Alena_S komentáře u knih
Dobré, promyšlené, popsané tak, že vás ten svět při čtení přímo obklopí... Což pro mě byla zároveň i nevýhoda, musela jsem číst po částech, když mi z některých bezútěšných chvil bylo horko pod voalem. Jsem zvědavá, jak se bude vyvíjet pokračování.
Chválím napětí a hlavně zpracování, kniha nenechá šedé buňky zahálet, není to oddechové čtení, ale jakmile vás zaujme, dostanete chuť prozkoumat z uvedených myšlenek a výzkumů víc. A možná, jen možná autorovi odpustíte ten konec. Uvidíte sami.
P.S. (spoiler!) Škoda jen, že nerozvádí, jaká to náhoda, že všechny hlavní kladné postavy jsou uvědomělí Q-trojkoví hrdinové... Kteří jednají v zájmu dobra a ochrany Q-1, ale do party si nikoho s "jednou vlnou" nepustí (chudák přítel Victorie). Třeba i to má podnítit k přemýšlení - viz komentář od a.r.nicka
Jedna z knih, z kterých odcházím smutná, že už je konec. Trefné, zábavné a poslední část byla vyloženě krásná!
Čtivé, napínavé a úderné. Inteligentnější zpracování zombie zápletky, než by bylo s použitím ječících roztleskávaček (či co; asi víte, co myslím ;-)). Jen z jednoho mi cukalo oko, a to z Dr Rudyho, který (malý spoiler) měl být rukojmím, ale brzy se do společnosti tolika pro něj 'krásně' traumatizovaných lidí začlenil rád a všem co pár stránek nezapomínal zdůraznit: "Ale je vám jasné, že se z toho už nikdy nevzpamatujete, že jo?"
První moje setkání s čínskou satirou a moc milý zážitek! Jen ta jména, ta jména - v tom jsem se trochu zamotávala... Přesto doufám, že se s tvorbou tohoto autora ještě setkáme.
Od zápletky, která mi zněla jako "kluk hraje videohru a všichni to moc žerou", jsem moc nečekala - a byla jsem příjemně překvapená. Svižná, vtipná, chvílemi i uvěřitelná (snad až místy na ty záporáky) jízda na vlně "osmdesátek", a nemusíte být znalcem zmiňovaných her, abyste měli při čtení pocit, že se díváte na monitor spolu s hrdiny. Za což jsem ráda, protože mi pc hry nikdy moc nešly :-)
Některé knihy můžou vyvolat chuť na panáka, a pak je tahle, u které asi leckdo zatouží po osvěžovači vzduchu, koupeli ve voňavce a slunění daleko od všech sklepů. Nevím, jak hodnotit - bez ohledu na to, kolikrát řeknu FUJ, bude to vlastně kompliment, protože to je patrně účel příběhu :)
Opět pro autora typické čtení, na které je lépe obalit si nervy dopředu a počítat se vším, a mezitím ovšem hromada námětů k přemýšlení, o které rozhodně nechcete přijít! Už při čtení knihy jsem se těšila na to, až ji budu časem číst znova. A pokud hledáte výbornou reklamu na ticho, v téhle knížce jste správně. :-)
Povedla se, rozhodně potěší příznivce "staré" Anity, po které se nám tak stýská :)
Nebudu lhát, nabrečela jsem se - smíchy. :) Opravdu báječná, vtipná oddechovka. Jenom jedna věc mi nedává smysl - jak se může celkem soudně uvažující dcera narodit dvěma tak dokonalým šílencům, jako jsou její rodiče :-)
Ta knížka bolela. Bolela hodně a dobře.
Tak dobře, že jsem ochotná odpustit paní autorce to, že je čuně, i to, že nechala Járu Cimrmana sestavit všechny ty rodinné/rodové/plodové vazby (jinak si ten spletenec neumím vysvětlit).
Bavila mě Lilith i ten jejich trojlístek. (Ach, sladké vzpomínky na dobu, kdy Anita Blake měla jen dva chlapy a ještě se to "dalo".) Vlastně mám po přečtení pocit, že mě kniha zmlátila do žeber.
Co už drhne moc, je Patientia. Začínám chápat, že ji nejde jen tak zrušit globálně, ale že by těch x zlých a ultraprachatých supermanů, co už tam krouží, nebylo schopných ji aspoň zahnat kus od vlastního rajónu? No, určitě se pro to v dalších knihách najde nějaké krutopřísné vysvětlení. Amo a Jára to vymyslí. :D
Přece jen dojem z knihy nakonec dobrý. Během čtení mě trápily stejné neduhy, co už zazněly od mira.l níže, ale vyvážily to některé z fotek a hlavně vyprávění o tom, jak se šli na závěr výpravy dát zatknout hlídkou, u toho jsem se fakt smála nahlas. "Richard, ty problém..." :D
Velmi podivný příběh, toto.
Je to vzaté za správný konec, vedle válečných útrap nechybí doba před válkou i jak dopadli přeživší lidé po ní. Paní Mala se nebojí říct, že přežít to nebylo jenom tak: člověk potřeboval hodně odvahy, málo skrupulí a strážného anděla.
Slušelo by se tam trochu šetřit sebechválou, ale je to její příběh, tak co budu rejpat.
Blbé je, že se kniha měla jmenovat spíš Mala a občas její kočka, anebo taky kocour. Dobře, u andělů se možná pohlaví neuvádí, ale když je řeč o živém tvoru, neměl by měnit gender 3-4x za knihu, než se usneseme na tom, že kočička je holka. Taky i když byla ve své době nejzásadnější tvoreček v Malině životě, Mala každou chvíli její existenci úplně ignoruje a jen občas se podiví, že to zvíře nevídá žrát. No, ona by si třeba dala, kdyby jí někdo něco nabídl, když už ne nuzný utečenec v lese, tak aspoň někdo, kdo má stálou práci v gastro, žejo...
Ještě jedna věc mě fascinovala, a to poválečný postoj systému ústy Maliných blízkých vůči ní. Poslechnou si, co prožila, a řeknou: "Dobře ty, to jo! Ale teď už dost srandiček a musíme tě ASAP provdat, patnáct už ti bylo, tak jaká pak škola..."
Celkově jako válečný příběh pro mladší nebo žánrem neotrkané čtenáře vhodné k doporučení. Kdo jste přišel taky kvůli kočičce, počtete si, ale riziko zklamání tu je.
Podzemí, to je spousta obav a studu z vlastních chyb, z jeho skutečné i domnělé malosti a vnitřní temnoty, prezentovaná jako vztek vůči všem v (anti)hrdinově okolí, ať už je má rád nebo ne (spíš ne).
Chvílemi je z toho teda prostě jen ukecaný výlev ukřivděnosti, což ale vypadá jako autorův záměr, a je to zajímavější, než to zní. Hlavně potom, co se v něm člověk aspoň jednou pozná.
A nejen člověk: Viděli jste někdy dva soupeřící kocoury stát proti sobě, zježené a ponořené do brutální soutěže v zírání? Tak hrdinovo časté "Já ti to natřu, sice jen ve svojí hlavě, ale i tak tě to bude mrzet, šmejde" mi to hrozně připomínalo. Pokud by byl oba kocouři zároveň.
Ten pocit, když dáváte hvězdičky, protože si je kniha zaslouží, přitom ale máte nutkání zdůraznit, že to není proto, že by se vám líbilo, co v ní je. Protože strašný, strašný, strašný.
Snad jediné pozitivum je v přítomnosti jisté naděje, když příběhy vyprávějí přeživší nebo jejich potomci, tím pádem víte, že se postavy konce války dočkají.
Milý krátký příběh o několika záchranách Země - plný rozkošných národních stereotypů a ne-tak-rozkošných aspektů české nátury - a o superbrusiči a jeho cestě za vybroušeným koncem. :-)
Originálně pojatý cestopis - ne "tady jsem byl", ale "tady to dělají takhle, tady zase takhle." Čili i rozdělená není kniha na navštívené země, ale na témata, na která se autorka ptá. Odpovědi představuje s otevřenou myslí a humorem. Těším se na další dva díly této rozkošné série v kapesním formátu. :3
Jak jsem mohla zapomenout na tak skvělé čtení?! Jak se mi kniha dostala do ruky, musím přečíst paní Bombeckovou komplet, a touhle jsem začala.
Jen je mi líto, že nikdy nezažila usmívající se kočku. Ty, co znám já, se kření v jednom kuse.
Užila jsem si ji. Zábavná a svěží cesta do hlubin mladé metalákovy duše. A že jsou to taky jenom lidi. A jejich démoni jsou taky jenom lidi, a někdy bohužel i obráceně. To je prostě život, někdy dostanete odpověď a někdy ne, ale vždycky to nějak dopadne.
Opět se ukazuje, že pozor na to, co si přejete. Aby se vám to nesplnilo.
Tak jsem doufala, že u knihy zavzpomínám na devadesátkové dětství (tímto díky za Milagros).
Jenže atmosféra knihy tomu nějak nepřála. Tu bezmoc nezletilosti ani naivní víru, že dospělost bude výrazně lepší, si zas tolik připomínat nemusím, jednou denně stačí, děkuji pěkně.