Andre2609 komentáře u knih

..., Valerius Diokletianos, velitel osobní stráže Caesara Numeriana, byl tedy oděn rouchem císařským. Velký to muž, jeho mravy však byly takové:

První zatoužíl po šate zdobeném zlatem, po hodvábných a purpurových látkach a po množstvu perel na ozdobu obuvi...
První ze všech po Kaligulovi a Domitianovi svolil k tomu, aby ho na veřejnosti oslovovali,, pane", aby mu vzdávali božské pocty a nazývali ho bohem...

Z toho jeho počínání zjišťujeme, že právě ti nejnižší neznaji míru v pýše a ctižádostivosti, zejména pokud se domohou vysokého postavení...
Neboť touha člověka, který nezakusil moci, je nenásytná jako hlad zotavujícího se člověka...

,, Není slunce bez stínu a je třeba
znát noc... "

..., Po této dlouhé námaze, měřené prostorem bez oblohy a časem bez hloubky, konečně Sisyfos dosahuje cíle.
A za několik okamžiků vidí, kterak se balvan řítí zpět, odkud jej bude muset
znovu dopravit na vrchol.
A Sisyfos se vrací znovu dolů na úpatí...

A právě jak se vrací, uprostřed této přestávky mne Sisyfos zajímá. Tvář, která je v neustálém styku s kameny, se už sama stala kamenem...
Vidím jej, sestupujíce zase, krokem těžkým, ale pevným k muce, jejíhož konce nepozná. Tato chvíle, která se podobá dýchání a která se opakuje se stejnou jistotou jako jeho neštěstí, tato chvíle je chvílí vědomí...

Sisyfos, proletář bohů, bezmocný a vzpouzející se, je si vědom dosahu svého bídného údělu: je to úděl, nač myslí během svého sestupu. Jasnozřivost, která zavinila jeho utrpení, znemožňuje současně tomuto utrpení jeho vítězství...

,, Není osudu, který by nebylo lze překonati pohrdáním... "

Je-li Sisyfův sestup sestupem do bolesti, může někdy být stejně sestupem do radosti...
Není to přehnaný výraz. Představuji si Sisyfa, vracejícího se ke svému balvanu, kdy bolest byla ještě živá.
Pokud obrazy země vězí ještě příliš
v paměti, v době, kdy volání štěstí je ještě příliš dotěrné, stává se, že se v lidském srdci zvedá smutek: to je vítězství balvanu, to je sám balvan...

Těžko je nést tak velkou úzkost. Jsou to naše gethsemanské noci. Drtivé pravdy
hynou však tím, že byly poznány...

°°°

..., V tom je všecka mlčenlivá radost Sisyfova. Jeho osud mu patří. Jeho balvan je jeho věcí. Právě tak absurdní člověk ve chvíli, kdy rozjímá o svých mukách, umlčuje všechny modly...

Ve vesmíru, který byl náhle navrácen do svého mlčení zvedá se však tisíc drobných, kouzelných hlasů země. Nevědomé a tajné výzvy, všechna vzezření, jež ho zvou, jsou druhou
stranou a odměnou jeho vítězství...

,, Není slunce bez stínu a je třeba
znát noc... "

Náš vesmír, ačkoli je bez pána, nezdá se mu neplodný ani bezcenný. Každé zrnko tohoto balvanu, každý kamenný záblesk tohoto pohoří, plného noci, vytváří svět...

Samo úsilí, směřující k vrcholkům,
stačí naplnit lidské srdce. Musíme se domnívat, že Sisyfos je šťastný...

..., Všechny autobiografie jsou lži, čímž nechci snad říci, že to jsou lži nevědomé, nezáměrné: jsou to lži zcela úmyslné...

Žádný člověk totiž není tak zlý, aby o sobě říkal pravdu ještě za svého života: musil by totiž zároveň říci pravdu o své rodině, o přátelích a o lidech, s nimiž se stýkal...

A žádný člověk zase není tak hodný, aby říkal pravdu až svým potomkům: musil by nechat rukopis ležet v šuplíku tak dlouho, dokud nezemřou všichni, kteří by mu mohli odporovat...

Kdybych se tu snažil prezentovat vlastní životopis teď já, vyskytly by se přesně tytéž potíže. Těch pár příbuzných,
kteří vědí, že mluvím pravdu, by se smrtelně urazilo, a nikdo jiný by mi stejně nevěřil...

Ještě větší obtíž je v tom, že jsem dosud nezjistil o sobě pravdu. Například: jak dalece jsem blázen a jak dalece jsem duševně zdravý...?

To já nevím... Můj specifický talent ze mne udělal v Londýně divadelní osobnost: ale člověk může být chytrý na to, aby byl osobností, a přesto může být úplný cvok, jako Don Oujjote...

14.01.2021

,, Každý človek má svedomie a cíti sa pozorovaný vnútorným sudcom...
Môže sa síce slasťou a rozptýleniami ohlušovať alebo uspávať, nemôže sa však vyhnúť tomu, aby z času na čas prišiel k sebe, alebo sa zobudil,
a potom počuje jeho hrozný hlas...
Vo svojej najkrajnejšej zvrátenosti môže vždy dospieť až tam, že sa naň uż vôbec neobracia, nemôže sa však vyhnúť tomu, aby tento hlas počul... "

27.12.2020

,, Vím, že to není v naší moci a že žádný cit není náš otrok, nejméně pak ten, který se rodí z bolesti; bývá totiž prudký a vzdoruje každému léku...
Někdy se jej snažíme zakrýt a vzdechy ztlumiti...

Ale slzy se přece řinou přímo po tváři, nastroiené k přetvářce a zastírající pravý stav duše, jindy se snažíme zaměstnat mysl hrou nebo zápasy gladiátorů. Ale právě při tom divadle, které má mysl rozptýlit, otřese náhle srdcem nějaký lehký záchvěv stesku. Proto je lépe bol přemáhat než šálit...

Neboť bol, uspaný nějakou vnější radostí nebo zavedený prací jinam, probouzí se znovu a právě v klidu sbírá nové síly k prudkému útoku. Zato bol, který ustoupil rozvaze, uklidňuje se trvale...

Nehodlám ti tedy zde doporučovat ony léky, kterých, jak vím, užívá mnoho lidi, aby ses buď zabavila dlouhou cestou nebo potěšila půvabnou krajinou, abys mnoho času věnovala bedlívému vedení účtů v domácnosti a správě rodinného jmění, zkrátka abys vyhledávala stále nějakou novou práci...
To je jen málo platné, pomůže jen na chvilku, ale bolest neléčí, nýbrž jí zdržuje...

Já si však raďeji přeji, aby bolest ustala nadobro, nikoli aby se dala ošálit... Proto tě vedu tam, kam se musí uchýlit všichni snažící se uniknout osudu, k ušlechtilé duševní práci. Ta tvou ránu vyléčí, vypleje ze srdce všechen zármutek...
I kdyby ses byla touto duševní prací nikdy nezabýla, můžeš se jí věnovat nyní a tím zmírnit svůj zármutek...

1 27.12.2020

,, Civilizáciu je treba posudzovať
a ceniť, nie podľa množstva moci,
ktorú rozvinula, ale podľa toho,
aké množstvo lásky k ľudstvu vyvinula
a vyjadrila svojimi zákonmi a zriadením... "

,, Kedykoľvek bola niektorá dávna civilizácia zachvátená úpadkom a zahynula, bolo to spôsobené príčinami, ktoré vytvorila trvrdosť srdca...
Čo následne viedlo k zníženiu ceny človeka; keď buď štát alebo nejaká mocná skupina ľudí, začala vidieť
v ľuďoch, iba nástroj svojej moci...

Civilizácia sa nemôže udržať na kanibalizme v akejkoľvek podobe.
Pretože to, čím je jedine človek pravdivý, môže byť živené iba láskou
a spravodlivosťou...
Láska je totiž konečný význam všetkého,
čo je vôkol nás...
Nie je to iba cit; je to pravda,
je to radosť, ktorá je u koreňa
všetkých stvorení... "

1 27.12.2020

,, Veliký je ten, kdo dovede užívati hliněných nádob tak jako stříbrných...
Ale není menší ten, kdo užívá stříbrných tak jako hliněných...
Jest známkou slabého ducha neumět snášet bohatství...

,, Pamět nás mučí minulým strachem,
předvídavost přivádí budoucí...
Nikdo není nešťasten jen neštěstím přítomným...

,, Přestaneš se báti, přestaneš-li toužiti...
Řekneš: Co mají tyto tak rozdílné věci společného... ?
A přece je tomu tak, můj Lucilie...
Ač se zdají rozličné, jsou spolu spjaty. Jako týž řetěz spojuje vojína i jeho stráž, tak i tyto tak rozdílné pocity jdou spolu...
Za nadějí jde bázeň. Nediv se, že je tomu tak...

Obojí plyne z ducha kolisavého, znepokojeného očekáváním budoucnosti...
Obojí má stejnou hlavní příčinu,
že se nespokojujeme přítomností,
ale zalétáme myšlenkami daleko kupředu...

A tak se předvídavost, největší to dar lidské povahy, zvrhla ve zlo...
Zvířata prchají před bezprostředním nebezpečím, a když mu unikla, jsou klidná...
My se trápíme i budoucím i minulým.
Přemíra našich dobrých darů nám škodí...

Pamět nás mučí minulým strachem,
předvídavost přivádí budoucí...
Nikdo není nešťasten jen neštěstím přítomným...

27.12.2020

,, Mysl musíš změnit, ne podnebí...
Více záleží na tom, jaký přídeš, než kam přídeš... "

Neboť jako nezdravé krajiny ohrožují
i nejpevnější zdraví, tak jsou některá místa nebezpečná i pro vyrovnanou mysl, natož pro dosud nedokonalou a pozdravující se...

,, Nesouhlasím s těmi, kteří plovou doprostřed proudu a vyhledávajíce životní zmatky, každodenně velmi odvážně zápasí s obtížnými poměrý...

Mudrc dovede tyto věci snášeti,
ale nevybírá si jich, a raději chce
žít v míru než v boji...
Máš malý prospěch z toho, že ses zbavil svých chyb, musíš-li zápasiti
s chybami cizími...

Třicet tyranů obklopilo Sokrata
a nemohli zlomit jeho ducha...
Co na tom záleží, kolik je pánů...? Otroctví jest jen jedno...
Kdo jím pohrdl, je v sebe větším zástupu tyranů, svobodným... "

,, Osud stejně často narazí na nás,
jako my na něj...
Je potupné nejíti, ale býti unášen
a náhle uprostřed víru událostí
se s úžasem ptáti:
,, Jak jsem se sem dostal...? "

,, Co jest dobré, jest i užitečné,
ale co je užitečné, není již tím i dobré, protože některé nezbytné věci jsou zcela obyčejné...

Nikomu není do té miry neznámá, podstata dobra, aby ji snížil k oněm denním nezbytnostem...
Co tedy činiti... ? Zda se spíše nebudeš starati o to, abys ukázal, že všichni s velikou časovou ztrátou hledají zbytečné a že mnozí promarnili život hledáním prostředků k životu...

Pozoruj jednotlivce a uvažuj o nich...!
Jejich život směřuje k zítřku...
Ptáš se, co je na tom špatného...?
Nekokonečně mnoho...

Nežijí, ale hodlají žíti. Všechno odkládají. I kdybychom drželi krok s životem, přece by nás život předběhl, váháme-li však, pak mine kolem nás jako něco cizího...

Posledního dne končí, ale každým dnem hyne... "

27.12.2020

,, Ustavičně měj na mysli, že všechno, co se nyní děje, i dříve se takto dálo, a měj na mysli, že i napříšte se bude takto dít...
A živě si vybav stejnotvářnost celých dějů, jak si už poznal ze své skušenosti, nebo ze starších dějin...
Všude stejná podívaná a stejné úlohy; jen herci a kulisy jsou jiní...

Dech větrů střásá na zem lístky,
stejně i lidské plémě... "

3 27.12.2020

,, Jaké budou většinou tvé představy, takové bude tvé smýšlení, neboť představami se duše zbarvuje...

,, Věci samy se ani trochu nedotýkají tvé duše, ani nemají k duši přístup, ani nemohou duši změnit nebo jí pohnout...
Jen ona sama se přeměňuje a pohybuje a věcí kolem sebe odhaduje měřítkem soudu o své vlastní ceně...

,, Každý nástroj, každé náčiní, každá nádoba je správná, jestliže plní úkol, k němuž byla vytvořena; a přece ten, kdo ji vytvořil, je při jejím upotřebení mimo ní...
Naproti tomu u věcí, které udržuje pohromadě příroda, je ona síla, která je vytvořila, vždy uvnitř a uvnitř zůstává...
A proto ji máš tím více ctít v té víře,
že budeš-li se sám její vůlí spravovat a podle ní až do svého konce žít, všechno se bude dít po tvém rozumu...
Také ve vesmíru se věci podobně dějí po jeho rozumu...

,, Všichni spolupracujeme k jednomu konečnému cíli, jedni vědomě a s porozuměním, druzí ani nevědouce, jak to říká, tuším, Hérakleitos: že i lidé spící jsou dělníky a spolupracovníky na vesmírném dění...

Ale každý na něm spolupracuje jinak, ba dokonce i ten, kdo je s tím, co se děje, nespokojen, kdo by se tomu rád vzepřel a rád to odvrátil; patrně i takového člověka měl vesmír zapotřebí...

A proto si tedy rozvaž, ke kterým pracovníkům se chceš přiřadit... !
Neboť pořadatel světa tě každým způsobem použije správně a přijme tě v řadu svých pomocníků
a spolupracovníků...

,, Som zložený z hmotnej podstaty
a činnej sily v nej; ale ani tá, ani ona sa nepremení v nič, tak ako ani nevznikla z číreho nič...

Preto bude každá moja časť zaradená premenou v nejakú časť vesmíru, a tá sa zase premení v nejakú inú časť vesmíru a tak tomu bude donekonečna...
Takouto premenou som vznikol aj ja; a aj tí, ktorý ma zrodili, a tak tomu bolo naspäť takisto donekonečna...

3 27.12.2020

,, Kuře, které se prokloube ze své do sebe soustředěné osamocenosti svého vejce, pozná, že tvrdá skořápka, v níž se tak dlouho skrývalo, není ve skutečnosti části jeho života...

Skořápka je mrtvá věc, neroste, neposkytuje žádnou informaci o širém prostoru, který se rozkládá mimo ni... Přestože je pěkně zaokrouhlená a dokonalá, musí jí prorazit, aby získalo svobodu světla a vzduchu a aby dosáhlo dokonalého účelu ptačího
života... "

1 27.12.2020

,, Keď človeka upozorníme na to,
že všetko životné zlo, úzkosti
a utrpenia, dokonca aj hrozba smrti, ktoré ho môžu postihnúť za to,
že verne plní svoju morálnu povinnosť,
ho predsa len nemôžu obrať
o vedomie, že je nad všetkým povznesený a ovláda ich; núka sa mu otázka čo je to v tebe, čo si smie trúfať vypovedať boj všetkým prírodným silám v tebe a okolo teba a poraziť ich, ked' sa dostanú do sporu
s tvojimi mravnými zásadami...?

Keď sa táto otázka, ktorej riešenie celkom presahuje schopnosť špekulatívneho rozumu, no ktorá sa predsa len hlási sama od seba,
kladie s celou naliehavosťou;
musí byť aj nepochopitenosť v tomto sebapoznávaní duše povznesením, ktoré ju tým viac nabáda, aby pokladala svoju povinnosť za svätú,
čím viac je napádaná... "

27.12.2020

,, Sú tri druhy ľudského rozumu:
jeden chápe sám od seba,
druhý chápe, čo mu iný vysvetlí,
tretí nechápe ani sám od seba, ani prostredníctvom druhého:
ten prvý je vynikajúci, druhý je dobrý
a tretí zbytočný... "

27.12.2020

,, Vladař se musí bát nejlepších občanů a spojovat se s těmi nejhoršími a obklopovat se otrockými povahami...

Povím ti, Simónide, ještě o dalším trápení tyranů. Znají stejně dobře jako prostí občané muže statečné, moudré a spravedlivé, avšak místo aby je měli rádi, bojí se jich...

Statečných proto, že by se mohli kvůli svobodě něčeho odvážit...
Moudrých proto, že by si mohli proti nim něco vymyslit....
A spravedlivých proto, že by lid mohl zatoužit vybrat si je za své předáky...


,, Když však ze strachu takové lidi odstraní, kdo jiný jim zbude k použití kromě lumpů, zpustlíků a otrockých duší...?

Lumpům je věnována důvěra, protože se právě tak jako tyrani bojí, že se města osvobodí a zmocní se jich... Zpustlíkům proto, že jsou v této chvíli použitelní, a otrockým duším proto, že samy netouží po svobodě....

Myslím, že i to musí být velmi nepříjemný pocit, pokládat určité lidí za dobré, ale být nucen stýkat se jinými...."

~~~

„ Já se vůbec nedivim, že se masy daly oklamat tyranidou...
Mně se zdá, že se dav při posuzování štěstí a neštěstí jednotlivců hodně opírá o vnější zdání, a při tyranidě vše, co je považováno za cenné, je vystaveno veřejně všem na odiv, kdežto věci nepříjemné zůstávají skryty v srdcích vladařů, kde má lidské štěstí i neštěstí své sídlo...

Nepřekvapuje mě tedy, jak jsem už řekl, že tyhle věci jsou průměrným lidem tajné, avšak udivuje mě, že to nevíte ani vy, o nichž se soudí, žé svým rozumem vidíte většinu věcí líp než očima...

Ja to však znám až moc dobře z vlastní zkušenosti, Simónide, a mohu říci, že na největších příjemnostech mají vladaři nějménší účast, zato však se svrchovanou měrou podílejí na těch největších nepříjemnostech...

Vezmi si hned toto: mír je považován za největší dobro pro lidi; ovšem tyran z něho má velmi málo...
Zato z války; považované za největší zlo, mají vladaři ten největší kus...

2 27.12.2020

Mrak se smál duze,
že je nadutec,
vyfintěný ve své prázdnotě.
Duha klidně odpověděla:
,,Já jsem skutečná,
jako slunce samo."

Kež nadarmo netápu
v temnotách, ale ať se má
mysl utiší ve víře,
že se rozbřeskne a že se
pravda zjeví ve své
holé podstatě.

Člověk si přisvojuje boží
květy, když z nich vije věnec...

3 27.12.2020

,, Nořil jsem se s Thaletem do vody, z níž si udělal svůj první princip, opékal jsem se u ohně Empedoklova, létal jsem v přímé linii prázdným prostorem s atomy Epikurovými, meditoval jsem o číslech s Pythagorou a naslouchal jeho hudbě, složil jsem svou poklonu androgynům Platonovým a proháněl se všemi oblastmi metafysiky a bláznovství... "

~~~

,, Poněti čehosi spravedlivého se mi zdá tak přirozené, tak obecně získané všemi lidmi, že je nezávislé na jakémkoliv zákonu, smlouvě a náboženství...

Pokládám za fakt, že není národa,
u něhož by bylo spravedlivé, krásné, slušné a čestné odepřít otci a matce potravu, když je možno jim ji dát...

Idea spravedlnosti je do té miry pravdou prvniho řádu, s níž celý svět souhlasí, že i nejhorších zločinů, jež trýzní lidskou společnost, se lidé vesměs dopouštějí pod falešnou záminkou spravedlnosti...
Nejhorší ze zločinů, který je nejničivější ze všech, a proto se nejvíce příčí přírodě, je válka; ale není útočníka, který by tu ohavnost nezakryl něčím, co vypadá jako spravedlnost...

Nejvyšší inteligence, která nás vytvořila, chtěla tedy, aby byla spravedlnost na zemi, abychom zde nějaký čas mohli žít..."

~~~


,, Čím více jsem pozoroval lidi z různých podnebí, různých obyčejů, jazyka, zákonů, kultu a různého stupně inteligence, tím více jsem si uvědomoval, že mají všichni týž základ morálky...

Všichni mají povrchní ponětí o spravedlivém a nespravedlivém,
ač nevědí ani slova z theologie; došli Všichni k témuž ponětí ve věku, kdy se rozum rozvíjí, tak jako si všichni osvojili přirozeně zručnost ve zvedání břemen pomocí holí a v přecházení potoků po kusu dřeva bez znalosti matematiky...

A tak se mi zdálo, že představa spravedlivého a nespravedlivého je jim nutná, protože se všichni v tom shoduji od doby, kdy dovedou jednat a přemýšlet..."

,, Účtoval jsem s Lockem i se sebou samým-a poznal jsem, že jsem majetnikem čtyř nebo pěti pravd,
prost stovky omylů a zatížen nesmírným množstvím pochybností...

Na to jsem si řekl: Těch pár pravd, jež jsem získal, bude v mých rukou neplodným nenaj du-li žádný princip morálního chování...

Je to krásné, když se nicotný tvor jako člověk povznese až k poznání pána přírody, ale to mi neposlouží ni víc než algebra, nezískam-li z toho nějaké pravidlo, jak se mám chovat... "

1 27.12.2020

,, Z kostí lidí, kteří se stali obětí moci slov a formulí bychom vystavěli mnohem vyšší pyramidu než je Cheopsova... "

Moc slov je těsně spjata s představami,
jež slova vyvolávají a je úplně nezávislá na jejich skutečném významu...
Obyčejně jsounejpůsobivější právě ta slova, jejichž smysl je nejméně vymezený...

Takové jsou např. výrazy: demokracie, socialismus, rovnost, svoboda apod... ,
jejichž smysl je tak nejasný, že k jeho přesnému vymezení by nestačily ani objemné knihy...
A přece je jisto, že se k jejich krátkým slabikám pojí síla opravdu magická, jako kdyby obsahovaly rozřešení všech problémů...

Shrnují v sobě různé druhy neuvědomělých tužeb a zároveň i naděje v jejich uskutečnění.
Proti určitým slovům a formulím nemohou rozumové důvody vůbec bojovat...
Jsou slavnostně pronášeny před davy,
a jakmile se tak stane, dostanou všechny obličeje uctivý výraz a hlavy
se sklánějí...

Mnozí na ně hledí jako na přírodní síly nebo nadpřirozenou moc...
Vyvolávají v duších velkolepé a nejasné představy, ale právě tato nejasnost ještě zvyšuje jejich tajemnou moc...

Jsou jako strašlivé božstvo, ukryté
ve svatostánku, k němuž se věřící
přibližuje jen s rozechvěním...

,, Z kostí lidí, kteří se stali obětí moci slov a formulí bychom vystavěli mnohem vyšší pyramidu než je Cheopsova...

Takové jsou např. výrazy: demokracie, socialismus, rovnost, svoboda apod...
Jsou slavnostně pronášeny před davy,
a jakmile se tak stane, dostanou všechny obličeje uctivý výraz a hlavy
se sklánějí...
Vyvolávají v duších velkolepé a nejasné představy, ale právě tato nejasnost ještě zvyšuje jejich tajemnou moc...
Jsou jako strašlivé božstvo, ukryté
ve svatostánku, k němuž se věřící
přibližuje jen s rozechvěním...

1 27.12.2020

,, Búrlivý je môj život a bude plný zápasu. So šťastím bych sa delil,
ak však padnem, chcem padnúť sám... Hovorím si, prikazujem si: pohliadni
ku hviezdam, keď ťa niečo trápi
a budeš merať merítkom dobrým...

Viem, že života už mám namále, musím teda ten zvyšok čo najlepšie zužitkovať. Až vykonám svoje, pokojne umriem...
Vzdycháme, že život je krátky, a pritom ním tak ľahkomyseľne mrháme...
Blúdim vo svete sám a smutný,
moje jediné šťastie je, že sa stanem užitočným...
Verím vo vyšší ideál, chcem slúžiť...
Hľadáš cieľ života...?
Čiň prípravy na smrť. Kto zomiera bez túžob a ľútosti, ten žil životom šťastným a opravdivým...

~~~


17. septembra 1912...

Plávajúc Tichým oceánom smerom
k ekvádorským brehom, zapísal si do svojho nerozlučného zápisníka:

,, Opäť sa blížim k Tahiti bez toho,
aby som ho dosiahol. Zdá sa mi
to byť symbolom mojej existencie...
Tlčiem sa tými najrôznejšími a najfantastickejšími cestami, avšak
do prístavu nemôžem...

Zdravie mám stratené, finančne
som vyčerpaný, duševne chvíľami podlomený a roky utekajú. Komplikovaný je môj život.
Avšak žijem...

Snáď nie je zbytočné úsilie moje,
snáď prispel som a prispejem k stavbe veľachrámu človečenstva a pokroku...
Veľké mám vady, ale cítim, že je
vo mne i kus dobrého... "

2 27.12.2020

,, Moderný človek je od mladosti preniknutý myšlienkou disciplíny,
čím stráca svoju osobitosť, a je schopný myslieť už len v duchu kolektivity...

Nedochádza už ku konfrontácii medzi ideami alebo medzi ľuďmi, čo vytváralo veľkosť osemnásteho storočia. Vtedy nebolo úcty pred názormi kolektivity.
Všetky idey sa museli zdôvodniť pred idividuálnyn rozumom...

Tým, že sa nedostatočne zaoberá
sám sebou, stáva sa až chorobne ovplyvniteľný názormi, ktoré mu spoločnosť a jej inštitúcie
predkladajú... "

,, Svoju abnormálnu ovplyvniteľnosť nepokladá za slabosť. Naopak pociťuje ju ako svoju prednosť. Domnieva sa, že v bezhraničnej duchovnej oddanosti spoločnosti sa, dokazuje veľkosť moderného človeka...

Tak sa ,, moderný človek " nebývalým spôsobom stráca v celku. To je azda najcharakteristickejšia črta jeho bytosti. Dnes sa stalo samozrejmým pravidlom stále, brať ohľad na názory platné
v organizovaných kolektivitách...

Jednotlivec predpokladá u seba
aj u iných, že mnoho názorov je vopred a neovplyniteľne určených národnosťou, vierou, politickou stranou, stavom a inými príslušnosťami...

°°°

,, Keďže sa takto zriekame pôvodného individuálneho práva, nemôže naše pokolenie vytvoriť nijaké nové myšlienky ani účelne obnoviť tie, ktoré sú k dispozícii, ale len prežíva, čo je práve platné, čo nadobúda stále väčšiu autoritu, čo sa rozvíja čoraz jednostrannejšie a vybíja sa do posledných a najnebezpečnejších konzekvencií...

Takto sme vstúpili do nového stredoveku...
Všeobecným činom vôle sa sloboda myslenia odsunula bokom, pretože mnohí sa ako slobodné osobnosti zriekli myslenia a nechali sa vo všetkom viesť len príslušnosťou
ku kolektivitám...

Duchovnú slobodu znovu získame až vtedy, keď mnohí jednotlivci novým spôsobom nadobudnú samostatnosť a keď sa nájde dôstojný a prirodzený vzťah k organizáciám, v ktorých boli títo duševne zajatí...

Oslobodiť sa od súčasného stredoveku bude oveľa ťažší proces ako bol ten,
v ktorom sa ľudstvo Európy zbavilo vtedajšieho stredoveku...
Vtedy sa bojovalo proti dejinne daným vonkajším mocenským autoritám...
Dnes ide o to, priviesť množstvo jednotlivcov k tomu, aby sa vymanili
z duchovnej nesamostatnosti, ktorú si sami vytvorili...

°°°

,, Tým, že sme sa vzdali nezávislosti myslenia, stratili sme vieru v pravdu...
Náš duchovný život sa dezorganizoval. Preorganizovanie nášho verejného života vychádza z organizovania bezmyšlienkovitosti...

Vzťah medzi jednotlivcom a spoločnosťou je narušený nielen z intelektuálneho, ale aj z etického hľadiska. Moderný človek stráca nielen vlastný názor, ale aj mravný úsudok. Potláča v sebe vzrastajúce pochybnosti, lebo sa chce stotožniť s tým, čo spoločnosť slovami a skutkami vydáva za dobré a čo odsudzuje ako zlé...

Nepripúšťa ich k slovu nielen pred druhými, ale ani pred sebou samým. Už nieto podnetov, nad ktorými by napokon nezvíťazil jeho pocit príslušnosti...
Jeho úsudok i mravnosť sa obetuje mase...

Moderný človek sa uberá temnou cestou v temnej dobe ako človek neslobodný, neskoncentovaný, stácajúci sa v nehumánnosti, obetujúci svoju duchovnú samostatnosť a svoj morálny úsudok organizovanej spoločnosti... "

27.12.2020

... To jest jakmile se mládež pomocí dveří jazyků naučí rozlišovat věci podle zevnějšku, aby si pak zvykla nahlížet do vnitřní stránky věcí a všímat si, co je jedna každá věc svou podstatou...

... Neboť jsem pozoroval, že lidé vůbec nemluví, nýbrž papouškují, to jest že nepřevádějí z mysli do mysli věci nebo smysl věcí, nýbrž že mezi sebou vyměňují slova nepochopená nebo pochopená málo a nesprávně...

A to činí nejen lid, nýbrž polovzdělaný dav; ano, čeho je více želet, z velké části lidé školení, a to proto, že ve slovech je nekonečně mnoho významů...

Z toho plyne, že není velký rozdíl, jakým jazykem kdo mluví - barbarským, nebo vzdělaným; neboť všichni nejsme nic než měď zvučící aneb zvonec znějící, pokud mluvíme slova, ne věci - to jest slovné slupky, ne jádro představ...

1 27.12.2020