alisie komentáře u knih
Kniha, která má v anotaci humor a čtenář se zasměje dvakrát, slovy dvakrát, za celou knihu, si takové hodnocení nezaslouží. Větší množství postav by si zasloužilo přehled - kdo pro koho pracuje a jak. Také celý děj postavený jen na e-mailech postrádal soudržnost, "děj" odehrávající mimo maily si člověk mohl pouze domyslet. Shrnutím je akorát to, že do mailu se člověk může prezentovat jakkoli a všechno může být dokonalá fabulace , pokud je tým stejných ignorantů, průšvih nastane, když do toho všeho vpadne pracovitá součást.
Někdy smutné a někdy velmi milé čtení nejen o pražské zoo.
Až podle recenzí jsem zjistila, že je to kniha pro puberťáky. Možná právě proto se to četlo s takovou lehkostí. Jednoduchá linie, ale i nějaký přesah lze najít pod povrchem.
Pěkně se všechno odkrylo a zapadlo do sebe, jen předtucha závěru knihy mi dost kazila čtení. Poučení pro příště ani první řádek cizího komentáře nečíst, možná ani text na obalu knihy, odkrývá skoro až příliš mnoho. Je krásné pročítat se ke všem informacím postupně...
U jedné věty zhruba ve 3/4 knihy jsem najednou měla pocit "déjà vu", ale nic dalšího mi k tomu nenaskočilo, možná to bylo jen k té jedné větě - že novinář bude mít exkluzivní právo na vydání článku, ale zatím musí mlčet.
Kniha byla především dlouhá a až později jsem zjistila, že to má další dva díly. No celou dobu jsem byla přesvědčená, že další díly nikdy, ale posledních pár stránek konečně dávalo smysl a možná jednou dojde i na další díly. Jinak bylo poměrně obtížné vžít se do podstaty tohoto světa.
Některá jména vyvolávala asociace s předchozí přečtenou knihou, třeba Ira - Iročka. Knize by neublížilo, kdyby byla kratší. Nebyl to špatný příběh s přecházením do světů, maxická sedmička byla tentokrát schovaná v počtu pohraniční stráže, která hlídá hranice mezi světy - opět analogie s hlídkami. :) Ale bylo pár míst, kde jsem se zasmála, nebo jsem ocenila analogii s běžným životem a poznatky z něj.
Je to prostě typický Lukjaněnko, v příběhu hraje roli sedmička a cestování mezi "světy" - jistá paralela s knihami o Hlídkách, kde se "propadalo" do sedmi stupňů šera. Ale je to on a tudíž, je to knížka, ve které se občas ztratím, není mi zcela přesně jasné, co tím autor chtěl říci, ale neomrzí se, je skvělý a opět potěšil. Jen si před jeho další knihou dám opět pauzu, aby paralely nebyly tak velké.
U některých příběhů jsem se smála až nahlas, oddychové čtení o běhání.
Ne, že by ta kniha byla otravná, ne že bych jí nemohla soudit, to já přece nedělám. Opakující se věty, výroky, myšlenky, jasně, takže do 80% knížka byla oříškem, pak se konečně začalo něco dít a pak pro změnu byl nijaký konec. Bylo nutné, aby se některé věci děly - kolem Psycha? Karlův motiv byl šlechetný, ok. Ale já prostě tuto knihu nemohu soudit a seznam? Jinak by to bylo na seznam poznámek psaných propiskou...
Při nemoci se to četlo rychle a snadno, recepty na konci měsíce byly vítaným zpestřením.
Kniha mi byla doporučena s velkým nadšením, k tomu se však nemohu připojit, nejsem si jistá, zda k nezaujetí přispěla forma čtení - na telefonu nebo jen čím dál spletitějšší děj, kde mi neuvěřitelně vadily termíny táta a máme Temže, souvislost mezi dějovými liniemi bych také ocenila více průhledou.
Kniha mi byla dobrým společníkem na mnoha cestách. I když se Steve Jobs nechoval vždy krásně a ukázkově, dokázal vybudovat ohromnou firmu, dokázal z lidí dostat to nejlepší, dostatl je tam, kde je chtěl mít a proto si zasloužil můj obdiv.
Do doby, než jsem viděla všude obálky knih se Stevem Jobsem, mě nijak tato osobnost nezajímala. Chtěla jsem si však přečíst životopis tohoto "velkého a slavného" muže a tato kniha mi neposkytla to, co jsem chtěla, také tohle byla jen zástupná kniha místo té všude propagované. Bylo to více o citovém a ze třetiny meditačním rozpoložení jeho první lásky, se kterou měl neplánované a nechtěné dítě. V příběhu mi nejvíce vadila jistá časová nesouslednost, vracení se a pokračování různými časovými osami. To je pro čtenáře náročné, navrhuji - zkrátit, doladit časovou souslednost a pak se dozvíme o jiné stránce Steva Jobse.
Kniha u které se mi dokázal zvednout tep tak, že jsem ho cítila. Občas bych děj mírně zjednodušila, ale nakonec proč ne. A hlavně nečíst poděkování na konci knihy dříve než, je kniha dočtena. "A skřítek sežral upíra." Cože?! Vážně takhle blbost projde? Naštěstí je závěr mnohem více trefný...
Nejprve jsem knihu brala jako oddychové zábavné čtení o angličtině, postupně se struktura kapitol měnila k "vážnějším" tématům a já jsem z toho začala čerpat i poznatky pro své anglické dovednosti.
Výrazně slabší než Deníky aristokratky, ale přeci jen pár zajímavých a vtipných věcí tam bylo: "Škoda, že jsem tomu kreténoi neřekl, že žirafy se nejlíp hypnotizujou z hasičskýho žebříku."
Četla jsem to jen kvůli tomu, že to překládala moje milovaná učitelka francouzštiny. Jinak to není nic jiného než "závěrečná zpráva statistického úřadu", nebo by alespoň takhle zpráva mohla vypadat.
Rozhovory jsou milé a zajímavé. Knížka musela u mě uspět, pana Ebena si velmi vážím. Kniha byla správnou volbou na narozeniny, šetřila jsem si jí až do dalšího roku. :)
"Kdo má rád Dextera, zamiluje si Johna Laga". No myslím, že mě to blíž k Dexterovi netáhne. Ale jo, něco na tom bylo, lákalo mě vědět, jak to dopadne... A co ta novela na konci? Přišlo mi že prvních pár stran jsem už četla v knize, to tomu trošku ubralo na šťávě.