Alena_S komentáře u knih

Kniha má krásnou úpravu a pokud hledáte rozhovory s opravdu (!) neobvyklými lidmi, je pro Vás ta pravá. Autor volí otázky dobře a plynule. Ale ti aktéři mi přijdou trochu nešťastné "seřazení" a asi i zvolení; hned první pán je tak zvláštní případ, že se čtenář může leknout hned zkraje, a většina ostatních je na tom podobně. Tady bohužel musím souhlasit se zdejšími kritickými komentáři.

Byla to milá knížka; i když ke konci smutná, sedla mi víc než Budžes. Ilustrace mi trochu připomněly Mikulášovy patálie, to beru jako další plus. Zkusím si přečíst i něco od jejího táty, ale sympatický mi po téhle knize asi nebude...

7 11.09.2019

Jediná detektivka, co jsem tu zažila, bylo vyznat se ve všech, kdo se jmenují na M (pokud pouze příjmení postavy je od M, budiž o ní psáno příjmením, že, Holgere?), jinak žádný zázrak, ale hezky čtivé.
Celé by to bylo ještě kratší a lepší, kdyby se vyšetřovatelé konečně naučili toto:
1. Vyšetřování by odsýpalo lépe, kdyby dal hlavy dohromady celý tým, a ne jen ti, co zrovna "nepátrají" v hospodě!
2. Když mi někdo volá, neznamená to nutně, že to není důležité a že to mám típnout!
3. Už se rozhodněte, jestli Mia je nepostradatelná nebo neschopný blázen, holka je z toho na prášky, když neví, na čem je a jestli bude zítra ještě potřeba, jak by bylo vám?

7 15.03.2019

Ani nevíte, že vám to chybělo, dokud nedočtete: Nápad vzít kouzelnickou školu, kterou většina z nás aspoň z doslechu zná, a podrobit ji těžkým zkouškám českého školského systému a úředního šimla. Skvěle napsané a zábavné. Možná maličko moc dlouhé, ale bláznivý (na správných místech uvěřitelný) učitelský sbor, kouzlení jako v Saxaně a pan ředitel s dojemným příběhem vás nudit nenechají.

7 03.12.2018

První část dobrý - styl, postavy, hlášky, že se popadáte za břicho... Problém nastane, když vás autor rozmazlí a začnete po něm chtít děj. Pak jako by řekl "Nevím, tak co oprášit něco z prvního dílu?" Nejvíc se mi líbily bezpečně krátké kapitoly, kde si jen povídají mezi sebou. Takové "bonusové scény" k původnímu příběhu.

7 05.10.2018

Doporučuji rovnou přejít k zajímavým kapitolám o učení a pozornosti. Zbytek sice také obsahuje podnětné a důležité informace, ale jsou utopeny v nekonečném spílání na všechno, co má obrazovku. Jsou to všechno jen "mašiny na střílení monster" a jiný názor může mít jen lobbista herního průmyslu či závislák na PC. Počítače, GPS a jiná média nestačí používat s rozumem a rozvahou. Nepoužívejte je vůbec. Nevěděli jste to? Autor Vám to vysvětlí. Bohužel nejen, že z téměř celé knihy tak sálá radikalita, že se dá snést jen po malých kouscích, ale autor přitom sám vystupuje jako nevycválaný "hater" první den na síti...
Dítě, které dostane PC, už nenapíše žádný úkol, nepůjde do školy, přestane mít rádo své rodiče a nakonec postřílí spolužáky. Přehnané? Kdepak, přes to nejede vlak, na to jsou studie. Často velmi "fér" studie, jejichž účelem je svést všechno na google, ať už ho využíváte příliš, nebo ne.
"Chlapče, máš radši úkoly nebo hru na počítači? Že hru? No ne, alarmující!" ...Osobně mi to přijde jako dát mu skicák a stěžovat si, že do něj raději nakreslí pejska, než vypočítá rovnici. Zato autor by to robě poslal do dechové kapely. (Ano, tato alternativa tam skutečně padne!) A na počítač by uvalil daň jako na alkohol, aby ho raději nikdo nepoužíval.
Připadá mi to vůči spoustě rozumných uživatelů a rodičů až urážlivé. Ale to nevadí, je to pro naše dobro. Vždyť hned zkraje autor urazí tři celé národy - "Dali jim PC do škol, celá jejich další generace bude blbá" - a dodá: "Žerty stranou." Já přitom ještě ani ten žert nenašla. Asi jsem zhloupla kvůli počítači. Takže máte pravdu, pane autore, a jdu se vrátit zpět na stromy. Tam se snad už nesetkám s další Vaší tvorbou.

7 16.10.2017

Kniha je poučná, informativní a přitom čtivá, je aktuální a (bohužel) ještě dlouho bude - proč se takové nezařazují do povinné četby?

O tom, kdo knihu napsal, jsem se dozvěděla až po letech, ale s touto knížkou jsem vyrůstala, takže si ji pamatuju mlhavě, ale jako velmi vlídné vzpomínky na dětství. Měli jsme doma dvě a jedna mě zlobila tím, že kapitoly byly napsané krásnou kurzívou, kterou jsem v tom věku ještě neuměla přečíst :D

6 10.07.2022

Tahle kniha vám tak strašně klame tělem, že ji ani nemůžu hodnotit, když nevím, co jsem to vlastně četla :D
Už název by měl být spíš „Sama proti všem a občas v Tokiu“.
Asi tu čekáte… Prostě Japonsko. Autorka se tam vrhá po hlavě a navzdory osudu už před tou cestou, od jazyka přes dějiny až po unikátní kulturu. A ono tam je! Ale takové upozaděné. Hodně jde o cestu duchovní, hledání sebe sama, překonávání se, vymanění z pout problémového dětství a účtování s vlastním svědomím.
To byl za mě největší kámen úrazu:
Hlavní postava (určitě aspoň z velké části sama autorka) pochází asi z dost neutěšených rodinných poměrů, z dětství šrámy a kdo z příbuzných může, ještě jí naloží. To všechno ale v knize jen letmo naznačuje. Sama sebe prezentuje jako osobu, která má holou p…eněženku, dva umírající rodiče a řeší to tak, že je ještě zkasíruje, nechá jim na krku snoubence, který jí spíš překáží, a utíká do Japonska, protože „má Plamínek“.
Vy jako čtenář tušíte, že tak černobílé to není a že jí vlastně nic jiného nezbývá, ale zkuste jí fandit, když vystupuje takhle, já z toho mám normálně takové malé traumátko. :D
Tím pádem je to takový unikátní čtenářský zážitek, takže doporučuju (ať je nás v šoku víc!).

Je tam hodně moudrého, možná budete někdy souhlasit, někdy ne. Psáno hřejivým jazykem, abyste se při čtení cítili jako doma.
Jo a autorem je muž, zastánce toho čítankového rodinného zázemí. (čili název je past, i máma dáma samozřejmě šup k plotně, ale s úsměvem) Jen pro info.

Na začátku: Hezká úprava, čtivé. Bude se mi líbit.
Uprostřed: Pomalu by to mohlo začít o něčem být, co?
Na konci: To jsem zakřikla. Nového jsem se dozvěděla snad jen to, že od určitého věku by člověk neměl nic vlastnit, aby neobtěžoval. A to včetně fotografií, zálib, zvířecích kamarádů, čehokoli, co fyzicky existuje v prostoru.
Chápu, kam autorka mířila, i to, že méně může být více. Vážně jo. Ale tohle je fakt moc.

Tenhle díl mě dojal natolik, že jsem se málem stala asi jedinou třicátnicí ve vlaku brečící nad kočičími válečníky.

6 12.08.2020

Na Harleen jsem narazila, ještě než vyšla česky, a můžu jen chválit. Děje tam není tolik, ale nevadí to, protože mezitím je na co koukat, Sejic má nádherné kresby i atmosféru, v níž sledujeme postupný úpadek Harleen směrem k její nynější podobě. Dvojsmyslně by se dalo říct, že má tedy Harley Quinn skvělé pozadí.

6 23.06.2020

Kdyby se byť každý padesátý člověk pohrdající něčím "utíkáním z reality" zamyslel nad tím, proč je z ní potřeba utíkat, jak by tady bylo krásně...
Takže za mě jeden velký souhlas a pět hvězd, i když pátá je spíš propagační. (Marně, já vím. Pokud má někdo s fantastickou literaturou problém, nebude chtít zřejmě číst ani tuhle knihu.)
Moc se mi líbily části o souvislostech s přírodou a divokostí v ní (a v nás?), které jsme si odvykli vidět a navykli nevidět. Hned jsem měla chuť sáhnout po nejbližší fantasy, nebo aspoň po něčem o zviřátkách.

6 09.06.2020

Nebudu potvora, hvězdičky dostane úprava knihy, která je skladná a vážně krásná, ale i autorka. Za statečnost v životě. Jejímu psaní coby formě nemůžu nic vytknout. Ale říkat tomu humor? Jde o líčení života, který vypadá v kostce takto: Přijde manžel, ženu chvíli kritizuje a shazuje, načež si vyčerpán pustí film, nebo rovnou uteče na další filmovou událost, aby nemusel se svou rodinou sdílet stejné univerzum déle, než je nezbytné pro správné fungování jeho bytné/pračky. Autorka se opravdu snaží, aby to působilo aspoň úsměvně, ale v tom se prostě míjíme. Být rozvodový právník, užila bych si to víc.

6 01.03.2020

Na minimalistu je to poměrně ukecané. Neříkám, že nemá pravdu, nebo že by kniha nepřinesla nic nového, ale moc omáčky se opakuje už od anotace.
Jsou konkrétní programy a postupy, jak se digitálním rozptýlením vyhnout nebo je umenšit, aby jejich uživatel minimalismu dosáhl. Například Babautovo Soustředění je přímo zmiňuje. Klasiku "kup si tlačítkový mobil a běž do lesa" asi není potřeba omlít třicetkrát jinak.

Je to výborné, vtipné a poučné. Chvílemi trochu zdlouhavé, ale dávám všech pět, ať si to přečte co nejvíc lidí. Blankica si je zaslouží, za svou práci i za prokázané nervy!

6 17.09.2019

Jak poznáte, jestli ještě máte trpět tiše nebo už je na všechno pozdě? Jak dlouho lze čerpat literární inspiraci z toho, že rodič chlastal? Paní DeVigan Vám na to ochotně odpoví. Nic víc, nic míň. Opět.

Líbila se moc. Na konci příběhu o hodné UI* jsem skoro uronila slzu.
*Jak píše už Oophaga, konečně příběh nabízející jiný přístup k technologickému vývoji, než je "zpátky na stromy, než bude pozdě" (stejně už je).
Snad jediná vada byla, že po každém desetiletém skoku v ději je třeba zorientovat se v tom, kdo je vůbec vypravěčem (překlad jistě nebyl jednoduchý!), a pak si doplnit mezery. O to víc se ale těším, až ji přečtu znovu. ;-)

6 05.08.2019

Silná kniha. Asi nikde jinde nenajdete takové dialogy jako:
Sociálka 1: Jak si ta ženská může myslet, že jí ty dcery, co porodila, patří??
Sociálka 2: Chce být jen zajímavá. Kdyby je měla opravdu ráda, sama by je dala někomu lepšímu, a bez řečí.
Otec dcer: Tak si pořiď nový děti. Já už jsem to udělal, heč.
Ani se tomu nechce věřit. Ale potomstvo bych tam stejně radši nebrala.

6 09.04.2019