alekis komentáře u knih

Lampárny už asi neexistují, i když někde na dřevěné boudě, chátrající opodál nádražní budovy, ještě určitě visí cedulka. Tak mi nezbyde, než si postěžovat zde na DK. Už druhý týden je to boj! A jaký! Tvrdý! Nepřetržitý! Hrnky čaje... Kašel... Špatné spaní... Občasné nedůstojné pocity slabosti až bezmoci...
No prostě, zmutované viry na mě útočí 24 hodin denně! Moje imunito, kde jsi?!
Takže jsem se pro zlepšení pochmurné nálady vrátila po mnoha letech k Alence :-).
Rozkošné, 100% pohodové čtení pro kluky a holky, klidně už od školky, též od první třídy do pětky... Pro rodiče, prarodiče, pro babky i pro dědky, pro strejdy a pro tetky...

Dalo by se diskutovat nad utopickým 21. stoletím, konkrétně jeho 70. léty, kdy jsou podle autora planeta a celý vesmír takové, jaké ve skutečnosti nikdy nebudou. Ale proč to řešit? Tohle je knížka pro děti!
Knihy pro děti již prakticky nečtu, ale toto je, troufám si tvrdit, Zlatý fond dětské sci-fi! Je bezkonkurečně svižně a zábavně napsaná, a krom sympatických postav na čele s Alenkou, zde nescházejí ani padouši nejhrubšího zrna. Není to zas tak úplně potřeštěně zidealizovaný příběh, kdepak...
Vzhůru za Alenkou do dalšího pokračování! Velký smajlík :-)))!

13 19.04.2023

SPOILER
Moje první kniha od AM. Spisovatelka je rozhodně profík, věty jí odsypávají, příběh se čte skoro sám... Ale...
Něco málo k ději: autorka zvolila "vděčné" téma, psát o tomto rozhodně zaujme a to především ženskou část čtenářské obce, i když to opravdu není "román pro ženy" zbarvený do růžova.
Dění sledujeme očima malé holčičky, později mladé dívky a dost dlouho si můžeme jen domýšlet, o co tady kráčí...
Nechci se kasat, třeba v detektivkách nemám nikdy šanci na odhalení, ale tady se dalo poměrně brzo vytušit, že... Že. Že tohle není vlastně asi nic mimořádného, že takové věci, které se nám v románě rozkrývají byly, jsou a budou kolem nás, v reálném životě...
Ráda bych se několika detaily pozabývala, ale... Každopádně, tato témata nevyhledávám (podobně jako dnes tolik populární knihy o holocaustu, těch se vynořilo jako hub po dešti, jim se také vyhýbám).
Knihu mi věnoval přítel z DK - velké díky, kámo, ale příště radši něco veselejšího :-)!

13 19.04.2023

Knihu jsem četla před nedávnem a nevím, jaký v tom byl vliv, že si mě přitáhla znovu. Prostě na mě silně zapůsobila a potřebovala jsem rychlé opáčko :-).
Snad se v druhém komentáři neopakuji: je to příběh psaný velice dynamicky, svěžím stylem, a to, že četné věci autor různorodě zakuklil, mu jedině slouží ke cti. Příklad: Lok, který přeskakuje přes řeku a zastaví se na kameni vprostřed vody, konstatuje, že kámen pluje proti proudu... Takových chytáčků a docela složitých náznaků, které vnímáme z pohledu neandrtálců, je tam hodně, člověk se celkem musí dost soustředit.

Vím, že to vůbec nebylo tak... Je to celé zgruntu vymyšlené ve 20. století n. l.
Bylo to úplně jinak v pradávném pravěku, kdy neandrtálci, pro nás dost oškliví, pro sebe asi docela normálně hezcí, šikovní, zdatní a udatní, pomalu a strašně neradi zanikali, opouštěli jeviště. Naštěstí určitě netušili, že přišel jejich konec, že nastupují noví, rozumnější, průbojnější herci...
Ale toto je napsané tak sugestivně, silně, tak procítěně a živě, že nelituji opakovaného čtení a nevím, jestli ještě někdy... Asi jo... :-)

13 27.03.2023

Krása!
Dokonalým způsobem podané popisy krajiny, zajímavé a reálně působící příběhy... Krátký pobyt ve starých časech, kdy svět byl mnohem tišší a prázdnější než dnes...
Stálo za to na chvíli vstoupit do pravěku...

Ačkoliv autor psal pro mládež, není tu mnoho šťastných konců. Protože takový byl tehdy život, plný dramat a nebezpečenství. V jiné podobě je stejný i dnes. A děti to musí vědět, poznat a pochopit to, aby nebyly změkčilé a neschopné se poprat se vším, co je časem může potkat.
Dnes je trend odstranit z povědomí mnohé, co by prý mohlo rozrušit citlivé dětské, ale i dospělé dušičky... Myslím, že je to velice chybná, až nebezpečná cesta.
Divoký pravěk už byl. Tak uvidíme, co přinese tento náš pokroucený novověk.

13 11.03.2023

Časová rovina ze současnosti, z období pandemie, když opatření zjevně probíhala ve Francii podobně jako u nás, je zajímavá a jako obvykle napínavá, zvlášť když se můj oblíbenec Enzo ocitá jako obvykle v ohrožení života. Přinucen okolnostmi provádí fyzicky náročné výkony a to je mu snad už pětašedesát!
Druhá linie příběhu, odehrávající se krátce v Británii, především ale v okupované Francii, je hodně dramatická od samého počátku až k úplnému závěru.
Román je nejspíš fikcí, nebo že by autorem popsané dění kolem portrétu nejznámější ženy světa byla pravda?
Nevím, co je pravda. Dějiny planety, dějiny lidí jsou plné událostí, o nichž nemáme tušení. Kolik věcí nám zůstává utajeno, kolik jich zmizelo spolu se svými aktéry v propadlišti času... Netuším.
Tudíž, aspoň díky spisovatelům, jejich umění psát a jejich fantazii máme možnost se pobavit a zamyslet, můžeme si užít volný čas třeba nad touto knihou - kterou mi, nesmím zapomenout, věnoval přítel z DK. Díky, kámo! :-).

13 07.02.2023

SPOILER
Toho ráje je v životě docela málo. Každý člověk má svoji trampotu, každý má nějakou bolest, každý prožije nějaké své soukromé peklo.
Co je horší: utrpení těla, nebo duše? Tělo buď vyzdraví a bolest skončí, nebo zhyne a to je také řešení.
Utrpení duše, to skutečné, je mnohem horší, protože nekončí nikdy. V této knize je to celkem dobře popsáno. Hlavní hrdinka prožívá to nejhorší - odebrání jednoho a smrt druhého dítěte. Všechno ostatní, strastiplná plavba do neznáma, příšerný pobyt v trestanecké kolonii, strach, co dál bude následovat, ve světle jejího absolutního zoufalství bledne.
To je to pravé peklo, ve kterém srdce skrytě umírá, aniž by vůbec kdokoliv z okolí měl o tom tušení.

Už dříve jsem psala, že autorky romancí nejsou žádné hloupé husičky, spousta tzv. románů pro ženy, kterým se mnozí vyhýbají jako čert kříži, aby si, nedej Bože, neušpinili, nezarůžověli svoje intošské mozkové závity, má velmi slušnou úroveň - jakož i tato kniha, přestože je to klasická červená knihovna
Doporučuji přečíst si doslov autorky. Píše, i když krátce, o deportacích z UK do Austrálie a pár dalších podrobností.

13 01.11.2022

Zas jsem si na okamžik odskočila ke koním a stálo to opět za to, neb Dick Francis prostě ví, o čem píše.
Zápletka, co o ní říct? Jenom jedno: "to nevymyslíš". Netuším, zda je to, o čem se v knize píše, vůbec možné, i když myslím, že ano, a zda se to někdo pokusil provést v reálu.
Hrdina, který musel poněkud změnit svůj život a vlastně i svoji osobnost, dokáže případ vyřešit... a doufám, že jemně naznačená romantická linka se ve mnou vymyšleném fiktivním pokračování, které se ovšem vůbec netýká dostihového sportu, ani ničeho podobného, zdárně rozvine... :-)

13 23.09.2022

Další případ, který Kate se svou partou řeší, je vskutku smutný. Je vyvražděna celá rodina. Otec, matka a pět dětí.
Kate a její tým pátrají, až vypátrají a stejně jako v prvním díle, i tady je naše švarná a udatná policistka v ohrožení života. Protože ale vím, že série pokračuje, nemám o ni obavu.
Romantická třešinka: zas by to mohl brát někdo jako červenou knihovnu, ale je třeba pochopit, že i statečné nebojácné děvče s pistolí proklatě nízko je rádo, když se může na chvíli schovat v teple a bezpečí silné, vlídné náruče... :-)

Zatímco v prvním díle se řešil hnusný úchyl a jeho techtle mechtle, tady je to věru o jiném. Nesmím nic prozradit... mohu jen konstatovat, že pravá příčina likvidace amišské rodiny není nijak vymyšlená, vycucaná z prstu, protože to, o čem se zde mluví, se děje... děje... a děje a je to prostě děs! Ale pokud je poptávka po určitém artiklu, rozhodně se objeví i nabídka - a té poptávky je mezi pravými, nikoliv knižními úchyly, dost a dost!
A teď, milá Katko, si dám na chvíli od tebe a od vraždění pauzu...

13 28.08.2022

Ze severní země nejprve přišel bělovlasý Geralt... a já jsem se nesmírně zamilovala...
Po něm přišel další hrdina. Vuko Drakkainen, syn finského otce a polské matky, vyrostlý u chorvatského moře, který na Mitgaardu, uvrženém do hrůzy zdivočelými kouzelníky (pozor, vůbec tu nejde o obvyklé fousaté čarodějníky s kouzelnou hůlkou a ve špičatých kloboucích!), nadává a klne ve třech jazycích...

A já jsem se opět zamilovala... Horké vášnivé srdce ženy dokáže přece ze sebe vydat tolik lásky... :-)

Tuto tetralogii, bohatý rozvětvený příběh (nejen) o Nočním poutníkovi jsem četla dost dávno, ještě než mi bylo známo cokoliv o DK.
A nadšení ze mě tryskalo a střílelo na vše strany...
Nyní přišla chvíle si ji zopakovat. Jsem stejně nadšená a zaujatá, a pravím: Vuko, s tebou a též s druhým hrdinou příběhu, Ardžukem, následníkem Tygřího trůnu, nelituji jediné přečtené stránky!

13 15.08.2022

SPOILER
Šílený příběh, v něm ode všeho trochu. Mysteriózní thriller, nečekané sci-fi a hororové zážitky s příšerami. V některých pasážích mi srdce bušilo hrůzou... Nejspíš to moc prožívám... :-)
Hlavní hrdina přežil tolik nehod, zranění, mlácení, zběsilých útěků, tolik děsuplných protivenství... Asi jen v knize je možné, že nakonec vyvázl. V realitě těžko, možná s pomocí Boží.
Netušila jsem, do čeho jdu, kniha mě vskutku zaujala a pobavila.

13 01.06.2022

Tohle absolutně nemá chybu! Kniha, u které jsem se nesmála z plna hrdla - a byla vůbec někdy taková? - ale u které jsem se po celou dobu čtení bez přestávky usmívala.
Kdo snáší dobře absurdní humor, ten si věru počte! Tolik směšných situací..! Jdou za sebou jedna za druhou a třešinkou na dortu jsou na naše poměry docela krkolomná finská jména, příjmení a názvy měst, obcí a oblastí, které autor důsledně uvádí.
Tohle je prostě jedna z nejlepších zábavných knížek, která se mi dostala do ruky! A teď, když si čtu názvy dalších dílek autora: Stará dáma vaří jed, Les oběšených lišek, Chlupatý sluha pana faráře... tak si říkám, vstávej, holka, vzhůru do Finska!
P. S. Jak níže čtu místy trochu pohrdavé komentáře, tak musím akceptovat, že každý má právo na svůj názor a každý má jiný vkus. A připomínám si situace, kdy jsem se občas v úplně ztichlém kině jediná já nahlas smála, nechci říct řehtala nějaké směšné scéně... Směšné pro mě. Holt, každý bereme věci podle svého :-).

Ještě musím doplnit: tady je téma sebevraždy použito podle mě jako dokonalý základ pro oslavu života. V realitě se tyto věci ale stávají a rozhodně nejsou humorné. Každý člověk, který se rozhodne pro tento krok, by se měl před skokem do propasti na minutu zamyslet: kolika a kterým lidem svým dobrovolným odchodem způsobí bolest - rodičům, dětem, přátelům... a zdali je to, co způsobí, omluvitelné.

13 30.01.2022

Tato kniha mě velmi pobavila, četla jsem ji s napětím, protože je plná zvratů - chvíli se štěstí přiklání na jednu, pak zase na druhou stranu.
Podnětné pro mě bylo, že děj je zasazen do Egypta v období 2WW, což je pro mě pole neorané, téměř nic o bojích na severu Afriky nevím. Příběh je asi téměř celý fikce, ale přesto autor úspěšně využil i skutečné postavy a události a dodal tak románu na věrohodnosti.
Je to hodně napínavé. Je to poněkud rozporuplné, neboť dvě armády ze dvou zemí válčí na území třetí země a pohled místního obyvatelstva všech vrstev na tuto skutečnost je asi velice různorodý.
A kromě všeho ostatního, jehož je v knize dost a dost, sem autor úspěšně zasadil i drobnou, ale velice silnou romanci. A popsat na jedné stránce tak jemně a delikátně osudové zamilování a potom vášnivý sex - to se prostě musí umět!
P. S. Čtenáři, častěji však spíš čtenářky vytýkají autorům. že např. do detektivky zasadí i nějaký vztah mezi hrdiny, "červenou knihovnu" apod. V Klíči k Rebece jsou, krom nahánění nacistického špiona, takových odskoků - zdůrazňuji, všeho druhu - desítky. Autor skvělým způsobem totiž píše o lidech a jejich charakterech! A lidé přece nikdy nepostupují jen po jedné lajně. Mohou se víc soustředit na jednu věc, řešit ji, ale v konečném důsledku jsou schopní přitom myslet a dělat spoustu dalších, úplně jiných věcí.
Skvělá kniha! Nepřemýšlela jsem nad tím, zda je tohle vůbec možné, i když myslím, že možné je všechno a ještě mnohem víc, a prostě jsem se při tom napínavém dramatickém čtení bavila.
:-)

13 01.11.2021

Lidská představivost nemá hranice a pokud se ještě spojí se schopností vázat slova do vět, do odstavců a do kapitol... Se schopností svázat tu úžasnou neskutečnou širokou a barevnou fantazii, uspořádat ji, aby to mělo logiku, postavit mantinely a vytvořit knihu... Tak potom, lidi, to nemá chybu!
Někdo považuje fantasy za pokleslou literaturu, přezírá ji, čte jiné autory a vybírá si jiná témata. Kdo miloval pohádky jako dítě, musí milovat i fantasy, neboť to je jistý druh pohádky, s rytíři, draky, kouzly a princeznami... jenom trochu "hustší" než to naše dávné dětské čtení (i když, třeba takoví bratři Grimmové...).
Budiž každému dopřáno, co má rád, není nutné pohrdat kýmkoliv ani čímkoliv. Než číst o dřívějších a dnešních hrůzách reálného světa (už se snažím maximálně omezit i denní zprávy, to je masáž, schopná slabší jedince dohnat k mašli) a upadat z toho do depresí, neboť je jasné, že náš svět, jak ho známe, se v p...l obrací, tak to raději budu číst tu "pokleslou fantasy" Samozřejmě, tu dobrou! fantasy, žádnou jinou! :-)
Tam se to sice imrvére mele, padají přátelé i nepřátelé jako kuželky, kouzla třískají vlevo a vpravo... ale je to napínavé, zábavné, čtivé, a především, a to je hlavní, vím, že tohle je zhola vymyšlené a to utrpení probíhá opravdu jen na stránkách knihy.

Prachmistři byla další trefa do černého, ani jsem nemusela šňupat střelný prach. Stačilo se začíst. Chviličku trvá, než se čtenář-ka zorientuje, je to takový skok z mosta do prosta... ale pak je to jízda ve velkém stylu. Na doporučení některých spolučtenářů jsem jako druhou začala číst povídkovou knihu Příběhy ze světa prachmistrů, která rozšiřuje informace o hrdinech a přidává i nějaké nové postavy. Zároveň už mám otevřenou i druhou část a teď je jen potřeba se v tom mišmaši neztratit a dokonale, do poslední tečky... si to jednoduše... užít!!!
:-)

13 30.08.2021

SPOILER
Pár zázračných přežití, pár oslích můstků, něco historie, více fikce, vše spojeno do zábavné a vrcholně zajímavé směsi... Autor mi po několik dní podaroval plno dobrého čtení, za což mu patří můj dík!
Dočetla jsem třetí knihu série, bohužel poslední, takže se asi nedozvím, jak pořídili Romulus a Tarquinius na vzdáleném východě, kam se hodlali v závěru vypravit... Budu doufat, že udatný Brennus v těch barbarských divokých končinách přečkal všechna protivenství a že věrní přátelé se zas setkají v plném počtu.
Skvělá trilogie! Autor je skutečným mistrem v popisu nejrůznějších půtek, šarvátek, především však četných bitev, které (nejen) toto období zhusta provázejí. Třesk mečů a výkřiky raněných, poslední steny umírajících se mísí s řičením krvácejících koní, a sem tam dokonce s troubením válečných slonů a s křikem nepřátel.
Gladiátoři bojují v aréně na život a na smrt a každý den může být jejich posledním. Lidský život, jak svobodných, neřkuli pak otroků, nemá prakticky žádnou cenu...
Až na to, že čtvrtá hlavní postava, Fabiola, je zvláště v tomto dílu vykreslena asi nejhůř, tak trochu šustí papírem, jsou jinak všechny tři části čtivé a krom zábavy i poučné. Autor nastudoval, co se dalo, je to vidět též podle popisů měst a vůbec zeměpisných míst, výstroje a výzbroje armád, náboženství, cestování atd.
Nosné téma celé trilogie je nejspíš fikce vycucaná z prstu... ale kdo ví, možné je všechno... :-)
Ave Caesar! Morituri te salutant!

13 07.08.2021

Tomu se říká přes překážky ke hvězdám. Je to jedním slovem bomba! Možná maličko rozvláčné, ale nevadí. Podstatné je, že je to zábava až na půdu a to je v této době žití za časů korony nejlepší lék!
:-)

13 07.03.2021

Miluju detektivky odehrávající se v minulosti, ale z těch moderních mě baví nesmírně tady tyto od P. M. Hlavně tato série a potom jeho čínské thrillery, to prostě nemá chybu!!!
Série je u konce... francouzský Skote - čím novým nás překvapíš? Píšeš? Píšeš? Piš!
:-)

13 13.02.2021

SPOILER - pokud by snad ještě stále někdo nevěděl, tato kniha, jako všechny romány pro ženy, končí šťastně!
Před časem jsem četla velmi podobný, o něco rozsáhlejší román Hora mezi námi. Stejná havárie letadla, pusté hory, neschůdný terén, sníh, mráz... a žena a muž odkázaní sami na sebe. Pokud jsou správné informace o knihách v DK, nejdříve tu byla Linda Howard a až potom po ní Charles Martin. Možná někdo opisoval, možná ne... Koneckonců, oba se zhostili svých knih, řekla bych, velmi dobře, doporučuji obě tomu, kdo má rád podobná témata.
Mezní situace, složité, hodně nebezpečné podmínky, boj o vlastní záchranu... to se tak dobře čte v teple a při hrnku dobrého čajíku... Navíc, když se dva hrdinové nejdříve vůbec nemusí, pak se tvrdá slupka obou kamsi vytrácí a nakonec je z toho láska jako trám a happy end!!
Živote, inspiruj se o trochu víc v romancích se šťastným koncem! Občas uděláš zázrak, z beznadějné situace se lidem podaří uniknout, zachránit se, přežít. Častěji ale, i když by to tak vůbec nemuselo být, se z původní banality stane tragédie, a to přece nechceme!
Vzhůru do šťastných zítřků, do jara, které pomalu přichází a... dosť už bolo tej korony!!

13 28.01.2021

Je vidět, že tato série je dílem ženské ruky, je to prostě poznat. Prvnímu dílu jsem dala dobré hodnocení. Nový, neotřelý a zajímavý námět... Daly by se hledat mouchy, ale proč to dělat?
Bohužel, podle mého, druhý díl násobí, co se mi nelíbilo v prvním. Spousta nelogičností, nedotažených věcí. Je dáno, že jde o Evropu a Duvalské pohoří je Ural. Máme tu lidi z pohoří a proti nim lidi z nížin - jako kdyby krom Uralu už nikde žádný kopeček nebyl!
Ilan je dívka skrývající identitu. Ani slovem nezmíněny problémy, které 100% musí mít. Cestuje s pětadvaceti muži, občas s dalšími lidmi v karavanách. Předstírá, že je chlapec. Chlapec by se otočil zády k lidem a vymočil by se raz dva, ale dívka? Mělo být aspoň v jedné větě řečeno, že musí odcházet za keřík a vymyslet důvod proč: protože je přece zdeformovaný kluk, kvůli tomu nosí ten hábit a hadr na obličeji, a nechce, aby její - jeho postižení kdokoliv viděl... To postrádám.
Ilan jí otvorem v masce, zákonitě se přitom musí ušpinit. Stále nosí svůj hábit - nikde nezmíněno, jak si pere oblečení, jak se převléká, jak provádí hygienu. Je to děvče v pubertě, je jí čtrnáct... Co tělesné proměny, co menstruace, co city? Jediné city má ke svým zotročeným sklenařům, ale je to dívka která je stále se skupinou hezkých urostlých statečných chlapů... a nic? Tuším, co naznačují oříškové oči Kapitána... ale Ilan ani jednou po nikom nevzdechla... Nečekám červenou knihovnu! To je prostě součást života.
Dozvěděli jsme se technické podrobnosti, jak to funguje díky sklenitu v nížinách a hlavně ve městě Olympos. Jenže ty věci neexistují a nebylo potřeba je tedy vůbec tak široce vysvětlovat, a to ještě v sáhodlouhých hovorech. Vůbec těch trochu nepřirozených dlouhých hovorů, které ve skutečnosti lidi mezi sebou nevedou, je kniha plná. A víc už šťourat nebudu...
Pozitiva: zajímavý neotřelý námět a napínavý závěr 2. části, který láká k přečtení pokračování. Prozatím se však do dalšího dílu nehodlám pustit.

13 24.09.2020

Když mlha padne na Londýn, hustá, že nos si nevidíš,
ať brunet jsi, či ať blondýn, neochrání tě zámek, klíč, ni mříž...

Tlumeně hrčí drožky ulicemi... Zní klapot kopyt noční tmou...
Plíží se vrah, nebezpečný a němý, tou hustou mlhou londýnskou...

Než první pták se ozve z výšky a vzejde rozbřesk, každodenní div,
mlask..! Hňácnul botkou do kobližky chudáček detektiv... :-)

Skvělá kniha! Úžasné období! Jsem nadšená! Mlha, tma, plynové lampy, nádherné kočáry, ponuré ulice, zchátralé prostitutky, zloději, žebráci, vrazi... Strážníci s řehtačkami, konstáblové, detektivové... proslulý Skotský Dvorek, dnes už neexistující londýnské doky... k tomu malý, hodně zajímavý kousek Indie... Prostě, krásné anglické 19. století a jeho veskrze neobyčejné kriminální případy.

13 27.02.2020

Roztomilé, zajímavé... nepříliš napínavé... ale hlavně, je tu bezpečná jistota. Vždycky známe vítěze! Je jím samozřejmě Poirot!
Jako audiokniha při žehlení ideální, jedna povídka tak na jednu várku prádla. Připadám si jako na setkání vážených pánů a dam v nějakém salonu, kde se podává občerstvení ve formě příjemných jednohubek... jejichž chuť asi brzy zapomenu, ale budu vědět, že když na ně narazím znovu, zase nad žehlicím prknem, určitě jimi nepohrdnu.

13 26.02.2020