Ametymka
komentáře u knih

Je to taková oddychovka, která vás snad ani nemůže úplně pohltit, ale rádi si jí vezmete do rukou, když budete mít chvilku čas :)


Úžasná knížka. Jen lituji, že jsem si od autorky nepřečetla i ty předešlé.
Obal má krásný. Jak tu již někdo psal, z boků modré stránky dodávají jedinečnost. Výtku mám jen jednu....je škoda, že přebal není pevný, neb se mi knížka při mém nošení v tašce rychle poničila.
Jsem taky nesmírně ráda, že jsem dala na recenze, a knížku objednala přes internet, protože si nejsem úplně jistá, zda-li by mě pár prvních stránek zaujalo natolik, abych se odhodlala ke koupi.
Knížku vřele doporučuji. Já osobně se už hrozně těším na další díl(y).


Krásný obal, knížka strašná. Ačkoliv mě tato knížka v obchodě zaujala, a zaujaly mě i první stránky čtení, nedokážu jí pro nic na světě dočíst. Čtu jí už zhruba tři měsíce, mezi tím jsem přečetla spoustu jiných knížek. Vše co je v knize je zdlouhavé a stále omílající se dokola. Pro lidi zapálené pro mechorosty možná.


Ufff, těžké téma. A pakliže to pominu, budu hodnotit jen autorčin styl psaní, seskupení příběhu, vychází mi z toho 3*.
V příběhu jsme nekonečně dlouho strávili v lese..Vrátili se do minulosti, jejíž podstata mnohdy neměla v přítomnosti žádný dopad. Mám pocit, že jsem mnohokrát v knize prožívala tatáž situaci stále dokola. Chápu, že trauma je právě o tom, ale mě kniha psychicky úplně vyždímala. Louskala jsem jí 14 dní.
Celý obsah by se dal osekat na kvalitní polovinu. V té druhé bychom mohli najít spoustu dalších zajímavostí ze života Sáry. 7 let je dlouhá doba i pro někoho, kdo se zaseknul na místě.
V tomhle případě mě zajímalo, jak třeba probíhalo praní prádla, úklid domácnosti, jak často se umývala a ksakru jak to dopadlo s Vojtou? Jehož detailnější popis mi taky chybí! Jak to dopadlo s dědictvím? S bratry? S Muchomůrkou? S její budoucností?
Mimochodem, tohle nebylo 7 let poustevničení, jak je uvedeno na přebalu. Tohle je deprese s nezpracovaným traumatem.


,, To, co nás nejvíc rozčiluje, je to, s čím jsme se nesmířili sami u sebe. " - je ve své podstatě jedinou větou, která ve mně po přečtení zůstala. A tím to nemyslím nijak zle, protože je pro mou osobu nesmírně důležitou.. Důležitější, nežli celý obsah knížky, který se sice lehce četl, avšak samotné mi připadal lehce zmatený/snad málo obsáhlý.
I přesto věřím, že si své lidi našla, a jim pomohla.

Četla jsem jí spolu s -Mléko a med-. Prolnuly se mi do sebe, obě přišly v tu správnou chvíli.


Musím říct, knížka mě bavila, i když si nejsem jistá, jestli mě toto téma dosti zaujalo. Každopádně stránky ubíhaly rychle, jazyk velmi čtivý.


Nádherná, živě popsaná, se skvělými obraty i příběhem, a téže s top ilustracemi/obrazy.
I já, jako člevěk trochu háklivý v knížkách na nespisovnost (sama jí někdy používám), jsem tu hltala každé slovo a bylo mi to úplně fuk. Bez toho by to ani nebylo ono!
Jsem pro, aby Katastrofé napsala další, snad jen delší, příběh/y, aby byl ukojen můj hlad.


Příběh u kterého si uvědomíte, že se na světě může mít někdo opravdu hůř než vy, nebo kdokoliv jiný z vašeho okolí. Obdivuji hlavně Michele, že to všechno dokázala vydržet, ale i Ginu a Amandu....tady opravdu platí, že naděje umírá poslední.


Zrovna u této knížky bych nevybírala podle obalu, který k ní vůbec nesedí....Je to ovšem pěkný příběh, který se Vám bude chtít číst až do konce.


Vezmeme-li v potaž, že tento muž nebyl první, kdo na tento způsob přišel, a že nemusíte chodit na show, abyste něco takového viděli, tak je knížka hezká.


Chápu, že pro ostatní to oproti předchozím dílům byla nuda. Ovšem mně se i tento díl velice líbil. Nenudila jsem se při jeho čtení, těšila jsem se jeho dění a také jsem měla radost, když jsem se dozvídala nové věci.


Zakoupila jsem jí na základě prvních pár řádků. Nevěděla jsem do čeho jdu, o co se jedná, s čím mám počítat-snad poprvé za svojí knižní existenci jsem si to tak přála.
Knížka je psaná velice čtivě. Nejednou mi u ní stékaly slzy po tvářích. Bylo to tolikrát, že jsem tomu sama nemohla uvěřit. Děkuji, že jsem si u ní uvědomila tolik věcí.
Ovšem přeci jen něco vytknu.
Některé části děje se daly předpokládat dopředu.
T. oproti A. na mě působyl neustále jako hoch.
Konec mě trošičku zklamal, přála jsem si víc, byl useklý tak náhle.


Fenomenální. Stejně tak i první díl. Jak obsahově, tak vzhledově.
A pokud pochopíte, co autorka chce těmito knihamy říct, budete nadšení minimálně 2×tolik :)


Ačkoliv můj šálek kávy utvářejí hlavně víly, chmátla jsem rukou trochu mimo. Musím říct, že jsem se v této sérii zcela našla, takže jsem během chvíle měla přečtené všechny díly. Chvílemi jsem se smála, brečela, ale taky měla husinu. Našla si místo v mé knihovničce a i mně samotné. Rozhodně tato série není pro každého. Je to dílo, jež má spoustu chyb. I přes to, patří k mým velice oblíbeným.


Pohlazení!
Tohle jedno slovo stačí a plně vystihuje mé pocity.
Též v Kolčavě cítím promítnutí autorky. A to jsem si jí vyhledala až na konci knihy. Moc mě to potěšilo.

Je jen málo knih podle kterých si přeji, aby si o mé osobě ostatní utvořili obrázek. Tahle k nim bezesporu patří.
Sedla mi jak prdel na hrnec, zmatená mi přišla jen trochu (přirovnala bych to ke svým myšlenkovým pochodům) a konec jsem shledala téměř všude (domnívám se, že ten zbytek byl o něj ošizen jen mou nedostatečnou pozorností). Nedoporučovala bych jí všem, ale má v sobě kousek ze mě (nebo snad naopak), avšak těm co by mne chtěli niterně poznat určitě.
Rozhodně to není má poslední kniha od autorky, za vyzdvihnutí stojí i krásné ilustrace naší české Barbory Motlové-dodalo to tomu mušškátový oříšek.


Dílo jest ,,Věnováno
Filištínům, barbarům,
Nespolečenským tvorům
A těm, kteří jsou nepřátelé
Všeho vzrušení"
A tak to prostě je. Nic šokujícího neočekávejte (tak jako jsem provedla já), jinak by Vás mohlo dostihnout lehké zklamání.
PS: Pokud ke všem těm zmíněným bytostem nepatříte, doporučuji alespoň určitou dávku empatie:)


Absolutně nedokážu pochopit, proč má kniha (v tomto případě spíše knížka) tak málo hodnocení.
Ano, je v ní jistá dávka, až téměř hmatatelného, smutku..ale zároveň je napsaná neuvěřitelně krásným jazykem, a sepsaná s jistou myšlenkou.
Mohu říci, že jsem na těch místech byla, tak jako kdysy autorka. Navždy to ve mě něco zanechalo.
.
.
.
Myslím, že záleží i na vydání. Svůj tisk (z roku 1961-v celokožené vazbě, párem barevných ilustrací, a břízami z rubu desek) jsem zakoupila v antikvariátu, kde hned vedle ležela úplně stejná kniha v jiném vydání-bez koženě zelinkavé vazby, bez bříz, bez ilustrací a bez kouzla, s tlustými písmeny.
