Alma-Nacida komentáře u knih
Autor si v krátkém příběhu vyřídil účty s každým a se vším, co nebo kdo ho na lidstvu míchá, ale učinil tak vtipně a poněkud ujetě, takže mu to ráda odpouštím. Co poněkud míchá mě, je absence odstavců, uvozovek, velkých písmen (kromě začátků vět), protože se mi to četlo sakra blbě a důvod tohoto opatření mi zůstal skrytý. Za to ta hvězda dolů. :)
Tak nevím, mně se z toho dělalo poněkud šoufl. Asi to není tak špatná kniha, ale drtilo mě, že oběti musí být právě děti a různé detaily z vražd prostě nedávám.
Tak to bylo celkem divoké čtení. Užila jsem si každou stránku a jedinou výhradu mám k závěru, který mi připadal zkrácený až osekaný na dřeň.
Kniha, která až skoro k závěru působí snově a je plná bezmála meditativních postupů, mě v posledních několika stranách doslova rozsekala nahromaděním zlomů, pádů a tragiky. Na mě byl ten přechod násilný a kontrast s "LSD deníčkem" až moc velký. Hvězdu jsem ubrala za právě podle mého názoru ukecaný deníček vršící rádobyezoterismy (jo, přeskakovala jsem, přiznávám) a za podivnou obálku evokující spíš milostnou poezii než celkem drsný příběh z dob normalizace. Kdyby to šlo, dám 3 a půl hvězdy. :)
Hoega znám, a tak mě jeho styl nepřekvapil, ale u Susan mi chybí jeho jinak obvyklá lehkost, s jakou se odvíjí děj jakoby přímo před očima čtenáře, jen co si na jeho počáteční chaos přivykne.
Je to pěkná kniha, ale pro mě nikoli autorova nejlepší.
Při čtení jsem se musela sama sebe ptát, co považuju za horror a co je jenom nechutné nebo hnusné. Vzhledem k tomu, že se v tomhle asi rozcházím s většinou autorů povídek z této knihy, jsem si ji moc neužila. Snad kromě Prokletého lovce a Rande na temno. A co je proboha za žánr povídka Chcípni, ať můžu žít! Celkem je to spíš zklamání.
Proti prvnímu dílu celkem propad. Dočetla jsem, ale bylo to mnohem méně zábavné, méně napínavé a tak nějak bez šťávy. Za mě myslím z této série stačilo.
Celkem fajn thriller s dobrý počátečním potenciálem, ale pak... Jakmile se vyjasní, kdo je čí rodič, je už celkem jasné, jaká bude jeho úloha v dalším ději i jaký bude jeho konec. Vztah mezi Klarou a Mahmúdem mi i po vysvětlení, jak to s tím chlapem vlastně je, připadal tak nějak nedotažený. Zkrátka jsem mu to moc nevěřila. A kde to teda ten Mahmúd nakonec byl? Že mu "kamarád z vojny" najednou tolik věřil? To mi připadá nedůvěryhodné a protože je to jinak dobrý nápad a čtivě zpracovaný, je to škoda, ale ubírám mu za to dvě hvězdy.
Trochu mírnější než první díl, nebo jsem si třeba už na autorovy excesy zvykla. ;-) Ale znova jsem se pobavila a pořád žasnu nad střelenými nápady a zběsilým mixem pověr a náboženství všeho druhu. Čekala jsem, že Císař bude mít nějakou větší roli, ale jinak zklamaná nejsem.
Tak to bylo hodně trýznivé. Myslím, že není dobře vědět ještě před tím, než začnete číst, že dobré konce se v tomto případě konat nebudou. Nebylo to pro mě, mámu čerstvě dospělého syna, lehké číst. Připomnělo mi to drsné chvíle, kdy mě okolnosti doháněly k tomu, říkat si věci jako: Jestli se začne vařit voda, než v rádiu skončí písnička, dopadne to dobře. Ach jo. Tahle kniha bolela.
Humorem na mě teda autor nezaútočil a "žertíky" některých postav mi taky vtipné nepřipadaly, např. příhoda s likvidací rybiček koláčem. Knihu jsem poslouchala jako audio a její účinky byly vskutku uspávající, jakživa jsem neslyšela víc jak jednu a půl kapitoly v kuse. :-) Taky mě štvalo, jak si holandští důchodci stěžují na bídu a pak koupí dva ipody v jednom měsíci... a zdalipak se i v českých důchoďácích tak mohutně chlastá? ;-) Další díl si nechám ujít, ale jako ospávadlo to nebylo nejhorší.
MOŽNÝ SPOILER, ALE JEN TAK TROŠKU: )
Oddechovka, a protože jsem nic jiného nečekala, nebyla jsem zklamaná, ale co mi opravdu vadí jsou modernismy v řeči postav. Jako když např. biřic oslovuje rychtáře "šéfe". Očekávaná hororová zápletka se taky nějak nekonala a podivná proměna hraběte v "pána světa" ani jeho úšklebky post mortem před svěcenou vodou zůstaly nevysvětleny...
Tolik temnoty na naštěstí celkem malém rozsahu! Kromě Johanky a paní Klamové samí sebestřední, vyšinutí umělci; pevně doufám, že se děj neopírá o skutečná pražská divadla, kritiky, herce a autory.
Fotky Evy Fuky jsou naopak velmi křehké a díky za ně, bez nich by to bylo ještě depresivnější čtení.
"Birgit, která rafinovaně týrala děti a myslela si, že je miluje, ... Jediná láska, kterou Birgit ve skutečném životě prožívala, byla láska k sobě samé. Byla to láska vášnivá. Kvůli ní byla schopná všeho."
"Snažit se být v lidské společnosti dobrým člověkem znamená denně vynakládat smrtelnou námahu."
Uris je můj oblíbený autor, knihu jsem četla jednou už dost dávno, před nejméně 20. lety, a velmi dobře jsem si pamatovala, oč v ní jde. Jak bych taky něco tak strašlivého, šíleného mohla zapomenout. Je to jistě velmi dobrá kniha, ale měla by mít na sobě nějaké varování pro citlivé lidi. Ach jo, teď se z toho zase budu měsíc vzpamatovávat.
Musím se uchychtávat, když čtu, že "podle knihy už pekly naše babičky", protože je to kuchařka z mé výbavy a pořád má čelné místo v mé kuchařské knihovničce. :) Hold již asi kráčím k tomu babičkovskému věku, kdy budu podávat koláče klidně i nevhodně k obědu. :-D
Ani druhý díl nezklamal, sice se v něm pohybuje mnohem víc postav a střídání lokací mi trochu ztížilo orientaci ve jménech, ale v závěru se vše protne v pravou chvíli, něco málo je objasněno, ale na poslední díl toho ještě dost a dost zbývá. :-)
Moje oblíbená a až téměř ke zničení ohmataná sbírka. Mám ji už od dob středoškolských chander, a pořád na ni sem tam dojde. Zvlášť když je zima a nelze si natrhat pampevlky. :)
Vzdávám to, tohle dočtu možná někdy, kde budu dlooouho bez jakýchkoli jiných knih. Jsem na straně 175 ve čtečce, celkem to má přes 900 stran, a vnímám jen narůstající zmatek, změť postav, lokací, nepřehledných vztahů a zatím nikdo, komu bych fandila.
Čím dál temnější a proti předchozímu dílu se ani nic moc nevyjasnilo. Mám pocit, že to může skončit jen katastrofou... uvidíme. Rozhodně jsem už závislá a musím číst i další díly, až do (hořkého a krvavého) konce.
Kdybych četla knihu v době, kdy jsem byla ve věku Lea a moje spolužačka a kamarádka umřela na leukémii, asi by mě to ještě víc dorazilo. Ale takhle s velkým časovým odstupem jsem ráda za knihu, u které jsem brečela jen jednou. Je jasné, že když je čtenář už tak "hodně dospělý" jako já, leccos uhodne relativně brzy, ale to je asi moje jediná výtka. :)