Allka komentáře u knih

Předem se omlouvám autorce, jestli se k ní můj komentář někdy dostane... Ale já nemám vůbec nic dobrého, co bych o její "knize" mohla říct. A to jsem neměla nijak vysoká očekávání, chtěla jsem si prostě přečíst roztomilou LGBT romanťárnu, nečekala jsem žádnou hlubokou sondu do problematiky domácího násilí ani řešení homofobie.

Jak obsah, tak forma jsou na úrovni, jako když nějaká dvanáctiletá holčina publikuje svou první povídku na Wattpad. Čeština dostává neuvěřitelně na zadek, je očividné nejen to, že text neprošel žádnou korekturou, ale že si ho snad ani autorka sama po sobě nepřečetla. Ze skvostů jako "výtěz" jsem měla chuť vypíchnout si oči.
A ten děj? Panebože... Tak strašně průhledný, dětský, naivní, kostrbatý, bez logické posloupnosti, úplně vytržený od reality. Postavy na hlavu, dialogy k smíchu, o "řešení" jakýchkoliv problémů ani nemluvím.
Je mi upřímně líto, že byl na tuhle knihu spotřebovaný nějaký papír, a musely tudíž umřít stromy. A ještě víc je mi líto, že jsem za tenhle skvost vyhodila peníze.

1 19.10.2022

Kniha o úplným prdu a naprostá ztráta času. Nulová atmosféra, slabomyslné postavy, žádné zvraty a zápletka, která by nevystačila ani na pětiminutové video. Dvě hvězdičky dávám jen za to, že to bylo jakž takž slušně napsané a že jsem si oblíbila Percyho, nejlepšího kamaráda hlavního hrdiny.

2 11.08.2022

… A šestá minuta je o mně a o tom, jak strašně moc tuhle knihu miluju.

4 17.08.2021

Neobvyklá, pomalá, nostalgická, depresivní kniha, žádná lehká feel-good romanťárna... Zvláštní hlavní hrdinové, ke kterým si musíte chvíli hledat cestu, žádná velká nosná zápletka, zato spousta emocí a důležitých myšlenek, které se vám můžou vrýt do duše, pokud jim to dovolíte.
Nouzový kontakt asi není pro každého, ale určitě si zaslouží minimálně dostat šanci. Pokud po něm sáhnete, až budete ve správném rozpoložení, a nebude vám vadit trochu číst mezi řádky, věřím, že nebudete litovat. Na zdejší hodnocení prosím nehleďte, podle mě stojí za mnohem víc.
P. S.: Překlad je děs běs. Nechci se tvářit jako nějaký jazykový guru, ale docela by mě zajímalo, jak se dostane k profesionálním překladům někdo, kdo nerozumí ani základním anglickým frázím... Myslím, že v originále si příběh vychutnáte mnohem víc, takže pokud máte možnost, doporučuju sáhnout po něm.

11.04.2021

Dočteno... Bolí to...

4 06.03.2021

Tohle bylo božííííí. Jeden z nás lže byl letos můj první YA thriller a myslím, že jsem si nemohla vybrat líp. Detektivní zápletka byla výborně promyšlená a z těch zvratů v poslední části jsem nestačila lapat po dechu, nedokázala jsem odhadnout ani prd. Ale ještě víc než dějovou linku týkající se smrti Simona cením postavy. Všichni čtyři studenti, z jejichž pohledů je příběh vyprávěný, byli prostě skvělí. Byli to lidi z masa a kostí, se kterými jsem se dokázala ztotožnit, a všichni prošli super vývojem. Neskutečně mi přirostli k srdci, dýchala bych pro ně a tak strašně moc jsem jim celou dobu držela palce, aby to s nimi dopadlo dobře...
Paráda, prostě paráda. Jdu se hned vrhnout na pokračování. :)

5 07.08.2020

Moje první setkání s T. J. Reid nedopadlo vůbec špatně. Možná v jiném životě je příjemná a čtivá oddechovka, která na rozdíl od řady jiných ze stejné kategorie přináší originální zápletku i několik zajímavých a důležitých poselství. Myšlenku, že neexistuje jen jedno správné řešení, si zapíšu za uši. :) Knihu momentálně najdete v Levných knihách za směšných 99 Kč - a za tu cenu je to trefa do černého.

5 05.05.2020

Tak tohle bylo něco úžasného. Původně jsem si touhle knihou chtěla jen prokládat jiné čtení, ale nakonec jsem se nemohla odtrhnout a přečetla těch 120 stránek téměř na jeden zátah.
Martin Selner píše čtivě a s humorem, ale zároveň velmi procítěně. Příběhy dětí mě opravdu vzaly za srdce a několikrát jsem měla dokonce na krajíčku. Děkuju za krásný čtenářský zážitek a určitě se pustím i do dalšího dílu.

10 11.04.2020

Tahle kniha je jedním slovem divná - a bohužel ne v dobrém slova smyslu. Po celkem chytlavém začátku se příběh chytí do nekonečné spirály Elysiných myšlenek, které se pořád motají okolo toho samého a jsou jenom výjimečně přerušeny nějakými kratšími, bohužel docela prázdnými, dialogy. Přičteme-li k tomu fakt, že hlavní hrdinka byla dost nesympatická, a taky krkolomný styl vyprávění, vyjde nám z toho bohužel silně podprůměrný výsledek.
Knize dávám slabé dvě hvězdičky a doporučuju se jí vyhnout.

4 26.03.2020

Náhodou to bylo mnohem lepší, než jsem na základě recenzí čekala. Tommy Wallach píše rozhodně čtivě a jeho styl i to, jakým způsobem pracuje s postavami, má lehce greenovský vibe, což osobně vnímám pozitivně. Příběh mě navíc opravdu chytil a vyvolal ve mně nějaké emoce.
Jediná má výraznější výtka směřuje k tomu, že mě v průběhu čtení nic nějak extra nepřekvapilo. Události se vyvíjely dle očekávání a konec mi taky zrovna nevyrazil dech.
I přesto je ale Všichni jsme hledali vzhůru dobrá kniha, k přečtení ji určitě doporučuju a mrzí mě, že si vysloužila tak nízké hodnocení.

5 26.03.2020

Stejně jako autorčina prvotina Uvnitř mé hlavy je i tohle skvělost. Prostě skvělost, dokonalost a krása střídající nádheru... :) Tahle kniha pro mě strašně moc znamená, protože jsem se v ní mohla najít, a postava Elizy se snad hned po prvních stránkách stala jednou z mých nejoblíbenějších knižních postav vůbec. Obrovsky mi přirostla k srdci a nespočetněkrát jsem si říkala, že mě její trápení až fyzicky bolí, jak moc je pro mě skutečné.
První kniha od doby, kdy jsem přečetla Fangirl, u níž jsem měla pocit, že je o mně. Už jsem se bála, že druhou takovou nikdy nenajdu. :)

9 03.01.2020

Vynikající kniha a pro mě překvapivě jeden z nejlepších příběhů o psychických poruchách, jaké jsem kdy četla. A ačkoliv jsem už o víc než deset let starší než hlavní hrdinka a její kamarádi, knížka mi doslova mluvila z duše. Škoda, že se o téhle sérii moc nemluví, zasloužila by si mnohem větší pozornost!

3 09.06.2019

Na Oba na konci zemřou jsem se dlouho a hodně těšila a zároveň jsem se bála zklamání. To ale nepřišlo a já jsem nakonec upřímně nadšená. Autor si na sebe upletl pořádný bič v podobě spoileru hned v názvu, ze všech úskalí se mu ale podařilo vybruslit se ctí a hlavně se mu povedlo vložit do příběhu spoustu emocí. Je to po dlouhé době kniha, která se mě opravdu dotkla, a v závěru jsem bulela jak malá holka. Co bych mohla chtít víc? :) Po Rufusovi i Mateovi se mi bude vážně stýskat a myslím, že je ještě dlouho nevyženu z hlavy.

6 21.01.2019

Moc povedená young-adultovka s fantasy (?) prvkem, která do toho hned na začátku šlápne a jede na plný plyn až do cílové rovinky. Svěží, napínavé, čtivé. Trošku mě mrzí konec, který měl určitě větší potenciál, ale i tak knížku vřele doporučuji. :)

5 12.10.2018

Příběh spadá do kategorie naprostých oddechovek (nebála bych se ani označení "červená knihovna"), je velice jednoduchý, dost předvídatelný a obsahuje spoustu klišé. Což by mi zase tak nevadilo, něco takého jsem očekávala, už když jsem si přečetla anotaci. V čem vidím větší problém, jsou: klišovitost a plochost hlavních postav, všechny vedlejší charaktery bez chuti a zápachu a rezignace na jakýkoliv originální nebo ozvláštňující prvek, který by knize dodal jiskru. Je také vidět, že autorka si nedala příliš práce s technickými detaily (prostředí, reálie, časový rámec příběhu), a o jazykové (pod)úrovni a textových chybách ani nemluvím (co takhle si příště najít nějakého korektora, hm?). No, a délka je přímo zdrcující. 550 stran? Proč proboha? Kdyby se kniha osekala na polovinu, nic by se nestalo. Alespoň bychom se vyvarovali šílené repetitivnosti činností, několika odboček, které vůbec nikam nevedou, a taky toho, že se Brian i Aiden budou najednou chovat, jako by jim něco spadlo na hlavu, jen aby se tam "ještě něco stalo".
Abych to shrnula - neměla jsem vysoká očekávání, ale i ta malá Daruj mi křídla bohužel zklamalo. Nicméně... Číst se to dá. To zas jo. A pokud máte přelouskané už všechny ostatní LGBT knihy, které u nás vyšly, nemáte možnost číst v jiném jazyce a netrpělivě vyhlížíte vydání dalšího počinu z této kategorie, zkrátit čekání si tímhle můžete, v zásadě vám to asi neublíží.

6 23.05.2018

Kniha plná emocí, hlubokých úvah a krásných myšlenek. Na to, že není nadupaná akčním dějem, se čte v podstatě sama. V příběhu nehraje prim přímo homosexualita a romantická láska mezi dvěma kluky, knížka je především o vztazích jako takových a o lásce ve všech podobách - od milenecké přes přátelskou po rodičovskou. A také o lásce, kterou bychom měli chovat sami k sobě.
Objektivně asi nemám, co bych vytkla, ale myslím si, že bych si četbu užila víc, kdybych byla o pár let mladší, to bych pro rozervaného Ariho měla určitě větší pochopení a dovedla bych se do něj víc vcítit. Doporučuju tedy knihu především pro teenagery. :)

6 11.04.2018

Přiznám se, že jsem Karolinin blog dřív neznala a po její knížce jsem sáhla v podstatě náhodou v knihkupectví, kde mě zaujala svým vizuálním zpracováním, které je teda na jedničku s hvězdičkou. Tak oku lahodící publikaci jsem už dlouho neviděla.
Po zakoupení jsem se okamžitě začetla a ani jednou nezalitovala, že jsem si knížku odnesla domů. :) Karolina si nebere servítky a od první do poslední strany do toho šlape naplno. A mně nezbývalo než se jen smát a smát. Každá kapitola vypráví samostatnou historku, z nichž některé neměly chybu, jiné pro mě trošičku drhly, ale to je asi už věc názoru, co komu přijde víc vtipné.
Hutný humor a nadsázku je dobré dávkovat, proto doporučuji si touhle útlou knížečkou proložit čtení nějakého jiného díla, na to je v podstatě ideální. :)

2 26.02.2018

Colleen mám ráda. Její knihy sice nepatří úplně mezi moje nej, ale na druhou stranu jsou pro mě sázkou na jistotu, když chci nějakou knížku, která mě vtáhne, bude mě bavit a slupnu ji za pár dní. Navíc musím ocenit autorčinu nápaditost, protože vždycky stvoří velmi zajímavé postavy, které vrhá do originálních, a přitom stále uvěřitelných, životních situací.
Čtivé a s netuctovými hrdiny je i Možná jednou, v téhle oblasti se opravdu nedá nic vytknout. Příběh rozhodně zabaví a dokáže chytit za srdce, a to především díky neslyšícímu muzikantovi Ridgovi, který je prostě super a zabouchla by se do něj každá holka - včetně mě. :) Vedlejší postavy byly taky výrazné a skvělé (Warren :*) a, bohužel, kolikrát zastínily i samotnou Sydney, která byla na můj vkus trošku nemastná-neslaná. Jenže to nebyla tak úplně její chyba. Ta holka totiž v podstatě nedostala šanci ukázat nám, jaká - sama za sebe - vlastně je. Což je jedna ze dvou věcí, jež chci knize vytknout. U Sydney jsem měla pocit, jako kdyby žila ve vzduchoprázdnu. Jako kdyby v podstatě neexistovalo nic vně jejího vztahu s Ridgem, jako kdyby její život netvořilo, nedefinovalo, nic víc než milostné trápení. Sydney se v knize ani jednou nevyskytuje ve škole nebo na brigádě, není v kontaktu s rodinou, nemá kamarády a její zorné pole se zužuje pouze a jenom na Ridgův byt, kde se odehrává drtivá většina příběhu. Je to rozhodně škoda, věřím, že kdybychom se dozvěděli např. něco více o jejím studiu, její charakter by byl zajímavější a snáz uchopitelný. Mimochodem - naprosto stejný problém jsem měla už u Odvrácené tváře lásky a jsem zvědavá, jak to bude v dalších knihách.
Druhá moje výtka bude patřit zbytečně rozvleklé a rozpitvané poslední části knihy. Nemusím přílišné rýpání se v pocitech a tady jsem se ho přímo přejedla.
Jinak ale hodnotím veskrze pozitivně. Možná jednou rozhodně není špatná kniha a já od ní dostala přesně to, co jsem očekávala. Doporučuju ji k oddechu, relaxaci a trošce toho fantazírování, pokud nebudete vyžadovat o moc víc, určitě nebudete zklamaní.
P. S.: Mám ráda, když autor dodá knize nějaký další rozměr. Možná jednou má speciální playlist s písněmi vytvořenými pouze pro tento příběh. Všechny jsou nádherné a krásně dokreslí děj, určitě si je poslechněte. :)

1 01.01.2018

Společně s Dám ti slunce je to ta nejlepší kniha, kterou jsem si letos přečetla. Od první do poslední stránky mi bušilo srdce jako o závod a tak strašně moc jsem se o Aysel i Romana bála a nevěděla jsem, jestli mám křičet, brečet, modlit se, nebo se usmívat nad tím, jak dokáží být oba i přes svůj úděl neuvěřitelně roztomilí.
Výtečná emoční smršť, která vás vtáhne do černé díry, ze které se vám už nikdy nebude chtít vylézt.

4 04.12.2017

Vražedná léčba je rozhodně nejpomaleji plynoucí díl z celé série (Dashner dokázal natáhnout např. popis cesty na jedno místo na cca 15 stran rozkouskovaných do 5 kapitol), který ovšem v závěru pro změnu cválá do cíle jako splašená kobyla a zanechává mě po dočtení poněkud nechápající a rozladěnou. Nemůžu se zbavit pocitu jakési zbytečnosti čehokoliv, co se stalo po Labyrintu, a možná také pocitu odfláknutosti.
Mám problém také s nedostatkem emocí. Většina postav mi byla čím dál víc šumák a příliš mě netrápilo, co se s nimi stane. Moc tomu nepomáhalo, že klíčové okamžiky v ději, důležité informace a zásadní zvraty týkající se jednotlivých aktérů byly odbyté několika větami (zřejmě bylo důležitější detailně vypisovat přesuny z místa A na místo B než rozebrat situaci, kdy například něčí život visí na vlásku).
Celkově se mi moc nelíbí, kam se série po první knize, která mě docela bavila, dějově vydala, a jsem vlastně ráda, že se filmy drží předlohy naprosto minimálně. Filmy mi přirostly k srdci mnohem víc, především postavy jsou v nich vykreslené mnohem sympatičtěji a například Spáleniště: Zkouška nepůsobí na rozdíl od svého knižního předchůdce zbytečným dojmem.
Přestože mám doma i oba prequely, které jsem si postupem času nakoupila, nejsem si vůbec jistá, jestli se někdy dokopu k jejich přečtení.

2 04.12.2017