Alvari komentáře u knih
Po knižní pauze od Hraničářova učně, jsem se k němu vrátil a bohužel si dám po tomto jednom dílu zase pauzu další. Flanagan sice píše poutavě, a proto se to čte vcelku hezky, ale je to roztahané, koně už tu zase mluví a začali dokonce zvedat i obočí (jak by řekl Uriel Septim VII. "Gods give me strenght") a počet vyložených nesmyslností v podání knižních super hrdinů by musel zaskočit snad i většinu osazenstva Malcomových chráněnců.
Poslední let byl ději her vzdálený nejvíce a byl spíš takovým pohledem do minulosti na události Čtvrté nákazy, která byla nesrovnatelně brutálnější a plná beznaděje, oproti nákaze v DA:O. Zasazení se mi velice zamlouvalo, i když jsem čekal větší prostor i pro Valyinu dějovou linii. Nakonec to však bylo dobré a čtivé i tak.
Zatím asi díl, který mě hlavně díky postavám a prostředí, bavil nejvíce. Hezky se to četlo a příběh měl slušný spád.
Rozštěpení se odehrává tři roky po Andersově "výbuchu" v Kirkwallu a sleduje už tak vyhrocenou situaci a napětí mezi mágy a templáři a její rozuzlení. Příběh má svižné tempo a o akci a metání nějakých těch ohnivých koulí a blesků tu není nouze. Navíc bych jako obrovitánské plus chtěl označit Colea, protože ač se to často nemuselo zdát, příběhem cloumal neskutečně.
Další velice zajímavé pohlédnutí do koutů, kam hra se tak úplně nedívala. Kvalitní zápletka a dostatek uvěřitelných (a znovu i známých) postav vytváří společně s tíživou a slizkou atmosférou Hlubokých cest velice svižný a čtivý příběh. Navíc se nám naskytne příležitost zjistit, jak byl počat jeden nejmenovaný templář/šedý strážce.
Ukradený trůn mě vzal nějaký ten rok zpět do doby, kdy vyšel první Dragon Age, na kterém jsem strávil stovky hodin. Bylo to zajímavé dobrodružství, které se hezky četlo a člověk se dozvěděl i něco z minulosti, hlavně o Cailanových rodičích. Jen nechápu, kde se později v Loghainovi vzala ta temnota, která z něj stvořila to odporné monstrum, kterým se stal.
Další díl, který znovu bohužel "kopíruje" ty předešlé. Liga výjimečných se vydává na další ze svých úkolů. Jiné zasazení, žádná progrese. Původně jsem chtěl dát i o hvězdičku více, ale část týkající se džbánu s vodou a takzvaný nával totální stupidity obou hraničářů, mě natolik vytočil, že jsem ji musel ubrat. Nejprve jsem si chtěl dát od Hraničářova učně pauzu po skončení původní série (11. díl), ale budu se muset na nějakou dobu uchýlit k jiné četbě už teď, protože další díly zatím číst prostě nechci.
Nějak nevím co bych o tomhle dílu napsal. Celkově byl vlastně docela o ničem. Alespoň že mluvení s koněm (až na pár výjimek) odpadlo. Dobývání hradu bylo vyloženě plytké za přispění Malcolmova "Signal Festivalu". Abych nebyl zase jen negativní, celkem mě bavila postava Xandera, občas i Malcolma a Kerena. Příběh byl zakončen otevřeně, tak jsem zvědav. A znovu se bojím.
Dobrá třetina knížky mě vcelku bavila. Námět Willa pracujícího konečně o samotě, mě plnil nadějí na nějakou změnu. Byl jsem očividně opět naivní. Navíc jsem nepochopil všechen ten povyk okolo jeho vlastního léna, který vlastně na konec přišel úplně vniveč. Magii bych celkem uvítal, protože mohla být jakýmsi zpestřením, ta byla ovšem nedlouho poté absolutně zmasakrována a pověšena za určitou část těla do průvanu... Zbytek byl už jen takové plácání se kolem tajností a "koňomluvení" plného občasných ucházejících pasáží s otevřeným (a očividným) koncem.
Jsem v rozpacích. Na jednu stranu to bylo všechno hrozně předvídatelné (opravdu bolestně), na druhou to bylo oproti ostatním dílům takové svěží a rozmanitější. Další věcí, která mě hrozně vadí je fakt, že postavy se skoro nikam neposouvají ve svém rozvoji (jedinou potenciální výjimkou je v určitých chvílích možná Evanlyn/Kasandra). Je to sice pořád knížka pro mladé čtenáře, ale i tam bych čekal nějaký ten pokrok. Pořád se to čte velice svižně a líbil se mi i fakt, že nějaký prostor dostalo více postav a nebyla to jen óda na Halta, popřípadě Willa. Celkově se to číst dalo, ale nebylo nic vyloženě nového.
Doufal jsem, že pan Flanagan naváže stylem dílu předchozího, ale nestalo se a já se dobrou polovinu knížky, která by se dala nazvat "Halt nezdolný a věčný", děsil toho, co ještě přijde. Naštěstí druhá polovina příběhu to docela zachránila, protože se do popředí dostaly i ostatní postavy a ve finále to vlastně celkem šlo.
Zatím nejzábavnější díl ze série. Přišel mi takový nejskutečnější, zvlášť první polovina knížky. I přesto, že se dalo hodně věcí předvídat, tahle skutečnost mě nijak moc netrápila. Největší zásluhu na tom měl asi fakt, že už jsem dopředu počítal s tím, do čeho jdu a díky tomu jsem byl docela mile překvapen.
Četlo se to opět celkem hezky (což by i mělo), ale první polovina knížky byla taková nijaká. Pasáž kolem samotného mostu byla docela fajn, ale události bitvy byly i na poměry mladších (řekl bych) až příliš předvídatelné.
Čtení sice pro mladší čtenáře, ale i tak jsem se tomu rozhodl dát šanci. Hezky se to čte a není to nic příšerně naivního.
Vydařené zakončení série. Poslední díl byl plný mnoha událostí, které cloumaly jednotlivými dějovými liniemi. Byla určitě místa, která jsem četl s menším zájmem, ale jako celek to bylo fajn čtení, ať už bych bral v potaz samostatný třetí díl i celou trilogii.
I když jsem se se čtením druhého dílu hrozně loudal, nebylo to vinou obsahu (alespoň mi to tak nepřišlo). Prozřetelnost ohně mě bavila víc než díl první, i když bych asi našel nějaké to místo, které jednotlivou linii (možná i zbytečně) přibrzdilo ve svém průběhu. Líbil se mi fakt, že příběh nebyl zcela předvídatelný, a že už začínám přicházet na chuť i Kadenovi. =) Naopak na nervy mi ke konci trošku lezl Valyn.
Velice povedený úvodní díl trilogie ze světa plného tajemství a božstev. Z větší části je tento díl spíše takové "oťukávání", výcvik a přípravy. Takové ticho před opravdovou bouří. Postavy mi přišli uvěřitelné, ale Kadenova dějová linie mě opravdu začala bavit až s příchodem prvních cizinců. Celkově se knížka jako celek četla moc hezky a stránky svižně ubíhaly.
Čtivé to bylo stejně jako díl první, ale i přesto se mi druhý díl nelíbil tolik jako první. Příběh byl minimálně v prvních dvou třetinách knížky zajímavý, ale jak se pomalu blížil konec, přišlo mi to občas až zbytečně přeplácané a to ubíralo i na zajímavosti. Věcí, které byly důležité a "musely se udělat", bylo chvílemi příliš. Navíc si myslím, že Pavel Bareš vytvořil zajímavé pozadí pro příběh, které tu ale už tolik nevyužil. Komiksové aspekty textu mi nijak zvlášť čtení nekazili, ale klidně bych se bez nic obešel. "Vyzdvihnout" ale musím jednu věc, která mě s přibývajícím množstvím textu víc a víc sra... iritovala. Na každé další stránce jsem si říkal, že jestli ještě jedna postava použije "m-hm", tak si nechám od našich koček vydrápat oči na zakázku. Tohle už prosím ne-e.
Hezky se to četlo a až do Skiperviku mě příběh i velice bavil. Pak už to chvílemi skřípalo. Navíc mi postava Haralda s přibývajícím časem přišla stále víc a víc nezajímavá. Zasazení příběhu mezi vikingy pak bylo vyloženě jen navíc, protože nebylo využité skoro vůbec. Četl jsem například sérii Oathsworn a to se s tímto nedá vůbec srovnávat.
Pocit, že Sherlock mě nezklame, jsem měl hned při koupi této sbírky a byl to pocit správný.