Andi komentáře u knih
Čekala jsem to delší. Nebylo to špatné, čekala jsem taky i trošku něco jiného. Vesměs jde o to, že se autorka vysmívá patriarchální společnosti, ve většině případů samozvaným géniům a vůbec mužům, kteří nedokázali pochopit, případně nevěřícně žasli nad tím, že žena má taky mozek ... Napsáno vtipnou formou.
No, podle mě další kniha, která nemá v sekci pro děti a mláděž co dělat. Ok, pro mládež možná, ale pro děti rozhodně ne. Ani pro předčítání. Je to moc kruté a nemilosrdné. Spíš pro kluky a vlastně to ani nebylo nic moc. Myslím, že je to něco na způsob Olivera Twista. Holt, realismus. Aha? Koukám, že autor píše tedy hlavně o tomhle - o krutých osudech dětí, které se musely postarat samy o sebe. Je mi z toho trochu smutno.
Ještě že to nebylo tak dlouhé, dalo se to přelouskat. Některé postavy mě fakt štvaly. Nic, co by stálo za to si uchovat v paměti. Přečteno. Hotovo.
Příjemné překvapení. Velmi čtivé a profesionální. Uvažovala jsem mezi 4* a 5*. Rozhodla jsme se jít do plných, protože autor si na knize dal velmi záležet. Jak to, že je tohle teprve první komentář jako?!
------------
Co mě zarazilo byla část věnovaná "Živý, syn Bdícího. Příběh filosofa samouka" od Ibn Tufajla. Zde se píše, že jde o čistě filozofické dílo, rozebráno literárně ... No, četla jsem to. Podlě mě to bylo spíše náboženské než filozofické, to si opravdu nedokážu představit, jak tedy potom čistě náboženské dílo vypadá ...
Pěkné. Po roce další díl a příští rok snad přijde na řadu i ten závěrečný. Věřím tomu, že posledních 40 kapitol jsou skutečně nalezené přepisy a překlady originálu, který napsal Cchao. Těším se na to. Jinak tento díl byl zajímavější, postavy se vybarvily. Už nemám ráda ty co jsem měla a na oplátku si oblíbila jiné.
Zajímavá kniha, nové poznatky o dětech, přehledná. Vadilo mi, že se autorka často opakuje, ale děti jsou citlivé, je třeba s nimi zacházet opatrně, v tomto případě je tedy opakování matkou moudrosti.
Pomalejší start, klidnější vyprávění, jakoby si pak autorka vzpomněla, že má (asi) omezený počet stran a tak příběh nabral rychlejší spád. Najednou se generace střídaly jedna za druhou, to pomalejší tempo mi více vyhovovalo. Přečtu si i další díl, už na mě čeká na komodě.
Škoda, že Křest není dokončen, líbil se mi nejvíce. Elegie jsou na můj vkus moc smutné, husina. Epigramy jsem prosvištěla, Lávra byl fajn. Pěkné čtení ke kávičce.
Milostná psaníčka, po smrti jejího milého smutné básně a mezi tím vším izuminy výmysly a představy. Ale z toho se zase nadělalo povyku, vždyť 1000 let není přece vůbec tak dávno.
Obrázková knížka, zajímalo mě, jak si umělci a fanoušci představovali Tolkienovu Středozem před vznikem filmů, a víte co? Tvůrci filmu minimálně čtvrtinu odkoukali od těchto starších obrázků - třeba Hobitín a Galadriel (podle mě). Vtipné ale bylo, že snad každý obrázek zobrazující trpaslíky byl alá Sněhurka a trpaslíci měli na hlavě špičaté čepičky ...
Žil byl jeden ZEDNÁŘ, který napsal sérii knih na objednávku. O koho jde? No přece o Dana Browna, který ví více než běžný občan či jinak - běžný spisovatel. Odkud informace vzal? Žeby z první ruky, ano přesně tak. Knihu jsem si přečetla proto, že se mi líbil film, něco je v knize jinak, každopádně málokdy hodnotím film jakožto lepší verzi, v tomto případě kniha za filmem tristně zaostává. První půlka knihy je fakt super, jenže pak to začne. Vlastně od té chvíle kdy Langdon vypráví o TEMPLÁŘÍCH se mi kniha přestala líbit. A kdo že je ta pokrevní linie, o které se v knize pořád hovoří? Já vám to povím: Přece MEROVEJCI - potomci ŠALAMOUNA po současnost, jedna z Iluminátských rodin. Nic, co by normálně uvažujícího člověka chytilo za srdce, pač i kdyby se "ukázali" lidstvu, bánbíčkáři by jim stejně nevěřili a pro ty ostatní by to bylo jen z bláta do louže.
Některé povídky se mi líbily, zejména ty detektivní. Ale mnohé z nich byly nudné, některé až strašidelné - nadpřirozené děje ... příčilo se mi číst o prodeji žen a otroků, o ženinách a hárémech, celkově o diskriminaci žen jak prase. To mají z toho, že se nechali zlákat Konfuciovými kecy. Zajímavý doslov o vzniku profesionálního vypravěčství ve středověké Číně.
Spletenec, který se pomalu rozplétá. Ale třeba linie Tess se mi zdála nadbytečná - několikrát jsem měla pocit, že je děj uměle natahován, jen aby se něco dělo. Pěkný závěr, boží mlejny melou. Epilog byla zajímavá perlička.
Pěkná kniha o dětech, které se samy dokázaly vyhrabat ze *****, protože ti, kteří by se o ně měli starat nejvíce, na ně kašlali. Taky se mi líbilo, že autorka se zmínila o tom, že to jaký máme a nemáme život - to jsme si vytvořili každý sám tím jak myslíme, všechno je v hlavě. Knížka by se dětem asi nelíbila, nebo spíše až větším dětem - zejména děvčatům.
Jak tak čítám, ty holky tam mají úplně stejný problém s chlapama, jako my tady - je jich jako šafránu. Knížka mi přišla do ruky vhod, protože mě opravdu zajímalo, jak to s těmi vztahy v Saudi je. Koukla jsem na autorku, je krásná, ale je škoda, že má tolik plastik - nejspíš nos, botox ve rtu určitě. Proč to ty ženské dělají?
Mnó. Když tak nemáte co číst a dáte na radu knihovnice. Bylo deštivo, ven se jít moc nedalo, hrozilo, že se potok i přehrada přelije, tak jsem si četla. Moc nadpřirozené, to knize ubralo na věrohodnosti, začátek zajímavý, prostředek se číst dal - to jo, ale ten konec, marjá, to jsem se chytala za hlavu. Jsem ráda, že už mám to čtení za sebou.
Tohle je kniha pro dospělé, díte by to nikdo nečetlo. Nebo spíš takhle, kniha pro předčítání, pokud chcete svého caparta v některých věcech poučit. Jaká je ale pravděpodobnost, že zrovna vy máte doma to zvídavé mrně, které zajímají dluhy a dentální hygiena?
Tohle si tak vysoké hodnocení nezaslouží, protože se mi pánové nezdáli nijak zvlášť osvícení jak bylo uvedeno v předmluvě či co a jakže se na pány prý pohlíží. Dokonce je nazývají mudrci? Proč? Šlo o dílo, kterých je v čínské klasice jako pampelišek - jsou všude. Nic zajímavého. Pěkných básní bylo jen pár. Hvězdičky jsou za práci ostatních, kteří básně shromáždili.
Tohle se dá přelouskat za pár hodin, protože je to stručné. Jakoby nedodělané, člověk sice čte zajímavé věci, každý tam najde to své, jenže už se nedovíte co dál - rada, měli byste tohle a tohle, ale už neříká jak na to. Jestli je to cíleně napsáno tak, aby si na to každý přišel sám? Uvedu příklad, namátkově teď knížku někde otevřu: "Vaše cena závisí na tom, jak milujete sami sebe, a Život tuto cenu respektuje. Milujete-li se hodně, vaše cena je vysoká." Čtete dále a čekáte, jak vám napíše o tom, jak se tedy milovat, jak milovat sám sebe ... a ono nic. Takhle to bylo mnohokrát, prostě mi to nějak nesedlo. Taková: "Domysli si sám já už musím napsat další věci a pak ještě musím jít vařit polívku" ...
Přijela mi ze skladu v knihovně úplně omylem, páč jsem chtěla autorovu prvotinu, a jak to tak bývá, nevěřím na náhody, prostě jsem napsala špatně signaturu. A co? Přečteno za pár hodin, to když jsem čekala u lékaře až se otevře ordinace, protože jsem přijela dříve a knihu jsem doklepala potom doma. Matně si vybavuji o čem knížka byla, přestože jsem to četla předevčírem. Vím, že tam byly i fajn pasáže nebo trefná moudra, ale stejně tak jako většina autorů, nejdříve přijdou s něčím extra, co lidem mnoho dá (netvrdím, že tahle knížka nedá ostatním, ale za mě nic), ale pak už autoři píšou snad jen proto, aby si vydělali. Cesta pokojného bojovníka vyšla v roce 1995, tahle v roce 2011. Zdá se mi to, nebo píše pořád dokola o tom samém?