Allys
komentáře u knih
Kde si sa vydala, tam si mlieko pýtaj
Júlia Marcinová
Krásná beletrizovaná kronika rodiny autorky doplněná o skutečné fotografie mnohých postáv, které dávají celému dílu další rozměr. Příběh se věnuje několika generacím lidí ve vesnické oblasti.
V průběhu čtení se dozvídáme mnoho o životě lidí v té době, jejich možnostech, obavách a řešeních různých situací. Jedná se v podstatě o popis obyčejnosti života, který přežívali podobným způsobem mnohý z našich předků. Byly tam chvíle sounáležitosti, lásky i vlídnosti, také místy závist, krutost a zlo nejhrubšího kalibru. Díky téhle knize si víc vážím všech možností a svobod, které v současnosti máme.
U čtení jsem si uvědomila důležitost vzdělání a určitého rozhledu, který když lidé nemají, dopouštějí se ne zrovna dobrých činů i vůči svým blízkým, často v měně výroku „co na to řeknou sousedi“.
Kniha je psaná velice emotivně a jak se dnes mnohým zdá, že s lidmi to jde v současnosti z kopce a jsou stále horší, tak myslím, že jsou více méně stejní. Kéž by v srdci měl každý kousek více lásky a soucitu, svět by byl hezčím místem.
Děkuji autorce za možnost náhledu do minulosti skrze tuhle knihu a za každý jeden příběh, který v ní pro čtenáře sepsala.
Skleněný zámek
Jeannette Walls
Věděla jsem, že se jedná o životopisný příběh autorky, ale některé situace byly i tak těžko uvěřitelné, hlavně ty z ranního dětství. Kniha popisuje život autorky ve velice problematické rodině.
Při čtení mě nejednou napadlo, že někteří lidé by děti vůbec neměli mít a už vůbec ne několik. Byly sice svým způsobem vzdělaní, ale absolutně neochotní cokoliv pro své děti udělat, včetně zabezpečení přístupu ke vzdělání, nebo k teplé vodě. Bylo zajímavé sledovat vývoj a dospívání hlavní postavy a její pohled na rodiče, např na tátu od Boha v dětství k alkoholikovi později. Samozřejmě jsou tam i světlé momenty, rodiče znají spoustu zajímavostí, občas přijde nějaká životní rada a berou aspoň na oko vážně sny svých dětí (kdyby je brali tak skutečně, asi by pro to něco udělali).
Je v dobrém překvapující, že s tímhle nezájmem od rodičů vyrostla autorka v úspěšnou a milující ženu.
Dítě číslo 44
Tom Rob Smith
Kniha je napsaná nad všechna očekávaní, které jsem i vzhledem k vysokému hodnocení měla a četla se sama. Příběh je z drsného prostředí Ruska a Ukrajiny.
Místní reálie jsou podané bez příkras, také i popis doby, politické situace v Sovětském svazu a života lidí v něm. Kromě strachu a hrůz, se kterými se potýkají obyvatelé v běžném životě se kniha věnuje i partnerským vztahům a dopadu režimu na ně a na menšinové skupiny obyvatelstva. Také je popisovaný jejich právní systém, presumpce viny/neviny, křivé obviňování a místy až morbidní výslechové praktiky.
Příběh se částečně inspiruje Čikatilem. Některé akční scény a částečně i závěr mi přišel trochu přitažený za vlasy, ale i tak to je super napsané.
Po přečtení jsem byla vděčná, že nežiju v té době na tom místě. Knihu určitě doporučuju.
Dalajlamova kočka a umění příst
David Michie
Milé pokračování úspěšného prvního dílu. Aby to nebylo stejné, v tomhle díle Dalajlama odejde na dlouhou pracovní cestu a s JSK vidíme, jak běží život kolem bez jeho přítomnosti.
Tenhle díl se mi zdál trochu vážnější, i když bylo mnoho vtipných momentů a zabýval se převážně hledáním štěstí z budhistického pohledu. Autor dokáže předávat myšlenky pomocí příběhů nejen kočky, ale i jiných postav kolem a to bez zdlouhavých a nudných pouček.
Tahle kniha dokáže změnit čtenářův pohled na svět kolem sebe jemným a nenásilným způsobem. Doporučuji i pro lidi, kteří nejsou zrovna milovníci koček, čtení je skutečně inspirativní.
V zahradě zášti
Camilla Bruce
V knihkupectví mě zaujala hlavně obálka, ale koupi rozhodně nelituji :-) Jedná se o velice silný příběh plný zla, nenávisti a chamtivosti inspirovaný skutečnými událostmi a skuteční hlavní postavou.
Zajímavý byl popis běžného života lidí v té době, charaktery postáv jsou skvěle vykreslené i po psychologické stránce. Autorka dokáže textem navodit přímo mrazivou atmosféru a čtenářovi se až nechce věřit, že někdo takový skutečně existoval.
Kniha se četla rychle a plynule, nebylo tam moc prázdných míst. Oceňuji, že na konci je kapitola, kde je více popsané, co byla fikce a co skutečnost. Trochu mě mrzí, že například kapitolám s vymyšlenou postavou byla věnována trochu zbytečně velká část děje. Jinak super čtení a těším se na další knihu od autorky.
Otcova oběť
Santiago Díaz
Při nových detektivních sériích jsem obvykle trochu skeptická, ale táto kniha mile překvapila. Na začátku sice hodně jmen, které se ještě nějakou chvíli pletli, ale pak už měl příběh spád.
Krátké kapitoly stupňují napětí, přítomných je i dost nečekaných zvratů. Španělské prostředí je taky příjemná změna v rámci žánru. Postava vyšetřovatelky je zajímavá, tolik poruch snad není možné, aby někdo měl a chápu, že mnohým se s ní těžko spolupracuje.
Na druhou stranu alespoň není hlavní detektiv alkoholik po 40, jako bývá často zvykem :-D Těším se na další díl série.
Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
Byla to má první kniha ze žánru magický realismus. Macondo, svět rodiny Buendiových a celkový příběh byly velice detailně a věrohodně podané.
Kniha je plná osudů několika generací lidí z jedné rodiny, velice realisticky je popsaný vzestup i pád jednotlivých členů, a i rodiny jako celku.
Nejdřív jsem měla problém v tom, že autor používá hlavně u mužských příslušníků víceméně dvě stejná jména, ale i to mělo svůj důvod – např. opakovaní stejných chyb a podobných osudů napříč generacemi. Mnoho situací bylo podaných velice naturálně, řekla bych místy až hodně morbidně, s tým je potřeba počítat.
Magické prvky se prolínají dějem stejně přirozeně, jako samotný název knihy neustále v pozadí. Prolínaní světů je zpracováno na vysoké úrovni a kniha je fascinující.
Určitě však doporučuju najít si rodokmen rodiny a občas do nej nahlédnout, dost to pomáhá v celkové orientaci.
Můj příběh
Michelle Obama
Kniha je psaná příjemným stylem a Michelle působí upřímně. Kromě části života, kdy už byla první dámou popsala i své dětství a dospívání, seznámení s Barrackem a čtenář se může dozvědět i kousek z jeho života.
Její cesta z Chicaga do Bílého domu je velice zajímavá, stejně tak i samotný život v Bílém domě, volební i povolební období. V knize jsou patrné stopy rasizmu, se kterými se musela i s rodinou potkávat, také kritika čehokoliv, co udělali i s těmi nejlepšími úmysly.
Místy se mi kniha četla trochu hůře, mnoho věcí bylo jenom naznačeno, ale nerozvinuto. Obrovské množství jmen, které možná něco říkaji lidem přímo v USA, celosvětově asi moc ne, mi přišlo trochu rušivé.
Můžeme vidět kontrast v sebeprezentaci mezi rolí silné pracující ženy s vlastní kariérou a podporující manželkou, která se pro manželův úspěch vzdala na jistou dobu všeho svého. Zajímavá autobiografie, určitě doporučuji.
Aquitania
Eva García Sáenz de Urturi
Byla to první kniha od autorky v rámci čtenářské výzvy. Kniha se četla dobře, příběh obsahoval všechno, co správný historický román obsahovat má – lásku, zradu, intriky, nějaké úmrtí.
Trochu mě mrzelo, že se příběh podrobněji věnoval převážně mladosti Eleonóry. První polovina mě bavila více, pak mi přišlo, že se děj dost opakuje, i když s jinými měnami. Popis života šlechticů v 12. století byl zajímavý, včetně vybavení sídel. Eleonóra byla vykreslena jako silná a průbojná mladá žena, která se v průběhu života naučila dost na to, aby přežila a hledala skutečného vraha svého otce. V mládí se mi však zdála hodně naivná a že prežila s tou mentalitou do dospelosti působí trochu nevěrohodně. Na 5* mi tam ale něco chybělo, možná to bylo stereotypností poslední třetiny.
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
Je to má první kniha od autora a jsem ráda, že jsem se k ní dostala. V příběhu se objevuje několik vztahových dějových linek, problémy života v minulém režimu i problém emigrace.
Dějové linky se prolínají s filozofickými úvahami, které byly velice zajímavé a podnětné k dalšímu zamyšlení. Mnohé popsané vztahy v knize byly hodně toxické, ale asi vcelku realistické.
Mám pocit, že autor klade hodně důraz na uvědomění si nevratnosti svých rozhodnutí, i když jsou myšlenky hlubší, jsou podané v snesitelné podobě a někdy i vtipně.
V průběhu čtení se u mě střídali pocity lehkosti i tíhy, líbil se mi pohled na různé životní situace z méně obvyklých uhlů. Trochu jsem měla občas problém s chronologií příběhů, jinak není co vytknout.
V pekle plynových komor
Shlomo Venezia
Děsivé svědectví přeživšího člena sonderkommanda, které se těžko vůbec hodnotí *. I když je na trhu mnoho knih s podobnou tematikou, tuhle určitě doporučuju.
Je to více měně literatura faktu, psaná tak poutavě, že se čte sama. V knize se nacházejí i fotografie a také kresby Davida Oléra a obsah je podaný formou rozhovoru – interview.
Člověku se až nechce věřit, čeho byly někteří lidé schopní. Situace v současné společnosti vypadá tak, že by některý jedinci ani dnes neměli problém se chovat podobným způsobem.
Stačí se podívat například na aktuální videa, jak se zaměstnanci chovají ke zvířatům v Madetě a máme vzorku lidí, kteří by se dnes stejně chovali i k lidem, kdyby měli tu pravomoc. Knihy s touhle tematikou je třeba aktuálně na trhu i proto, aby se situace neopakovala.
Hovor se smrtí
Chris Carter
Další kniha ze série Robert Hunter nezklamala, příběh se četl sám. V rámci série je sice kniha podobná několika předchozím, ale autor dokáže každý příběh dohnat do většího extrému a napětí.
Vraždy i seznámení s vrahem začínají poměrně brzo, sadizmus stoupá až daleko za hranici snesitelnosti. Teď se příběh soustředí i na pozůstalých, který zůstali na druhé straně videohovoru a je to skutečně šílené.
V porovnaní s jinými autory z tohoto žánru mi přijde, že Chris Carter věnuje více času i samotným obětem, jejich životu a pod, co způsobuje, že čtenář skutečně nechce, aby se jim něco stalo i když všichni víme, že to za chvíli přijde.
V knize se nenachází moc tzv. vaty, každá kapitola končí klasicky v tom nejlepším. Robertovo profilování zločinců stojí za to v každém díle série.
Slzy pouště
Halima Bashir
Velice smutný skutečný příběh. Během čtení mi často bylo těžko a přišlo mi to místy až neuvěřitelné, čeho jsou lidé schopní. Hlavní postava byla velice odvážná mladá žena a vzhledem k okolnostem měla i navzdory všemu zlému vlastně štěstí.
Je to jedna z mála knih, která poskytuje svědectví o vojně v Dárfúre a o zvěrstvech, které vojáci napáchali na místním obyvatelstvu. Příběh je rozdělený na dvě části – idylický život v africké vesnici před vojnovým konfliktem a pak druhá část, která probíhá uprostřed konfliktu a zahrnuje násilí, genocidu a brutalitu.
V závěře, který se odehrává v Evropě mě rozesmutnil přístup úřadů, hlavně pokud jde o ženu, která byla reálně ohrožená na životě. Příběh paní Halimy mi zůstal dlouho v paměti.
Gazely
Patrik Hartl
Příjemný příběh o třech ženách, které se dlouho znají a každá se v současnosti nachází v jiné životné situaci. Líbilo se mi, že je příběh z Prahy a většinu míst v knize jsem i znala.
Kniha se čte velice dobře, dej plyne svižně. Od autora jsem předtím toho moc nečetla, ale byla jsem zvědavá a dobře jsem udělala. Je to kniha asi spíše pro ženy a o ženách, které řeší běžné problémy – pubertální děti, stárnutí, randění.
Sice nejsem ještě v tom věku, ale kniha mě i přesto bavila. Hrdinky působili reálné a uvěřitelně, každá měla dobré i horší chvilky. Dokážu si to představit i ve filmovém zpracování :-)
Restaurant na konci vesmíru
Douglas Adams
Na druhý díl jsem se po prvním moc těšila, ale přišlo mírné zklamání. Dej pokulhával, některé momenty byly vtipné, některé situace tam byly jakoby navíc. Autor se soustředil více na jednotlivé situace než na příběh.
Abych ale nebyla jen negativní, samotný Restaurant na konci vesmíru měl skvělý koncept, bylo možné sledovat vznik i zánik celého vesmíru a poslechnout si nejhlučnější kapelu galaxie. Postava Marvina bola super napsaná. Zajímavá a absurdní cesta vesmírem.
Když to čtenář bere jako fejetonistický shluk vtipných a ironických rozhovorů, mnoho sarkasmu a nic víc nečeká, nebude zklamán. 75%
Jak jsem rodila indiánského syna z kmene Čerokí
Danka Štoflová
Nejdřív jsem objevila autorčin blog a když jsem zjistila, že vyšla i kniha, musela jsem ji mít. Kniha je psaná lehce, čtivě a místy i dojímavě. Jediné, co mně trochu mrzí, je přeskakování časových období, v tom jsem se trochu občas ztrácela (jednou pohřeb a pak je ten člověk o pár stránek živý jakoby nic).
Jinak je to kniha, u které se zasmějete i zamyslíte vhodná snad pro každého. Kulturní rozdíly jsou popsané s nadhledem a často humorně, jsem ráda, že jsme měli možnost nahlédnout do života indiánů, byť není známo, které části jsou realita a které fikce. Přínosné byly i části, jak indiáni souznějí s přírodou, jak vnímají vztahy mezi sebou, život i smrt.
Líbil se mi o pohled indiánských žen na vztahové problémy a jejich řešení, chování k nejstarším členům rodiny je taky moc hezké a měli bychom se inspirovat. Kdo čeká vysokou literaturu bude asi zklamán, nicméně pro ostatní, kteří mají rádi příběhy psané srdcem vřele doporučuji.
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Mary Ann Shaffer
Kniha je psaná převážně formou dopisů a trochu jsem mela obavy, jestli to nebude zdlouhavé. Dopisy jsou velmi milé a zajímavé, na některé postavy jsem se těšila víc. Každá postava má specifický styl psaní a vyjadřovaní.
Příběh je z vojnového období, je psaný velice jemně a přitom reálně. Poměr dobrých a zlých událostí je vyvážený. V dopisech se nacházejí příběhy lidí, příběhy o lidech – někdy o stejných lidech od více různých dopisovatelů, zážitky z období vojny a po ní.
Tady jsem musela na chvíli přestat číst a začala jsem si o tom vyhledávat víc informací. Jinak jsem o ostrově Guernsey a hladomoru v průběhu vojny, obléhaní a o tom jak to místo a své lidi Británie ignorovala nevěděla.
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů je krásná ukázka lidské spolupatřičnosti v těžkých chvílích, kde při sobě stojí i tak odlišní lidé, co by si za normálních okolností neměli co říct. Ve chvíli, když hlavní hrdinka dojede na ostrov se děj mění na více předvídatelný, což je trochu škoda. Po přečtení mám chuť se tam jít podívat.
Stopařův průvodce Galaxií
Douglas Adams
První díl známé fantasy série plný britského humoru. Kdo má rád inteligentní humor ve vesmírném prostředí, tahle kniha je ta pravá pro něj. Příběh je o pozemšťanovi Arthurovi, důležitosti ručníku (také mám vždy nějaký sebou, člověk nikdy neví, kdy se může hodit :-) ) a hledání odpovědi na otázku života, vesmíru a vůbec.
Super slovné hříčky, místy možno kvůli překladu trochu krkolomnější věty, ale nic, s čím by se nedalo sžít. Robot Marvin byl úplně skvělý, Wogonská poezie je známá už i v jiných filmových nebo knižních příbězích. Pasáže z průvodce mi někdy přišli trochu zdlouhavé, celkové ponětí vesmíru a života v něm však bylo super. 90%.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Knihu jsem delší dobu odkládala, na táhlé opisy moc nejsem a tady to dle recenzí místy vypadalo na ten typ literatury. Nakonec jsem se odhodlala v rámci výzvy a dobře jsem udělala.
Kniha je sice psaná velice poeticky (jak je to na prózu možné), ale taky čtivě a zajímavě. Vůbec jsem neměla pocit, že se nic neděje, nebo že se něco zbytečně táhne.
Nádherné opisy přírody podané způsobem, že čtenář má pocit jako by tam byl. Dojímavý příběh hlavní postavy Kye – kterou všichni opustili a musela se postarat sama o sebe. Tady mi to přišlo trochu méně reálný, jsou situace, kdy má i samotný dospělý člověk problém bez pomoci jiných, ale není to úplně nemožné. Hlavní postava je sympatická od začátku až do konce. Její síla, životaschopnost a nevzdávání se, soulad s přírodou a nezanevření na city a emoce i po mnoha negativních zkušenostech, včetné soudního procesu, je inspirativní.
V postoji vůči Kye, nebo vůči muži, který jí pomáhal můžeme zhlédnout i postoje vůči lidem jiné rasy, nebo společenského postavení v současné společnosti. Knihu určitě doporučuju, je jednou z mála, na které jsem i po delší době nezapomněla :- )
Vražedná mysl
Angela Marsons
Myslím, že táto kniha patří k tým nejlepším ze série. Působení sekt ve společnosti je často opomíjená téma a je potřeba se jí věnovat více.
V tomhle příběhu Angela vystihla dokonale tu plíživost a nenápadnost, jak se takoví lidé dokážou dostat do života i někomu, kdo na první pohled vypadá, že by se ho nikdy netýkalo.
Postava Tiffany byla příjemným oživením, dej plynul svižně a rychle jak je u autorky zvykem.
Dej nebyl tak akční, jako některé předešlé, ale vzhledem k témě bylo všechno, jak má být. Napínavý a kvalitně promyšlený příběh, který může být taky poučením pro běžný život. Teším se na další díl série.