Allys
komentáře u knih
Sklenice srdíček
Jennifer Hillier
Moja prvá kniha od autorky a mohu doporučit. Příběh je čtivý a napínavý. Začíná pobytem Geo ve vězení, pokračuje pobytem na svobodě a vyšetřováním.
Dějová linka z pohledu Geo se mi líbila víc než z pohledu detektiva, i když i ten byl sympatický. Příběh obsahuje kvalitní zápletku a mnoho překvapivých momentů, nic není takové, jako se na první pohled může zdát. Přecházení od současnosti do minulosti, když ještě Angela žila, bylo zajímavé a objasnilo více z pozadí děje.
Příběh celkově působí až mrazivě skutečně, je to kvalitní temný thriller i když ze středoškolského prostředí. Hlavní postava mi k srdci nepřirostla a často se chovala protichůdně – na jedné straně chudinka, pak zase silná žena a tohle stále dookola.
Půl hvězdičky ubírám za závěr, který kromě toho, že byl až moc krátký byl i hodně překombinovaný.
Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
Od dočtení trilogie Hunger Games jsem se těšila na tenhle prequel, který měl být víc o vzniku a historii Hunger Games. Měli jsme se dozvědět něco více o Coriolanusovi a snad přijít na to, co z něho udělalo na staré kolena tak zlého člověka, ani v mládi nebyl nějak moc sympatický.
Na druhé straně to měl jako chudý kluk v Kapitolu o hodné těžší než jeho spolužáci a byl vychován v duchu, že prestiž rodiny je nade vším – z toho plynulo mnoho jeho nepopulárních rozhodnutí vedoucích ještě k většímu pokřivení charakteru. V podstatě se mu nic extra zlého v mládí nestalo, žene ho kupředu jen bezohledná touha po ztracené slávě a úspěchu, takže jestli ho někdo neměl rád už v Hunger games, teď si ho taky nemá důvod oblíbit – intrikuje, manipuluje, přepočítává a lže úplně stejně.
Můžeme být u Desátých her po válce a vidět vývoj od jejích vzniku – ke splátcům se přistupovalo úplně jinak, než jsme mohli vidět v hlavní sérii a také na hry byla určena jiná aréna a trenéři nebyli předešlí vítězové her. Mohli jsme nahlédnout do zákulisí a sledovat vymýšlení marketingových tahů pro přilákaní a udržení pozornosti diváků – posílaní dárku hráčům, stávky apod.
V tomhle příběhu je ponechán prostor na kladení otázek a hádaní odpovědí, hlavně co se týče skutečných charakterů postav, nebo koho potomkem je Katniss. Součástí knihy je několik písní, které krásně doplňují celkový dojem z příběhu. Lucy Gray je zajímavá i když trochu rozporuplná postava jak v knize, tak i ve filmu.
Děkuji autorce za vysvětlení a doplnění mnohého ze světa, který pro čtenáře vytvořila. Těším se na další díl.
Božské zlo
Nora Roberts
Příběh je napsaný dobře, nicméně mám problém s několika částmi postrádajícími logiku. Těžko je uvěřitelné, že se tohle utají v malém městě, když je téměř polovina obyvatelů v sektě – za 20 let si nikdo jiný nic nevšimnul a pak se z ničeho nic na všechno přijde.
Zajímavé byli části s Clare a jejími sny. V ději se hodně stupňuje násilí a vidno trochu i zhoubný vliv sekty na samotné členy, kterým se to celé přestává pozdávat, ale v rámci strachu o sebe, nebo o své rodiny se toho účastní i nadále.
Romantická linka je příjemným zpestřením pochmurného příběhu.
Trochu mi vadilo tendenční zobrazování satanistické sekty a lidských obětí. Na tematiku sekt jsem už četla lépe zpracované knihy.
Když se nad tým čtenář nezamýšlí, jedná se o poutavý a napínavý příběh s jistou dávkou nechutných scén. Závěr sice useknutý, ale ničemu to moc nevadilo. Kniha je takový trochu lepší průměr.
Spolčení hlupců
John Kennedy Toole
Velice vtipný humoristicko – satirický román plný absurdních situací, převážně vyplývajících z uvažovaní a činů hlavní postavy Ignácia. Ten byl občas přímo nesnesitelný, že to snad není možné, aby takový člověk vůbec byl (i když jen v knize), pak byly situace, kdy mi ho bylo upřímně líto a držela jsem mu palce, ať ho něco, prostě cokoliv osvítí. Jak to dopadlo, nebudu psát, to by byl spoiler :- D
Úžasné jsou i další postavy, které připomínají víc karikatury, než skutečné lidi - např slečna Trixie, manželka ředitele, Levy, Ignáciova matka a další.
V druhé polovině knihy jsem už chytla alergii na slovo záklopka a vážně jsem googlila o co jde a co to má v těle dělat. Líbí se mi, že se v příběhu vyskytují různé druhy humoru, a tak si každý může přijít na své.
Zajímavé byly i dopisy, které psal Ignácius různým lidem, i když občas byly trochu zdlouhavé. Nucené hledání práce a následné pracovní pohovory taky stáli za to. Ignácius je asi nejvíc nesympatická postava, jakou jsem kdy v knize viděla, ale i tak doporučuju knihu prečíst :- )
Je mi líto autorova smutného osudu, bohužel se světového úspěchu své knihy nedožil. Můžeme jen hádat, jaké další skvělé díla by napsal.
Belzebubové
JP Ahonen
Velice povedený komiks plný černého humoru. Příběh je ze života rodinky, kde manžel má amatérskou metalovou kapelu a své děti společně vychovávají trochu více satanistickým směrem.
Větší část knihy je tvořená vcelku samostatnými stripy, které jsou plné běžných situací, které všichni známe, akorát z trochu jiného pohledu :- D Následně stripy začínají směřovat k ucelenému příběhu. U téměř každé stránky jsem se nahlas smála – smysl života (nebudu citovat, uveden níže několikrát :-D), Lilith snažící se o získaní kluka, dovolená v Inferně, správné odstíny černé, partnerský život, sexorcismus, babča s mrtvým dědou, kterých ani smrt nerozdělí – všechno bylo úžasně vtipné a detailně promyšlené.
Rodinka má black-metalový styl, avšak je to psané s velkou dávkou roztomilosti a nadsázky.
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
Poslední díl trilogie se autorka věnuje povojnovému období a následkům vojny. I tenhle příběh je napsaný na základě skutečných, byť smutných historických událostí, na konci knihy může čtenář najít i obrazovou přílohu s mnoha zdroji informací.
Pro neztrácení se v množství postáv a vzájemných vztahů může pomoct tabulka na začátku knihy.
Hlavní postavy trilogie toto zažili hodně a osud k nim nebyl moc přívětivý. V téhle části vidíme různé způsoby, jak se vypořádají se složitými životnými situacemi, které je postihli. Příběh vidíme z pohledu několika různých postav, co pomáhá k vytvoření si celkového příběhu.
Problémy v rámci česko-polských vztahů, budování socialismu a vykonstruované procesy sú pozadím, na kterém se odehrávají životy místních lidí. V knize je mnoho skutečných postav a událostí, kupříkladu farář Ludvík Sobek, neštěstí v dolech kvůli podcenění bezpečnosti za socializmu. Muselo být nepředstavitelně těžké se dívat, jak mizí město a vlastní domy před očima lidí, kteří je vybudovali.
Autorka se v knize věnuje nejen havířům, ale i jejich ženám a později často vdovám a jejich problémům, jako únos dítěte, znásilnění a podobně. V knize je mnoho dialogů psaných místním nářečím.
Děkuji paní Lednické za perfektní zpracování tématu a napsaní téhle ságy.
Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
Od autora mám ráda všechny knihy, tahle se mi však přijde prozatím nejlepší. V téhle knize je krásně vystižená atmosféra pouti do Santiaga, světlé i méně jasné chvilky o které se autor podělil. Také jsem ráda četla rozhovory s jinými poutníky, jejich motivace, sny a postoje.
Jsem trochu introvert a obdivuji každého, kdo dokáže za pár dnů pokecat s tolika lidmi :-D Klasicky ani tady nechyběl typický humor známý z předešlých knih, ale v tomhle cestopisu je mnohem více hlubších úvah a myšlenek a to bylo velice inspirativní. Také jsou hlubší a vnitřnější i příběhy mnohých lidí kolem a mnoho z nich mě chytlo za srdce.
Autor dokáže cestu a navštívená místa popsat tak živě, že s trochou googlení jsem měla pocit, že jsem tam taky :- ) Zaujali mě i mnohé zajímavosti z historie a samozřejmě opět krásné ilustrace.
Knihu jsem četla delší dobu, ale s radostí – je to sbírka menších příběhů na jedné cestě, které je škoda přečíst za den a také mi bylo smutno, že kniha se blíží ke konci.
Nutné lži
Diane Chamberlain
Příběh, který je založený na skutečnosti se věnuje problémům sterilizací (vědomých i nevědomých) a otázkám mateřství v Severní Americe. Hlavní postava, mladá sociální pracovnice Jane, to má těžší, než se může zdát a než si sama na začátku příběhu uvědomuje.
Je neuvěřitelné, že sociální pracovníci měli právo rozhodovat o tom, kdo bude mít potomstvo a kdo ne, a to dokonce ještě v 60. letech minulého století, které se už považuje za slobodnější. Kromě postižených a mentálně zaostalých lidí byly sterilizováni i mladí chudí lidé, obvykle bez jejich souhlasu, resp. o tom často vůbec nevěděli a zákrok byl vykonán pod jinou záminkou. Můžeme nahlédnout do běžného života chudých lidí žijících v té době a přežít s nimi jejich problémy a strasti, se kterými se potýkali. Je to kniha, která obsahuje příliš mnoho morálních dilemat a myslím, že ovlivní výraznou většinu svých čtenářů. Jsem ráda, že žiju tady a teď.
Co nás učí zvířata - Objevte svou duchovní spřízněnost se zvířaty
Danielle MacKinnon
Na knihu jsem se velice těšila, avšak přišlo zklamání. Anotace toho slibuje mnohem víc, než čtenář dostane. Chtěla jsem více pochopit svého pejska a případně najít nějaké konkrétní praktické tipy.
Namísto toho jsem dostala neuvěřitelné množství opakující se teorie. Ano, mnohé myšlenky byly zajímavé a přínosné, ale číst něco, co by se dalo napsat na 18stran v 228stranách bylo chvílemi docela únavné. Měla jsem pocit, že autorka buď nemá více myšlenek, o které by se ráda podělila, nebo jsi myslí, že její čtenáři jsou duševně zaostalí a musí jím stejnou věc říkat dokola. Nevadil mi ani mírný ezo závan, i když některé pasáže byly trochu moc (např. propojení se zvířetem, které se mi líbilo v TV a žije na druhém konci planety), ale spíše to, jak málo informací člověk za čas věnovaný čtení získal. Na trhu je mnoho lepších knih.
Kde si sa vydala, tam si mlieko pýtaj
Júlia Marcinová
Krásná beletrizovaná kronika rodiny autorky doplněná o skutečné fotografie mnohých postáv, které dávají celému dílu další rozměr. Příběh se věnuje několika generacím lidí ve vesnické oblasti.
V průběhu čtení se dozvídáme mnoho o životě lidí v té době, jejich možnostech, obavách a řešeních různých situací. Jedná se v podstatě o popis obyčejnosti života, který přežívali podobným způsobem mnohý z našich předků. Byly tam chvíle sounáležitosti, lásky i vlídnosti, také místy závist, krutost a zlo nejhrubšího kalibru. Díky téhle knize si víc vážím všech možností a svobod, které v současnosti máme.
U čtení jsem si uvědomila důležitost vzdělání a určitého rozhledu, který když lidé nemají, dopouštějí se ne zrovna dobrých činů i vůči svým blízkým, často v měně výroku „co na to řeknou sousedi“.
Kniha je psaná velice emotivně a jak se dnes mnohým zdá, že s lidmi to jde v současnosti z kopce a jsou stále horší, tak myslím, že jsou více méně stejní. Kéž by v srdci měl každý kousek více lásky a soucitu, svět by byl hezčím místem.
Děkuji autorce za možnost náhledu do minulosti skrze tuhle knihu a za každý jeden příběh, který v ní pro čtenáře sepsala.
Skleněný zámek
Jeannette Walls
Věděla jsem, že se jedná o životopisný příběh autorky, ale některé situace byly i tak těžko uvěřitelné, hlavně ty z ranního dětství. Kniha popisuje život autorky ve velice problematické rodině.
Při čtení mě nejednou napadlo, že někteří lidé by děti vůbec neměli mít a už vůbec ne několik. Byly sice svým způsobem vzdělaní, ale absolutně neochotní cokoliv pro své děti udělat, včetně zabezpečení přístupu ke vzdělání, nebo k teplé vodě. Bylo zajímavé sledovat vývoj a dospívání hlavní postavy a její pohled na rodiče, např na tátu od Boha v dětství k alkoholikovi později. Samozřejmě jsou tam i světlé momenty, rodiče znají spoustu zajímavostí, občas přijde nějaká životní rada a berou aspoň na oko vážně sny svých dětí (kdyby je brali tak skutečně, asi by pro to něco udělali).
Je v dobrém překvapující, že s tímhle nezájmem od rodičů vyrostla autorka v úspěšnou a milující ženu.
Dítě číslo 44
Tom Rob Smith
Kniha je napsaná nad všechna očekávaní, které jsem i vzhledem k vysokému hodnocení měla a četla se sama. Příběh je z drsného prostředí Ruska a Ukrajiny.
Místní reálie jsou podané bez příkras, také i popis doby, politické situace v Sovětském svazu a života lidí v něm. Kromě strachu a hrůz, se kterými se potýkají obyvatelé v běžném životě se kniha věnuje i partnerským vztahům a dopadu režimu na ně a na menšinové skupiny obyvatelstva. Také je popisovaný jejich právní systém, presumpce viny/neviny, křivé obviňování a místy až morbidní výslechové praktiky.
Příběh se částečně inspiruje Čikatilem. Některé akční scény a částečně i závěr mi přišel trochu přitažený za vlasy, ale i tak to je super napsané.
Po přečtení jsem byla vděčná, že nežiju v té době na tom místě. Knihu určitě doporučuju.
Dalajlamova kočka a umění příst
David Michie
Milé pokračování úspěšného prvního dílu. Aby to nebylo stejné, v tomhle díle Dalajlama odejde na dlouhou pracovní cestu a s JSK vidíme, jak běží život kolem bez jeho přítomnosti.
Tenhle díl se mi zdál trochu vážnější, i když bylo mnoho vtipných momentů a zabýval se převážně hledáním štěstí z budhistického pohledu. Autor dokáže předávat myšlenky pomocí příběhů nejen kočky, ale i jiných postav kolem a to bez zdlouhavých a nudných pouček.
Tahle kniha dokáže změnit čtenářův pohled na svět kolem sebe jemným a nenásilným způsobem. Doporučuji i pro lidi, kteří nejsou zrovna milovníci koček, čtení je skutečně inspirativní.
V zahradě zášti
Camilla Bruce
V knihkupectví mě zaujala hlavně obálka, ale koupi rozhodně nelituji :-) Jedná se o velice silný příběh plný zla, nenávisti a chamtivosti inspirovaný skutečnými událostmi a skuteční hlavní postavou.
Zajímavý byl popis běžného života lidí v té době, charaktery postáv jsou skvěle vykreslené i po psychologické stránce. Autorka dokáže textem navodit přímo mrazivou atmosféru a čtenářovi se až nechce věřit, že někdo takový skutečně existoval.
Kniha se četla rychle a plynule, nebylo tam moc prázdných míst. Oceňuji, že na konci je kapitola, kde je více popsané, co byla fikce a co skutečnost. Trochu mě mrzí, že například kapitolám s vymyšlenou postavou byla věnována trochu zbytečně velká část děje. Jinak super čtení a těším se na další knihu od autorky.
Otcova oběť
Santiago Díaz
Při nových detektivních sériích jsem obvykle trochu skeptická, ale táto kniha mile překvapila. Na začátku sice hodně jmen, které se ještě nějakou chvíli pletli, ale pak už měl příběh spád.
Krátké kapitoly stupňují napětí, přítomných je i dost nečekaných zvratů. Španělské prostředí je taky příjemná změna v rámci žánru. Postava vyšetřovatelky je zajímavá, tolik poruch snad není možné, aby někdo měl a chápu, že mnohým se s ní těžko spolupracuje.
Na druhou stranu alespoň není hlavní detektiv alkoholik po 40, jako bývá často zvykem :-D Těším se na další díl série.
Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
Byla to má první kniha ze žánru magický realismus. Macondo, svět rodiny Buendiových a celkový příběh byly velice detailně a věrohodně podané.
Kniha je plná osudů několika generací lidí z jedné rodiny, velice realisticky je popsaný vzestup i pád jednotlivých členů, a i rodiny jako celku.
Nejdřív jsem měla problém v tom, že autor používá hlavně u mužských příslušníků víceméně dvě stejná jména, ale i to mělo svůj důvod – např. opakovaní stejných chyb a podobných osudů napříč generacemi. Mnoho situací bylo podaných velice naturálně, řekla bych místy až hodně morbidně, s tým je potřeba počítat.
Magické prvky se prolínají dějem stejně přirozeně, jako samotný název knihy neustále v pozadí. Prolínaní světů je zpracováno na vysoké úrovni a kniha je fascinující.
Určitě však doporučuju najít si rodokmen rodiny a občas do nej nahlédnout, dost to pomáhá v celkové orientaci.
Můj příběh
Michelle Obama
Kniha je psaná příjemným stylem a Michelle působí upřímně. Kromě části života, kdy už byla první dámou popsala i své dětství a dospívání, seznámení s Barrackem a čtenář se může dozvědět i kousek z jeho života.
Její cesta z Chicaga do Bílého domu je velice zajímavá, stejně tak i samotný život v Bílém domě, volební i povolební období. V knize jsou patrné stopy rasizmu, se kterými se musela i s rodinou potkávat, také kritika čehokoliv, co udělali i s těmi nejlepšími úmysly.
Místy se mi kniha četla trochu hůře, mnoho věcí bylo jenom naznačeno, ale nerozvinuto. Obrovské množství jmen, které možná něco říkaji lidem přímo v USA, celosvětově asi moc ne, mi přišlo trochu rušivé.
Můžeme vidět kontrast v sebeprezentaci mezi rolí silné pracující ženy s vlastní kariérou a podporující manželkou, která se pro manželův úspěch vzdala na jistou dobu všeho svého. Zajímavá autobiografie, určitě doporučuji.
Aquitania
Eva García Sáenz de Urturi
Byla to první kniha od autorky v rámci čtenářské výzvy. Kniha se četla dobře, příběh obsahoval všechno, co správný historický román obsahovat má – lásku, zradu, intriky, nějaké úmrtí.
Trochu mě mrzelo, že se příběh podrobněji věnoval převážně mladosti Eleonóry. První polovina mě bavila více, pak mi přišlo, že se děj dost opakuje, i když s jinými měnami. Popis života šlechticů v 12. století byl zajímavý, včetně vybavení sídel. Eleonóra byla vykreslena jako silná a průbojná mladá žena, která se v průběhu života naučila dost na to, aby přežila a hledala skutečného vraha svého otce. V mládí se mi však zdála hodně naivná a že prežila s tou mentalitou do dospelosti působí trochu nevěrohodně. Na 5* mi tam ale něco chybělo, možná to bylo stereotypností poslední třetiny.
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
Je to má první kniha od autora a jsem ráda, že jsem se k ní dostala. V příběhu se objevuje několik vztahových dějových linek, problémy života v minulém režimu i problém emigrace.
Dějové linky se prolínají s filozofickými úvahami, které byly velice zajímavé a podnětné k dalšímu zamyšlení. Mnohé popsané vztahy v knize byly hodně toxické, ale asi vcelku realistické.
Mám pocit, že autor klade hodně důraz na uvědomění si nevratnosti svých rozhodnutí, i když jsou myšlenky hlubší, jsou podané v snesitelné podobě a někdy i vtipně.
V průběhu čtení se u mě střídali pocity lehkosti i tíhy, líbil se mi pohled na různé životní situace z méně obvyklých uhlů. Trochu jsem měla občas problém s chronologií příběhů, jinak není co vytknout.
V pekle plynových komor
Shlomo Venezia
Děsivé svědectví přeživšího člena sonderkommanda, které se těžko vůbec hodnotí *. I když je na trhu mnoho knih s podobnou tematikou, tuhle určitě doporučuju.
Je to více měně literatura faktu, psaná tak poutavě, že se čte sama. V knize se nacházejí i fotografie a také kresby Davida Oléra a obsah je podaný formou rozhovoru – interview.
Člověku se až nechce věřit, čeho byly někteří lidé schopní. Situace v současné společnosti vypadá tak, že by některý jedinci ani dnes neměli problém se chovat podobným způsobem.
Stačí se podívat například na aktuální videa, jak se zaměstnanci chovají ke zvířatům v Madetě a máme vzorku lidí, kteří by se dnes stejně chovali i k lidem, kdyby měli tu pravomoc. Knihy s touhle tematikou je třeba aktuálně na trhu i proto, aby se situace neopakovala.