Alma-Nacida
komentáře u knih
Deník japonské manželky
Veronika Ageiwa
Celkem svižná jednohubka, pár opravdu neobyčejných zkušeností, např. formulář omluvy za chybu šéfovi, porodnice, školka à la absurdistán a na druhou stranu celkem dlouhá mezera ze života rodiny ve Francii, kde se mimochodem narodí druhé dítě. Četlo se to dobře, místy je to i vtipné, ale celkově působí knížka trochu neohlazeně, jako by ještě potřebovala nějaké úpravy.
Pán ledové zahrady
Jarosław Grzędowicz
To bylo velmi pěkné čtení z málo početné oblasti fantasy říznuté scifi. Hlášky hlavního hrdiny jsou klatě vtipné a i když mi části s tohimonem šly nejdřív na nervy, je mi jasné, že někde se to protnout musí. Škoda že až v dalším díle, doufejme. ;) Rozhodně se na další díl(y) těším a doufám, že teď už Vuko nikomu nic rozmlouvat nepůjde. ;)
Angličan, který vylezl na kopec, ale slezl z hory
Christopher Monger
Četla jsem už dávno v devadesátých letech, a teď se ke mně dostala audiokniha a mile mi tuto kouzelnou knihu připomněla. Velšani mi připadají tak trochu jako Češi, příběh je roztomile vtipný a současně dojemný. Kniha jako pohlazení na duši. :)
Peníze od Hitlera
Radka Denemarková
Velmi silná kniha, která mi nedovolila se odpoutat a přestat číst, i když jsem se bála, co se proboha ještě dalšího stane. Jedna z knih, které mi zůstanou v paměti dlouho hlavně pro ten pocit, že válka je jistě strašná, ale to nejhorší v ní jsou lidé. A ti lidé tu zůstávají i po válce...
"Ne. Žádný argument Pukličtí nevyslyší. Nikdy už nebudou ochotni vyslyšet. Jen kolotočářskou melodii. Šíří se to napříč generacemi. Jako epidemie. Chvění před lynčem. ...je tu tak strašná atmosféra, paní doktorko, že už sem snad raději nikdy nejezděte."
Strach v hrsti prachu
John Ives
Knihu jsem četla asi tak před 30. lety a od té doby si pamatuju některé postupy přežití, což bych si jistě bez toho příběhu nepamatovala. :) Dnes jsem si ráda knihu zopakovala jako audio, kdy mi zpříjemnila dlouhou cestu autem. A jo, pořád si myslím, že je to dobrá kniha. Nejen o přežití, ale i o tom, jací lidé jsou.
Jana Eyrová
Charlotte Brontë
Vždycky, když čtu knihu starou sto a více let, znova si uvědomím, jaký mám štěstí, že žiju teď, tím víc, že jsem žena. Neměly to ty naše předkyně lehké. :) Skoro mě překvapilo, jak je ta kniha i po letech dobrá, i když to chce na čtení klid, čas, šeré večery a déšť jsou vítaný bonus, a plápolající krb taky. :)
Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)
Jerome Klapka Jerome
Pěkná knížka, která mě přiměla zkusit "koníčkování" :-) a irský guláš taky. :-)
Jeho království
Mika Waltari
Další krásná Waltariho kniha, budete plakat, budete doufat, budete vtaženi do děje. Těšte se!
Apokryfy
Karel Čapek
Pro mě je tahle tenká knížka dokladem Čapkova slovního mistrovství. A ty archetypy! Třeba pračlověk Janeček... A pro mě nezapomenutelný apokryf Pseudo Lot, čili o vlastenectví, který je jedním z nejmíň sentimentálních a přece nejúčinnějších textů o národu a domovině.
Dámy a pánové
Terry Pratchett
Autor, jak už je jeho dobrým zvykem, boří další z mýtů. A chudák Willi Shakespeare to taky schytal. Jedna z nejlepších Zeměplošských knih ;-)
Chvalozpěv na Leibowitze
Walter M. Miller
Dlouho jsem četbu odkládala v obavě, že to nic povzbuzujícího nebude. Nebylo. Je to výrazně filozofující postapo, v němž se autor vypsal ze svých děsů z toho, že lidstvo je nepoučitelné a odsouzené k (sebe)záhubě. Zajímavé je, že po dočtení vlastně nevím, jestli je autor spíš křesťan, judaista, agnostik, nebo nic z toho. Jeho smysl pro černý humor je teda až absurdní. Co vím jistě, je, že pokračování číst nechci a znova už to taky číst nechci, je to takové... realistické.
"Být knězem bylo nepříjemné v tom, že se člověk nakonec musel chovat podle rad, které dával jiným."
Básně
François Villon
Návrat ke krásné, nadčasové a zcela moderní knize. Chudák František, pro takového svobodomyslného ducha nebyla ani začínající renesance dosti renesanční.
"Směji se v pláči, doufám v zoufání."
Pohádka
Stephen King
Jung by se zaradoval (ačkoli hlavní hrdina, jak sám říká, nevěděl, zda se náhodou nečte Džung). Téma paralelních světů je celkem známé, tohle zpracování bylo čtivé a zajímavé. Až na občasná hluchá místa týkající se pro mě příliš podrobných popisů kdečeho. Taky myslím, že je trochu na škodu napětí, když od začátku víme, že hlavní hrdina přežije. Celkově pěkné tři a půl hvězdy.
P.S : Je tu někdo, kdo hraje Fluxx? Taky vám připadalo, že se autor inspiroval právě touto super hrou?
Podzimní republika
Brian McClellan
Strhující závěr, propracované scény, a hlavně dobrý a nosný příběh. Jestli jsem na začátku u prvního dílu váhala, zda budu číst ty další díly, tak teď jsem opravdu ráda, že jsem do nich šla. Užila jsem si každou stránku.
Trocha zlé krve
Joe Abercrombie
Autor zkrátka umí vrhnout čtenáře přímo do děje, který prožívá s plastickými postavami, které nejsou ani tak docela dobré, ani úplně špatné, a když už to vypadá, že snad ano, dozvíme se něco, co zcela změní úhel pohledu.
Navíc kromě propracovaného děje, napětí a strhujících akcí se ještě čtenáři dostane jen tak mimochodem mnoho různých ponaučení a mouder. Tady krátký výběr:
Časy se mění, ale zástupy kreténů zůstávají.
Je vzácné najít může, který by svou trošku moci využil k něčemu dobrému.
Ty opravdu chytré věci se dají říct několika slovy. Jen pro pitomosti je třeba spoustu řečí.
Šťastní lidé čtou a pijou kávu
Agnès Martin-Lugand
Ježkovyvoči, to teda nedávám. Až mi příště vypadne proud, zavolám do Francie, to určitě pomůže... Nečekejte žádné šťastné lidi, kteří čtou, kafe si tam hlavní hrdinka dá, ale to je vše.
Audiokniha čtená Michaelou Baladovou, scény na hřbitově mě neskutečně iritovaly; hysterický styl četby mi vůbec nesedl. A toho "Félixe" s dlouhým é snad ani nikdo nemůže myslet vážně. Autorka čtenáře citově vydírá a hrdinka mi šla na nervy, takže po výpadku proudu odpadávám i já.
Bílá velryba
Herman Melville
Kdysi, asi před 25. lety, jsem knihu četla a dnes ji poslouchala, co je tak nějak stravitelnější, když jediné, co mi z té předchozí četby utkvělo v hlavě, je to, že se to nedá číst u jídla, bo je to poněkud nevhodná četba pro útlocitnější povahy. Poslech byl zajímavý, ale číst bych to už znovu nechtěla.
Nejzajímavější je bezmála filozofická část o rybě volné a rybě uvázané, která se týká všeho jednání lidí, nebo aspoň Evropanů a Američanů, ale celkově je to dost smutné čtení o posedlosti a naprosté lhostejnosti k životu jiných tvorů než lidí (nejlépe bílých, ti ostatní vlastně taky tak docela nejsou lidmi, že jo, tak co už s nimi), ale taková byla doba. A kapitán Achab vlastně hřeší tím, že nenávidí "pouhé zvíře", které, mrcha jedna, nemá tu slušnost nechat se bez odporu ulovit pánem tvorstva a drze se snad brání, nebo co... Skoro jako by mělo rozum, vůli... Temná záležitost.
S vlčí hlavou v erbu
František Niedl
Tento díl je akčnější a díky dvěma časovým rovinám i zajímavější než předchozí. Střídám čtení s posloucháním a užívám si boje a nástrahy, jakož i skoro dobré konce, takže jsem zvědavá, co si s tím autor počne dál. ;)
Čas vlků
František Niedl
Tas staví hrad, nebo aspoň hrádek, jde na studnu dočista jako Beneš z Rytířů z Vřesova. Taky oba chovají koně. Tím naštěstí podobnost končí a v husitských dobách se jistě vše přiostří, takže určitě budu číst (a poslouchat) i dál tuto středověkou akční jízdu.
Ve službách mocných
František Niedl
Wolfram přihlíží zahraničním diplomatickým snahám krále Jana Lucemburského za zdatné pomocí Čeňka a Beneš z Vřesova buduje. Oba samozřejmě taky bojují a jeden z nich na závěr plní i úlohu nečekané záchrany tipu Deus ex machina.
Čte se to dobře, nebýt toho, že skoro současně poslouchám i příběh Tase na Vlkově a bác ho, Tas buduje na chlup stejně jako Beneš.... ;) Dokonce i ten chov koní mají oba, zásobování tvrze vodou řeší stejně...