ukazatel k pachateli z 1. části!!

(Dodatek 17. 6.: to jsem z toho jelen, informace o pachateli z anotace ke druhé části je pryč... Ale byla tam. Dobře, že je pryč, zkazilo by to překvapení, kdo je padouch - pachatel.)
:-)

Co napsat o právě dočtené knize. Zajímavé. Napínavé. Čtivé - tím myslím, když se kniha dobře plynule čte, což je dobrá práce autora a překladatele. Ve skutečnosti nejsem příznivkyní tohoto druhu literatury, neb trpím, když trpí oběti a mám strach o vyšetřovatele v ohrožení života. Ale když je kniha napsaná zajímavě a dynamicky, tak prostě chytí a nepustí :-).
Jen málo k ději: pachatel má hluboké znalosti z více oborů a má možnosti jich využít. To se mi zdálo až přitažené za vlasy. Ale když si vzpomenu na citát "Svět se hne, kam se síla napře", tak je možné i ve skutečnosti vlastně skoro všechno. Když se člověk opravdu do něčeho obuje, ať v dobrém, či špatném, má velikou šanci svůj úmysl uskutečnit - a pachatel uskutečňuje a řádí jak urvaný z řetězu. Nebýt Sayer, kdo ví, jak by to skončilo.
Ano. Agentka Altairová je sympatická schopná žena, spolupracující se sympatickými chytrými lidmi a ještě něco: jezdí na motorce :-)! Navíc tento případ, který nakonec přes postřelení a různá poranění vyřeší, přinese potvrzení jejího dosavadního výzkumu, že z vyšetření mozku se dá vyčíst, zda má člověk sklon páchat zločiny, nebo nemá.

15 14.06.2021

SPOILER
Musím souhlasit s komentářem pode mnou: "Zajímavé téma, leč nečtivé".
Zajímavé to rozhodně je. Když autor píše o mravencích, ještě to jde. Popis jejich organizace života v mraveništi, jejich výpravy a boje s jinými druhy, jejich města a okolí...
Ale ti lidi?! To jsou papírové figurky bez jakýchkoliv lidských vlastností, citů a pocitů! Je tady rodina, otec, matka, syn, ale téměř nic bližšího se o nich nedozvíme. Mají se rádi? Záleží jim na sobě? Zmizí ze světa, a zmizí také hasiči, policisté... a málem o tom ani zmínky, že by někomu scházeli, že jejich rodiny alarmují záchranné složky a radnici a třeba i vládu... Je to suché. Suchopárné.
Ale nelituji, že jsem si Mravence přečetla, zas mám o kousek obzoru víc a hodnocení jim díky tomu nesrazím. Do dalších dílů se ale zatím nechystám.

15 05.04.2021

Složitá kniha, zvláštní jazyk, hodně postav... a to téma! Navíc naprosto dokonale, to musím zdůraznit, je popsané prostředí, a to snad ještě dokonaleji mimo město Jeruzalém. Cesta do Galileje, s oslíky, po kamení, trní, hloží... čtenářka vidí krajinu a skoro cítí vůně a pachy... Skvělé!
Vše je tady řečeno v anotaci a v komentářích. Jenom dvě poznámky. První: osobně 100% věřím v existenci Ježíše a v to, že činil tzv. zázraky. Jsou lidé, kteří mají schopnosti, možná ne tak silné, ale mají. Proč by je nemohl mít On, když (tím si nejsem ale moc jistá), krom toho, že byl synem lidským, byl především synem Božím? Povědomí o něm přetrvalo 2000 let, prostě nemohl být jenom vymyšleným neexistujícím mýtem.
Bohužel, (nejen) jeho učení, jeho "návrh ideálního systému" (jakož i mnoho jiných v průběhu staletí), dosáhlo změn ještě za jeho života, neboť lidé si je přizpůsobili tak, aby jim vyhovovalo, ať to mysleli třeba i v dobrém. Lidé už jsou takoví, nakonec z mnoha dobrého a užitečného udělají paskvil. .
Druhá poznámka: autor podle všeho nastudoval, co se dalo, použil dostupné písemné záznamy, jednoznačně především Bibli, aby popsal tu dobu, Ježíše, učedníky, Piláta a mnohé další historicky známé postavy. Vytvořil příběh, který působí velmi věrohodně.
Je to ale pořád jen vyprávění na základě dostupných zdrojů, byť poctivě nastudovaných a kvalitně pospojovaných fiktivní postavou Římana Marcuse.
Pokaždé, když čtu, že vznikla kniha popisující nějakou historickou událost, říkám si: jen ten, kdo tam byl, přímý účastník, jen ten ví, jak to bylo doopravdy. I to je ovšem ošemetné. Lidská paměť je krátká, člověk si uchová jen určité vzpomínky, ostatní kolem a kolem může být zkreslené. Navíc, stejnou událost vnímají různí lidé různě a podávají o ní různá svědectví. Takže takové popisy historie beru s rezervou - a to platí i pro Jeho království, ať je autor renomovaný a dal si s psaním velkou práci - což je vskutku vidět.
Co říct ke knize? Kdo se chce ocitnout na pár hodin v době, kdy byl život už dokonale civilizovaný, měl svůj řád, své prostředky, svůj styl, vstupte. Základní kameny společnosti tehdy byly úplně jiné, než jsou v naší době, což neznamená, že tehdejší lidé byli hloupí, omezení, barbaři. Vedli zajímavé, i když hodně náročné žití, ale ti lidé dokonale fungovali, šlapalo to - a to se mi moc líbí a otvírá mi zas nové pohledy a obzory.
A zamyšlení, které kniha vyvolává, stojí za mnoho. Jak to Ježíš skutečně myslel, jak toho chtěl dosáhnout, zda opravdu věřil, že jeho smrt na kříži přinese lidem vykoupení... to je hodně těžká otázka. Pokud dlí na nebesích u svého božského Otce, možná si říká: vám prostě není pomoci, lidičky.

15 31.01.2021

SPOILER! :-)
Řekla bych, že anotace k této knize je trochu mimo, rovněž v komentářích je vše směrováno hlavně ke kontrastu mezi životem chudých a bohatých a že určité věci jsou úplně opomíjené.
Jasné je, že BN chtěla ukázat na obrovský rozdíl života v dostatku a v bídě, ale ne nadarmo, ač žena 1. poloviny 19. století, nebyla to spisovatelka dobrá, chytrá a neřkuli i maličko vtipná :-).
Musím přiznat, že knihu jsem četla dost před časem, rovněž jsem viděla film se skvělými herci Martinem Růžkem a Janou Brejchovou (nejen jimi). Přesto si troufnu k ní napsat komentář, podnícena nyní probíhajícím nejnovějším počinem České televize, seriálem Božena.
Mě osobně zaujaly v příběhu dvě věci až s nepatrně detektivním nádechem, čímž nechci nijak zmenšovat dopad na čtenáře, co se týče nešťastných osudů lidu z podzámčí.
Především je tu úžasně záporná, falešná a lživá skoro kriminálnice mamzel Sára, která si myslí, že má paní Skočdopolovou málem v hrsti. Ovlivňuje ji, jak jen to jde, posiluje její touhu "být na úrovni" a její patologickou lásku k pejskovi Jolimu. Proto vnímám odhalení bídné mamzel ze strany její paní a její velice rychlé a nemilosrdné vypakování z teplého hnízdečka na zámku jako naprosto geniální autorský kousek :-).
Druhá věc, kterou jsem vlastně skoro nepochopila, a to když jsem četla knihu poprvé ještě v rané mladosti, je autorkou jenom málo naznačená existence nemanželského syna pana Skočdopole. A tam je opět v centru dění paní Skočdopolová, kterou dokonale zahrála Jana Brejchová. Pod unylostí a umanutou láskou k pejsánkovi se skrývá osobní tragédie ženy, která nedala - nemohla dát? - manželovi potomky, přičemž ví o tom, že měl poměr, z něhož vzešel syn. Je tu na jednu stranu láska k manželovi, na druhou možná i skrytá nenávist, či snad jen odpor vůči němu, na další stranu zase duši drtící skutečnost: nenaplněné mateřství, nesplněná úloha ženy po dlouhá tisíciletí - v dobách před feminismem. Její krok k přijetí manželova dítěte nelze hodnotit jinak, než jako velkorysý. Mnohá manželka by s klukem i se záletným manželem vyběhla, pokud by ji u něj nedržely jeho peníze.
Všechno ostatní v příběhu je na svém místě. Měli bychom si stále uvědomovat, že Božena Němcová psala o své době - v níž byla propast mezi dostatkem a bídou hodně hluboká - a bylo to vnímáno jako běžné, pro mnohé lidi skoro normální. Tak to prostě bylo, a pokud si dnes někdo v naší zemi neustále stěžuje, že nemá dost, že živoří, měl by si přečíst, a to nejen tento skvělý román. Je jich mnoho od našich i cizích autorů, např. dokonalé anglické romány Charlese Dickense atd.
Řekla bych, ať už to uzavřu, že po velmi smutném začátku se příběh rozvinul, proběhl a ukončil tak, aby bylo spravedlnosti, vstřícnosti a dobrotě učiněno zadost. Takto si to, podle mého, tato naše vzácná autorka vždy přála - aby věci dopadaly dobře... což si přejeme asi všichni. Že to tak velmi často není, to je holt součást života lidského. Musíme se snažit, i když s tím bohužel často nic nemůžeme udělat a věci jdou prostě do kopru, příliš daleko od našeho vlivu a možností.

15 15.01.2021

SPOILER :-))
Ach, ta zatracovaná, okopávaná, ponižovaná a pošlapávaná červená knihovna! Často je takto označena i kniha, v níž je děj úplně z jiného soudku, ale prostě se tam, jakož i v životě, objeví nějaký milostný vztah. Dehonestace 1. řádu, kniha okamžitě klesá v očích případných čtenářů. Jako kdyby v reálném životě byly věci přísně odděleny, nikoliv propleteny a provázány, jako kdyby život nebyl přepestrý! Hrdina s mečem, skvělý detektiv, vědec, výzkumnice na planetě X, každý - každá může být zároveň zamilovaný či milující... To je ale podle mého názoru...
Každý samozřejmě věci vidí jinak a to je správné. Ale mnozí pánové a rovněž i dámy z duše pohrdají tzv. červenou knihovnou (která by se mohla rozdělit na více částí, není každá ČK stejná, třeba si to někdo vezme za téma své diplomové práce) a její čtenáře, či spíše čtenářky hromadně zatracují. Ale není přece nutné pohrdat a zatracovat - stačí si snad jednoduše pomyslet - když vás to baví...
No, nechávám každému, co jeho jest. Naštěstí aspoň v literárních žánrech je neskonale mnoho možností na výběr. Kdo chce číst o úchylných sadistických vrazích v amerických či švédských kriminálkách, ať se té v krvi brodí třeba i po kolena.
Kdo chce číst poučující (nikoliv naučné, protože ty nás něčemu odbornému naučí) traktáty ("jenom takto je to správně, takto musíte myslet!"), a cítit se přitom povzneseně, ať je čte a potom své souputníky také poučuje - a nudí..
Kdo si vybírá ke čtení romány o hrůzách z koncentračních táborů či o hrůzách válečných, ať si to užije - o tomto je dost relevantních informací, proto já si nehodlám drásat nervy a zoufat si ještě nad utrpením fiktivních postav.
To prosím ovšem neznamená, že se vyhýbám veškerému rozesmutňujícímu a rozrušujícímu čtení a s hlavou v písku se zajímám jen a jen o růžové příběhy o tom, jak on a ona se vzali... a tím ta úžasná kniha končí. Byť si to může někdo myslet.
Co chci vlastně tímto mudrováním říct? V každém žánru (kromě naučných), a to myslím může potvrdit každý člověk, který čte, se najdou knihy skvělé - dobré - nezábavné - a též ten zde na DK oblíbený "odpad!". Nikdo by nečetl nudný román, nudnou detektivku, sci-fi, fantasy atd. Nikdo by určitě nečetl nudnou pitomou červenou knihovnu, a že je jí taky dost.
Diplomovou práci na toto téma asi nenapíšu, rozumovat nad tím, kdo má co v oblibě a že je žádoucí, aby měl každý možnost výběru, by se tady dalo dlouho. Tak to raději utnu, je tolik lepších možností jak trávit čas :-).

Hm... a co Alibi, co Sandra Brown, úspěšná autorka, které u nás vyšlo, jak vidím, 70 knih... Na rozdíl od některých komentářů níže byla pro mě tato kniha S. B. zatím nejlepší.
Dějem Alibi se potlouká mnoho postav a postaviček, občas v takto "plných" knihách nevím, kdo je kdo, ale tady jsem neměla problém. Krimi příběh jako takový je podle mě výborný, a ačkoliv je tu mrtvola, nevraždí žádný sadista ani hnusný úchyl, ale jednoduše človíček, který chce mít pro sebe nějaký prospěch...
Pozor! Hlavní hrdina se těžce zamiluje! Tak k tomu jenom dodám: jsem žena, mám srdce, vím, co je láska, a věřím, že muži to vědí také a stejně jako my ženy také milují - své dívky, manželky, své děti... A to není žádná ostuda ani trapnost, ve skutečném životě už vůbec ne - a rozhodně ne ani v knize.
:-)

15 16.12.2020

Sandra Brown je prověřená autorka, píše dobře, její náměty a zápletky jsou přitažlivé, a řekla bych, že je svá a na nic si nehraje. Nečetla jsem od ní než jenom asi dva romány a doufám, že časem, jako pauzu mezi knihami jiného druhu, jich dám víc. Neboť - je zábavná... a vo tom to je :-).
O čem to je? Koktejl s osvědčenou příchutí. Skoro trochu až z oblasti fantasy (záměna, na kterou vůbec nikdo nepřišel)... ale jinak výborné čtení, při kterém si čtenář-ka nemusí moc namáhat hlavu s tím, kdo je kdo atd. Dramatické, romantické, malinko erotické, docela dost krimi, záhada, která se nakonec vysvětlí a vyřeší, a hlavně - žádná z našich oblíbených postav přitom nepřijde o život...
Šťastný konec zaručen! A tak to má být! :-)

15 03.10.2020

Myslím, že jenom Brit, nebo někdo s hlubokými ostrovními kořeny, mohl napsat tuto nádhernou knihu. Podle mě však není vhodná pro děti nejméně do 10 let. Tragický začátek příběhu může naprosto poznamenat dojem, a menší dítě úplně nepochopí, že je vymyšlený. Pro něj by byli Nik a jeho přátelé skuteční.
Hlavní hrdina prošel svým patnáctiletým životem na starém hřbitově, se všemi jeho nástrahami, s pomocí laskavých lidí... No... lidí? Trochu by se o tom dalo diskutovat :).
Podstatné je, že byl milován, měl přátele, a já, mít za pěstouna Silase, a takovou učitelku a přítelkyni, jakou byla slečna Lupescu - moje oblíbená postava - tak si blahopřeju.
Hrozila mu nebezpečí, ale dokázal je překonat. Přišla za ním mladá láska, ale musel se jí vzdát, aby mohl uskutečnit, co si tolik přál. Nakonec se rozloučil s těmi, které měl velmi rád... opustil jediný domov, který znal, a to všechno proto, aby mohl žít! Otevíral se před ním celý svět.
Milý Niku, dítě hřbitova, vyrostlé ve zvláštní společnosti mezi náhrobky! Neměl jsi to lehké, a ani mít nebudeš, život přináší spoustu nástrah... Ale ta nová poznání, dobrodružství, přátelé, všechno, co tě čeká... to bude opravdu něco! Vzhůru na palubu, dálky volají!

15 20.03.2019

Jak to zpívá Lucka: sex je náš, dělá dobře mně i tobě.. ale: láska je láska :-). Tento příběh se klidně mohl stát, a jsem moc ráda, že autorka mu dala šťastný konec, že se mladý kluk nevykašlal na "starou bábu" potom, co se vrátili do civilizace - i tak to mohlo dopadnout. Holka si mohla třeba hodit mašli, i když v tomto případě, tak jak nám hrdinka byla popsána, by se to asi nestalo, a kluk... Nevím, zda by si vůbec uvědomil tu největší ze všech ztrát - ztrátu spojení duší. Často ztrácíme, aniž vůbec tušíme, co, a jak mnoho.
Hugh Jackman, jeden z nej... sexy herců, má manželku starší tuším o 17 let... tudíž, podle mě, co se týče věkového rozdílu, není až tak co řešit :-).
Soudím, že autorka chtěla zdůraznit, že krizová situace, v níž se jedině může projevit, co v každém člověku skutečně je, dokáže (ne ve všech případech)udělat z kluka muže - a to se jí podařilo.

15 18.06.2018

Už to v jednu chvíli vypadalo jako červená knihovna! Autor, známý a opěvovaný klasik, řešil dlouhodobě Pipův niterný srdeční život! Náš hlavní hrdina byl totiž od dětství beznadějně zamilován a jeho citům se dostalo až až prostoru...
Naštěstí je ale ostatní děj románu tak bohatý, místy velmi napínavý, místy velmi citový - a nejde vůbec jen o záležitosti lásky, že čtenář-ka s potěšením objeví stovky stran trvající zábavu...

Charles Dickens je autor ze starých časů, kdy nebylo milion věcí této nové doby... v níž, dnes opravdu nevím, zda my, dnešní lidé, máme příliš Nadějné vyhlídky.
Mám stále pochmurnější pocit, že doba Nadějí pomalu končí...
Nesmím podléhat pesimismu! Autor nám barvitě vylíčil život v 19. století, jak Londýn, tak anglický venkov. Žilo se tehdy jinak, v některých ohledech podstatně jednodušeji, v jiných to bylo zas mnohem, mnohem složitější, ale lidé byli a jsou v zásadě pořád stejní... Všelijací.

Přese všechno, v čem se dnes tento podivný svět zmítá, Naděje v lidských srdcích pořád zůstávají.
S přáním Nadějných vyhlídek všem příštím čtenářům, opouštím Pipa, Joea, Estellu a všechny ostatní, a hýčkám svůj úmysl pustit se do nějakého dalšího Dickensova románu. Budiž mi zdrávo, krásné 19. století!

14 20.10.2023

Tohle opravdu nevymyslíš!
Fikce, která na mě působila tak živě, že jsem měla pocit, že to na severní Moravě, víceméně na Bruntálsku opravdu je tak, jak to popsal autor.
Hlavní hrdina a zároveň vypravěč je novinář a kniha je psaná reportážním stylem. A obálka nemá chybu! Prostě - skvělé! Bohužel jsem se ztrácela v postavách, příliš mnoho strýčků a dědečků a mnoha jiných lidí.

Dvě výtky, autore! Krom toho, že jste skvělý spisovatel, jste také muž. Jak mohl hlavní hrdina, dvakrát či třikrát zmlácený namodro, plný zhmožděnin, modřin a sotva zaschlých ran, v cuku letu spáchat sex? Asi superman :-). Vyzkoušeno osobně? :-)
Druhá věc, mnohem horší, za kterou by tady na DK byl přiklepnutý SPOILER jako Brno. Jediná věta někde v poslední čtvrtině knihy nám vyjeví událost, která se (téměř určitě) stane. Ono se to stane. Neprozradím, co, ale je to tam. Škoda, to si měl spisovatel rozhodně odpustit!

Jak píše níže bosorka a s čímž plně souhlasím, krimi linka nebyla až tak to pravé, příběh se mohl odehrát i bez ní.
Ale stálo to za to! Tak tedy, vzhůru do Bruntálu! Vzhůru do Sudet!

14 17.10.2023

Odložila jsem všechny knihy, které na přeskáčku čtu, protože při nahlédnutí do Aktivity oblíbených jsem objevila tuto knihu a komentář. Díky, Mariko! :-)

Konstatuji: autor naprosto vážným způsobem popisuje kriminální a velmi morbidní záležitosti. Zasypává nás finskými názvy měst a obcí a nevyslovitelnými jmény postav, z nichž mnohé jsou v příběhu naprosto nepodstatné! Když se stará dáma postaví vedle náhrobku na hřbitově, ihned nám autor sdělí, kdo pod ním odpočívá... Divím se, že nám i k zesnulým - neboť u žijících je to u něj zcela běžné - nesděluje jejich životopisy.

Prostě... pod tenkou slupkou velice vážného vyprávění se skrývá moře šílené - tady nedokážu napsat legrace - je to šílená a neskutečná sranda! Taková hodně zvláštní... Finská...
Toužím, bažím odcestovat do Finska a poznat Finy, musí to být hodně zvláštní a především zajímaví lidi! A dostala jsem nesmírnou chuť na studené pivo... :-))

14 30.09.2023

Nedávno se na DK o této knize diskutovalo, tudíž jsem po ní také sáhla...
Je zde komentářů jako máku, tak proč bych se namáhala ještě psát oslavné ódy. Nebudu. Autor totiž nacpal do příběhu, co mohl, až mi připomněl proslavený dort pejska a kočičky. A čeho je moc, toho je příliš.
Ovšem, přečetla jsem vše od začátku do konce, což znamená, že přece jenom kniha není k zahození...
V souvislosti mě napadlo: viděla jsem kdysi dokument ze stejného prostředí. Bílí výzkumníci jdou pralesem, vybaveni vším zabezpečením, co by mohli potřebovat, včetně speciálního oblečení, obutí, a s nimi Indiáni, bosí, vyzbrojení luky a šípy... Ten kontrast si divák neuvědomí, jsme na to jaksi zvyklí, na ta skoro nahá těla lidí, kteří přežívají v džungli vlastně bez jakékoliv záštity proti všemožným, více či méně nebezpečným tvorům, kteří tam žijí...

14 07.08.2022

Když čtenářku viróza sklátí, a v její duši splín,
když každý další čaj už chutná hůř než blín,
když není chuť na palačinky, ba ani lívance,
snad bídnou náladu spraví... co jiného, než romance?!
Chmurný den se v cuku letu v prosluněný změní...
Láskyplný příběh napomůže k vyzdravení... :-)

Ať to nepřeženu - kdyby lidské trampoty dokázaly vyléčit hezké románky, na světě by byl ráj. Ale tato kniha, i když má dost odpudivý název, je velmi příjemná na čtení, vtipná a celkem dobře napsaná a nelituji, že jsem s ní strávila pár večerů - čtečka je nejlepší parťák před usnutím :-).
Ovšem, rozhodně nedoporučuji mužské části čtenářstva. Kluci, tohle fakt není pro vás!

14 13.04.2022

Čekala jsem cokoliv, ale toto ne, konec prostě korunuje dílo. Tento příběh byl zase trochu o něčem jiném. Nemůžu než vzdát hold autorce, že v celkem dvaceti knihách udržela takovou úroveň - a ta poslední byla opravdu pecka!
Nedovedla jsem si vůbec představit - podle anotace - jak se obstarožnímu mnichovi Cadfaelovi podaří zachránit zajatého syna - a podařilo se mu toho mnohem víc! Hodně dobrý příběh, vskutku. Mimo jiné - popis obléhání a dobývání hradu neměl chybu.
Přečetla jsem celou sérii, která podle mého vkusu byla vynikající... a teď se doufám otočím někam jinam, jiným směrem a k jiným tématům... pokud příznivý vítr zavane... :-).

14 26.12.2021

SPOILER
Dívám se, že komentář jsem hodně natáhla - není nutné ho číst, raději si přečtěte knihu! :-))

Protože je tu hodně pětihvězdičkových komentářů, které knihu vystihují, asi už se nebudu pokoušet nosit dříví do lesa. Tak to zkusím z jiného úhlu. Už jsem pár postapo knih přečetla, nejklasičtější je asi Den trifidů. Horečka je psaná velmi sugestivně a přitom poměrně jednoduše, dobře se čte a všechno je tu jasné - až na to, že nám hlavní postava, Nico, od začátku stále připomíná, že jeho otec byl zavražděn. Takže podvědomě čekáme, kdy, kým, jak a proč. Usoudila jsem, že autor tím chtěl posílit zvědavost čtenářů, jak to tedy nakonec bude.
Kniha má pro mě tři roviny, tu třetí nemohu zmínit, neb pak by nemělo smysl ji vůbec číst.
První rovina: fiktivní příběh o lidech, kteří na základě rozpadající se civilizace stavějí civilizaci novou. Protože se děj odehrává v Jihoafrické republice, je tím pádem zajímavější..
To, že autor popisuje jednu z nekonečného počtu možných realit nic neznamená - v dané situaci to může být tak, může to být úplně jinak. Ale podle mého čtenářského vkusu jsou přibližný vývoj nového uspořádání a také vývoj a změny charakterů lidí popsané dobře.
Pokud by došlo na lámání chleba, pokud by nastal popisovaný stav lidské společnosti, probíhalo by asi něco velmi podobného. Každý by se s novou situací "pral" po svém. Připomněla jsem si film Pošťák (kniha čeká na přečtení..). Je tu hlavní postava Pošťáka, která se také nějakým směrem vyvíjí, a pak je tu postava despotického vůdce "armády". Ten chce ovládat daný prostor a lidi nátlakem a hrubou silou. Podstatné je tu podle mého, že se dozvíme, že onen jedinečný vůdce byl v době zaniklé civilizace prodavačem v elektru či tak něco!! Absurdní, ale možné - z prodavače se stal velitel armády a neomezený despota - využil příležitost, protože pro to nastala vhodná situace.
Autor vytvořil fikci - pokud by se z jakýchkoliv důvodů stalo, že civilizace jak ji známe zanikne, myslím, že pozůstali lidé by se chovali a jednali přibližně podobně, jako postavy v této knize.

Druhá rovina knihy. Bohužel, nelze zavírat oči před možností, že přítomnost, jak ji známe nyní a považujeme ji za neměnnou, s tím, že budoucnost, která se den za dnem bude stávat naší přítomností, nepřinese nic zlého a spíše něco dobrého, že vývoj bude pokračovat kamsi do zářných zítřků... ta že může zmizet do propadliště dějin.
Že ti, kteří zůstanou naživu, aby se mohli rozhlédnout kolem sebe, s úděsem zjistí, že nic co znali už neplatí, že svět se změnil a oni že se s tím musí naučit žít - nebo zmizet z jeviště. A spolu s autorem Horečky usuzuji, že pravděpodobnost zániku mají ve svých mikro ručičkách ty zatrachtilé viry... Podle mě nic jiného než právě ony - a potvrzuje mi to současná situace, nedokáže lidstvo vyničit tak dokonale - žádný atom, ani oteplení, obří přírodní katastrofa, ba ani třetí světová...
Kniha mě opět donutila k přemýšlení, protože v mnoha věcech souzním s autorem. Proto mě zaujaly některé komentáře - kniha nudila, budování komunity a střety názorů neuchvátily, nepříliš přesvědčivé vykreslení...
Jediné "přesvědčivé vykreslení", drazí nudící se čtenáři - ky, bude možné tehdy, až ta situace doopravdy nastane! Pán Bůh chraň a opatruj!
Musím vypíchnout jeden komentář: čtenářka se nepřenesla přes situaci, kdy hned v začátku došlo k "násilí na psech" - otce a syna napadla zdivočelá smečka... Chce to ještě získávat životní zkušenosti, doporučuji vycestovat do spíše jižnějších krajů, kde není neobvyklé, že se městy potulují početné smečky toulavých psů, živí se odpadky a občas, spíš v zimě, když je nouze a hlad, sem tam napadnou a dokonce sežerou člověka - což se vskutku stává!
To, že pro někoho byl příběh nudný, připisuji tomu, že zde nebyl žádný sex, prostě nula, že tu nebyl žádný úžasný svalovec bez bázně a hany, ani žádná kráska, která by mu nakonec - s detailním popisem - podlehla ve vášnivé noci lásky...
"Hodně pomalý román, místy nezáživný... Idealistická, utopická, celkem nudná pohádka..."
Haha!!
Fascinuje mě, vím to bezpečně a na 100%, že pokud by opravdu něco podobného nastalo, zklamaní a nudící se komentátoři a komentátorky by rázem zapomněli na napínavý boj o přežití, který jim v knize tolik scházel a přáli by si vrátit se do bezpečných starých časů, kdy o pádu civilizace a globální katastrofě četli jen v knihách, vleže na pohodlném gauči.
Závěrem. Tuším, a fascinuje mě to, co je dobře zmíněno ve Dnu trifidů: jak mnoho, opravdu mnoho lidí by očekávalo, že "přijedou Američané" a všechno to (za ně) vyřeší a že jim prostě stačí jenom počkat, a věci se dají znovu do pořádku... A nehnuli by ani prstem, aby se sami vlastní silou snažili přežít, aby budovali komunitu a spolupracovali na tom s dalšími přeživšími. Prostě by čekali - a maximálně jenom fňukali.
Fakt, srandy kopec! Ale takoví jsou lidé... Takoví jsme prostě my, lidé...
Tak se nechejme překvapit. Určitě to nějak dopadne :-).

14 16.07.2021