AlTyxAy komentáře u knih

Geniální a osvěžující. Víc takových, prosím.

14.02.2023

Komu se líbil Stepní vlk, tomu doporučím Křik. Místo hudby je spíš umění výtvarné...
https://www.databazeknih.cz/knihy/krik-73017

Hesse šel ale dál, nicméně na větší ploše.

Toto byl můj začátek s Hessem, když mě někdo pošťouchne, kudy dál, budu rád ( :

2 24.03.2021

Příjemné exploze v hlavě při začínání každé další "kapitolky" v druhé části. Rozhodl jsem se tímto přikročit k Danielovi před nejnovějším Tyllem. Teď vím, že Tyll mě časem nemine. Moc pěkná narativní struktura, díky které lze myšlenkově přejít k Robertu Bolañovi či Johnu Fowlesovi. Bezva.

16.03.2021

Brutální a poetické.
Každých několik měsíců mě přepadne obsesivní nutkání číst Hrabala a zatím jsem si nikdy neřekl, že už mě nebaví. Baví. Napořád.

6 04.03.2021

Pan Tournier nepřestane fascinovat :)

1 03.02.2021

Vážení a milí, tohle je prostě kniha, jejímž přeložením do našeho krásného jazyka se kompenzuje překlad všeho braku kolem. Načekal jsem se dlouho, panu Nagymu to ale je nutné odpustit, i když mě ujišťoval, že to bude dřív (!), haha.

Ke knihám...
Máte-li při týhle četbě pocit, že čtete něco jízlivýho, brutálního a mysteriózního dohromady, nejspíš se nepletete. Je to tak nabouchaný cynismem a britským sarkasmem, že vlastně jen kloužete po náladách Patricka Melrose. Úvahový vstupy, zejména ve 4. díle jsou dotažený tak akorát, aby se ten závit neurval. Když se Patrick sjede, ať už pilulkou, herákem nebo whiskou, vždycky mu to věříte, chápete, co prožívá, přestože ho nechcete obhajovat, jelikož autor mu sám dal Kainovo znamení. Pokud někdo trpí byť jen náznaky manželské krize a není si jistej v kramflecích, ať raději po tomto (a ani po Klaunových názorech!) nesahá, mohlo by to pálit (tsssss). Zášť, kterou Patrick cítí kromě vyvolených osob víceméně ke všem, kdo s ním byli ve styku je oprávněná a my jako čtenáři s tím, jak se rozhoduje, nic neuděláme. Jestli Tomaševskij říkal, že to, jak se ohledně hrdiny cítíme, určuje autor, tak jsem dost na pochybách, ale to by bylo téma do úplně jiného okénka.

Děkuji za pozornost a uděluji této silné sérii 10/10. Také děkuji intuici, která mě v knihovně navedla k tomuhle skvostu.

6 06.01.2021

Opět mi Cormac připomněl, jaký to je vidět to před sebou ( :
Anton Chigurgh je vlastně sympoš, ne?

3 13.11.2020

Osvěžující.

2 21.10.2020

Trvalo mi to dlouho. Trvalo by to ještě dýl, nebýt mého přesvědčení, že knihy se od určitého bodu mají dočítat. (Sorry Raymonde!) Bylo to ovšem možná až moc postmoderní. Od Roberta si dám na nějakej čas pauzu, ale i přesto chci říct: Děkuji, Mistře.

A nemůžu se zbavit dojmu, že nebýt kapitoly Zločiny, dojem by byl blýskavější.

2 14.10.2020

Bizární týpek, kterýho stojí za to zkoumat.

17.03.2020

Tak tohle zas bylo něco. Týpek chce slyšet zvláštní křik. Super co? Ano. Poklona.

1 02.02.2020

Wat? To bylo divný, svižný a nový.

1 11.11.2019

Odejít "nadycky". Překlad od Zaorálka je svéráznej a jsem za něj rád.

3 30.08.2019

Co myslíte, že je nejdůležitější podmínkou či lépe předpokladem pro práci prozaika, obzvláště mladého, jako jste vy?



Sokratovský komplex. Urážet konvenční božstva a přitom sdílet osud národa. Mít hádavou manželku, která vás naučí dialektice, matku mít porodní bábou, která vás naučí přivádět myšlenky na svět. Deset let a víc nepsat, měnit zaměstnání, umět udělat tak jako ostatní a přitom donutit lidi, aby se vydávali beze zbytku zrovna tak, jako se vydáváš ty. Hledat, jaké jsou souvislosti mezi geniálním člověkem a docela obyčejným. Učit se řeči, slangům, hovorům. Umět napodobit, parodovat. A přitom studovat filosofii, literaturu, katalogy a ceníky. Umět se přiopít nejen s přáteli, ale i s náhodnými pijáky. Milovat ženské tak k zbláznění, že je lepší s nimi nic nemít. Zvyšovat tedy zmatek a napětí. Pak se možná dostaví zákon dostatečného důvodu sednout a pokusit se napsat obraz světa, jak jej vidím, sdělit své poselství. Samozřejmě být pořád nesen zdravým narcisismem.

Mistře, opět děkuji.

1 06.06.2019

Tak tohle bylo něco. Má to formu a má to hloubku. Dlouho nic takového nebylo, nijak složité, přesto ... Tráva, hah.

1 25.04.2019

Obsáhlé a skvěle provedené. O fotografiích nemluvě. Povinnost pro fanoušky tohoto mistra.

2 24.04.2019

První seznámení, půjdem ale spolu dál..

23.04.2019

Jak ochočit múzu... Opět skvělý dílo nadupaný myšlenkama o literatuře. Pane Johne, všude Vás chválím.

1 15.02.2019

Upřímně, některý pasáže mě neskutečně s****, co víc, přiváděly k šílenství, k nutkání to odložit, ale vytrval jsem. Prvních několik krátkých rozhovorů mě navnadilo, je to překypující myšlenkama a nutí číst dál. Pak přišla Deprimovaná, to bylo jak dar z nebes, opravdová, ne, reálná povídka, která zatáhla za vlasy. Potom věci jako Datum Centurio nebo Oktet ... to jsou právě ty případy, který vytáčej, ale jeden si pořád říká, že to dá nějak dohromady, přestože Wallace svým způsobem varuje, že ne, že to je bezvýznamná tužba.

To nejlepší si ale schovává na konec, Otce kladně recenzovaného dramatika z vedlejších NY scén, Matku a poslední rozhovor založený na historce a "opravdu" inteligentním chlápkovi, co sbalí holku, která papká jablko.

Když se to shrne, je to občas na palici, ale zároveň se některý ty pasáže jakoby předčítaj samy. Dávám pět, protože nic tak zvláštně dobrýho jsem dlouho nečetl...

3 06.01.2019

Kniholomův komentář je výstižný. Kniha má obrovský spád a rozplétání začne být překombinované, neskutečně rychlé.

19.12.2018