_Andrew_
komentáře u knih
Slavnosti sněženek
Bohumil Hrabal
Filmové zpracování již kultovních Slavností sněženek znám již dlouhá léta. A tak když jsem procházel knihovnou a zahlédl tuto knihy, řekl jsem si, že to zkusím. S Hrabalem jsem měl už jednu audiozkušenost a ne zrovna špatnou.
Co se týče povídek, nemohu říct, že by byly špatné. Ale co se týče do stylu psaní - díky absenci uvozovek a dlouhým souvětím jsem se ve čtení hodně ztrácel. Přitom kdyby byly v knize normálně užívány uvozovky a trochu by byly věty stylisticky uhlazeny, zážitek by byl úplně odlišný.
Většina povídek se mi líbila. K těm nejlepším řadím Na zahrádce - příběh o školení salámu přímo vháněl sliny do úst, Pak Metek - sběratel všeho možného i nemožného, Maminčiny oči byly dojemné a úzkostlivé, čekání na chleba + Lucinka a Pavlínka lidské a milé...
Když na to vlastně tak kolem a kolem koukám, kromě Králíčků v křídle, Pana Iontka, Slavnosti sněženek a Mazánkova zázraku se mi všechny povídky líbily a i přes obtíže v jejich čtení ve mne něco nechaly. Byly psány lidsky, o běžných lidech a o běžných strastech života. To vše v úžasném prostředí Kerského polesí, které už jsem měl tu možnost navštívit.
Suma sumárum - 3,5/5 70% (Kdyby byla kniha lépe stylisticky upravena, dal bych 4/5. Možná jsem měl jen nějaké "neuhlazené vydání", neporovnával jsem jej s ostatními.)
Pan Lišák má knihy rád!
Franziska Biermann
V rámci čtenářské výzvy jsem nějaký čas stagnoval a nedávno jsem se rozhodl, že musím už zaplnit kolonku "Kniha, jejíž postava pracuje v knihovně." Jelikož jsem spíše povídkový typ, tak jsem listoval poctivě a došel na tuhle malou knížečku. V knihovně ji měli, a tak se mi dneska dostala do spárů. Pěkné nenáročné počteníčko, pěkné bohaté ilustrace a na konci happyend - Co víc si přát? A hlavně tedy další políčko z výzvy úspěšně odškrtnuto. 4/5, 75%
Království za story
Petr Šabach
Království za story jsem splašil jak jinak než v antikvariátu. Knížečka maličká, útloučká, říkal jsem si, že tomu dám šanci. Přečteno jsem měl za hodinku. Kvalita povídek je opravdu proměnlivá. Schválně jsem si dělal poznámky jak se mi která líbila a je to přesně fifty-fifty. Třeba povídka Vánoce doktora Hrdličky se mi líbila moc. A ani titulní Království za story nebylo špatné. U Tepla domova jsem byl na vážkách, ale pozitivní dojmy byly v převaze. Zato zbytek knížky mě spíše nudil, zbylé tři povídky mi přišly takové neslané, nemastné - prostě nezajímavé. Kdybych se ke knížce měl vrátit, asi bych šel už jen po těch lepších kusech.
Aritmetickým průměrem 2/5
Rozprava o metodě
René Descartes
Oproti delším komentářům se vyjádřím pouze stručně. Je až s podivem, jaké myšlenky tato kniha předestírá vzhledem k roku svého vydání. Od Descartesa jsem toho četl povíc, tohle ale bylo moje první seznámení s ním. A vybral jsem dobře. Musím říci, že první polovina se mi líbila mnohem víc. Možná to bude tím, že studuji matematiku a na přírodní vědy moc nejsem. Na svou dobu to bylo opravdu revoluční dílo a je úžasné, co poté Descartes ve své Geometrii dokázal. Tou doslova předběhl dobu. I toto dílo si všas zasloužísvé uznání.
Procházka Brnem
Záviš (p)
Tuhle knížku jsem sháněl docela dlouho. Trošku jsem zasmutnil, že nemá pvnou vazbu. Na druhou stranu - vzhledem k množství kreseb toto rozlišení, které mi z knihovny dělá holubník asi chápu. Kvalita veršíků je proměnlivá, s většinou jsem asi spokojen a u některých jsem se pěkně chechtal. Nejlepší je určitě úplně ten poslední. Povedené, ale už jsem od Závy četl i lepší věci.
Oběšený Petr
Milan Smrčka
Na Závišovu prvotinu to je docela obstojné a přesto, že jeho veršíky jsou mi milejší, tohle se mi četlo docela dobře. A i proto to řadím nad Povídky z Kutlochu či Krůček od hajzlu. Dlouhou chvíli to spolehlivě zažene a některé lepší kousky vyloudí úsměv na tváři. Super bylo, přesto že to k Mistrovi patří, že každá povídka nebyla oplzlá či vulgární. Závovy balady z alba Když prší přecejen žeru asi nejvíc, a tady jsem dost z toho viděl.
Povídky
Vašek Koubek (p)
Po Hospodských povídkách mé druhé seznámení s Vaškem Koubkem. Povídky to byly pěkné, čtivé, ale k plnému počtu bodů jim něco chybělo. Dost povídek se navíc z Hospodských povídek opakovalo. Více než pak u Trpkých či vesnických. I tak povedené dílko.
Pohádky z Krkonoš
Marie Kubátová
Mluvená podoba této knihy mi zkrášlovala dětství. Měl jsem ji ještě na audiokazetě. A dodnes mám tento zvukový záznam v počítači a občas si jej poslechnu.
Poutavý poslech a i troška nostalgie mě nakonec dohnaly i ke koupi knihy, kterou jsem za asi hodinku dočetl. Nutno podotknout, že při čtení jsem měl v hlavě i zvukovou stránku. Oproti původní kazetě je tu i několik pohádek navíc, které byly taktéž zdařilé. Jako celek to je opravdu velmi povedené dílko, které bych rozhodně každému dítku doporučil. Navíc je opravdu překrásně ilustrovaná.
Všechny pohádky Krkonošského lidu jsou zde líčeny s laskavostí a často se zde vyskytují prvky krkonošského nářečí. Navíc jsou krátké, úderné a obsahují pěknou pointu. Nejradši mám asi tu "Jak se čert naučil smolit sudy".
Hororovky
Timothy Sprague
Na knihu jsem náhodou narazil při brouzdání po netu. Zaujal mě její obal a protože nebyla moc tlustá a seděla mi do čtenářské výzvy, řekl jsem si, že proč to nezkusit.
Na začátek by bylo dobré podotknout, že zařazení knihy do sekce "Horory" i přes její název není zrovna šťastné. I když uznávám, že něco jako "Strašidelné pohádky" by mě asi nezaujalo. Navíc má velmi silnou konkurenci. Napsat dobrý horor je strašně těžké - dle mě to je dokonce jeden z nejtěžších žánrů. Často se z toho totiž stane paskvil bez atmosféry, který jen nudí. A že jsem viděl mnoho povedených antalogií.
V knize jsou čtyři rozsáhlejší povídky a několik jednostránkových "čehosi" s údajně otevřeným koncem, aby to bylo "strašidelnější". Haha. Celou knihu pak prolíná kapitolka rozdělená na několik částí, což je jakoby pohled pisatele a zároveň čtenáře knihy, kterou našel ve skříni a příběhy mají být z ní.
Kniha jako celek je strašně mdlá. Volba slov není nejšťastnější, styl psaní taktéž ne. Popisné části jsou mizerné a tam, kde se snaží strašit, tak je jen nudná. Nutno podotknout, že i zcela bez atmosféry a smát by se jí muselo i batole. Všechny povídky mají navíc naprosto podprůměrný děj, tuctovou zápletku a nesmyslnou "pointu" (dá-li se to tak nazvat), která je posílá o třídu níž. Navíc styl tisku ve stylu:"Dám tam velký písmo, bude to mít hodně stránek", taky moc nepomáhá.
Tohle je i pro děti (na které to po prostudování knihy detailněji míří) k uzoufání jalové. To už je opravdu tak měkká doba, že tohle někomu stačí? Kde jsou potají čtené Kingovky? Pestře vylíčené scény? Realistický děj? Dobrá pointa? To vážně někomu stačí tohle? Většinou se všude snažím najít alespoň nějaké pozitivum, ale tady to vážně nešlo.
10% | 0,5/5
Z historie početních postupů a operací
Helena Koldová
První kapitola se mi moc líbila. Její obsah jsem již dříve viděl např. v hodinách historie matematiky, ale stejně je úžasné nahlížet do historie světa, sledovat, jak kde psali, počítali atd. Nahlížet na jejich problémy a jak je řešili. Mohlo by být zajímavé danou látku probrat i ve škole. Ne sice přímo v hodinách matematiky, ale mohl by z toho být pěkný projektový den nebo v rámci kroužku. Výstupem by mohla být moc pěkná nástěnka. Kapitola je psaná s lehkostí, dobře se čte a je zajímavá. Čtení kapitoly jsem si moc užil.
Druhá kapitola mi přinesla přesně to, co bych od takové knihy očekával, a to právě rozebrání si ZŠ látky, její podrobné vysvětlení, návrhy jak danou látku vysvětlit a doporučení na co si dávat pozor. Kapitola je napsaná velmi dobře, dala mi opravdu hodně a proto ji hodnotím velmi kladně.
Třetí kapitola byla z celé knihy tou nejhutnější pro čtení, přesto bych ji ale hodnotil kladně.
Kniha jako celek je velmi dobrá. Není určena jen pro budoucí učitele, ale svou koncepcí a dobrým vysvětlováním je jistě vhodná i pro ty, kteří mají matematiku v oblibě. Je výstižná, dobře napsaná a zajímavá. Čtení jsem si užil. Doporučuji.
Dáme dvóju
Jiří Brandejs
Ke knížce Dáme dvóju jsem přišel dá se říct náhodou. Při procházení aktikvariátu jsem ji našel za dvacku, povídky mám v oblibě, zaujala mě barvená obálka, následně i popis a už jsem si ji nesl domů.
Co se týče do obsahu, tak jsem byl příjemně překvapen. Je příjemně, lehce a vtipně napsaná a dobře se čte. Povídky jsou opravdu čtivé a když jsem došel na konec, bylo mi líto, že nebyla delší.
Jinak ale můžu knížku zcela doporučit. Za těch pár kaček stojí. A jelikož mi Pepík opravdu sednul, pokračování "Pepa For President" jsem si koupil za plnou cenu.
Čimelice nemám daleko, z Budějc to je co by kamenem... Třeba se mi někdy poštěstí Na Hvížďalku zavítat a dát si tam "dvóju" ;-)
5/5 100% Doporučuji!
Druhé písně Závišovy
Milan Smrčka
Hodnotit tento zpěvník je pro mě docela svízelná věc. Sice obsahuje úžasné písně od mistra Záviše, které mám moc rád. Co se do formy týče mě ale nebetyčně vytáčí, že je na jedné straně kresba, na druhé straně kus písně a píseň končí na další straně a půlí zase další píseň. Když má totiž člověk v jedné ruce kytaru a druhou na ni hraje, tak se stránky kupodivu špatně otáčí.
Je super, že akordy konečně vyšly ofiko, ale nebylo by příště od věci dát jednu píseň na dvojstranu a pak na další dvojstranu klidně dvě kresby.
Jelikož písně ve zpěvníku oceňuji, nebudu hodnotit se sníženými hvězdičkami, abych mu nesrazil hodnocení.
Hospodské povídky
Václav Koubek
Kvalita povídek je vesměs proměnlivá. Některé jsou opravdu výborné. Lepší mi vyloudily pousmání na tváři, slabší se díky krátkosti všech povídek přečetly docela rychle. Povídku Nirvána opravdu doporučuji!
Jako celek 4 hvězdičky. 75%
Let balonem
Záviš (p)
(SPOILER) Záviš je prostě Záviš a jeho knihy nejsou pro každého. Tuhle knihu řadím k těm lepším, mnohé veršíky právě z této knihy jsem slyšel před některými písněmi.
V parku
V parku na lavičce
vrtala se v pičce
jedna paní druhý
mazala tím dluhy.
Cesta kolem světa
Cesta kolem světa je k hovnu.
Holé a trapné dýchání
Luděk Sobota
První kniha od Luďka Soboty a nemůžu říct, že bych byl zklamaný. Jde cítit, že Luděk už cítí, že se mu krátí čas, a tak už se nechce přetvářet. Některé historky byly opravdu zdařilé a vykouzlily mi úsměv na tváři, jiné ukázaly realitu v zcela jiném světle.
80%. Dobré to bylo.
Kůly v plotě
Jakub Kohák
Tohle mě moc nebavilo. Na knížku jsem se dlouho těšil s tím, že humor autora je mi blízký a kniha že by mě tudíž mohla bavit. Už od prvních sloupků mi ale přišlo, že knížka není tak nějak o ničem. Novinové sloupky jsou koncipovány o nepříliš zajímavých tématech a s odstupem času se mnohé stávají už zastaralými. Kohák píše převážně o akcích, kde byl či jak akce probíhala a sloupek je tak jen výčtem: "Byl jsem tady, dělo se tu toto. Díky, že jste mě pozvali a zase někdy." Kdyby byly alespoň vtipné či podnětné, ale obojího je tu jako šafránu. Od poloviny knihy jsem už druhou polovinu dočítal jen abych měl knížku z krku. Některé sloupky docela ušly, ale většina byla sotva průměrná a zavírala mi oči.
Pokud si vezmu větičku z popisu: "Kniha obsahuje humorné příběhy a postřehy ze života, které vyšly jako fejetony v deníku Metro, i některé dosud nepublikované texty." -> Očekával jsem humorné příhody ze života a dostal jsem často nezáživný itinerář akcí. Přečíst si jen jeden sloupek a za rok druhý - budiž, možná by mě to neurazilo. Ale v tomto podání to na knížku moc není. I ta sleva v knihkupectví "-90%, 299,- -> 29,-" docela odpovídá.
2/5, 35%
Vratné lahve
Zdeněk Svěrák
Když jsem si všiml, že je v letošní čtenářské výzvě téma: "Kniha, u níž jste viděli nejprve filmové zpracování", byly pro mě Vratné lahve jasnou volbou, neboť mě v knihovničce provokovaly už delší dobu.
Film jsem viděl poprvé před takovými 15 lety a poté ještě několikrát, při čtení se mi pak scény z filmu neodmyslitelně vybavovaly. Svěrákův popisný styl vypravování mi vyhovoval, stránky rychle ubíhaly a útlou knížečku jsem tak měl přečtenou za dvě cesty MHD.
Stejně jako se mi líbil film se mi líbila i kniha. Děj je prostě zajímavý, čtivý, místy vtipný a místy hořký jak napovídá i obsah. Když jsem se blížil ke konci, tak mě překvapovalo, kolik děje ještě musí zbývat a jak málo stránek už je přede mnou. Na konci byl až přespřílišně velký skok a řekl bych, že Zdeněk mohl klidně ještě psát. Nerad jsem se s knihou loučil a ten konec mi přišel takový odfláklý a jen díky tomu knize nedávám plné hodnocení.
4,5/5, 90%, D.
Strašidelné Brno
Arnošt Goldflam
Arnošta Goldflama mám moc rád a jeho postavu mám neodmyslitelně spojenou s Čechovým panem Broučkem.
Na tuto knihu jsem narazil společně s dramatizací od českého rozhlasu a rozhodl jsem se do ní dát. U knihy je hodně znát, že je zamýšlená pro děti a mládež. Valná většina určitě není strašidelná a nevyvolá husí kůži. No, možná u dětí, pokud byste jim knihu předčítali. Jsou to spíše takové pohádkové pověsti spojené s Brnem a jeho okolím.
Čtení samotné bylo takové vesměs průměrné/mírně nadprůměrné. Když jsem pak slyšel autorské čtení této knihy, musím uznat, že to pro mě bylo přidanou hodnotou a užíval jsem si s ním knihu víc. Pan Goldflam prostě vyprávět umí a to se mu upřít nedá.
Jako nejpovedenější "povídku" bych označil Spadlý most a jako druhou nejlepší pak Podivnou ženu. Naopak nejslabší mi přišly Nebezpečné Lužánky, Kamenný vrch a Brněnský orloj.
Z průběžného hodnocení mi (drobně zkresleným) aritmetickým průměrem vyšly slabší čtyři hvězdičky. Doporučit mohu autorské čtení, které lze nalézt u českého rozhlasu, díky kterému jsem při závěrečném bilancování šel o kousek výše než bych hodnotil kdybych jej neslyšel.
4/5, 75%
Pořád se něco děje
Miroslav Donutil
Tak tahle kniha byla přesně podle mého gusta. Tyhle historky ze života čtu moc rád a byť mi přijde, že si Mirek k reálným historkám přimyslel i něco co sám neprožil, tohle mě opravdu bavilo číst.
Knihu jsem ulovil za pár kaček (26) v antikvariátu a od chvíle, kdy mi přistála do knihovničky jsem se na ni průběžně chystal. Povídky v knize jsou úsměvné, dobře napsané, poskytují pěkný náhled do některých natáčení a Mirkova života a ještě víc mě nadchlo, když jsem objevil asi hodinový pořad, kde některé z těchto povídek byly naživo Mirkem vyprávěny, což je posouvá o třídu výš. Škoda, že takto nejsou interpretovány všechny. Jako audiokniha by to byla o to větší pecka.
Knihu jako celek hodnotím vysoko, protože mě moc bavila a nezřídka jsem se pěkně chechtal. Jako pobavení na jedno odpoledne ji mohu vřele doporučit a ještě vřeleji mohu doporučit jejich vyprávěnou podobu.
5/5, 100%, D.
Idylky z pekla
Jaroslav Hašek
Knihu jsem rozečítal již vloni jakožto jednu z mála knih v mé knihovničce začínající na písmeno I. Pořádně jsem se ale k ní dostal až na konci ledna, kdy mi zpříjemňovala cesty veřejnou dopravou.
Většina povídek je vesměs zdařilých, úsměvných a Haškova satira se mi prostě líbí. Jedinou dřívější zkušenost jsem měl s povídkou "Neštastná historie s kocourem", přičemž jsem slyšel její dramatizaci od ČRO, nutno poznamenat že velmi povedenou. Mezi ty zdařilejší, které mi utkvěly v paměti bych pak řadil: Neohrožený katolík dědeček Šafler v den voleb, Jak se stal Jurajda ateistou, Jak čerti plundrovali klášter sv. Tomáše, Bilance válečného tažení hejtmana Alserbacha, Dědictví po panu Šafránkovi, již jmenovaná Nešťastná historie s kocourem, Obecní volby, Trapná státní aféra a Nad jezerem Blatenským. Doufám, že jsem žádné neukřivdil.
Co musím opravdu vychválit je výzdoba knihy starými inzeráty a celkově její grafická stránka. Ta je opravdu úchvatná.
Některé povídky mě moc nezaujaly, ale ty, které mě bavily, byly ve většině. (viz předchozí výčet) Knihu jako celek pak hodnotím jako jemně nadprůměrnou. Abych šel s hodnocením výš, musel bych být asi více odvařený. 3,5/5, 70%. Kniha určitě stojí za přečtení a od J. Haška určitě zabrousím ještě do dalších knih.