Alvari komentáře u knih
I přes množství odborných termínů, si knížka dokázala udržet mou pozornost a přes začáteční obavy mě i dost bavila. Budu si holt muset od Crichtona přečíst ještě něco dalšího.
Opravdu super čtení. Přišlo mi, že v příběhu nebylo nic nadbytečného, vše co tam bylo, tam prostě patřilo. Navíc se mi velice zamlouval styl, jakým byla opětovně navozována stísněnost a celková atmosféra podmořské stanice.
Musím říct, že mi Nonstop sedl jako "sedací ústrojí" na hrnec. A to se na úplném začátku nic nedělo a já neměl vůbec tušení, jestli se vlastně něco dít bude. Poslední dobou jsou pro mě častěji knížky dobré z důvodu jejích postav, tady to ale bylo čistě z důvodu příběhu samotného. Nebudu psát proč, abych předešel možnému vyzrazení částí příběhu. Jednoduší je doporučit knížku si přečíst a dostat se k objevům na vlastní pěst. Nakonec kdybych měl vybírat mezi Skleníkem a Nonstopem, ve všech případech byl znovu sáhl po Nonstopu, i přesto, že mě Skleník také bavil.
Téma, kde vesmír nějakým způsobem ovlivňuje planetu, mě ve sci-fi opravdu baví. Tohle bylo navíc v daleké budoucnosti naší vlastní planety a námět to byl opravdu zajímavý. Skleník je opravdu scifárna ze staré školy. Jediné, co mě na knížce sem tam vadilo, byl smrž, který mi občas dost lezl na nervy a ze začátku mě ani trošku nebavil.
Pokud budu na knížku nahlížet ze stránky informační, nemám jí co vytknout, byla velice zajímavá a poučná. Ovšem v knížce se vyskytovaly chyby a některé věty byly přeloženy (nejspíše, nečetl jsem originál) a poskládány tak nešťastným způsobem, že jsem se musel vracet na jejich začátek a přečíst si je znovu. Z toho důvodu jen 4 hvězdičky.
Zakončení trilogie, které se mi opravdu líbilo. A i když byl Prach knížkou nejkratší, bavil mě ze všech tří nejvíce. Děj byl nabitý událostmi i zvraty a ke všemu ta stejná atmosféra plná lidskosti a uvěřitelnosti, která alespoň z mého pohledu fungovala ve všech třech knížkách opravdu skvěle. Zatím asi nejlepší postapo série, kterou jsem četl.
I když už jsme samozřejmě věděli, kam se na konci Turnusu dostaneme, opravdu příjemně mě toto putování k existenci Sil překvapilo. Příběh se četl stejně dobře jako Silo samotné a i když byl Turnus jako takový méně akčnější, stále ho provázela ta přítomná aura uvěřitelnosti a reálnosti, kterou mě Howey hrozně baví.
Silo mě opravdu hodně bavilo. Hned, jak se příběh rozjel, už mě nepustil. Když bych měl Silo srovnat třeba s Metrem 2033, za sebe si dovolím tvrdit, že Silo je lepší. Chování postav a atmosféra celého příběhu je taková surovější, lidštější a uvěřitelnější, a to byl asi největší důvod, proč mě to tak chytlo.
Stejně jako u první sbírky, tak i v této už jsem některé povídky četl v jiné sbírce, ale i tak jich bylo dost, které jsem četl poprvé. Některé povídky se občas četly trošku ztuha, ale zase to pro mne vynahrazovaly mé neoblíbenější povídky od Poea (Sud vína Amontilladského, Skokan a Černý kocour). Z těch v této sbírce mnou čtené prvně, byla pro mne asi nejzajímavější povídka Zlatý brouk.
Několik povídek už jsem četl v jiné sbírce, ale vůbec to nevadilo. Až snad na dvě mírně slabší povídky, byla sbírka čtivá a jako celek povedená.
Na to, že jsem si tuhle knížku dostal zdarma k jednomu z nákupů, to bylo opravdu zajímavé čtení. Množství, řekněme odbornějších, popisů nebylo přehnané a nebránilo ve vyprávění hlavního příběhu. Za mě opravdu fajn knížka.
Jak už tu bylo řečeno, prvnímu dílu se Královna ohně nevyrovnala, stejně jako Pán věže. To ale neznamená, že se mi příběh nelíbil. Reva si mě opět získat nedokázala, naopak mě bavila Frentisova část, a pak Vélinovo putování přes led. Jedinou vadou na kráse mi znovu byl občas až přílišný ústup příběhů jednotlivých postav do stínů válečného konfliktu, stejně jako tomu bylo v Pánovi věže. Naštěstí se tomu nedělo tak často, takže tento pocit celkem rychle mizel. Události, které uzavřely celý příběh pak byly docela zklamáním.
V první řadě bych rád podotkl, že i když se to četlo znovu opravdu dobře a knížka měla spád, tak mi víc sedl styl knížky první. Rozdělení příběhu mezi čtyři postavy mi také nevadilo, ale nějak jsem si nedokázal oblíbit postavu Revy. Kolikrát mi i mírně vadila její "nedotknutelnost". Pokud bych si nakonec měl vybrat jednu dějovou linii jako nejzajímavější, asi by to byla ta Lyrnina.
To si takhle člověk čte a čte a najednou je v půlce knížky. "Cože?" Příběh není ničím hluboce složitým a v tom je jeho síla. Až mě překvapilo, jak čtivé to bylo.
Stejně jako v dílech předešlých, tak i v tomto jsou události hezky seřazeny i odvyprávěny (a to i vzhledem k tomu, že je tu značná část známa z Warcraftu 3 a s ním spojených knížek, které už tyto události na papíře vyprávěly). Navíc všemu dodávají koruny krásné ilustrace.
Ka dokonalo své a jména byla zvolána. Loučím se tímto s Rolandem a všemi ostatními. Bylo to dlouhé putovaní? Bylo. Provázel ho zatajený dech, smích
i slzy, ale stálo to za to. A tak hlásám: "Dlouhé dny a příjemné noci, kamaráde. Otče. Běloušku. Olane... Říkám díky."
Ani nevím čím to bylo, ale ze začátku se mi knížka četla hrozně ztěžka a byly dokonce i momenty, kdy se mi do čtení nějak nechtělo. Je to asi i tím, že od začátku, kdy se Susannah v příběhu objevila, je pro mě stále jako postava nejméně zajímavá. První zhruba polovina děje byla, no prostě byla jiná než u ostatních dílů a nedokázala mě chytnou ani jako "děj" v Pistolníkovi. Nebýt druhé poloviny knížky, která už mě znovu opravdu bavila a chtěla se mi číst, dal bych asi jen tři hvězdičky.
Čím se ka-tet dostává blíže a blíže k Temné věži, tím více mě pan King baví. Knížka byla znovu trošku delší, ale pro mě žádná vyloženě hluchá místa neměla. Navíc jsem přišel na to, že jsem knihu četl 19 dní. To určitě nebude náhoda. :-)
Někomu toto ohlédnutí do Rolandova mládí nemuselo přijít tolik zajímavé, ale mě to hrozně bavilo (asi zatím nejvíce ze všech dílů), i když jsem se se čtením loudal. Příběh to byl sice delší, ale přesto mi to díky Kingovu stylu psaní nepřišlo nějak přehnaně zdlouhavé, bylo to vcelku akorát.
Klíč, růže, ZZ Top, Ochu a ka-tet. Všichni se pohodlně usaďte, Karlík právě vyráží.