amurek komentáře u knih

Knihu z mého dětství jsem četla v rámci večerního předčítání vnoučatům. Spolu jsme si prohlíželi krásné obrázky a já vysvětlovala, co znamená např. "družstevní vajíčko". Vnoučata jsou na čtení zvyklá a poslouchala, i když jejich dnešní knížky jsou zcela jiné. Ostatně - jako celé jejich dětství....

14 12.08.2022

Knihu jsem koupila pro vnoučata a nešlo jinak, než si ji přečíst. Děti se dozví díky maličkému, čerstvě narozenému mývalkovi zábavnou formou spoustu informací nejen o životě mývalů, ale také o tom, jak je těžké zachránit opuštěná nebo nemocná mláďata. Dětem se určitě budou líbit také nádherné fotky a ilustrace.

2 15.12.2021

Moje první seznámení s autorem a musím napsat, že se moc těším na pokračování série. Je to úplně jiný pohled na vyšetřování zločinu, než na jaký jsem z detektivek zvyklá. Z Evie a Cyruse se stala perfektní dvojka. V příštích dílech snad čtenářům kromě skvěle vyřešeného případu odhalí oba hlavní aktéři jako bonus i něco dalšího ze své temné minulosti.
Kniha je skvělá, dobře se čte a mohu ji jen doporučit. A čekání na pokračování série si asi zkrátím přečtením dosud vydaných knih Michaela Robothama. Po přečtení "Hodné a zlobivé holky" předpokládám, že ať šáhnu po kterékoli, nebudu litovat :-)

7 25.04.2021

Příběh této knihy se odehrává v místě, které je mi známé. Od malička jsem slýchávala slova „Ostravica-granica“, kdy řeka Ostravice dělí oblast Moravy a Slezska. Při čtení jsem si tak mohla představit prostředí, ve kterém se děj odehrává. Líbilo se mi, jak autorka cca třicetileté období kolem 1.světové války čtenářům přiblížila. Na základě historických pramenů a vyprávění s pamětníky nás seznámila s nelehkým životem hornických rodin. Každodenní dlouhou cestou mužů na šachtu, aby v náročných podmínkách dolů zajistili živobytí pro své rodiny, zatímco jejich manželky se při péči o děti a domácnost celý den modlily, aby se jim manželé a mnohdy i synové vrátili v pořádku domů. Není lehké si v dnešním blahobytu představit, v jaké bídě lidé tehdy žili, ačkoli dřeli až do úmoru. Přes to všechno si však sousedé pomáhali, jak mohli. O to horší pak muselo být pro ně období po první světové válce, kdy se museli někteří rozhodnout, kde budou žít. Přiznám se, že si vůbec neuvědomuji, že bychom se ve škole učili, že po ukončení první světové války byly na Těšínsku takovéto nepokoje, které vyústily až v občanskou válku. Autorka citlivě přibližuje čtenářům tento spor o území, který vyústil v nenávist a vraždění. Děj, ač popisující nelehký život horníků a jejich rodin, se mi četl velice dobře a moc se těším na další díl plánované trilogie. Na pokračování si však musíme ještě nějakou chvíli počkat…

23 17.04.2020

Příběh o vzniklé a prožité lásce v prostředí, kde by ji nikdo nečekal. Příběh o přátelství a pomoci i za cenu možnosti ztráty vlastního života. Příběh o naději v prostředí beznaděje – v Osvětimi. Skutečný příběh o vůli přežít a pak žít…

9 08.02.2020

Je to již má osmá detektivka od Martina Goffy a řekla bych, že jedna z nejlepších. Miko Syrový prostě své případy vyřešit umí.

10 31.01.2020

Básně obvykle nečtu, ale tato sbírka se mi celkem líbila. Dvanáct měsíců, dvanáct básní vystihujících roční období. Těžko říci, který měsíc mě oslovil nejvíce. Některé básně více popisovaly přírodu, jiné zase myšlenky a pocity. Vzhledem k tomu, že jde opravdu o útlou knížku, přečetla jsem si básně ještě jednou. To mi pomohlo u některých pasáží hlouběji proniknout do obsahu a procítit ho.

3 27.01.2020

Příběh o novinářce, která se snaží za každou cenu pro své noviny získat exkluzivní informace a být vždy krůček před policií při objasnění vražd modelek. Pravda, do poslední chvíle jsem nevěděla, kdo je vrah, ale přišlo mi to překombinované a nevěrohodné. Za mě průměr...

5 20.01.2020

Moc hezky napsaný příběh nelehkého života jedné statečné dívky Anušky. To, jak si v každé situaci dokázala poradit, jak vždy pomáhala druhým, i když v tu stejnou dobu sama pomoc pro svou velkou rodinu potřebovala, vzbuzuje jen obdiv a úctu. Stejně tak výchova tolika dětí, která byla v poválečné době a v podmínkách, ve kterých žili, určitě hodně náročná. Přesto silná Anna skvěle obstála i v tomto, což je vidět v závěru knihy – je ve stálém styku s dětmi i s vnoučaty, což mnohým lidem v dnešní uspěchané době chybí.
Kniha se mi četla velmi dobře. Popis prostředí byl realistický, děj byl plynulý a posouval mě stále dál a dál v očekávání, jak to skončí. Mohu jen doporučit.

26 19.01.2020

Ve všech příbězích byly úžasně popsané vztahy mezi sourozenci a také mezi dětmi a rodiči. Máme možnost nahlédnout do drsné sourozenecké rivality a také obav a nejistoty rodičů, zda v napjatých situacích reagují správně. Problémy vznikají i mezi vlastními sourozenci, natož mezi nevlastními. Obě strany to mají v příbězích složité, obě to vidí ze svého pohledu. Děti se cítí ukřivděné a s pocitem, že je sourozenci nadržováno, zatímco rodiče hledají to nejlepší řešení, aby některému ze svých dětí svým rozhodnutím neukřivdili. A po celou dobu hledají tu správnou chvíli, kdy jim říct něco důležitého, jako např. kdo je opravdu jejich biologickým otcem. Propásnutí té „správné“ doby mělo v příbězích své důsledky.
Při čtení knihy jsem se často zamyslela nad svým dětstvím. Jsme tři sestry, a jak říká maminka, každá jsme jiná a na každou platilo něco jiného. Mám ráda obě, ale přece jen si s jednou rozumím více. A to přetrvává už od malička.
Vychovala jsem dvě skvělé děti, které mají již své rodiny. Snažila jsme se k nim přistupovat individuálně a spravedlivě. A mohu jen doufat, že jsem neudělala moc přešlapů, kdy se jedno nebo druhé cítilo „ukřivděně“…
Kniha se mi líbila a mohu ji jen doporučit.

11 12.01.2020

Kniha „Rychlé meditace pro zklidnění těla a mysli“ není kniha pro jedno přečtení. Ke správnému nasměrování myšlenek a naučení meditačních technik se ke knize budu určitě vracet. Stejně tak k některým pasážím knihy, jako např.:
„Žijeme-li hlavně minulostí a budoucností, jsme nervózní a nespokojení. Příjemné chvíle, na něž se těšíme, jsou často jen sny, příliš křehké a nespolehlivé, aby nás skutečně naplňovaly štěstím. Potěšení a radosti přítomného okamžiku přitom máme na dosah ruky“.
„Harmonický život je důležitější, než touha po dokonalosti“.
„..pokud se vaše mysl nedokáže soustředit, myšlenky těkají a hlavou se vám honí tisíce věcí, budete často ve stresu, zmatení a nedokážete ani relaxovat“.
Dle jednotlivých pasáží je moje strategie pro začátek jednoduchá: zklidnit mysl řízeným dýcháním, vychutnat si kávu všemi smysly a soustředit se při tom na něco konkrétního – např. jak inteligentní plastelína mění pomalu svůj tvar…. Později se toho snad naučím více. Koneckonců, jak píše Eric Harrison, s vyšším věkem bychom měli být moudřejší, měli bychom lépe znát své možnosti a hledat v životě rovnováhu, ne dokonalost.

2 31.12.2019

Dobře napsané dílo z období po sametové revoluci. Pro ty, kdo toto období prožili již jako dospělí, je to připomínka změn, které nastávaly ze dne na den. Něco se však nezměnilo a jak se píše v knize, je to vyjádřeno již v moudrosti Římanů: Quod licet Iovi, non licet bovi - zákon někomu velkou loupež toleruje, kdežto jinému malou trestá.
Určitě si ještě nějakou knihu od Karla Pecky přečtu. Lákají mě Malostranské humoresky a Motáky nezvěstnému. Po přečtení knihy Svůdnost černé barvy věřím, že mě nezklamou ani další autorova díla.

2 28.12.2019

Od M.Goffy jsem četla jako první knihu Dítě v mlze, aniž jsem tušila, že jde o sérii. Po jejím přečtení jsem věděla, že si přečtu i ty další, akorát v pořadí, jak vycházely. A jak jsem předpokládala, první díl série mě nezklamal. Líbí se mi styl psaní, své dělá i to, že jde o českou detektivku. Jsou nám tak známá některá místa, kde se dle mého reálný děj detektivní zápletky odehrává a jako bonus se nám nepletou jména jednotlivých postav.
Takže co říct na závěr? Nic jiného než to, že doporučuji k přečtení a chystám se na druhý díl série. Už se těším, jak se Miko zařadí zpátky mezi bývalé kolegy a „rozlouskne“ další případ.

4 01.10.2019

Velmi dobře napsaná česká detektivka. Dostala se mi do rukou náhodou, takže ty další už si přečtu v tom správném pořadí. A moc se na ně těším.

9 30.08.2019

Knihu jsem dočetla před několika dny, ale k napsání komentáře jsem si musela nechat trochu odstup. Brutální scény byly popsány tak podrobně, že jsem knihu občas odložila. Ve vzácných chvílích, kdy byla popisována příroda, jsem se snažila číst pomalu, asi ze strachu, co mne čeká na dalších stránkách. Právě popisy scenérií a nevyřčené myšlenky jednotlivých postav mám na knihách ráda a dávám jim proto přednost před filmy. U této knihy bych ale udělala výjimku, kdybych věděla, do čeho jdu.
Nedovedu si představit, jak bude zpracován film podle této knižní předlohy, nicméně tolik násilí s tak podrobnými brutálními scénami tam snad nebude. Na film určitě nepůjdu, asi bych měla převážně zavřené oči.
Ale něco ten příběh určitě vysílá. Násilí je ve světě pořád a lidé by oči před ním zavírat neměli. Tak jako by neměli dopustit, aby se zapomnělo na historii. Mrzí mne, že se ve školách v dějepise probírá dopodrobna pradávná historie celého světa, ale novodobé dějiny, natož novodobé dějiny našeho národa, se probírají tzv. „letem světem“….

9 30.08.2019

Opět velmi dobře napsaný příběh, tentokrát z pohledu otce a dcery. Knihy od Aleny Mornštajnové doporučuji a těším se na další.

18 12.08.2019

Opět skvělá kniha od paní Mornštajnové. Její styl psaní se mi moc líbí. Příběhy tří generací žen žijících v různých režimech naší historie nutí k zamyšlení.

18 12.08.2019

Kniha o přeměně „vlastního já“ hlavní hrdinky Suzan. Příběh plný zvratů v jejich rozhodnutích. Jedinou vzniklou událostí začala Suzan přemýšlet jinak a dovolila si do té doby nevídané – připustit si lidi k tělu a nejen přijmout od nich pomoc, ale dokonce o ni i požádat. A co se týče rodinných vztahů, které formovaly její život, není to nic, čemu by se nedalo uvěřit. Jak se říká „život píše romány“.

3 30.07.2019

Když člověk pročítá příběhy jednotlivých hrdinů umístěných v psychiatrickém ústavu, seznámí se s problémy, které je zavedly do depresí a úniku z reality, nutí ho to přemýšlet o spoustě věcí. A to se mi na knize líbilo.

Všechny příběhy byly něčím zajímavé, ze všech postav mě však nejvíce zaujalo vyprávění Eduarda. Rodiče mu předurčili budoucnost, po jaké netoužil. Když konečně našel sám sebe ve světě umění, naučil se své myšlenky a pocity vyjádřit malbou, přišlo nepochopení ze strany těch, kteří by ho měli naopak podpořit, a to od rodičů. Věty "Jestli nás máš opravdu rád, pak udělej, o co tě prosím. Jestli nás rád nemáš, pak si dál dělej svoje." by nikdo od svých blízkých slyšet neměl ...

Jsem šťastná, že jsem se takto nikdy nemusela rozhodovat.

4 17.06.2019

Je to má druhá kniha od Aleny Mornštajnové a mohu říci, že se mi její styl psaní líbí. Osudy hlavního hrdiny Václava a dalších osob, které v jeho životě hrají větší či menší roli, jsou propojeny láskou, nenávistí, sobectvím, zradou i nemocí. Příběh se odehrává v době od druhé světové války do konce minulého století. Spisovatelka tak nenásilnou formou provedla čtenáře našimi novodobými dějinami, které byly plné politických zvratů. A postavy románu proplouvaly životem jak nejlépe uměly…

11 03.06.2019