Alena_S
komentáře u knih

Velmi čtivý díl, i když by mu podle mě víc slušelo, kdyby se první dvě třetiny předcházející příjezdu na samotné místo děje, aspoň trochu očesaly - příznivci a příznivkyně, co mají sérii načtenou, už asi vědí.. :-)


Promiňte, ale nemůžu úplně zavrhnout příběh, kde se hrdina stará o koťátka! :) -
Knize dost ublížilo propagační přirování k Mikulášovým patáliím, kvůli kterému je mnoho čtenářů zklamaných (i u nás doma). Vyprávění dětskýma očima má i tady své kouzlo, je ale mnohem syrovější a občas vulgární - tedy vlastně raději ani ne pro děti. Osobně spíš doporučím příznivcům série pro starší mládež Mládí v hajzlu aneb Deník Nicka Twispa, kterého mi malý ukřivděný Gustík často připomíná. :)


Ze začátku jsem četbu i hrdinku brala s humorem. Kamarádka škodolibě prozradila, na které stránce mě ten humor přejde a měla pravdu :) - V jednom bodě nastal tak šokující obrat a příběh docela změnil žánr! Knížku jsem od té doby četla ještě dvakrát a potřeba chvíli se z ní po přečtení vzpamatovávat přetrvává dodnes.
Ať už kvůli vypravěčskému umění autorky nebo pro zajímavé myšlenky o povaze žen a mužů, které celý příběh provázejí, rozhodně doporučuji! Škoda, že jejích knih, aspoň u nás, nevyšlo víc


Četla jsem ji jako malá a hned jsem na Beethovena chtěla běžet do kina. :)


Obvykle povídky nevyhledávám, ale od Murakamiho jsem prostě musela :) A nelituju, opět nezklamal. Příběhy jsou sice krátké, ale mají jeho nezaměnitelnou atmosféru, díky které jim ráda odpustím i to, že občas nedávají smysl. Doporučuju spíš čtenářům, kteří se s jeho knihami už setkali.


Pokračování se mi taky líbilo o moc víc než první díl. Motiv fúrií sice pořád ještě není jasný, ale příběh už prostupuje zlověstná atmosféra, kdy už je jasné, že střet se blíží.
Jen mě zaráží, že hlavní starostí většiny postav navzdory všem jejich problémům, traumatům a obavám pořád ještě je, co si vzít na sebe v sobotu večer, ale to už asi k tomu věku patří..? :)


Konečně se od autora objevila zase jednou knížka, kde nechybí napětí a spousta dobrých nápadů! Tak originální jako dřívější díla už samozřejmě není, ale moc jsem si ji užila a teď se budu těšit na třetí díl Modrého měsíce.


Jako by se SRG do toho psaní ani nechtělo a psal tu knihu po paměti. Předvídavější než zápletky už jsou jen reakce postav a komentáře těch ostatních, ale všichni říkají totéž už od začátku série, takže nemůžu mluvit o nepříjemném překvapení (zase).
Ty tři hvězdičky jsou za posledních několik stránek, které to aspoň trochu vyvažují a slibují zajímavé pokračování.


Úžasný příběh! I když bylo tu a tam vidět, že jde o autorův první román, napětí vytrvalo od začátku do konce. Líbí se mi, že nejde o klasickou detektivku, z mnoha vyhrocených situacích jde mráz po zádech. (A to je dobře.) Z konce jsem byla rozpačitá, ale od té doby, co vím, že slibuje pokračování, se nemůžu dočkat!


Příběh jsem si podle popisu představovala jinak - mocné a spravedlivé bytosti trestající zlé a zkažené lidi.
A ne jakési zlovolné démonky pronásledující mladé lidi, kteří udělali chybu, jaká se, ruku na srdce, může přihodit skoro každému.
Zasloužený trest jediného opravdu špatného člověka nám ani neukázali.
Konec se mi ale líbil - čekala jsem ho jiný, ale příběh se konečně posunul zajímavým a nápaditým směrem, který navodí chuť na další pokračování!


Kniha je čtivá, napínavá a s čtenářem se nemazlí, ale..! - Proč všichni naříkali, že jim Alice ničí život, ale jen si to nechali líbit, dokud se nerozbrečeli, a táhli to s ní dál.
Jistě, existují lidé (viz Alice, i když ta nakonec "ospravedlnitelný" důvod měla; ale i mimo knihu), na kterých si slušný člověk "láme zuby" už jen proto, že je fascinovaný tím, jak a proč někdo může být tak špatný.
Ale proč si nikdo neopatřil soudní příkaz, kterým by jí zakázali se k nim přiblížit? Nechali to dojít až k tragédii, kterou vlastně neměli zapotřebí, pokud byla Alice tak příšerné stvoření. Proč?
A Rachel měla chudák povedenou starší sestřičku - která coby střízlivější z nich tu noc mohla mít v tom věku trochu rozum.
Jako by Alice ani zlá nebyla, jako by jen kladnou hrdinku obtěžovalo poslouchat pořád dokola pravdu, kdykoli si myslela, že už má klid.
Což asi neměl být dojem, který měla kniha vyvolat. Snad kdybych ji četla jako náctiletá, viděla bych to jinak; takhle mi přijde, že všechno smutné v té knize se stalo prostě úplně zbytečně.


Nevraživost, násilí, beznaděj, a to všechno podané tak, aby se čtenář lámal v pase smíchy, prostě Ken Bruen, jak ho máme rádi...


Už jsem se začínala bát, že kniha se omezí na vyžívání se v popisu týrání unesené ženy úchylem (zde s velkým Ú), přičemž sympatický mi ze začátku nebyl ani jeden z nich. Od poloviny knihy se ovšem začaly dít věci!
Zvlášť silný je konec - kdo už dospěl k větě "až přijdeš příště, vezmi mi noviny", ten ví :)


Popis dětských her, líčení cestičky k rybníčku, klidné odpoledne na anglickém venkově, ze všeho čiší tajemství a nedá čtenáři spát!
Atmosférou, podáním a námětem mi velmi připomíná seriál Shin sekai yori - pokud jsou mezi čtenáři příznivci anime, tak doporučuji (také od autorů z Japonska, také tajemné a žánrově těžko zařaditelné a také nazvané podle hudební skladby, tam šlo o Dvořákovu Novosvětskou symfonii).
Jen mě mrzí, že na to, jak extremisticky podaná byla pointa knihy, jí autor nevěnoval zdaleka tolik pozornosti, kolik by zasloužila. Pravdou je, že opak by mohl zkazit atmosféru, proto za ustřižený konec neodebírám hvězdičku :)
Jinak se mi knížka moc líbila. Kromě Ruth. Kdo s ní má vydržet :)


Kniha má aktuální a na svou dobu jistě originální námět, rozhodně bych ji však doporučila spíš čtenářům, kteří se s tvorbou pana Koontze teprve seznamují.
Po přečtení většího množství jeho děl na mě postavy působily už příliš šablonovitě (no a přitom by člověk předpokládal, že co sériový vrah, to originál..), což ubírá na napětí.
Když to porovnám s tím, jak mě uchvátily například Skrýš a Falešná vzpomínka (první jeho knihy, s nimiž jsem se setkala), musím se u téhle knížky zdržet hodnocení.

Kniha má nadějnou, originální zápletku a je napínavá - teoreticky. V jejím vychutnání mi celou dobu bránila nepochopitelnost (nebo jde prostě jen o plochost?) veškerých postav až na výjimky, do kterých se nejde vžít, ať se snažím, jak chci.


Naznačuje zajímavý příběh, ale napětí chybí logika. Pomohlo by lépe vysvětlit účel jednání tajuplné babičky s tajuplnou vnučkou, než jen oznámit čtenáři, že je třeba cosi porazit a bude zase dobře.
