andreamrs komentáře u knih
Už po prvním dílu jsem byla přesvědčena, že se jedná a mou novou oblíbenou sérii, ale na tu extrémní dávku emocí jsem rozhodně připravena nebyla! Kniha má znovu přes 400 stran a mně to přišlo pořád málo. Autorka píše tak čtivě, že si přejete, aby příběh nikdy neskončil.
Takovou knižní kocovinu jsem neměla ani nepamatuju. Kniha mi naprosto vzala dech a dojala mě, rozbrečela a několikrát rozesmála. První díl byl úžasný, ale tohle tohle je takový #mustread. Postava Tristana mě tak pohltila, že jsem si přála, aby se přede mnou objevil a já si ho mohla vzít za muže
Máme tady klasickou romantickou linku, okořeněnou lehkou erotikou. Je to vlastně taková klasika, která by neměla překvapit… Ale ona přece překvapila, příběh je tak čtivý, že vám těch bezmála 500 stránek uteče jako nic.
Hrozně se mi líbilo prostředí, ve kterém se postavy pohybují, stejně tak jako vedení společnosti (bratry Milesovy si prostě musíte zamilovat). Hlavní hrdinka Emily je (jak jinak) pekelně sexy, ale taky chytrá a nezávislá žena. Hlavní hrdina Jay je zase typický magnát, který potřebuje mít nad vším kontrolu. Emily si opravdu nesedne na zadek z Jayova postavení ani peněz, co dělá příběh v mnoha místech docela vtipným.
Oba jsou navíc hodně horké hlavy a proto mezi nimi opravdu ta vášeň nechybí. Jejich romance je strašně hot a tu chemii cítíte z každé stránky.
Prostě romantika a klišé, co si budem, ale bylo to tak boží! Tohle je vážně jedno mé velké knižní doporučení! Myslím, že se jedná o mou novou oblíbenou sérii.
Kavárnu v Kodani jsem si okamžitě zamilovala, jak příběh, tak tu překrásnou obálku. Jedná se o (předvídatelný) romantický příběh, který ale zároveň vybočuje z řady. Cítíte z něj to teplo, lásku, smích a především tu nepopsatelnou útulnou atmosféru. Je to tak krásné pohlazení pro duši, o kterém ani nevíte, že ho potřebujete. Je to jako vzít si teplé ponožky pro duši :D neskutečně jsem si to užila.
(SPOILER) Mám načteno už docela dost knih autorky a nevěřila jsem, že si dokážu některý z nových příběhů zamilovat ještě víc. To jsem ale netušila, že se hned zamiluju do Fitze a Summer ! Bože, tohle se tak povedlo, je to strašně vtipný, zábavný, postavy jsou povedené, miluju ty dialogy a prostředí, strašně bych chtěla zažít alespoň týden se všemi na Briaru. Má to takovou přiměřenou dávku dramatu i problémů (linka s profesorem se mi hodně líbila!), zároveň je to tak příjemně “hot” bez přehnané erotiky. Já si to tak strašně užila! Tohle si opravdu musíte přečíst. Nechci říkat, že je to můj nejoblíbenější díl, protože ty další jsou prý taky výborné, nicméně tohle bude minimálně moje srdcovka!
(SPOILER) Jedným z mých největších knižních restů byla série Cizinka. Přiznám se, že mě od čtení hodně odrazovala tloušťka jednotlivých dílů. Nicméně u prvního dílu mi to hodně rychle uteklo. Do čtení jsem se vlastně pustila hlavně kvůli tomu, že mě už delší dobou lákal seriál. Knihu jsem rozečetla asi tři dny předtím, než jsem začala koukat na seriál, abych měla jistotu, že se dívám na to, co se v knize už odehrálo.
Obojí můžu maximálně doporučit. Kniha se četla sama, a co se týče seriálu, to zpracování je vážně velkolepé. Já jsem naprosto nadšená a unešená. Skotsko a jeho historii jsem si zamilovala ještě mnohem víc, než tomu bylo dosud. Zamilovala jsem si tu jednoduchost života v 18. století, zejména to, co Claire dělala, moc mě bavilo číst o bylinkách a starých léčebných metodách. Na druhou stranu, brutalita mi tolik příjemná nebyla, ale u historických knih to beru jako nutné zlo a realitu.
Milostný trojuhelník Claire - Jamie - Frank mi lámal srdce, ačkoliv jsem si víc zamilovala Jamieho, nevím, zda bych se na místě Claire rozhodla s ním zůstat. Ten příběh je tak promyšlený, hluboký, láskyplný i bolestivý, zkrátka dokonalý! Teď už mě tloušťka ostatních dílů neděsí, naopak, těším se, že s Claire a Jamiem zůstanu co nejdéle to půjde.
Kniha mi tak nějak otevřela dvířka až do srdce. Měla jsem pocit, že ten příběh prožívám sama. Ale co víc, u čtení jsem měla takový pocit "domova". Že jsem přesně tenhle příběh potřebovala číst a prožívat, i když jen v knize a u televize. Stal se ze mně ultimátní fanoušek, takřka ze dne na den, ale už teď vím, že moje láska k příběhu bude trvat velmi dlouho.
Poslední knihkupectví je nádherný příběh z válkou sužovaného Londýna z pohledu běžných lidí. Sledujeme osudy malé komunity výrazných obyvatel kolem Grace, mladé ženy, která si po příjezdu do Londýna najde práci v knihkupectví.
Na pozadí války sledujeme proměnu charakterů, hledání odvahy a šťastných chvil. Příběh je plný naděje a zároveň bolesti, hrůz, které si my dnes nedokážeme ani představit. Opisy očekávání války a posléze bombardování Londýna a průběh Blitzkrieg sledujeme očima lidí, kteří neměli kam utéct. Místy jsem byla u knihy dojatá a měla husí kůži. Autorka tyhle opisy zvládla naprosto mistrně.
Grace pro mě byla silným charakterem a okamžitě jsem si ji zamilovala. Její postava nese důležité poselství toho, že nemusíme dělat velké věci na to, aby ostatním přišly velké. Ale musím říct, že mi tentokrát všechny postavy sedly a bylo krásně vidět rozdílné charaktery jednotlivých postav, které během války vytvořili pevnou komunitu.
Jsem z knihy naprosto unešená a uvítala bych i jednou tolik stran.
Dopisy ztraceným jsem začala číst s očekáváním, že se bude jednat o průměrnou, místy sladkou young adult romanťárnu. Ach, jak mě kniha vyvedla poměrně brzy z omylu - číst Dopisy místy hodně bolí. Kdo ztratil milovaného člověka se do postav umí vžít, prožívá s nimi smutek i vzácné chvíle štěstí. Dopisy jsou nesmírně citlivý a emotivní příběh o ztrátě, druhé šanci, o naději. Kniha mě neskutečně vzala za srdce a vím, že na ni budu ještě dlouho myslet.
U Hry s ohněm vůbec žádné výhrady nemám. Ta kniha je naprostá pecka. Četla jsem jako posedlá, jednu stránku za druhou. Tu knihu nešlo odložit a já se o to ani nijak moc nesnažila. Autorka má tak úžasný styl psaní, až to není možné, je to tak neskutečně čtivé, plné citů a bolesti, naděje, uvěřitelné je každé slovo a replika. Plusové body má u mě znovu i úžasný překlad.
Grace i Westa jsem si naprosto zamilovala, tu jejich chemii, vývoj jejich vztahu. Prožívala jsem s nimi jejich utrpení i to, jak je vášeň pomalu spaluje, i když s tím bojují. Autorka umí ty svoje "bad boye" popsat naprosto úžasně, že je prostě musíte milovat taky. Grace byla úžasnou hrdinkou, která bojuje s mnoha démony, ale navzdory tomu je milá a statečná. Moc se mi líbily i ty metafory s ohněm a ohnivým prstenem, dodávalo to příběhu takové to tajemno a jistou zlověstnost, než se vše vysvětlilo.
Kniha mě pohltila, příběh Laurie a Sama mě těšil a bolel stejně tak, jako hlavní postavy. Chtěla jsem se stát součástí jejich party, pracovat s nimi v bistru a užívat si tu atmosféru, kterou knížka dýchá. Chtěla jsem říct Laurie i Samovi, že se každý vyrovnává se smutkem po svéma že je to tak v pořádku. Že každý dělá chyby.
Zamilovala jsem si tu knihu už na prvních stránkách a stala se moji nejoblíbenější ze všech těch skvělých příběhů, které jsem měla příležitost letos přečíst z mojí Red poličky.
(SPOILER) Na knihu jsem se neskutečně těšila, protože ji je vidět všude, je to taková “must read” záležitost a hodně se v souvislosti s ní skloňuje jméno Sarah J. Maas. Protože miluju Dvory tuhle knihu jsem musela mít! Navíc jsem si autorčiny knihy moc oblíbila.
Z krve a popela ale nevidím tak růžově. Mě popravdě kniha na prvních přibližně 100 stranách nebavila, Poppy mi nebyla vůbec sympatická (to se po celou dobu nezměnilo), její chování 5 letého dítěte mi lezlo na nervy, vztah s Hawkem mě nebavil ani mi nepřišel nijak zajímavý. Neříkám, že je kniha nějak hrozná, ale mně nesedla ani trochu a bavit mě začala možná někde v poslední čtvrtině. V tomto případě mě srovnání s Dvory až uráží, ale sérii rozhodně dám ještě šanci.
Elle Kennedy umí vykreslit postavy a prostředí takovým způsobem, že se vám nechce věřit, že nejste součástí příběhu. Umí vše podat tak realisticky a zároveň vtipně, že si moc, moc přejete, abyste se mohli aspoň na chvíli přenést do jedné z jejich knih.
Hodnej kluk není vůbec žádná výjimka. Naproti sériím Off Campus nebo Briar U mi trvalo o chviličku déle se začíst, protože začátek nebyl úplně záživný. Pak už mě kniha ale naprosto pohltila. Všechny dvojice z knih Elle (a teď už i Sariny) zbožňuji, Blake a Jess se dokonce zařadili mezi mé nejoblíbenější. Hrozně bych si přála mít kluka jako je Blake za kamaráda jeho humor a hlášky neměly chybu. Jess mi byla nesmírně sympatická, zejména tím, co bylo jejím ústředním problémem, i podceňování ze strany rodiny, atd. Všechno mi přišlo velice realistické a i známé, proto jsem jim oběma o to víc fandila.
Tohle byla jedna z nejvíc dechberoucích knih v mém životě. Poskytla tolik námětů k zamyšlení. Byla tak bolavá a zároveň plná naděje. Skvostná. Obohacující. Pro mě příliš krátká. Ani 500 stran autorčiných myšlenek na papíře by mi nestačilo - miluju tu knihu!
Po dočtení se mi honila hlavou spousta myšlenek. Pokaždé si říkám, jak to ta Colleen dělá? Takhle psát snad umí jen ona. Mně se u knih žádného jiného autora ještě nezastavilo srdce… Tolik zvratů a bolesti a naděje… Nemám slov. Tohle nejde popsat, to si musíte na těch stránkách sami prožít. Tahle kniha vám zlomí srdce a o několik okamžiků později vám ho zhojí
Tato kniha vám tak krásně zlomí srdce, ten jazyk a překlad je naprosto skvostný. Nejedná se o žádný akční příběh, ale o citlivé vyprávění jednoho neobyčejného, velmi dlouhého života. Addie je postava, kterou si musíte zamilovat, nebo minimálně na ni nezapomenout (a splnit tím její největší přání :). To, jak autorka vymyslela konec, mě naprosto dostalo a kvůli tomu bych dala knize klidně i o další hvězdičku navíc.
Knihu jsem si zamilovala i z důvodu, že miluju film Age of Adaline a tohle byl docela podobný příběh, jen mnohem lepší.
Už vám kniha zlomila srdce na prach? Ne? Tak Zadrž(te) dych…
Ja asi ani nemám slov. Kniha mě pohltila… Zničila… Zlomila a znovu zahojila. Mám jednu malou, malinkou kritiku. Že nejde smazat z hlavy, abych si ji mohla znovu přečíst poprvé. A pak znovu a znovu. Marína je tak úžasný, laskavý člověk, vnímá život tak naplno a jednoduše zároveň. Ta statečnost a úsměv přes slzy mě vzala za srdce.
Tohle nemá se sladkou romantikou nic společného a zároveň je to ten nejskutečnější příběh, jaký jsem kdy četla (protože život někdy hrozně bolí, ale my to nikdy nesmíme vzdát!)
Dopisy ztraceným jsem loni přidala na seznam TOP knih roku 2021, a zcela oprávněně. Ta kniha mě ale vůbec nepřipravila na tu emoční smršť, která na mě čekala v druhém díle, který je volným pokračováním první knihy.
Kniha mi vzala dech. Naprosto. Rozlámala mi srdce na miliardu kousků. Nevím, zda mě víc zasáhla přítomnost Emmy, nebo minulost Reva. Příběh je vyprávěný z perspektivy obou postav, co nesmírně oceňuji, protože jsem se mohla vžít do obou. Kniha otevírá velice závažná témata jako je kyberšikana či svěření dítěte do pěstounské péče. Proto bych knihu nedoporučila mladším čtenářům. Některé momenty v knize byly docela drsné, které umí ocenit spíše ti starší.
Moc se mi líbilo, jak autorka vykreslila Emmu, která nepůsobí jako typická hrdinka z YA knížek. Rev mi na můj vkus přišel až moc dospělý, i když chápu, vzhledem k tomu, co prožil, že musel dospět předčasně. V knize nenacházíme nijak důležitou romantickou linku, protože se řeší zmiňovaná témata, a především to, jak člověka dokáže ovlivnit samota a neschopnost promluvit o tom, co nás trápí. Kniha nese velice důležité poselství - silu přátelství a toho, obklopit se lidmi, kterým můžeme důvěřovat.
Přiznám se, že mě místy až fyzicky bolelo tu knihu číst, protože si neumím představit, že někdo tyhle věci doopravdy prožívá a jsou jeho noční můrou. Autorce se kniha nesmírně povedla a já si ji oblíbila snad ještě víc, než první díl.
Přiznám se, že třetí díl mě tolik nebavil. To nechápejte špatně, jedná se o úžasnou knihu. Ale za první dvě dám ruku do ohně a hlavně je všude chválím a doporučuji. Toužím po tobě je pro mě takovou neviditelnou mladší sestrou. Nevím proč mám pocit, že autorka u prvních dvou knih vyčerpala to, čím tu sérii (pro mě) učinila nezapomenutelnou. Znovu opakuji, že kniha sama o sobě není vůbec, ale vůbec špatná, jen se ve stínu předchozích dvou dílů ztrácí.
Možná je to tím, že se v ní neřešilo tak zásadní drama/problém, nebo možná jen mně to přišlo místy až malicherné. Možná mi ty situace přišly místy až moc bizarní, a ne vtipné. A rozhodně mi nesedl Matteo. Vím, že pro mnohé je to sexi bůh a prototyp hrdiny, ale mně nesedl. To samé se týkalo Kimber, ty její repliky pořád o tom samém mi přišly ke konci až únavné. Tady bych spíš uvítala příběh vedlejších postav, nebo dokonce gay romanci, protože na příběhu mě nejvíc bavil Jenner a zasloužil by si vlastní příběh.
Kniha ve mně rezonuje stejně jako první díl, navzdory tomu, že většina lidí ty knihy hodnotí podprůměrně. Upřímně moc tu vlnu hejtu nechápu, ale každý má svůj názor a naštěstí si každá kniha najde své čtenáře ️.
Jednání postav je někdy přitažené za vlasy a často čistě sobecké, nicméně oba díly pojednávají o vážnějších tématech a já jsem vděčná, že i takové knihy můžeme číst. Já Hailee někdy docela i rozuměla, v druhém dílu se hodně jejího chování vysvětluje. Možná si ty knihy beru trochu osobně, já se v té její ztrátě, hledání odvahy žít jinak a zároveň přemýšlení JAK dál žít docela viděla. Moc jsem si přála, aby to pro ni a Chase dopadlo dobře - romantička ve mně se nezapře. Není snadné psát ani číst o ztrátě, sebevraždě, bolesti, ale za mě se tyhle knihy povedly a jsem ráda, že jsem je mohla číst a budou zdobit mou knihovnu.
Moje pátá přečtená kniha od Julie Caplin mě zavedla na můj vysněný Island. O dobrodružství v zemi ohně a ledu sním už nějaký pátek, proto pro mě byla knížka jasnou volbou.
Mrzí mě, že za mě se jedná zatím o nejslabší díl. Zápletka s Alexem mě nebavila a postava Lucy taky ne, vedlejší postavy mi tady přišly mnohem zajímavější. Díky nim mě ten příběh alespoň trochu bavil. Opisy Islandu byly nádherné, ale ani to v mých očích knihu nezachránilo. Nemělo to tu správnou atmosféru, jako třeba Kavárna v Kodani. Kromě toho se tady opakoval motiv Hygge a intimní, pohodové atmosféry severu, co mě sice baví, ale když se to opakuje u jednoho autora mám takový pocit, že autor recykluje svoje starší příběhy (tím nechci autorce křivdit, naopak mám pro její knihy slabost).
(SPOILER) Setkáváme se zde s takovou klasickou zápletkou, kde se setkává dramatická minulost hlavních postav s přítomností. Vyskytuje se tady vztah love to hate mezi bohémskou Millie a děsným hajzlem (pardon) Vicem. Ale i z toho důvodu mě postava Vica hodně bavila, zejména odkrývaní minulosti a důvodů, proč se choval tak nesnesitelně.
Vicious mě naprosto pohltil. Ta spalující vášeň a nenávist - no, četlo se to opravdu dobře, hvězdičku z hodnocení ubírám jen z toho důvodu, že některé pasáže a zejména Vicovo chování bylo už hodně přestřelené a neumím si představit něco podobného v reálném životě. Na druhou stranu byla Millie často až moc pasivní a nechala si vše líbit.
Rebelky z Oxfordu jsem si chtěla moc přečíst! Viktoriánská Anglie, ženy-rebelky, boj za ženská práva, sexy vévoda - to prostě musíte milovat!
Musím říct, že kniha má naprosto skvělý postavy. Každá z nich má nějaký příběh, ženské hrdinky jsou silné, nekonvenční, a navíc chytré, když studují jako první ženy na Oxfordu. Každá má svůj vlastní talent, i když tím největším je schopnost dostat se do maléru.
Nabízí se tady hodně srovnání se sérií Bridgerton, s čím docela souhlasím, ale Rebelky mají takovou tu hlubší myšlenku.