Allka komentáře u knih
Na Probuzení Simona Spiera jsem byla neskutečně zvědavá. Kdo by taky nebyl po takovém množství pozitivních ohlasů? Čekala jsem naprostou bombu, knihu, která mě vykolejí, která mě dostane na kolena, na kterou jen tak nezapomenu... Bohužel se z mé strany nakonec žádná spadnutá brada a obří nadšení nekonaly. Snad to bylo jistou překotností, snad nedostatečným propracováním detailů, možná stylem psaní... K dokonalosti zkrátka krůček chyběl. No, vlastně možná spíš krok.
Nicméně nechci v žádném případě jenom hanět. Kniha je příjemná, lehká, víceméně pozitivní, místy vtipná, neřeší se tu žádná velká dramata a člověk si u ní opravdu odpočine. A Simon je sympaťák, takový úplně obyčejný kluk, který občas udělá chybu, ale snaží se žít podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Je úžasně reálný a každý si ho musí oblíbit.
Shrnuto a podtrženo - přestože bych dokázala jmenovat dost lepších young adult příběhů s lgbtq tematikou (ehm Dám ti slunce, Líbali jsme se, Nedej se ehm), Probuzení S. S. rozhodně nezatracuju a už se těším na film, který by možná, pokud se zadaří, mohl být dokonce i lepší než kniha.
Nevítaní nebyla nejlepší kniha na světě, ale aspoň dávala jakýs takýs smysl, měla zajímavý nápad a nějaký logický vývoj. Nespoutaní bohužel všechno tohle postrádají a jsou víc než cokoliv jiného sérií wtf momentů. A Davy je neskutečně otravná (už v prvním díle jsem s ní měla trochu problém, ale aspoň jsem s ní soucítila, v druhém díle už bych ji nejradši zašlápla jako švába). Jen se prdelí z místa na místo a trousí patetické žvásty o tom, jak je silná a nic necítí, aby se vzápětí hroutila z pohledu na jistého černovlasého chlapce.
No, uf uf, dočíst tenhle příběh byl docela boj. Byla bych snad radši, kdyby zůstalo jen u prvního dílu a otevřeného konce.
Někdy vám stačí na hodnocení knihy jedno slovo, které dílo dokonale vystihuje. I Přiznání takové slovíčko má. A tím je... Lobotomie. Lobotomie Tessina, Hardinova, všech dalších hrdinů, autorčina a nakonec i moje. Po přečtení jsem se cítila znásilněná. Jednu hvězdu dávám pravděpodobně za to překvapení, které mi slečna Todd naservírovala, protože jestli jsem něco nečekala, pak to, že druhý díl dokáže být ještě padesátkrát pitomější než ten první.
Podle mě je to asi zatím taková stylem "nejpřístupnější" Levithanova kniha (pokud budu počítat ty, které byly vydané v češtině), takže těm, které odradilo třeba Líbali jsme se, vřele doporučuji, aby Levithanovi dali šanci ještě skrz Den co den :)
Jsem do téhle knihy beznadějně zamilovaná a několik jejích myšlenek velebím až do nebes. Ve spoustě ohledů ve svém žánru výjimečné dílko :)
Doslova zhltnuto za dva dny. Ačkoliv konec byl trochu předvídatelný (jsou v podstatě jen tři možnosti, jak to celé může dopadnout, a jedna z nich se naplnila), vůbec mi to nevadilo. Madeline je úžasná a do Ollyho by se zamilovala každá holka :) Až mě mrzí, že jsem četbu tak dlouho odkládala :)
Jako fotr je Dominik bezpochyby mnohem lepší, nicméně i tady mě jako ještě otcovstvím nepolíbený Jindřich docela bavil. Jeho projev je civilní, vtípky jsou trefné a některé pasáže bych si dala klidně zarámovat (například návštěvu u kartářky nebo popis dne stráveného v obchoďáku). Kdo mi však vůbec nesedl, byla Zuzana Hubeňáková. Od začátku do konce na mě její Nataša působila jako nesympatická trapná rádoby semetrika, která dělá ostudu celému ženskému pokolení. Je velký rozdíl mezi nadsázkou a zbytečným přeháněním a Zuzana bohužel dost často sklouzávala k tomu druhému.
Dominikova část by byla tak za čtyři hvězdičky, Zuzanina zhruba za dvě, celkově tedy hodnotím třemi hvězdami.
Měla jsem velmi velmi velmi vysoká očekávání a kniha je z větší části dokázala splnit, ale musím se přiznat, ač nerada, že film se mi líbil o dost více :)
Ne... Prostě ne... Tahle kniha nebyla nic pro mě. Nejsem už sice autorčina cílová věková skupina, ale myslím, že příběh by mi přišel naivní, plytký a nevěrohodný i před deseti lety.
Nick junior je jen slabý odvar svého otce a Kal není žádná Sheeni. Hlavní postavy postrádají ten správný říz a opravdu vtipných či bizarních situací a pletich takových, až člověku přechází zrak, - tedy hlavní devízy především prvních pěti dílů - se v podstatě nedočkáme.
I tak je ale kniha fajn a nelituju, že jsem si ji přečetla. Líbil se mi nápad se zfilmováním Nickových osudů, díky čemuž si čtenář může zavzpomínat na to, jak to vlastně tenkrát bylo, a leccos si oživit, protože co si budeme povídat, postav a zápletek bylo za ty roky tolik, že si prostě všechno nemůžeme pamatovat. Taky bylo dobré, že Sheeni dostala po dlouhé době větší manévrovací prostor a její vztah s Nickem pomalu, ale jistě povstává z popela. Ti dva mě nakonec zajímali mnohem víc než ústřední pár.
Vzhledem k tomu, jak kniha skončila, očekávám další pokračování. Pokud se v něm Nickie naučí víc od svého tatínka a Valerie - Kalorie získá na eleganci, pak si ho přečtu moc ráda :)
Nuže... Kde začít? :-D K After: Polibek jsem nepřistupovala s žádnými předsudky a vůbec jsem neohrnovala nos nad knižně vydanou fanfikcí. Sama jsem totiž autorka a čtenářka povídek ze světa různých fandomů. Fanfikce funguje na trochu jiných principech než klasická kniha a "projde" jí toho u čtenářů za splnění určitých podmínek o dost víc než příběhu z nefanovského břehu. OVŠEM - u After jsem si od první do poslední strany říkala: čeho je moc, toho je příliš. Příběh není jen jednoduchý, on je vyloženě hloupý, zápletka není v podstatě žádná (co se asi, proboha, může dít v těch dalších dílech, když už tady nápady došly po cca 100 stránkách?), postavy šustí papírem, jednají naprosto nevěrohodně (a hlavně pitomě) a čtenáři jsou celou dobu šumák, dialogy jsou téměř k smíchu. A autorčin styl také není zrovna na výši.
Okamžitě mě napadne tisíc povídek, které jsou o několik tříd lepší než After, a nechápu, proč ze všech děl zveřejňovaných na wattpadu dostalo svou šanci právě tohle (a prvně - čím si vůbec získalo tolik čtenářů). Ale je krásně vidět, že s tou správnou mediální kampaní se dokáže prodat naprosto cokoliv. Zlatý Christian Grey a jeho bičíky...
P.S.: No, a proč že jsem nakonec udělila alespoň dvě hvězdičky? Asi za to, že jsem si u knihy opravdu odpočinula. After do puntíku splňuje roli oddychovky - člověk při jejím čtení nemusí zapojit v podstatě ani jednu mozkovou buňku :-D
Mí dva nejoblíbenější autoři se spojili a vytvořili knihu o lásce ve všech podobách. Místy vtipnou, místy úplně k popukání, místy smutnou, místy hloubavou, místy romantickou a milou... a celou krásnou.
Já jsem nadšená a můžu jen vřele doporučit.
Kdo nečeká reinkarnaci Mládí v hajzlu a chce si přečíst nějakou příjemnou oddechovku s pár hodně dobrými hláškami a komickou a ve svém údělu tak nějak sympatickou hrdinkou, Brendou Velikou nebude zklamaný :)
Miluju tě, Finchi. Jsi ten nejlepší young adult hrdina, se kterým jsem se kdy setkala. Dočtení Všech malých zázraků jsem odkládala a odkládala, jenom abych se s tebou ani Violet nemusela loučit. Teď mi přijde zbytečné začínat s jakoukoliv další knihou, protože jaký by to mělo smysl, když ty už v ní nebudeš?
Bude se mi moc stýskat. Brzy se za tebou vrátím.
O dost slabší než Selekce a v podstatě úplně zbytečný díl, ze kterého čiší jednoduchost celého příběhu...
Nicméně musím přiznat, že mě Elita svým způsobem fascinuje, protože i přes děsně otravnou hlavní hrdinku a minimální posuny v ději je neuvěřitelně čtivá :-D Za pár dní jsem ji zhltla jako nic a jakýmsi zvráceným způsobem mě bavila :))
Americu bych ovšem nejradši něčím praštila po hlavě a je pro mě celkem nepochopitelné, co na ní vidí jak princ, tak Aspen. Několikrát jsem měla chuť hodit rozčilením knížku do kouta :P Na druhou stranu Mer měla pár světlejších chvilek a díky těm a především díky posledním pár stránkám (Maxon :-*) dám nakonec šanci i třetímu dílu, ač jsem byla nejdřív trošku na vážkách :)
Hodnocení jednotlivých povídek:
1. O půlnocích - příjemná pohodová jednohubka - 75%
2. Dáma a liška - nic moc, sice se rozjíždí docela zajímavě, ale pak jako by autorka nevěděla, co s tím, tak to prostě nějak usekla (myslím, že tohle je ukázka toho, jak by povídka vypadat spíš neměla) - 35%
3. Andílci ve sněhu - tu jsem si naprosto zamilovala, rozhodně jedna ze tří nejlepších povídek, ne-li rovnou nejlepší - 95%
4. Najdeš mě podle Polárky - tu bych popsala jako svým způsobem kouzelnou, ale úplně mě nenadchla (ačkoliv konec ji dost pozvedl) - 60%
5. To je Yulský zázrak, Charlie Browne - bomba, tu si určitě budu ještě dlouho pamatovat - 90%
6. Váš záskok za Santu - typický Levithan, což je autor, který nesedne každému (já ho třeba zbožňuju) a stejně tak to bude s touhle povídkou - 80%
7. Krampuslauf - spolu s Dámou a liškou nejslabší povídka, nic moc mi nedala a absolutně postrádala zimní atmosféru - 30%
8. Cos to sakra provedla, Sophie Rothová - příběh v podstatě o ničem a hlavní hrdinka mi nebyla příliš sympatická, nicméně dalo se to - 60%
9. Kyblíky s pivem a Jezulátko - výborná oddechovka s úžasným hlavním hrdinou, skvěle jsem se bavila - 90%
10. Vítejte ve Vánocích, CA - je v trojce nejlepších, tahle povídka je téměř ideální ukázkou toho, že i do mála stránek se dá vtěsnat kvalitní vyprávění - 95%
11. Betlémská hvězda - velká škoda uspěchanosti, z tohohle námětu se dalo vymáčknout mnohem víc - 55%
12. Dívka, která probudila Snílka - příjemné překvapení, velmi poetická záležitost - 75%
Už při čtení Den co den jsem měla tušení a kniha Líbali jsme se mi tušení potvrdila - David Levithan je můj nový oblíbený autor :)
Líbali jsme se není žádný mainstreamový zamilovaný románek a rozhodně není formou ani obsahem pro každého. Někomu můžou vadit úvahové pasáže převažující nad těmi dějovými, někomu zase nesedí gay tématika či příběhy bez detailů, v nichž ´co bylo dál´ náleží už jen čtenářově fantazii... Ale pro mě osobně je tahle kniha všechno, co si můžu přát. Určitě se k ní v budoucnu několikrát vrátím a už teď se na to těším :) A ostatním radím: zkuste to a uvidíte :)
P.S.: Pěkně prosím český překlad vícera Levithanových knih, prosím, prosím.
P.P.S.: Poslední dobou se kolem mě objevuje čím dál víc knih, v nichž hlavní zamilovanou dvojicí není holka a kluk a které jsou atraktivní pro mladé publikum, a já říkám: jen houšť a větší kapky :)
Tahle kniha je prostě úžasná! Boží, krásná, skvělá, super... No, jsem z ní vážně nadšená :) Děj, který má od všeho něco, nevšední postavy, originální zápletka... Nemám zkrátka co vytknout :)
Je tedy pravda, že moje hodnocení je asi dost subjektivní, jelikož Cath je... já. Já sice nejsem až taková nerdka, mám dost přátel, přítele a nedělá mi problém žít v reálném světě, ale stejně jako Cath mi připadá, že realita skrývá občas příliš mnoho nástrah... A především - stejně jako ona jsem fangirl. Píšu a překládám povídky pro dva fandomy, jichž jsem hodně aktivní členkou, a tudíž naprosto přesně chápu všechny Cathiny pocity - od toho, jak skvělý je pohybovat se mezi lidmi se stejným zájmem, jak skvělý je mít ten pocit, že někam patříte, že tvoříte součást něčeho velkýho, po to, jak divní si připadáte před člověkem, který žije vně fandomu a vašemu světu zkrátka nerozumí.
Nevím tedy, jak bude knížka působit na čtenáře z toho ´nefanovského´ břehu, ale pro ty, kdo mají se členstvím v jakémkoliv fandomu jakoukoliv zkušenost, je Cathin příběh nutností :) Jsem autorce opravdu vděčná, že něco takového napsala, bylo to, jako by knihu věnovala mně, jako by byla o mně... A za to, že jsem se v něčem mohla tak moc poznat, opravdu děkuju.
P.S.: V částech s fanfikcemi se mohla R. Rowellová klidně víc odvázat a pořádně všem ukázat, co znamená slashová povídka :)))
P.P.S.: Potřebuju všechny Cathiny povídky se Simonem Snowem, a to okamžitě - nebo aspoň Nedej se, dala bych cokoliv za to, abych si mohla opravdu přečíst celou povídku :)
Právě jsem tuhle knížku zavřela a zmůžu se na jediné slovo: boží! Jsem neskonale vděčná, že jsem na Tím všechno začíná úplně náhodou narazila. Totálně mě příběh Ezry a jeho přátel pohltil a já ho určitě ještě dlouho nevyženu z hlavy. Zamilovala jsem se jak do hlavního hrdiny, tak do vedlejších postav (Toby!). Jen, prosím vás, nečekejte, že se budete smíchy za břicho popadat. Hrdinové sice slušně hláškují, ale jinak je kniha spíš... dechberoucí než cokoliv jiného :)
Nezbývá mi než vřele doporučit.
Tahle kniha mi lámala srdce od první do poslední stránky. Už dlouho se mi nestalo, že bych nějakým příběhem tak moc žila. A možná ještě žádná kniha nedokázala tak perfektně popsat... lásku.
Nádhera, prostě nádhera, co víc říct :)
Korektorovy stripy sleduju na Facebooku v podstatě ode dne, kdy začaly vycházet (pamatuju si na dobu, kdy měly obrázky deset-dvacet "lajků" a já si přála, aby tenhle komiks znalo víc lidí :)), takže koupě knihy pro mě byla samozřejmostí :) Sarkastický chlápek s rozcuchanými vlasy a nedostatky v mimice si musí získat srdce (nejen) každého milovníka češtiny.