Alix komentáře u knih
Četlo se to dobře, zápletka byla zajímavá a rozuzlení překvapivé, aspoň pro mne.
Asi tady budu v menšině, ale, co nadělám. Hlavní hrdinové mi šíleně lezli na nervy. Theo, protože se choval jako blázen a odkýval každou kravinu, kterou si sestra vymyslela a Connie, protože se od začátku chovala jako zdatná manipulátorka, ovšem i tak se plácala z jednoho problému do druhého. Ale i to bych ještě brala. Měla jsem taky pocit, že spisovatel musí mít nějaký problém se sexem, protože ho narval do každé skuliny románu, kde to jen trochu šlo. Že se Connie chovala jako prodejná děva, byla její věc, ale číst skoro pokaždé, když se objevila na scéně, že ji někdo znásilnil, chce znásilnit, myslí na její znásilnění, případně ji oťapkává a osahává, bylo už pak na mne moc. U Thea to tak markantní nebylo, ale i na něm se spisovatel vyřádil. Co je moc, to je moc, knihu jsem dočetla, ale myslím, že v tomto případě by méně znamenalo více. Ještě bych chtěla dodat, že pro neznalce tady historie naprosto nehraje žádnou roli. Prostě se perou Francouzi a Angličané.
Milé a příjemné glosy, které ve vás vyvolají celou řadu pocitů, od pobavení, poučení, přes nostalgii i vlastní vzpomínky, které ve vás čtení vyvolá.
Četlo se to moc hezky a nic mi v tom neskřípalo. Akorát fakt nechápu, proč měl autor problém kvůli glose Perské princezny.
Jako dítěti se mi to líbilo, jako dospělá už to samozřejmě vidím trošku jinak, ale podle mne kniha splňuje, co má. Pro děti tak akorát.
Příběh není strašidelný, spíš děsivý a to hodně. Pokud se děj týká malých dětí, člověk to tak nějak bere víc osobně. A kdo SK zná, ten ví, že ne všichni kladní hrdinové, ať už dospělí nebo děti, se ve zdraví dočkají konce příběhu, případně se ho nedočkají vůbec.
Špatné sny jsem z toho měla, to už je u mne tradice. Takže, doporučuji!
Právě jsem dočetla a překvapilo mne, jak moc se mi kniha líbila a jak rychle jsem ji dočetla. Správná míchanice romantiky, tajemna, intrik a lásky, ale není tady ta ufňukanost červené knihovny, milostné scény se nekonají a děj je plný zvratů. Občas sice neuvěřitelných, ale zvratů v zajímavém obalu. Líbil se mi i film a nějak nechápu, proč je považován za propadák. Kniha je samozřejmě lepší, jak už to tak bývá, a určitě jsem s ní strávila pár velice příjemných hodin.
Moje mamka tuto knihu v originále zdědila po babičce a teď ji mám já. Je to sice romantika každým coulem, kdy hlavní hrdinka je naprosto dokonalá a on je pan Úžasný, ale jsou tady opravdu nádherné popisy přírody i šlechtického sídla a i když to někdy drhne a občas se musíte pobaveně pousmát, není to špatné. Dobré čtení před spaním, čímž knihu nechci nijak zlehčovat.
U Kinga je třeba se vždycky připravit na nejhorší. Nikdy nevíte, kdo přežije a proč, takže zvlášť u této knihy jsem se dost bála a raději ji četla pomalu a s přestávkami, protože přečíst ji najednou, tak mám asi týden noční můry. Stejně jsem je měla, ale aspoň ne každou noc.
Atmosféra je tísnivá, napětí by se dalo krájet a detailní popisy ten pocit ještě stupňují. Náboženský aspekt mi nevadí vůbec.
Je to opravdu jednohubka a mrzí mne, že než jsem si ke kterékoliv postavě mohla vytvořit vztah, kniha skončila. Je to sice něco jiného, než co od SK čekáme, ale je to milé a takové ... něžné. Pravda ovšem je, že když Scott začal "hubnout", naprosto jsem neměla představu, jak by to mohlo skončit a pořád se mi do toho pletla kniha "Zhubni!", která je ovšem, mimo hubnutí, o něčem úplně jiném.
Potěšila mne Holly i veselý pleskač, ale konec trošku zklamal, byl moc rychlý a moc jednoduchý. Ale i tak jsem si to užila.
Sice se mi to, svým způsobem, líbilo, ale pravý King to není. A je to sakra znát! Nemyslím si, že je to zaměřeno na menší čtenáře, nemyslím si, že by dokázali pochopit, co vlastně skřínka obnáší.
Tak mne ale napadlo, jestli si to vůbec uvědomujeme my, dospělí?
TP patří mezi mé oblíbence, Pravda ale ve mně nezanechala žádný hlubší dojem. Velitel Elánius tady plnil pouze roli křoví, Neviditelnou univerzitu jsme jen prolétli, akorát mne nadchnul upíří fotograf Otto. To byla trefa do černého!
Mám ráda knihy AH, ale tato se mi četla těžce. Zdála se mi jaksi "rozbředlá" a děj pro mne nebyl moc přesvědčivý. Ale našla jsem ji na nádraží mezi knihami do vlaku, tak si ji nechám.
Poprvé jsem Bílého tesáka přečetla v dětství a pamatuji si, že jsem se při čtení hodně bála. Pak jsem na něj zapomněla a vyhrabala ho včera. Četla jsem až do noci a brečela tak, až se mi rozmazávala písmenka. Nádherná kniha, plná citu a porozumění, ale i krutosti a omezenosti. Konečná proměna Tesáka byla popsána naprosto bravurně a konec mne potěšil, takže jsem mohla spokojeně usnout.
Uživatel smazenaryba napsal přibližně to, co jsem chtěla sama napsat.
Kniha je v mnoha směrech předvídatelná, ale to u SK není žádná novinka, on rád občas něco prozradí, aby nás pak zmasakroval něčím jiným. Zaujala mne hodně základní myšlenka, což je problém ženy vs muži. Někde, a nevzpomenu si teď, kde, jsem četla, že žádná žena se zdravým rozumem by nevyvolala válku, protože je jasné, že by v ní zemřeli její nejbližší. Muži to vidí evidentně jinak, jak nám praví dějiny. Porovnáním dvou světů v této knize King naznačuje, že ženy ve svém novém světě budují a tvoří. Muži ve svém starém ničí. Ale stejně se ženy vrací tam, kam patří svým srdcem i svým životem. Jestli to v této knize muži ocenili, to už je jiná. Nejsem feministka a to, co se teď děje kolem akce Me too, se mi nelíbí. Jsem normální ženská a čekat, kdy nějakému chlapákovi prdne v hlavě a zmáčkne červené tlačítko, mne děsí. Takže jen doufám a věřím, se se spolu nějak my, ženy a oni, muži, dohodneme.
Smezanaryba - děkuji hlavně za poslední dvě věty.
V životě jsem nečetla knihu tak dlouho a s takovou nechutí. Ale nechtěla jsem ji odložit, a říkala jsem si, je to přece klasika, je třeba to znát.
Jsem možná duševní barbar, ale dlouhé a neplodné monology hrdiny i nezáživné a podivné dialogy, mne úplně ničily. Raskolnikov mi připadal jako nevycválaný fracek, který, kam vstoupil, tam tráva nerostla. Z důvodů, které jsem až do konce nepochopila, mu všichni chtěli pomáhat, ač bylo jasné, že zbytečně. Kdyby se na něj vykašlali, byla by kniha možná milosrdně kratší. Za sebe mohu upřímně říct, že ji už nikdy nechci ani vidět.
Povídka Námluvy od Karoliny Světlé je založena na tom, že pokud spolu dva zamilovaní půjdou jinému páru za mládence a družičku, oni sami se štěstí nedočkají.
Asi nedoceněná a zřejmě i nečtená kniha, která se mi osobně hodně líbila. Je rozdělená na několik částí a v každé jsou informace o něčem jiném. Pro milovníky historie to může být kniha zábavná a poučná, akorát nevím, proč ji nikdo, kromě mne, nečetl, jak vidím?
Kniha mého dětství, u které jsem se bála, smála i plakala. V dospělosti jsem ji četla znovu a to kouzlo, aspoň pro mne, tam stále je.
Chodím do kurzu angličtiny a panu Kaplanovi jsem neudělala ostudu, jelikož jsem paní lektorce řekla, že jsme si pořídili štěně a to mne pořád kouše. Paní lektorka se okamžitě ohradila, že ona mne určitě nekouše a doporučila mi, ať si zopakuji osobní zájmena. TO byla ostuda!!!