amysa komentáře u knih

Knížka, u které se tak hezky a příjemně odpočívá, někdy text plyne pomaleji, někdy čtete až s neočekávaným napětím. Doporučuji jako ideální čtení na dovolenou, na bezmála 600 stránkách se odehrává životní příběh Penelopy a její rodiny, vzpomíná na své krásné dětství, válečné mládí a užívá si konečně spokojené a zasloužené stáří na venkově. Každá kapitola nese název osoby, se kterou je život Penelopy nějak propojen a během čtení nebudete ani dlouho pátrat, proč se knížka jmenuje "Hledači mušlí".
Ještě netušíte, jestli si jí chcete přečíst? Svou pozvánku završím pár slovy vypůjčenými z anotace na obálce knihy...

O příběhu Penelopy ostatně kdosi napsal : " Je to jedna z knih, kterou je možno nejen číst, ale i milovat. Je to kniha, kterou s úsměvem čtenář po přečtení odloží, ale od které se nikdy neodloučí."

9 16.06.2014

Viděla jsem nejdříve film a teď, až s odstupem času, jsem si přečetla knížku a přiznávám se, líbilo se mi obojí:-)
Moc hezký milostný příběh, první láska, která vydržela na celý život, romantika, která se čte jedním dechem.
Kdo by se rád nevrátil do vzpomínek? Blíží se léto, to je ideální čas pro rozjímání a odpočinek, tak si tuto knížku nezapomeňte přibalit jako příjemné zpestření vaší dovolené...

3 03.06.2014

Knížku jsem začala číst na doporučení, zklamaná nejsem, příběh se mi líbil, i když byl velmi lehce předvídatelný, ale co tady ostatní čtenářky vyzdvihují, tak mě v knížce naopak tak nějak "rušilo". Filmové večery s Meryl Streep nebyl zase až tak špatný nápad, jako herečku jí mám ráda, ale všeho moc škodí... Takové to vzpomínání, repliky a rozebírání jednotlivých filmů a ostatních hereckých kolegů by mi stačilo jednou, dvakrát, jinak si myslím, že to patří prostě jinam, do nějaké filmografie. V této knížce mi to zase až tak moc nesedlo a vadilo mi zrovna tak to neustálé pečení cupcaků, popcornu a jeho následné sbírání po podlaze:-) Možná jsem moc pozorná čtenářka, ale v žádné knížce se mi prostě nelíbí, když se opakují neustále stejné slovní obraty, stále stejné činnosti, to mi prostě vadí, dráždí mě to a kazí mi to pak celkový dojem z přečtené knížky... Jinak hlavní linie příběhu čtyř ženských hrdinek z jednoho penzionu v Maine se mi opravdu líbil, to bylo moc hezké, chvílemi příjemné, chvílemi smutné čtení, ale já to tak mám ráda a rozhodně nelituji, že jsem si knížku přečetla. Zkuste jí i vy:-)

1 01.06.2014

Tato kniha mě naprosto utvrdila v tom, že se mi styl autorky opravdu nelíbí, nesedí mi a ve čtení jejich knížek už rozhodně pokračovat nebudu... Přečetla jsem tři a ve všech jede naprosto stejný, pro mne zcela nepřijatelný a nelíbivý styl, jen samé intriky, nevěry, lži, podrazy, nikdo není jednoduše čistý a pozitivní, každý chce sám pro sebe vytřískat co nejvíc na úkor druhého, zkrátka to není žádné pohodové čtení. A tak čtete dál a dál a stále doufáte, že se to aspoň na chvilku zvrátí v nějakou naději, příjemnou chvilku, upřímnou lásku a nebo alespoň kapku humoru, ale čím déle čtete, tím víc zjišťujete, že je to dějově stále dokola, takže kdybyste začali číst v polovině knížky, tak vám snad ani nic neuteče a když tedy trpělivě dočtete až na konec, tak ani tady vás nečeká žádná odměna, nezažijete lítost, že už jste knížku dočetli, ale spíš naopak úlevu, že už je to za konečně za vámi... Příběh je zkrátka zbytečně moc natahovaný a nastavovaný a bohatě by stačil poloviční rozsah, protože se tam vlastně dohromady nic moc neděje.... Já už mlčím, nechci tady nikomu kazit dojem, je to čistě jen můj osobní pocit a velmi se omlouvám všem nadšeným čtenářkám Magdy Váňové, já se od jejích knížek budu držet dál a o jejich přečtení se už pokoušet nebudu, zkrátka si asi nejsme souzené...

6 28.05.2014

Po přečtení této knížky mám docela chuť vidět i film, který vznikl ještě dříve než tato knížka... Sice ty válečné filmy málokdy skončí dobře, ale já ráda čtu nebo sleduji příběhy, které se skutečně staly a i tento byl inspirován skutečným osudem Lisy Villameurové, která působila za 2. světové války ve francouzském odboji. Knížka se čte dobře, místy je i napínavá, ale místy na mě i dost krvelačná, protože já nemám ráda mučení a týrání, ale chápu, že to tak za války prostě bylo... Musím se teď pustit do něčeho romantičtějšího, ale ani tady láska nechybí... Zkuste jí, třeba i vás knížka naláká ke shlédnutí filmu:-)

2 20.05.2014

Tuto knížku jsem četla poněkud déle, než je mým zvykem, nelituji a řekla bych, že mne asi ještě o to více překvapila... Některé věci jsem lehce tušila, některé vůbec a tak nějak nad ní stále přemýšlím a uvažuji, že se k ní určitě někdy příště ráda vrátím. Protože to není jen obyčejný příběh jedné silné a opravdové celoživotní lásky, tato knížka mi pomohla nejen si odpočinout, ale pozastavit se a zamyslet se nad svým životem a na to, to si přiznejme, v dnešní uspěchané době někdy ani nezbývá čas. Ještě, že existují knížky, které nám k tomu tak příjemně pomohou...

3 18.05.2014

Moje první Agatha a musím říct, že postavit tak mistrně detektivku na těch pár stránkách, co knížka má, umí asi opravdu jen velká dáma, jakou Agatha Christie byla a myslím, že stále je! Tato knížka určitě právem patří mezi nejlépe hodnocené knihy. Pro mě to bylo velmi čtivé, doslova napínací čtení, že jsem se chvílemi i trochu bála:-) Jsou zde pěkné a pro mne často i lehce zavádějící dialogy, myšlenky, že jsem ty svoje osobní tipy na vraha, měnila poněkud častěji a navíc se ta moje vytipovaná osoba stala velmi brzy sama obětí... Až na těch pár posledních stránkách jsem prozřela a zjistila jsem, že jsem nebyla zase až tak moc nepozornou čtenářkou, ale prostě až po tom dočtení, to všechno do sebe dokonale zapadlo... Věřím tomu, že se ke knížce někdy příště zase vrátím a i když už budu vědět, co a jak, užiju si ty vedlejší hravé nuance příběhu. A rozhodně budu v četbě dalších detektivek ACH pokračovat, naštěstí je z čeho vybírat!

15 15.05.2014

Taková příjemná a čtivá "blbina" na zlepšení nálady, nebudete se jen smát, najdete tady i momenty k zamyšlení... Jinak Kim jsem moc fandila a jsem ráda, že se "polepšila". Já jsem si díky ní moc hezky odpočinula:-)

4 11.05.2014

Moc hezký příběh jednoho sice úplně obyčejného, ale o to více milého, hodného a statečného vesnického učitele, který si šel celý život za svým cílem a splnil si tak svůj sen.... Zajímavé čtení z naší historie, navíc má knížka pro mne samotnou i takový osobitější rozměr, protože jsou zde zmiňována místa a okolí, kde jsem se nejen narodila, ale i kde naše rodina stále žije. Jsem na to náležitě pyšná a doufám a přeji si, aby to tak zůstalo i u příštích generací...
Další romány Ilony Borské si přečtu moc ráda, bohužel už autorka žádné jiné nenapíše, ale i tak se skláním nad tím, jak se snažila příběh převyprávět a postavit jej na reálných podkladech, připojit dobové fotografie a přitom nic neubrala na čtivosti a hlavně na té opravdovosti.
Určitě stojí za přečtení a souhlasím i s ostatními komentáři, také doporučuji k přečtení Doktorku z domu Trubačů...

5 09.05.2014

Tak mám za sebou další knížku z pera Sandry Brown, která mě nijak nenadchla, naprosto jednoduchý a opakující se děj, předvídatelný a tak přeslazený konec.... No, možná jako hodně nenáročná oddechovka dobrá, ale mně už ty její neustálé a pořád dokola popisované erotické scény lezly už prostě krkem... Láska je sice pěkná věc, ale já čtu raději knížky, kde se taky děje i něco jiného a věřte, že i takové Sandra umí napsat. Tato mezi ty její pěkné, čtivé, napínavé a vtipné rozhodně nepatří. Tak snad příště...

1 06.05.2014

Hezky a srozumitelně napsaný skutečný příběh jedné židovské rodiny, který po letech doputoval až do Japonska a vlastně až tam došlo k jeho objasnění... Pátrání po majitelce malého kufříku můžete dát přečíst i svým dětem, myslím si, že jim především je tato knížka určena, aby pochopily pojem, co to vlastně ten holocaust a genocida je.... Nebojte se, tento smutný příběh nezachází až do nějakých velkých a krutých podrobností, spíš naopak, po jeho dočtení budete cítit velkou naději a sílu žít dál...

5 04.05.2014

Sandru Brown čtu moc ráda, její příběhy patří k mým oblíbeným a proto jsem po ní opět sáhla, ale tato knížka mi tedy přišla dějově slabší, číst se to dá, ale určitě se k ní nevrátím... Tady je ta linie příběhu pořád jen tak nějak nahoru dolů, v podstatě se tady toho zase tak moc neděje a mám pocit, že některá zbytečná a nesmyslná nedorozumění jsou tam asi jen proto, aby se Ria s Taylorem mohli udobřovat v posteli a nebo po sobě neskonale toužit. Zkrátka i té jiskřivé erotiky tam bylo na můj vkus už nějak moc.... Čekala jsem rozhodně více napětí, překvapení a také humoru, tak jak jsem u Sandry zvyklá a myslím si, že i na těch pár stránkách, které tato knížka má, se to mohlo podařit... Tak třeba příště:-)

1 04.05.2014

Čas od času po knížkách Simony Monyové sáhnu, sice jsem ještě všechny nepřečetla, ale v této jsem se doslova našla, jako kdyby psala o mně:-) Nejsem tedy rozvedená, ale dlouhodobě vdaná a to se snad taky trošku "počítá":-), mám 2 děti, staršího syna, malou holčičku, stejnou sestru, maminku, která občas potřebuje naši péči, blíží se mi čtyřicítka a i já už zápasím se zemskou přitažlivostí:-)
Knížka je to vtipná, bavila mě, přečetla jsem jí doslova jedním dechem za pouhé jedno odpoledne, ale věřte, že v těch pár větách najdete nejen příběh nás všech, který vás potěší, pobaví, rozesmutní, ale hlavně si mezi pár řádky opět uvědomíte, že v tom životním zápase nejsme nikdy sami a cítíte z ní tu sílu a naději žít dál, bojovat a vyhrávat...
Je velká škoda, že se to autorce nepovedlo, čest její památce...

5 02.05.2014

Těch "pár stránek" jsem přelítla celkem rychle a to nejen proto, že na ní v knihovně čekali další dychtiví čtenáři:-) Tento novozélandský příběh je opravdu čtivý, hezký, zajímavý, místy i napínavý a samozřejmě nechybí ani láska, bez ní by to asi ani nešlo:-) Moc ráda si přečtu i další díly této rodinné ságy, i když si dovolím podotknout, že se mi ten závěr zdál malinko uspěchaný, nebo useknutý a možná asi i zbytečně tragický... Neprozrazuju vůbec nic, je to jen můj osobní pocit... Vy se vůbec nebojte a klidně se začtěte, myslím si, že vás příběh o osidlování Nového Zélandu nezklame:-)

3 29.04.2014

Příjemná a nenáročná oddechovka, která se velmi dobře čte, nenudí, ale "usíná" se u ní taky pěkně:-) Tuto autorku čtu velmi ráda, na její knížky se vždy těším a určitě ji mohu doporučit každé romantické duši:-)

3 29.04.2014

Tak já nevím, druhá přečtená kniha autorky a tedy žádná sláva... Omlouvám se za kritiku, ale mně se prostě ten zbytečně překombinovaný a zbytečně dramatický styl psaní nelíbí... Na nezvyklá jména jako Riva, Jorika, Oliva, Donáta se zvyknout snad i dá, ale proč autorka většině postav přisuzuje takový ten věčný a urputný zápas o život a pozice na úkor druhých, kdy všichni mají jen ostré lokty, myslí jen sami na sebe a na svůj vlastní píseček a pohodlíčko? Těch kladných momentů, lidí a jejich myšlenek je tu opravdu tak poskrovnu, že já z toho prostě nemám dobrý pocit. A hlavně proto já knížky čtu, abych se při jejich čtení cítila příjemně a hezky... Nejsem naivní a vím, že někdy takový život skutečně i je a že některé skutečné příběhy opravdu dramatické jsou, ale tady prostě cítím, že to nebylo na místě. Autorka tak důrazně tlačí na pilu a snaží se do příběhu vklínit co nejvíce postav a co nejvíce dramatických a tragických situací, že by nebylo na škodu, kdyby lehce zvolnila, ubrala a příběh mohl plynout na mírnější, laskavější a láskyplnější linii. Pak by nebyl zase tak úplně špatný a hlavně by nevyzněl tak smutně a hlavně prázdně... Je to věc názoru, chápu a respektuju, že se tento "akčnější" styl a častější setkání se smrtí může někomu líbit, ale já asi mezi nadšené čtenářky patřit nebudu a ani nějak nemám chuť to zkoušet dál... A to tady mám ještě dvě knížky Pavouk v síti a S tváří beránka. Co myslíte, mám jim dát ještě šanci? Mám doufat, že to drama nebude tak "přitažené za vlasy"? A abych ani já nekončila nijak dramaticky, trošku to odlehčím:-) Vyloženě jsem se několikrát pobavila, jak autorka neustále "upozorňovala" a popisovala stav Daliborova ohryzku:-) Jestli vás zajímá, kolikrát to bylo, neprozradím, spočítejte si to sami, ale věřte, že i mým slabým odhadem vám nebudou stačit obě ruce:-)

2 16.04.2014

Souhlasím s anotací, tato útlá knížečka je opravdu čtivá, milá a příjemná a jsem moc ráda, že jsem na ní v knihovně náhodně narazila. Strávily jsme spolu moc hezký večer a nakonec jsem usínala s veselým úsměvem na tváři:-) Je to taková jednohubka, příběh jedné pražandy, která přesídlí na vesnici do chalupy po svém dědovi, kde stále ještě platí, že "dobří lidé ještě žijí".
Tak doufám, že se vám bude příběh Týny taky líbit:-)

3 12.04.2014

Moje úplně první setkání s autorkou a zcela určitě nezůstanu jen u této jediné knížky, chci si zkusit přečíst i další. Hezká, příjemná a velmi čtivá oddechovka, zasazená do francouzského venkova minulého století. Styl psaní mě příjemně překvapil a moc se mi líbil, písmenka před očima ubíhají úplně sama a nepřestanete číst, dokud nejste až na úplném konci. Chvílemi se mi zdál příběh malinko nastavovaný a natahovaný, ale i tak jsem spokojená a určitě mohu doporučit jako odpočinkovou četbu:-)

8 11.04.2014

Četla jsem už několik věcí od autorky a musím přiznat, že tato útlá knížečka se mi zatím líbila úplně nejvíc. Nezdá se mi až tak humorná a pohodová, jak se tady uvádí, ale nijak depresivní taky ne. Jedná se zkrátka o životní náhled do jedné rodiny, kde se jejich život a momentální situace rozebírá z více stran a z více pohledů členů rodiny. Některé věci nebo dialogy vtipné jsou, ale mezi řádky cítíte, že vás ten příběh vtahuje do sebe a prožíváte s ostatními příběh plný smíšených pocitů, zrady, křivdy, nevěry, pochopení, lásky, štěstí, radosti i smutku a i vy sami se alespoň na chvilku zamýšlíte a bilancujete nad svým vlastním životem....
Já sama jsem to tak tedy cítila a moc ráda si knížku přečtu kdykoliv znovu a jsem hodně zvědavá, jestli ty pocity budu mít i příště naprosto stejné... Schválně zkuste, co to udělá s vámi:-)

2 10.04.2014

Slepou mapu jsem začala číst na mnohá doporučení a jsem za ně opravdu ráda, knížka si moc líbila a chválu si rozhodně zaslouží. Dokonce jsem jí zakoupila i své mamince k blížícímu se svátku, čte české autory moc ráda, tak věřím a doufám, že bude spokojená a ráda zavzpomíná na dny svého dětství...
Příběh tří žen a jejich blízkých, zasazený do české historie, je opravdu čtivý, hezký, napínavý, místy i hodně smutný a trpký, ale i přesto ve mně nezanechal nijak špatné nebo zlé pocity. Spíše naopak, cítila jsem z něj neuvěřitelnou sílu a vůli "přežít". Knížka mi zůstane ještě dlouho v hlavě a mám o čem přemýšlet, jak bych se asi já sama zachovala a jak bych ty životní situace prožívala, zvládala? Byla to hodně těžká doba a lidé, kteří v ní žili, si zaslouží obdiv a pochopení a vnímám ji i jako takové poselství do budoucna, že by jsme hlavně neměli zapomínat a snažit se chránit a užívat si nabyté volnosti...

18 07.04.2014