Alma-Nacida
komentáře u knih
Parabible
Alexandr Flek
Předesílám, že jsem ateista, a budu hodnotit "jen" literární kvality knihy. Protože to, co mi skřípalo v Novém zákoně, to mi skřípe i v Parabibli. Třeba to přirovnání k ptactvu nebeskému, které údajně jen tak poletuje a Bůh je sytí. Ehm... Já jsem venkovanka, ptactvo poletuje, protože celý den shání potravu.
Literárně je to velmi povedené a mnohé modernizace mě nadchly, třeba paralela celník - exekutor, pastýři - popeláři. Jiné cítím jako pokulhávající, malomocní - feťáci. Chudáci malomocní si za to fakt vůbec nemůžou... ;)
Celkově mi kniha přijde jako takový nástin ducha zákona, který by sice měl stát nad literou zákona, ale ne vždy tomu tak je. Nedá mi to a musím srovnávat s Čapkovými Apokryfy, a protože ty u mě vedou, hodnotím třemi hvězdami.
Do posledního dechu
Rainer M. Schröder
Nadšení nesdílím, přišlo mi to jak kniha pro děti z roku 1973, samá vysvětlivka i na místě, kde to není potřeba, a polopatická ponaučení. Další díl si odpustím.
Conan Barbar / Conan Dobyvatel
Robert Ervin Howard
Tohle je prostě klasika bojové fantasy, a tak jsem si ji zkrátka musela přečíst, a víte co? Užila jsem si to. Jasně že je Conan trochu moc nepřemožitelný ba až nesmrtelný, ale dostala jsem, co jsem čekala a ani o chlup z draka míň. ;)
Mág
John Fowles
Když jsem před pár lety četla knihu poprvé, zdála se mi hrozně matoucí. Říkala jsem si, že si ji budu asi muset s odstupem času přečíst ještě jednou. Pak se ale naskytlo plno jiných, nových knih, a to "ještě jednou" se přihodilo až teď, když trochu marodím a bolest mi nedá spát.
A najednou to není vůbec matoucí. Najednou je to úžasná studie manipulace. Proč? Protože... Všichni bychom rádi věřili v nějaký vyšší smysl, že... Ale ono bohům žel, spousta toho, co žijeme, smysl nemá, natož hlubší či vyšší. Smysl tomu můžeme dát jen my. Doufám.
Díky za slovní mistrovství, byl to zážitek, na jaký hned tak nezapomenu.
Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
Nadšení se u mě bohužel nedostavilo. Tři hvězdy jsou za popis neapolského předměstí a za některé vedlejší postavy, jež jsou pohříchu živější a uvěřitelnější než ty dvě hlavní, které mi šly po celou dobu shodně na nervy, ač každá svým osobitým způsobem. Čekala jsem knihu o přátelství, ale sledovala jsem spíš patologický vztah deprivantky s manipulátorkou. Mrkla jsem i na jeden díl seriálu, kde mě Lenu drtila snad ještě víc.
Krv prvorodených
Juraj Červenák
Nesourodé trio tentokrát pátrá v Praze, zase sem tam někdo zdupká, někdo něco vykotkodáká a mnozí se potknou, ale nakonec se všechno vyřeší prostřednictvím nečekaného zásahu.
Trvá můj problém z prvního dílu, a sice to, že mi nikdo z hlavních postav není sympatický. A pak jsem si říkala, proč tolik práce s kamufláží, kabalou a shazováním viny na oblíbené obětní beránky - Židy, když stačilo hodit mrtvolu s šutrem do Vltavy. Nikdo by ji nenašel, byl by klid a trojice mohla zůstat v Uhrách. ;)
Rybaříci na Modré zátoce
Karel Nový (p)
Jeden z návratů, který mě trochu zklamal - jako dítě jsem tu knihu měla moc ráda, ale dnešním dětem se moc nelíbila a nakonec i mně přišel jazyk zastaralý a ptáci přemýšleli tak trochu jako modeloví socialističtí lidé. Co se líbilo všem jsou kouzelné Hanákovy ilustrace. Vysloužily knížce tři hvězdy.
Šel malíř chudě do světa
Jaroslav Seifert
Velmi prosté verše, které jsou tu ilustrací k Alšovym obrázkům, což je zajímavé - bývá to obvykle spíš obráceně.
Občas překvapí neobvyklý rým (palem - Jeruzalém), ale jinak dávám přednost básním, kde musím buď trochu přemýšlet, o čem jsou, nebo jsou o pocitech, které sdílím s autorem.
Aristokratka u královského dvora
Evžen Boček
Jako osoba, kterou zcela míjí funny shopping, jsem se místy nudila. Ale zase který aspoň poloviční Čech by si neužil Mariino vítězné tažení Nizozemím, že... ;)
Opět jsem si vyslechla nadprůměrné audio.
Mŕtvy na Pekelnom vrchu
Juraj Červenák
Štiavnica je krásné město i dnes a přitáhlo mě k této knize. Užila jsem si barvitou slovenčinu, příběh mi přišel průměrný a žádnou z postav jsem si nezamilovala - Stein je suchar, Jaroš sadista a Barbarič poněkud nemastný neslaný. Údajně jsou další díly lepší, tak jim dám ještě jednu šanci.
Příběhy Mrtvého moře
Zenon Kosidowski
Bible je rozhodně literatura a tento pohled na ni je zajímavý, čtivý a díky historické analýze i objevný.
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Jako audio k loupání, krájení a strouhání kupy jablek dobrý, ale jinak docela viditelné slabší než první díly. Je fakt, že přednes Kubařové to celkem pozvedl na tři hvězdy ze dvou a půl. :)
Hrdí žebráci
Albert Cossery
Kdo by to řek, že budou ti Egypťani jako zhulení Švejkové. Stejně jako u četby Švejka pociťuji spíš smutek, než že bych se nějak bavila. A ten závěr byla čirá beznaděj, kdo by se staral u chudáka zabitou děvku. Hrome, mám z toho chandru jak trám.
Mistrně načteno N. Lichým, který tomu přidal (nejmíň) jednu hvězdu.
Pech
Klára Aycox
Vůbec mě to nebavilo a ani reálie z mého (skoro) domovského města to nezachránily. Střídání vypravěčů mi bylo spíš na obtíž, připadalo mi, že vyšetřovatel se chová jako pubertální kluk, co si hraje na Bonda, příběh se vlekl... Dvě hvězdy za realistický jazyk a snahu o vykreslení xenofobních problémů.
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Olga Tokarczuk
To bylo jako zjevení, jako sen nebo spíš možná noční můra, aspoň místy. Autorka má dar předat pocity velice silným, niterným způsobem. Kniha je pro mě nezapomenutelná, jen slabším povahám bych ji nejspíš nedoporučila.
Spiknutí oběšenců
Vlastimil Vondruška
Oldřich je zas ten nejspravedlivější, Ota se skoro nešťastně zamiluje, Diviše pro změnu zraní, ale vlastně to nic není, intrikují úplně všichni a nakonec se to i všechno vyřeší, i když trochu násilně a složitě a autor ani neváhá nechat jednoho odsouzence mlčet, čímž se jeden mord tak docela neobjasní. Když od knihy čekáte jen trochu toho napětí, mírně pokleslou romantiku a to, že se děj aspoň otře o středověk, tak zklamáni nebudete. Jinak možná ano.
Tisíc bělošek
Jim Fergus
Velmi dobrý příběh vyprávěný krásným jazykem, takže i těch pár tiskových chyb odpouštím. Jak se bílí Američané vypořádali s indiány je všeobecně známá věc a i ten indián je člověk, takže je dobré si ho moc neidealizovat. Zkrátka lidí páchají krutosti jedni na druhých i na všech ostatních tvorech, a tak mě závěr deníku zas tak moc nepřekvapil. Zajímavý byl i okrajový příběh bratra Antonyho.
Maus – Souborné vydání
Art Spiegelman
Zcela právem ikonická kniha. Těžko bych si představila, jak by mohla fungovat výpověď o šoa jako komiks se zvířátky, ale ono to funguje, a to skvěle. Máme ji ve školní knihovně a kdyby tam měla být jediná kniha o těchto hrůzách, ať je to tahle.
Oceán na konci uličky
Neil Gaiman
Některé knihy mají tu úžasnou schopnost dotknout se těch věcí, které jsou tak hluboko ve mně a skryté tak dlouho kvůli mému strachu z odhalení mé jinakosti, že jsem na ně téměř zapomněla i já sama. Jen téměř. Dotknou se místa, které je jizvou zahojenou na povrchu, ale uvnitř pořád něco pálí a bodá tak dlouho, že jsem to už zapomněla cítit. Tahle kniha ten dar má. Dar vytáhnout ze tmy červy, které do mě zasadili lidé, kteří mě měli chránit. A dar najít na nečekaných místech laskavou matku, mocnou babičku a nejlepší přítelkyní, to vše a ještě možná mnohem víc.
Podzemní železnice
Colson Whitehead
Jsem z knihy rozpačitá, chápu ji jako takový průlet dějinami černochů v Americe, ale kumulace hrůz na mě působila nějak odosobněně a chladně. Když to srovnám s emocionální bouří, kterou mi způsobily knihy Toni Morisson jako Milovaná a Nejmodřejší oči, tak si to ani ty tři hvězdy nezaslouží, spíš dvě a půl.