Andre2609 komentáře u knih

,, Ve skutečnosti je intuice velmi přirozená funkce, naprosto normální věca a je také potřebná, protože se zabývá tim, co nemůžete vnimat nebo myslet nebo cítit, poněvadž to postrádá realitu....
Proto musíme být vděční nebesům,
že máme takovu funkci, která nám do jisté miry osvětluje ty veci, teré jsou
za rohem...

Říkám, že intuice je jakýsi druh vnímání, které nejde přesně přes smysly, ale jde cestou nevědomí a na tom to nechám a řeknu: „ Nevim, jak to funguje... “

Nevím, co se děje, když člověk ví něco, co by rozhodně vědět neměl. Nevím, jak na to přišel, ale přišel na to a může podle toho jednat... "

2 27.12.2020

,, Medzi štáty dobre spravované a usporiadané patrí dnes Francúzsko
a v ňom je veľa dobrých zriadení, ktorým kráľ vďačí za svoju bezpečnosť a slobodu...

Prvým z týchto zriadení je parlament
a jeho právomoc. Ten, kto organizoval toto kráľovstvo, poznajúc ctižiadosť mocných a ich bezočivosť, uznal za potrebné, aby mali uzdu v ústach, ktorá by ich miernila...

Na druhej strane všák poznajúc nenávisť ľudu voči nim, ktorá pramení zo strachu, chcel ľud uspokojiť. Nechcel, aby túto starosť mal kráľ a aby si veľkí na neho sťažovali, keby nadržal ľudu,
a ľud zasa, keby nadržal veľkým,
preto ustanovil tretieho sudcu, ktorý bez ujmy pre kráľa krotil veľkých
a podporoval malých...

Táto ustanovizeň nemohla byť lepšia
a múdrejšie a lepšie sa nemohla zabezpečiť kráľova bezpečnosť
a bezpečnosť ríše...

Z toho si možno vziať toto ponaučenie: vladári majú poveriť vykonávaním trestov iných a udeľovanie milosti si majú nechať pre seba. Opakujem, že vladár si musí vážiť veľkých, ale nesmie vzbudiť nenávisť
ľudu... "

27.12.2020

,, Vyšvihol si sa k výške svetového významu bez cudzej pomoci. Na celej svojej ceste si nezabudol, že si synom malého, zotročeného národa a dosiahnuc moci a slávy, žiaril si nám príkladom nevídanej rodolásky a ideálneho ponímania vyššieho zmyslu života...

Súc bojovníkom vskutku v službe najvyššej idey ľudskosti, vybojoval si svojmu ľudu všetky podmienky, aby mohol žiť ako národ slobodný, kultúrny, aby mohol svojou skromnou hrívnou prispieť k spoločnému pokladu kultúry a cívilizácie človečenstva...
Kto má nahradiť teba, ktorý nemá páru, seberovného v skutkoch, myslení, pracovitosti a láske k národu...? "

~~~
Smútočný prejav Vavra Šrobára

2 27.12.2020

,, Kdo by odmítal uznat hledání objektivní pravdy a vědění jako nejvyšší a věčný lidský cíl...

Avšak dnes si musíme s hrůzou uvědomit, že tyto pilíře civilizované lidské existence už nejsou pevnou oporou. Národy, které kdysi směřovaly výše, se sklánějí před tyrany majícími odvahu otevřeně prohlašovat:
„ Právo je to, co nám slouží...!“

Hledání pravdy pro ni samu nenachází oprávnění a není tolerováno. Libovůle v zákonech, útlak, perzekuce jednotlivců, vyznání a společenství jsou v těchto zemích otevřeně praktikovány a přijímány jako ospravedlnitelné
či nevyhnutelné...

A zbytek světa si pomalu zvykl na tyto příznaky morálního úpadku. Chybí elementární reakce proti bezpráví a na podporu spravedlnosti tedy ta reakce, která z dlouhodobého hlediska představuje jedinou ochranu člověka, aby znovu neupadl do barbarství...

Jsem pevně přesvědčen, že vášnivá vůle po spravedlnosti a pravdě udělala pro zlepšení lidských podmínek více než licoměrné politické kalkulace, které v dlouhodobém měřítku zplodily pouze obecnou nedůvěru. Kdo by mohl pochybovat, že Mojžíš byl pro lidstvo lepším vůdcem než Machiavelli...?

Za světové války se kdosi snažil přesvědčit vekého holandského vědce, že v historii lidstva dominuje moc nad právem:
,, Nemohu vyvrátit správnost vašeho tvrzení, “ odpověděl, „ale rozhodně vím, proč bych neměl zájem žít v takovém světe...! "

Počínejme si v našem myšlení, cítění a jednání jako tento muž, odmítněme pŕíjmout osudný kompromis...
Nevyhýbejme se ani boji, je-li nevyhnutelný pro záchranu práva
a důstojnosti člověka. Jestliže se tsk budeme chovat, vrátime se brzy k podmínkám, které nám dovolí těšit se
z lidkosti... "

,, Co je významného na vlastní existenci, je si člověk sám sotva vědom, a někomu jinému by to jistě starost dělat nemělo. Co ví ryba o vodě, v níž plave po celý svůj život...?

To hořké i sladké přichází zvenčí, těžkosti zevnitř, z vlastního usilování. Většinou dělám věci, které mě nutí dělat vlastní přirozenost. Uvádí mě do rozpaků, že se za to člověku dostává tolik úcty a lásky...
Šípy nenávisti byly na mne vystřelovány také; ale nikdy mě nezasáhly, protože jaksi patřily do jiného světa, se kterým nemám vůbec žádný kontakt...

Žiji v oné samotě, jež je bolestná
v mládí, ale lahodná v letech
zralosti..."

27.12.2020

,, Není totiž tak mnoho lidí, kteři skutečně vynikají ctností, jako těch, co si jen přejí, aby se to nich myslilo...

Takové lidi těší pochlebování, a když
s nimí někdo mluví licoměrně podle jejich přání, domnivají se, že ta planá řeč dokazuje jejich slavné a vynikající zásluhy...

Naprosto však to není přátelství, když jeden pravdu slyšet nechce a druhý je ochoten lhát... "

27.12.2020

,, Mlčet znamená vytvářet zdání, že si člověk nic nemyslí a nic nechce, a někdy to i znamená, že opravdu nic nechce. Zoufalství stejně jako absurdní uvažování myslí a chce v obecném smyslu všechno a v konkrétním ohledu nic...

Přiléhavým výrazem tohoto postoje je mlčení. Ale v okamžiku, kdy člověk promluví, třebaže říká ne, něco chce a usuzuje. Etymologicky znamená revolta otočku...
,,Revoltující člověk kráčel pod pánovým bičem"
Teď se otočil a čelí mu. Staví přijatelné proti nepřijatelnému...

Ne každá hodnota vyvolává revoltu, ale každá revolta se mlčky dovolává nějaké hodnoty. Hodnoty? Z revolty se sice zmateně, ale přecé jen klube možnost cosi si uvědomit: člověk náhle neomylně pocítí, že v sobě má něco, s čím se dokáže byť jen dočasně ztotožnit...

Až dosud člověk toto ztotožnéní doopravdy nevnímal. Všechen útlak, který předcházel vypuknutí vzpoury, otrok trpně snášel. Často se dokonce bez protestu podřídil odpudivějším příkazům, než jen ten, jemuž se postaví na odpor. Zachovával trpělivost, snad je v hloubi duše i odmítal, ale mlčením si spíš hleděl okamžitého prospěchu, než aby si byl plně vědom svého práva...

Jakmile trpělivost ztratí a začne být netrpělivý, rodí se naopak cosi, ci může pistupně zasáhnout všechno, čemu se dříve podřizoval...

Toto vzepětí má téměř vždy zpětnou působnost. V témže okamžiku, kdy otrok odmítne ponižující pánův příkaz, odmítne s ním i otroctví jako takové. Aktem revolty vybočí mimo meze vytčené pouhým odmítnutím...

Překročí dokonce j hranici, kterou stanovil svému protivníkoví, a žádá, aby se s ním jednalo jako s rovnocenným partnerem. To, co původně představovalo minimum, které si člověk nedá brát, zahrnuje teď člověka v jeho úplnosti ve smyslu ztotožnění a splynutí s ním...

Tu část sebe sama, pro niž se dožadoval úcty, postaví člověk nejvýš a nadřadí ji všemu, dokonce i životu. Začne ji považovat za nejvyšší dobro. Otrok původně zabydlený v kompromisech se vrhá po hlavě („kdvž už je to tak...“) do ultimát typu Všechno, nebo Nic. S revoltou přichází na svět vědomí...

Je ale zřejmě, že toto vědomí obsahuje ještě nepříliš jasné „všechno“ a zároveň „nic“, které už ohlašuje možnost obětovat lidský život ve jménu onoho všeho...

Revoltující člověk chce být všechno, ztotožnit se zcela s tím dobrem, jehož existenci si náhle uvědomil a jehož uznání a úcty ve své osobě chce dosíhnout - nebo nic, to znamená podlehnout definitivně síle, která ho ovládá...
V krajním případě přijme i smrt, tu poslední z porážek, jestliže se mu nemá dostat jedinečného sebepotvrzení, jemuž dá jméno například moje svoboda.

Raději zemřít vstoje nežli žít na kolenou... "

~~~

Analýza revolty vede přinejmenším k tušení, že existuje jedna lidská přirozenost, jak se domnívali Řekové, a v rozporu se závěry současného myšlení...

Proč vůbec revoltovat, není-li nic samo o sobě trvalého, co by stálo za to uchovat...?
Otrok se bouří ve jmém všech lidských bytostí, když dospěje k názoru, že určitý přikaz v něm popírá něco, co nepatří pouze jemu, nýbrž společnému prostoru, sdílenému samozřejmým společenstvím všech, včetně toho, kdo jej ponižuje a utlačuje...

Na okraj této úvahy uveďme dvě poznámky. Nejprve si povšimněme, že revolta není svou podstatou sobecká. Může samozřejmě vycházet ze sobeckých motivací. Ale revolta bude směřovat stejně proti lži jako proti útlaku...

Mimo to, byť i vycházel z těchto motivací, revoltující člověk v hloubi svého zaujetí nic nešetří, neboť vkládá do hry úplně všechno...
Vyžaduje ovšem pro sebe úctu, ale jen potud, pokud se ztotožňuje s určitým přirozeně daným společenstvím...

Za druhé poznamenejme, že revolta nevzniká výhradně a nutně u člověka utlačovaného, nýbrž i při pohledu na útlak, jehož obětí je někdo jiný...
V tom případě tedy jde o ztotožnění s druhým. A je třeba upřesnit, že to není ztotožnění řádu psychologického, trik, s jehož pomocí by se člověk vcítil do kůže toho, komu ubližují...

Může se naopak stát, že sami bez odporu sneseme, aby nám ublížili, ale nevydržíme se na totéž dívat u druhých...

Člověk se ztotožňuje s druhým v rovině osudu a staví se na něčí stranu. Jednotlivec sám o sobě tedy nepředstavuje onu hodnotu, kterou hodlá hájit. Ta se skláda přinejmenším ze všech ostatních lidí...

V revoltě člověk překonává sám sebe v druhém a z tohoto pohledu má lidská solidarita povahu metafyzickou..

~~~

Duch revolty je ve společnosti, možný jenom v těch seskupeních, kde teoretická rovnost zastírá velké konkrétní nerovnosti. Problém revolty má tedy smysl pouze uvnitř naší západoevropské civilizace. Mohli by chom být tedy v jistém pokušení tvrdit, že přímo souvisí s rozvojem individualismu, kdyby nás ovšem předchozí poznámky před tímto závěrem nevarovaly...

Ze Schelerova postřehu vyplývá s naprostou zřejmosti pouze tolik, že na pozadí teorie politické svobody, sílí uvnitř našich společností v lidském vědomí sám pojem lidství a v důsledku praxe téže svobody pak příslušná nespokojenost...

Skutečná svoboda nevzrostla úměrně vědomí svobody, které si člověk osvojil...

Z tohoto zjištění lze potom vyvodit pouze toto:

Revolta je záležitostí informovaného člověka, který si je vědom svých práv. Ale nic nás neopravňuje k tvrzení, že jde výhradně o práva jednotlivce. Naopak, už zmíněná solidarita se zdá naznačovat, že jde spíš o stále se rozšiřující vědomí sebe sama, jež si lidský rod osvojuje v průběhu své cesty...


,, Člověk revoltující je člověk situovaný před nebo za oblast posvátného a domáhající se úpěnlivě lidského řádu, kde by všechny odpovědi byly lidské,
to jest formulované rozumem... "

3 27.12.2020

,, Kdo je revoltující člověk? Člověk, který říká ne. Ale třebaže odmítá, nevzdává se: je to také člověk, který hned svým prvním gestem říká ano. Otrok, jenž celý život dostával rozkazy, náhle usoudí, že ten další už je nepřijatelný. Co vlastně v sobě ukrývá toto ,,ne"?

Znamená například,, už toho bylo dost"
, ,,odsud až posud", ,,zacházite příliš daleko" a ješte ,,existuje určitá hranice, kterou nesmíte překročit...
Revoltující člověk kráčel pod pánovým bičem, teď se otočil a čelí mu...

Člověk revoltující je člověk situovaný před nebo za oblast posvátného a domáhající se úpěnlivě lidského řádu, kde by všechny odpovědi byly lidské,
to jest formulované rozumem... "

2 27.12.2020

,, Prečo strácajú tradované pravdy
svoju platnosť a pôsobia medzi nami len ako frázy..?
Spôsobuje to nezmeniteľný osud, že sa naše myslenie nemôže prekopať k spodnej vode, alebo vyschol prameň...?

Možno povedať, že minulé neraz pokladáme za nehodnotné...
Minulosť sa však môže stať aj vražedným tieňom...
Existujú myšlienky, ktoré sme nikdy celkom nepremysleli, lebo ich nachodíme v dejinách hotovo sformulované...
Idey, ktoré sme zdedili, neumožňujú, aby pravda, ktorá je v nich, opäť povstala, ale zastupujú ju v odumretej
podobe... "

27.12.2020

,, Tam, kde sa vytratilo vedomie,
že každý človek sa nás niečím dotýka ako človek, je kultúra a etika narušená...
Naša spoločnosť prestáva všetkým ľuďom ako takým priznávať ľudskú hodnotu a dôstojnosť...
Časť ľudí sa pre nás stala ľudským materiálom a vecou... "

27.12.2020

,, Věřme proto Sextiovi, jenž nám nejlépe ukazuje cestu, volaje:

„Tudy se jde ke hvězdám, cestou poctivosti, zdrženlivosti a statečnosti!“

Bohové na nás neshližejí s opovržením a závistí, jsou nám přístupní a podávají ruku tomu, kdo k nim stoupá. Divíš se tomu, že se člověk ubírá k bohům...?
I bůh přichází k člověku, ba dokonce, což je ještě blíže, vchází i do lidského nitra. V každém dobrém srdci sídlí bůh. Do lidských těl jsou zaseta božská semena, ujme-li se jich dobrý hospodář, vzejdou podobna svému původu a dorůstají stejné podstaty
s těmi, z nichž vzešla. Špatný
hospodář je zahubí stejně jako neúrodná a bažinatá půda a zplodí místo obilí býlí... Buď zdráv!

26.11.2020

,, Miluji tě, živote, jsi mi drahý pro dobrodiní smrti...
O ubozí, kteří nevíte, co je vaše zlo...! Nechválíte smrt jako nejlepší vynález přírody a nečekáte na ni, ať nese blaho, ať odvrací pohromu, ať končí sytosť i únavu starcovu, ať v květu mládí odvádí junáctvo, dokud se kojí lepší nadějí, ať odvolává děti dříve, než nastoupily tvrdší pochod...
Všem nese konec, mnohým lék, některým splnění jejich přání, o nikoho se však nezasloužila lépe než o ty, které navštěvuje dříve, než byla pozvána...
Smrt ruší otroctví proti vůli pána, rozbíjí zajatcům pouta, vyvádí ze žaláře ty, kterým vyjití zapověděla nezřízená moc...
Smrt dokazuie vyhnancům, v duchu po vlasti stále toužícím a oči k ní obracejícím, že na tom nezáleží, kde kdo leží...
Vše vyrovnává tam, kde osud špatně rozdělil společný majetek a dětí, přicházející na svět s rovným právem, podaroval každé jinak...
Po smrti už nikdo nemusí nic dělat na cizí rozkaz, už nikdo necítí svou poníženost, brána smrti byla všem otevřena... Po smrti toužil, Marcie, tvůj otec...
Smrt, opakuji, činí, že narození není trest ; sílí, abych nepadl před hrozbami nehod; přispívá, že si mohu zachovat zdravý rozum a moc nad sebou...
Mám, co vzývat. Vidím zde kříže; nejsou všecky stejné, nýbrž jsou různě zrobené. Někteří na nich visí hlavou dolů, někteří mají kůlem probodeny slabiny, někteří rozpjaté paže na břevně. Vidím mučidla, vidím důtky, vidím nástroje určené na mrzačení jednotlivých údů. Avšak vidím též smrt. Jsou zde nepřátelé zbrocení krví, jsou zpupní občané. Ale vidím zde i smrt. Není obtížné otroctví, kde je možná jediným krokem dojít svobody, jakmile se ti zhnusil pán...
Miluji tě, živote, jsi mi drahý pro dobrodiní smrti...

11.02.2020

,, Není veliká věc, vésti si statečně
v štěstí, kdy život plyne jako šťastná plavba... Ani kormidelníkovo umění se neukáže na klidném moři a za příznivého větru...
Hanba kormidelníkovi, kterému vyrazila vlna kormidlo z rukou, hanba kapitánu, který opouští plachty větrem zmítané
a vydá loď bouři... "

11.02.2020

,, A jakkoli je pokládáno za krásne mít hradby, které nikdy nepadnou do moci nepřátel..., za mnohem krásnější považuji vychovat svou duši tak, aby nad ní neměly moc ani peníze, ani rozkoše, ani strach... "

3 17.01.2020

,, Predsa však je mladosť' koreňom stromu poznania,hoci ovocie vydá iba jeho koruna. Ale tak ako sa každá epocha,aj tá najúbohejšia, pokladá za oveľa múdrejšiu než tá predchádzajúca, rovnako je to aj s človekom v rozličných obdobiach jeho života. A predsa sa často mýli. V rokoch telesného rastu, keď s každým dňom rastú aj duševné sily a poznanie, zvykne
,, dnes" hladieť na ,, včera" pohrdavo. Tento zvyk sa zakorení a zostane, dokonca aj keď už dochádza k úpadku duševných síl
a keď ,,dnes" by malo skôr s obdivom hľadiet na,, včera".
Preto si neraz naše výkony a názory z mladosti ceníme príliš nízko. "

~~~
Arthur Schopenhauer ~ (z hnihy Životná múdrosť.)

03.03.2019

Když táhl král Vladislav II. r. 1168 na pomoc císaři Fridrichu I. Barbarossovi do Itálie, musel sí vojsko najmout, i když pod jeho prapory přispěchaly tisíce dobrovolníků, toužících po kořisti a dobrodružství. Zemská hotovost to však nikdy nebyla. Zde je namístě připomenout, jak český volbou řádně nastolený panovník odmítl .říšské' nároky nejdůraznějším a právně srozumitelným způsobem. Bylo to v roce 1126, po volbě Soběslava I. podle práva stařešinoského. ' Podle slov kronikáře o málo pozdějšího římský král Lothar III. poslal Sobeslavovi tento vzkaz:

„ . . . České vévodství, jak je nám známo od našich předchůdců, od počátku bylo v moci římského císaře a v české zemi nebyla nikdy přípustná volba nebo nastolení nějakého knížete, ledaže by k tomu císařské Veličenstvo milostí své autority dalo podnět, věc provedlo a stvrdilo ji ; takže je zcela zřejmé, že ten, kdo by se opovážil takové úpravě poměrů se protiviti, znevažuje náš majestát . . ."

Tato slova, byt' snad poněkud stylizovaná, vyjadřují říšské, spíše však německé stanovisko.
Proto také hrdý český panovník císařský majestát vskutku znevážil, řka:

,, ... Račiž, dobrý císaři, věděti, že volba českého knížete, jak jsme se -dověděli od svých předků, nikdy nezáležela na rozhodnutí císaře, nýbrž na vůli předáků české země, ve tvé moci bylo pak pouze potvrzování volby. Bezdůvodně se pokoušíš spoutati nás jhem nového předpisu. Věz. že na věc nikdy nepřistoupíme a že chceme spíše pro spravedlnost padnouti, než podrobiti se nespravedlivým rozhodnutím a vskutku, neupustíš od svého naléhání, jest nasnadě, aby pro památku příštích století zázračně mezi námi rozhodl soud všemocného boha . . ."

Jak dopadl,, boží soud, je známo. Německá vojská císaře Lothara, ač ve značné přesile, utrpěla zdrcujúcí porážku v zimní bitvě u Chlumce, sám císař Lothar byl postupně zajat a donucen uznat svobodnou volbu českého panovníka...

1 29.01.2019

A riekol Majster:
,, Netrápi ma, že omne ľudia nevedia,
ale trápi ma, že ja neviem nič o človeku！

Pozoruj, čím sa človek zaoberá,
skúmaj, čo ho k tomu vedie,
všímaj si, čo ho uspokojuje,
a nie je možné, aby si ho neodhadol！
Nie, to nie je možné！

Neustále oživuj v pamäti minulé a
spoznávaj nové.
A budeš môcť byť učiteľom！

,,Ušľachtilý človek nie je nástroj！”

,,Ušlachtilý človek, najprv sám uskutočňuje,
čo hlása, a až potom chce, aby ho v tom
nasledovali aj iní！”

Ušlachtilý človek zastupuje všetkých,
a preto je nestranný.
Malý človek nie je nestranný, a preto
nevie byť zástupcom všetkých！

Učenie bez súdnosti prináša nedostatky.
Súdnosť bez učenia - ťažkosti！

,,Chceš vedieť, čo by bolo najmúdrejšie?
Priznať si, že to, čo vieš, naozaj vieš,
a to, čo nevieš, naozaj nevieš！”

A riekol Majster:
,,Ak sa vynasnažíš dozvedieť sa čo
najviac o podstatnostiach,
zbavíš sa pochybností.
Ak potom v reči svojej budeš dbať, aby si
hovoril iba o tom nepochybnom,
vyhneš sa stratám.
Ak sa vynasnažíš odpozorovať čo najviac
z toho, čo je zákonité, zbavíš sa neprijemností.
Ak potom v skutkoch svojich budeš dbať,
aby si robil iba to, čo je osožné, nedopustíš
sa ničoho, čo by si oľutoval.
A ak sa vyvaruješ chýb a nedopostíš sa
ničoho, čo by si oľutoval,
dostaneš sa k úplnému jadru svojho
štastného osudu！“

,,Hudba, pokiaľ mi je známe, vždy vyjadrovala
úsilie o vytvorenie súzvuku.
Okrem toho sa usiluje aj o najbrilantnejšiu
čistotu zvuku, vrcholné očaranie a dokonalé
nadchnutie človeka.
Ak toto všetko dosiahne, tak sa potom
zrodí výborná hudba！”

A riekol Majster:
Či nie je nádherné zotrvať v ľudskosti?
A či možno považovať za múdreho toho,
kto odmieta zotrvať v ľudskosti?

Priestupky človeka závisia aj od spoločenstva
ľudí, ku ktorým patrí.
Pozri na jeho priepustky a spoznáš mieru
ľudskosti ľudí, ku ktorým patrí！

,,Postoj ušlachtilého človeka voči svetu
je takýto:
nikdy si nevšíma, čo získa a čo stratí,
len nech je to spravodlivé！”

,,Ušľachtilí človek je naplnený
mravnou silou,
malý človek prízemnosťou.
Ušľachtilý človek je vzorom spravodlivosti
maly človek ziskuchtivosti！
Túžbou ušlachtilého človeka je úspornosť
v reči a rýchlosť v činoch！”

,,Ohľaduplnosťou nič nestratíš！”

A riekol majster:
U koho prevládne materialno nad kultúrnosťou
stane sa primitívnym človekom,
u koho prevládne kultúrnosť nad materialnom,
stane sa nepraktickým človekom.
Len ten, u koho sú kultúrnosť a materialno
v dokonalej harmónii,
len ten je naozaj ušľachtilý človek！

,,Múdrosť sa podobá potešeniu z kúpania,
ľudskosť potešeniu z vystupovania
na vrcholky hôr！
Múdrosť je tvorivý nepokoj,
ľudskosť nádherná vyrovnanosť！
Múdrosť zabezpečuje radosť z poznania,
ľudskosť - pokojnú dlhovekosť！”

,, Ušlachtillý človek sa má vedieť skloniť,
no nemusí sa pritom zlomiť.”

A riekol Majster:
Som iba dedičom a nositeľom myšlienok,
nie ich tvorcom,
som len dôverníkom a vyznavačom múdrosti
dávnych učencov！

Aj keby som sa natoľko zdokonalil,
že by som bol oprávnený stať sa Vládcom,
ani vtedy by som sa nepovažoval za toho,
kto sa už nemusí dať poučovať inými！

,,Ten, kto sa uspokojí
s jednoduchým jedlom na jedenie,
s čistou vodou na pitie
a s ohnutým ramenom namiesto podhlavníka
na spanie, dosiahne aj napriek všetkému
vnútornú vyrovnanosť a blaženosť.”

,,Mal si mu povedať, že som človek,
krorý od nadšenia zabúda jesť
a od radosti zabúda spať.
Človek, ktorý ani netuší, že ho už
obchádza staroba, lebo aj to
si zabúda všímať.！”

Múdrym som sa nebarodil.
To iba usilovným študiom minulosti
som začal rozumieť prítomnosti！

,,Ešte som nestretol Dokonalého človeka！
Ušľachtilého, to už možno áno！”

A riekol Majster:
Tak ako prebujnelá rozkoš vedie k vyčerpanosti,
tak prehnaná striedmosť vedie k
bezcitnosti.
Lenže prebujnelá rozkoš je omnoho
horšia než prehnaná striedmosť！

Ušľachtilý človek si je istý svojim konaním,
a preto sa môže nechať životom spokojne
uchlácholiť,
malý človek sa jednostaj za niečim pachtí,
a preto je neustále hašterivý！

A riekol Majster:
Láskavosť, neprejavovaná v medziach,
je unavujúca.
Dôstojnosť, neprejavovaná v medziach,
je stiesňujúca.
Odvaha, neprejavovaná v medziach,
je drzosť.
A priamosť, neprejavovaná v medziach,
je hrubosť.

,,Neunavne sa vzdelávajte tak, ako keby
ste sa hnali za niečim, čo nikdy nie ste
schopný dohoniť, ale čo za žiadnych
okolností, nechcete stratiť！”

,, Je lepšie rozsvietiť čo by len, malú sviečku,
ako preklínať temnotu.”

,,Jedine obmedzenia, ktoré sú v ľudských životoch,
si kladieme sami.”

,, Mám naozaj velké šťastie, vždy keď som sa dopustil
chyby , vyčítali mi ju.”

, Koreňom zla, je nedostatok poznania.“

,,Múdry človek hľadá všetko v sebe,
nerozumný človek všetko v druhom.”

,,Pravda zbavuje život, všetkej poezie.“

,,Život je v zásaďe jednoduchý, a skomplikuje
sa, až keď sami, na komplikovanosti trváme.“

28.01.2019

Ondrej z božej milosti kráľ uhorský, dalmátsky, chorvátsky, jeruzalémsky, srbský, haličský, lodomerský, kumánsky a bulharský, všetkým verným kresťanom prítomnú listinu spatrujúcim náš pozdrav v mene Spasiteľovom, dôstojnosť a veľkosť kráľovstvu, ktoré je určené vládnuť nad veľkým počtom národa a poddaných a zvykle milostive udeľovať svojim poddaným istú slobodu, ako aj naznačovať im mieru ich podlžností voči panovníkovi, aby takýmto spôsobom počet obyvateľov v záštite zákona sa rozmnožoval.

Chceme tedy touto listinou dať nasledujúce na všeobecnú známosť:
Nakoľko občania (hospites)nášho mesta Bratislavy skrze dravosť a ukrutnosť nemeckú v dobe vojny vedenej medzi pánom kráľom Ladislavom naším otcovským bratom a kráľom českým, ďalej skrze Alberta, knieža rakúske a štýrske, boli vyhnaní a rozprášený zo svojho mesta a následkom vypálenia ich domov a straty majetku veľkú škodu utrpeli, preto chceme dbať ich celého počtu, aby shromavždivše sa, mohli sa tu zdržovať a aby im bola poskytnutá všemožná bezpečnosť k návratu do mesta a shromažďovaniu sa, preto z našej kráľovskej moci a milosti sme sa usniesli udeliť im nasledujúcu
slobodu a výsadu:

Že môžu si svojho predstaveného čili rychtára zo svojho stredu, na deň sv. Juraja mučeníka, na dobu jedného roku voliť, ktorý potom všetky ich záležitosti, vzniklé buďv styku s obyvateľmi iných miest alebo medzi sebou, s dvanástimi košelmi(radný) môže vybavovať podľa všeobecného zvyku medzi občanmi zachovalého.

Nariaďujem a povoľujem ďalej, aby od ich viníc, tak starých ako i novozaložených alebo založiť sa majúcich, žiadnej podlžnosti nemali, a nemusia a nemajú odovzdávať z nich žiadne okovy, alebo ako sa to u nás všeobecne nazýva vedrá, a tiež akýmkoľvek iným menom menovanú daň nikdy
platiť nemusia.

Ďalej povoľujem, čo sa týka lesov, dreva a bársjakých stavieb, že kráľovskému stolníkovi(truksasovi,chod kuchyňe, domu,obsluha,čašník) na ustálenú dobu žiadnu podlžnosť, daň platiť nemusia.
Povoľujeme im ďalej prievoz na Žitnom ostrove, v chotáre mesta Bratislavy, kde začína rieka Challovo a kde oba brehy tejto rieky náležia nášmu mestu a darujeme im ten prievoz s právom prístavu na večnosť, tak aby mali možnosť a volnosť, pre svoju potrebu držať tam člnky a lode, také ako sami chcú.

Ďalej nariaďujeme, že keď títo naši občania so svojim tovarom a vozmi kamkoľvek po našom kráľovstve cestovať chcú, nemusia ani od tovaru ani od koní alebo od osôb cestujúcim s ich tovarom a či vracajúcim sa bez tovaru, platiť žiadnu dávku, alebo daň, ani pri bratislavskom prievoze tak smerom na Hainburg, ako aj smerom na Žitný ostrov(Challov), ani vo Vajnoroch(Zeuleus), ani pri prievoze rieky Moravy a pri všetkých iných miestach bratislavskej župy, kde je vyberanie dávky obvyklým.
Tiež chceme, aby od ľudu, ktorý z akýchkoľvek obci a miest príde do tohto mesta Bratislavy, tým cieľom, aby sa tu usadil, žiadna daň sa nevyberá.

Ďalej, keď niekto z obyvateľov mesta, alebo jeho predmestia dopustí sa nejakej viny na vonkove a podarí sa mu újsť cez chotár mesta Bratislavy, súdi nad ním rychtár a 12 konšelov mesta, lebo žalobca musí sledovať v sporných veciach žalovaného do miesta, kam ten prislúcha, vyjmúc prípad, že vec odohrala sa tomže meste alebo predmestí.
Podobne nariaďujeme, že proti tým našim občanom a ich príslušníkom vonkajších svedkov vo všeobecnosti postaviť nemožno, výnimku tvorí prípad, keď sú prítomní ako svedkovia dvaja či traja obyvatelia tohože mesta, ale z iných miest a obci požívajúcich túže slobodu ako Bratislava.
Podobne, keď niekto z obyvateľov alebo príslušnikov tohto mesta dopustí sa nejakého priestupku alebo výtržnosti, vtedy úradujúci rychtár a konšelovia podľa právnych zvykov a obyčajov, prisluhujú spravedlnosť, ako to právo mesta a ich výsadné právo vyžadujú.Keď ale rychtár a konšelovia alebo občania pri prisluhovaní spravedlnosti dopustili sa omylu, tak nie stránky, ale rychtár a konšelovia, keď sa medzi sebou ohľadom prisluhovania spravedlnosti stránkam dohodnúť nemôžu, nech sa obrátia na našu kráľovskú osobu.

Ďalej, keď niekto z nejakej obce chce sa presťahovať do mesta Bratislavy, tým cieľom, aby sa tu usadil, vtedy zemepán dotyčnej obce alebo statku, nech sa neodvažuje ho v jeho úmysle prekážať, ale musí nechať voľne odísť s celým jeho majetkom, keď len svojmu zemepánovy zaplatil obvyklý a spravodlivý poplatok od pozemku.

Ďalej židia, bývajúci v tomto meste, majú tú istú slobodu, ako ostatní občania, ponechávajúc ovšem v platnosť práva ostrihomského arcibiskupa a prebošta voči nemu.
Taktiež nech bratislavský rychtár má prednosť nad našimi mincovníkmi(komornými grófmi) a nech sa postará, aby mesto úlohu mincovne čím skôr prevzalo zo súčasným vymanením sa(vyňatím mesta) zpod právomoci a dozoru hradného župana.

Ďalej nech platia desiatku z poľných plodín, podľa nemeckého zvyku, ako to majú v obyčaji občania(hospites) ostatných miest dávať a platiť, ako to aj do tohto času bolo obvyklé.
Keď sa niekto chce usadiť v tomto meste alebo jeho predmestiach, nech požíva tejže slobody, ako majú občania tohto mesta.
Keď však niekto v meste alebo jeho predmestiach bývajúci, chcel by sa pod zámienkou, že musí platiť dane pápežovi, alebo pod iným titulom vyprostiť zo svojich platobných poviností voči mestu, má právo rychtár, konšelovia a ostatní občania vylúčiť ho zo svojho stredu, vyjmúc ovšem kanovníkov a kňazov žijúcich v tomto meste.

Ďalej rybári majú to isté právo, ktoré používaly už od dávnych časov, totiž to ,aby od vyloveného počtu výz a iného druhu rýb, buď pod ľadom chytených, alebo spustenou sietou do hlbky, len jednu tretinu boli povinní odovzdať bratislavskému hradnému županovi.
Ináče požívajú rybári tie isté výsa

28.01.2019

Ó Vinná RÉVO! (str. 277)

,, Vše, co se stalo dokonalým, vše zralé - -, chce zemříti! "
tak promlouváš.
Budiž žehnán, žehnán buď vinařský nůž! Vše nezralé chce však žíti: běda!
Bolest dí: ,, Zahyň! Pryč s tebou, bolesti!" Ale vše, co trpí, chce žít, aby uzrálo, aby se naplnilo radostí a touhou, - - touhou po čemsi vzdálenějším, vznešenějším, jasnnějším.
,, Chci dědice", tak dí všechno, co trpí, ,, chci děti, nechci sebe", - - ale slast nechce dědiců, nechce dětí, - - slast chce samu sebe, chce věčnost, chce návrat, chce na věky všechno stejné.
Žal dí: ,, Pukni, krvácej, srdce!
Putuj, noho! Křídlo, létej!
Do výše! Vzhůru! Bolesti! "
Nuže dobrá! Nuže vzhůru!
Ó staré srdce mé:
,, Žal ,,Zahyň!" dí.

3 30.12.2018

RODOKMEN ZAKLADATELÚ

Léta božího 1251 pan Přibyslav ve smrtelném zápase ve velké zbožnosti svěřil svému zeti panu Bočkovi založení tohoto kláštera a zesnul v Pánu.

Léta božího 1251 pan Boček, velmož řečený z Berneku, v den nalezení sv. Kříže položil základy tohoto kostela, totiž Žďáru, a čtvrtého roku od založení zemřel tento nejvyší zakladatel v předvečer svátku sv. Tomáše kol roku 1255 a zanechal se svou manželkou Eufemíí, dcerou Přibyslavovou, dva mužské dědice Smila a Gerharda a jednu dceru Anežku, kterou později pojal za manželku Vítek ze Švábenic. Potom v šestém roce blažená paní Sibíla, vdova po Přibislavovi, prvním zakladateli, když odkázala všechny své věci klášteru vyjma jedné tuniky, v níž byla pohřbena, zemřela v Kristu léta božího 1261.

Str./35

15.11.2018

(Stretnutie s bohom.）str.24/25

Bolo to na koncerte, hrali nádhernú starú hudbu, a medzi dvoma taktami, keď drevené dychové nástroje hrali piano, sa mi zrazu otvorili dvere onoho sveta,preletel som nebesami a videl som Boha pri práci, cítil som blaženú bolesť,
a ničomu na svete som sa už nebránil,
ničoho na svete som sa už nebál, so všetkým som súhlasil a všetkému
som dal svoje srdce.

Netrvalo to dlho, možno štvrťhodinu, ale tej noci sa mi to sem-tam vo sne vrátilo, a odvtedy, vo všetkých tých prázdnych dňoch to sem-tam skryto zažiarilo, niekedy som to celé minúty zreteľne videl ako zlatú božskú stopu prechádzajúcu mojim životom,
takmer vždy bola hlboko ukrytá pod blatoma prachom, potom znova zasvietila predo mnou zlatými iskrami, akoby sa už nikdy nemala stratiť a predsa čoskoro hlboko zapadla.

Raz v noci, keď som ležal s otvorenými očami, začal som zrazu recitovať verše, príliš krásne a príliš zvláštne verše, aby som pomyslel na to, že by som si ich mal zapísať, ráno som si ich už nepamätal, a predsa ostali vo mne skrité ako tažké orechové jadro v starej krehkej škrupine.
Inokedy to prišlo, keď som čítal básne, keď som uvažoval o nejakej Descartovaj či Pascalovej myšlienke, potom to zas znovu zažiarilo a viedlo ma zlatou stopou vysoko do neba, keď som bol s milenkou.

Ach, tažko nájsť túto Božiu stopu v živote, ktorý vedieme, v týchto priveľmi spokojných, priveľmi bezduchých časoch, pri pohľade na túto architektúru, na tieto obchody, na túto politiku, na týchto ľudí!

Akože som mohol nebyť Stepným vlkom a drsným samotárom vo svete, ktorého ciele sú mi cudzie, ktorého radosti mi nič nehovoria...!