Alma-Nacida komentáře u knih
Oceňuji poctivou přípravu i fabulací na základě krátkého přípisu opata Gerlacha do kroniky. Tajemná historie byla asi vložena pro větší čtivost, ale bohužel mě moc nezaujala, proto ubírám jednu hvězdu. Jinak se mi kniha četla dobře, možná i proto, že sdílím autorovu fascinaci historií.
Návrat přímo táborový, sámo bez tý písničky je to poloviční zážitek a taky mi už není 11. Žádnej kovboj, žádnej ranč ani rančer... Honáci a statky. :) Naštěstí nikdo netasí hříbata, ale kolty.
Tři hvězdy z nostalgie.
Zas větší očekávání než výsledný dojem. Bylo to nějak nepřehledné a bylo tam všeho moc. Rath se nestal mým oblíbencem a nebýt to audiokniha, přeskakovala bych kde co. Do dalších dílů nejdu.
Velmi dlouhá a poněkud popisná pohádka. Jazyk a styl jsou trochu jako Erben nebo Němcová, jen je tu věnováno hodně místa duševním hnutím všech postav a pak prásk, a je konec.
Fantasy mám ráda a (některé) dobrodružnější pohádky taky, ale tato kniha mě nechytla za srdce. Obsah by šlo vypovědět v několika větách a romantika mě zcela míjí, tak asi pro to. Navíc se v podstatě nic během děje nevyřešilo krom toho, že nejmenovaný vládce zjistil, že vlastně miluje ženu, kterou myslel, že nenávidí. To je pro mě typická červená knihovna. Vadilo mi i množství jmen, osobních i místních. Dvě hvězdy za texty písní = básně.
Druhý díl nedám ani jako audioknihu, jak je rozvleklý a navíc mě irituje skloňování Julius, Juliusa, Juliusovi... Sáhodlouhé popisy, kolem všeho kupa řečí... smažka Val a ukňouraný Tím se mou oblíbenou detektivní dvojkou nestali.
Knížka ne tak docela pro děti, populárně poučná pivní pohádka, nepravděpodobné a vtipné dílko nejen o pivu.
Já mám ráda pivo, i to bez alkoholu, v odhadu jeho prodeje se teda autor prostřednictvím Gracie dost sekl, a mám ráda knihy, kde si autor hraje. Se slovy, s dějem, s (po)city a se čtenářem. Toho všeho se mi na malém rozsahu dostalo vrchovatě, užila jsem si to jako dobře vychlazenou plzeň po výšlapu v teplém létě do kopce.
Spíš dvě a půl než tři hvězdy, po slibném začátku se autor poněkud zacyklí a nic převratného už se do konce knihy nezjeví. Vysloveně úsměvné mi přišlo démonizování "strašlivého" IVP - individuálního vzdělávacího plánu. To je zkrátka jen popis toho, co se učí daný žák jinak a jak, a vzniká na základě doporučení poradny nebo speciálního pedagogického centra. To opravdu neslouží k šikaně "jiných" děti systémem, ale naopak k úpravě systému k jejich specifikům. A že by byli odlišní lidé ve středověku přijímáni kdovíjak otevřeně, tak to teda nesouhlasím ještě víc. Ještě do poloviny 20.století vzpomeňme na smutný život tzv.vesnickych bláznů...
Jako audio měla kniha nespornou výhodu, a to že mě spolehlivě rychle uspala. ;)
Jak se mi první díl líbil, tak mě druhý zklamal. Není to špatná kniha, jen ty mistrně dávkované ingredience už při druhém pokusu nějak přetékají a postavám se nedostává živosti ani plastičnosti. Nebo jsou možná už dva nesmělí stalkeři moc na jednu tenkou knihu... Za mě průměr, dvě a půl hvězdy.
Jako u většiny knih - návodů na život, buď vcelku, nebo na jeho různé situace či etapy, je něco zajímavé, něco divné, něco nepoužitelné a mnohé neproveditelné. :) Co s tím, že člověk ví, co by měl, když neví, jak se k tomu přesvědčit, neboť mu to není vlastní? ;) A jo, něco se dá natrénovat, ale z prasete závodního koně neudělám a zatraceně rychlá svině být nechci.
No jo, no, starý zákon mi vždycky připadal čtivější a inspirativnější, a lidé v něm skutečnější. Je to s podivem, přes tu propast času a různých interpretací. Nakonec to, co hledám v literatuře, jsou vždycky příběhy, a ty jsou v něčem podobné, když jsou o lidech.
Je to trochu tajemné, trochu romantické a závěr vás možná překvapí. Jednu dobu to byla moje oblíbená kniha, takže jí to přidává jednu hvězdu v hodnocení, podobně jako u Španělského zahradníka od téhož autora.
Tohle je až skoro nebernierovský Bernieres. Tenká jednohubka, kde je kupodivu více pohody než děsu a nepohody.
Kniha, která mi utkvěla v paměti skoro 30 let a po přečtení mám snad i stejný dojem. Není to vůbec veselé ani lehké čtení, je to ale velmi dobrá kniha, typický Ajtmatov.
Celoživotní výpisky na téma smrti a umírání. Nejzajímavější jsou náhrobní nápisy, jinak monografie obsahuje spíš to, jak různé civilizace a různí autoři vnímali smrt, než co bychom snad o ní opravdu věděli, toho by bylo o dost míň. Celkově docela zajímavá kniha, i když nijak překvapující.
Zajímavý počin, který by si zasloužil korektora; v knize o vzdělávání, kde autor (někdy zbytečně) používá cizí termíny, které mají české ekvivalenty, působí překlepy a chyby vysloveně trapně.
Souhlasím, že vzdělávací plány obsahují snůšku hovadin, s vynášením virtuálního světa ne, ale tak už to bývá, každý máme na věci různé názory.
Tohle bylo vážně blbý a ani hora nablblých eskapád hlavního (anti)hrdiny to nezachránila, nezasmála jsem se ani jednou, čemu proboha... Tomu, že Ježíš zasahuje jako deus ex machina? To je trochu málo. Postavy jsou prostě pohybující se figurky, všechno působí nevěrohodně, navíc je to nudné. Jednu hvězdu dávám za vložené "články z tisku", to je asi jediný nápad. A celkem pěkná obálka.
Tak to už vážně ne, zase totéž natahování, popisy studených prstů ve vlasech atd., nedočítám a končím s touto sérií.
Jako v mnoha romantických románech je hrdinka děsná nádivka, truhlík a ňouma a vzdychá po nějakém "nedostupném" drsňákovi, který ji v skrytu od začátku miluje taky. A já chtěla něco duchařského, kde se budu aspoň lehce bát... :(
Jednu hvězdu dávám proto, že jsem neměla čekat od romantiky napětí, a protože romantiku nečtu, musela bych hodnotit jako odpad celý žánr. ;) To by mi má drahá sestra neodpustila, a tak z úcty k těm, které díky romantice relaxují, ta jedna hvězda. :)
Neuvěřitelné nudná věc a ani vypadlé oči, sežrané hlavy a plejáda dalších nechutností to nijak nezmění. To je tak, když si někdo plete horor s odporností. Játra na stropě nejsou ani tak děsivá, jako spíš jen hnusná.
Zase musím říct, že příběhům svědčí, když Alek a Seregil vyjedou za dobrodružstvím někam kousek za humna. Poslední díl mě bavil víc než Schránka asi i díky novému prostředí. A teď nějaká ta ALE:
Já jsem asi trochu ujetá a mám radši temnější příběhy, kde občas některá postava, byť i jedna z hlavních, zemře. ;) Tím, že tady jsem tušila, že nejspíš nic takového nehrozí, jsem se o hlavní postavy vůbec nebála, a to mi přijde škoda. Pár věcí mě štvalo - v minulém díle strašně dlouho nebyl nový známý v podezření, tady zas podezření vůči doktorce Kordiře vyšumí do ztracena (a mimochodem, radši bych ji říkala lékařka, ten doktorský titul zní tak moderně jako třeba to obvyklé AHOJ, kterým všichni zdraví dětí v celé sérii). Pak mi pořád vrtalo hlavou, kde se v Plenimaru, kde údajně sedí ženy doma a samy nejdou ani nakoupit, vzala emancipovaná žena cestovatelka a kde získala ty lékařské dovednosti. Čekala jsem, že tam bude nějaké velké odhalení, a ono lautr nic.
Celkově to nebylo špatný čtení, ale zas nějaká bomba taky ne. Taková prázdninová relaxace. Tomuhle dílu bych dala tři a půl hvězdy, ale celá série je tak sotva na ty tři.
Tohle bylo v podstatě krimi s trochou čarování, a já moc krimi nemám ráda, radši luštím záhadu spolu s pátračem.
Jak už pár lidí přede mnou zmínilo, i mně přijde, že chudák Micum je na vedlejší koleji a přispívá spíš do řad potencionálních obětí členy své rodiny, ale autorka zjevně nemá odvahu jeho postavu definitivně vyřadit z boje, neřkuli zabít.
Taky Seregil s Alekem byli "šťastnou náhodou" mimo nebezpečí potupné spavé smrti a ani jinak jsem se o jejich osud netřásla, takže to byla trochu nuda.