andrejs komentáře u knih
Chystám se už dlouho projet část USA a čekala jsem, že mně tahle kniha něco dá. Ideálně nějaké užitečné informace na cesty od někoho, kdo tam byl, nebo aspoň jeho specifický pohled, hlubší prožitky, které mně sice na cestách nebudou nic platné, ale něco ve mně zanechají. A nestalo se nic. Vůbec NIC.
Praktické informace na cestu veskrze žádné a žádné kouzlo stylu autora z tého knihy taky cítit nebylo.
Za cenu, za kterou jsem tuto knihu pořídila (něco přes 600,- Kč) tedy nestála ani omylem.
Příjemná oddechovka, hezký vypravěčský styl, humorné situace a zajímavý pohled "z druhé strany", navíc v době ovlivněné epidemií koronaviru. Jsem ráda, že knihu mám, a že jsem měla možnost získat ji i s věnováním autorky. Je pro mě super vzpomínkou na dovolenou na ostrově Rhodos a na sympatickou delegátku :-)
Docela příjemné překvapení. Čekala jsem bezduchou rodinnou ságu, ale tohle mě bavilo. Dobře se to četlo, příběh sám o sobě mě zajímal a nenudila jsem se. Na to, že mě tenhle žánr obecně moc nebaví, jsem s touhle knížkou byla moc spokojená.
Tahle kniha mě strašně překvapila. Přestože jsem nikdy nečetla memoáry a vzpomínkové knihy či životopisy, tohle mě hodně bavilo.
SUPER!
Sice se jedná o mou první knihu, u níž jsem věděla, kdo je vrahem už asi během první čtvrtiny, ale přiznám se, že mi to nijak zvlášť nevadilo. Bylo to napínavé, děsivé, zkrátka perfektní. Od tohoto autora pro mě zatím rozhodně nejlepší kniha.
Nádherný příběh a jedna z nejhezčích knih, kterou jsem zatím četla!
Jedna z nejkrásnějších romantických knich, jaké jsem dosud četla!
Pro mě tahle kniha znamenala zklamání. Myslela jsem, že věty typu "V tu chvíli si uvědomil, že se do ní znovu zamiloval" nebo "Jdi za svým srdcem" dnes patří už jen do přihlouplých telenovel. Příběh tuctový, předvídatelný, jednoduchý. O hlavní hrdince se jednou píše jako o ženě, která vždy něčím překvapí, která má spontánní uměleckou duši ... a o 40 stránek dál už je to žena milující stereotyp. Marně jsem hledala cokoli, co by mě na knize nadchlo a dočetla jsem ji jen proto, že nikdy nenechávám knihu nedočtenou, byť je to odpad, jako v tomto případě.
Původně jsem tuhle knihu ani neměla v plánu číst a dlouho jsem se k ní odhodlávala. Depresivní příběhy plné násilí totiž zrovna nevyhledávám. Nakonec jsem ji ale přečetla během dvou dnů a poslední řádky dočítla ještě v půl páté ráno - až tak moc byla knížka čtivá a děj strhující. Čtivo to sice není zrovna příjemné, ale rozhodně poutavé. Odtrhnout se od toho mi skutečně dělalo obrovský problém :-)
Knížek, které na poměrně skromném rozsahu, čítajícím něco kolem dvou set stran, dokáží tak skvěle vykreslit psychologii postav, rozehrát tak nevšední zápletku a upoutat pozornost hned od první strany a držet ji až do posledního řádku, osobně neznám mnoho. Uznávám, že otevřené konce jsou autorčiným záměrem, bohužel já jsem si na ně ještě asi nedokázala zvyknout a jsou pro mě vždy tak trochu malým zklamáním. Číst knihy Karin Fossumové je jako milovat se bez orgasmu, nicméně prožitek je prostě bezchybný!
Další předčená očekávání, další vlna emocí a potoky slz, skrápějící poslední listy téhle úchvatné knihy. Úžasné.
V patnácti pro mě byl Lukáš, hlavní hrdina, ideálním klukem, krásným, inteligentním, zábavným...kéž bych takového měla! Dnes, o víc jak deset let později, ho vidím jako nevzdělaného floutka, neschopného najít si solidní práci a místo v životě, který dokáže rozpoznat jen to povrchní, a který se vlastní hloupostí dostane do vězení.
Knížku Lucky Luk ale jenom podle hlavního hrdiny dnes posuzovat rozhodně nechci! I po letech mě totiž bavila, přinesla mezi dívčí rokánky zase něco nového (především vyprávění z pohledu kluka) a coby oddychovému čtení myslím do ideálu této knize nechybí nic.
V pubertě to byla jedna z mých nejoblíbenějších "Lanczovek". Prázdniny, prostředí kempu s rybníkem, 16. narozeniny, sluníčko a letní lásky...Teď jsem si Mokrou louku přečetla asi po 15ti letech znovu a sice na ni mám úplně jiný názor než tehdy, když mi bylo 15 let, ale co se nemění je fakt, že je to velmi čtivé a oddychové.
Musela jsem se ale pousmát nad svým vlastním dojmem z hlavní hrdinky. V patnácti to pro mě byla fajn holka, zábavná, společenská, skoro můj vzor! Dneska si o Tereze, hlavní představitelce, myslím, že je to povrchní přelétavá koketa, co nezná nejzákladnější díla české poezie :-) V patnácti má prostě člověk úplně jiné vnímání a priority a jinak asi vnímá i tenhle druh literatury.
K přečtění ale Mokrou louku určitě doporučuji! Je to typický dívčí román, který nad všechny ostatní vyniká (jako všechny "Lanczovky") úžasnou čtivostí. V tomhle žánru prostě Lenka Lanczová umí :-)
Musím se přiznat, že zpočátku jsem vůbec nechápala, proč tahle kniha vznikla. Autorčiny zkušenosti, které v Indonésii během ročního studia načerpala, působily strašně negativně. Vlastně jen máloco zde vrhá na Indonésii pozitivní světlo. Teprve až ke konci jsem si ale uvědomila, že Veronika Škvárová podává na tuto zemi zcela jedinečný pohled, nic nepřikrášluje, nic nevychvaluje. Přiznejme si, že průvodců, které na země světa pějí oslavné ódy, je všude spousta. Ale to negativní odhalí jen málokdo.
Knížka je mimořádně čtivá především díky konkrétním zkušenostem, které jsou zkrátka strašně zajímavé, i když ne zrovna radostné.
Od knihy jsem nečekala nic víc, než oddychové čtení a musím říct, že v tomhle ohledu mě vlastně nezklamala. Nicméně příště, až si budu chtít "oddychnout", sáhnu raději po něčem od Lenky Lanczové... O té si totiž aspoň myslím, že v rámci tohoto žánru tvoří kvalitu a píše o reálných věcech, lidech a situacích.
Padesát odstínů šedi jsem měla chuť odložit už po prvních stech stranách a neudělala jsem to jen proto, že nerada nechávám knihy nedočtené. Samotná postava Christiana Greye je trapný výmysl - 27-letý boháč, navíc krásný a ke všemu galantní? A zamiluje se do někoho, kdo ještě donedávna nevěděl ani o možnosti holit si nohy? Další autorčina šlápnutí vedle asi nemá cenu komentovat.
Relativně pozitivní hodnocení dávám za čtivost, i když, přiznejme si, že čtivý je každý jednodušší článek v jakémkoli časopise pro ženy.
Zcela jistě nejkrásnější kniha, jakou jsem zatím od Remarqua četla! I tahle má (stejně jako snad všechny jeho ostatní knihy) nádech pesimismu a pach smrti. Tři kamarádi mají strašně silný příběh. Dokonce až tak moc, že jsem ještě 14 dní po jejich přečtení měla sklíčenou náladu a myšlenky na smrt... I přesto, že mi dlouho před koncem bylo jasné, jak vše dopadne, závěr byl tak šíleně emotivní, že mi slzy tekly proudem.
Zcela určitě nejsilnější příběh, jaký jsem kdy četla! Naprosto emotivní děj, u kterého jsem ronila slzy, běhal mi mráz po zádech, třásla se hrůzou a dokonce i zažívala skutečnou nevolnost a strach. Je pro mě až nepochopitelné, jak může být někdo obdarovaný tak obrovským talentem vyprávění! ÚŽASNÉ!
Jediná vada pro mě byl přebal knihy, který ve mně zpočátku vzbouzel dojem, že se jedná o literaturu z žánru červené knihovny, což se však samozřejmě literární hodnoty díla nikterak nedotýká.
Náhradnice je rozhodně jeden z nejlepších thrillerů, jaké jsem kdy četla! Příběh mě chytil od samého začátku, zápletka se pomalu a postupně odkrývala a nechyběl ani konec s ohromným spádem, od kterého se prostě nelze odtrhnout.
Trochu mi připomínala moji oblíbenou autorku Tess Gerritsen a její knihu Dvojče s mírně podobnou zápletkou.
Během čtení jsem nenarazila na stránku, byť ani na odstavec, který by mě aspoň trochu nudil. Prostě skvělé!
Velmi zajímavá a hlavně čtivá kniha s postřehy o mentalitě a životě Řeků a rozdíly mezi jimi a námi. Líbil se mi její nadhled, to, že nestraní ani Čechům, ani Řekům, a že uznává, že obě mentality mají svá pro a proti. Vyhovovaly mi i krátké kapitolky, zaměřené vždy k jednomu tématu a nesmírně živý, čtivý a hlavně humorný styl Pavly Smetanové!
Skvělá vypravěčská technika, vynikající psychologické prokreslení vztahů a naprosto strhující závěr! Příběh Sestry by se mohl zdát jako všední a otřelý, ale není tomu tak právě díky zmíněným výjimečnostem. Mohu jen doporučit k přečtení!